Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 3 | 13
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Jižní Kréta - Sfakia - Plakias - září 2012

Autor:
Zařazeno:
Kréta
Napsáno:
20.03.13 13:42
Fotografií:
28
Přečteno:
5378
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 19:50
19 °C
Jasno
bezvětří
Jižní Kréta – Sfakia - Plakias

okres SFAKIA
Jihovýchodní části krétské prefektury Chania tvoří okres Sfakia zahrnující vesnice Agia Roumeli, Agios Ioannis, Anopolis, Loutro, Chora Sfakion, Imbros, Asfendou, Kallikratis, Patsianos, Skaloti, Askyfou a Fragkokastello. Až na pár výjimek má smysl vesnice nevštívit. Pro jméno Sfakia existují tři vysvětlení. První říká, že je odvozeno od slova, které znamená prohlubeň v zemi, protože je zde mnoho hlubokých roklí. Druhá verze tvrdí, že oblast přejala pojmenování po vesnici Chora Sfakion a poslední vychází ze jména velmi hořkého květu Sfaka.

Sfakia je známá hrdým a neohroženými obyvateli. Jejich pohostinnost je stejně tak velká jako hrdost. Sfakové bojovali za svobodu s Benátčany, Turky i Němci a když se podíváte na rozlehlé horské oblasti jihozápadního pobřeží, je jasné, proč byli nepokořitelní. Sfakiané byli vždy (částečně to platí i dnes) mimo dosah zákonodárců i výběrčí daní a prosluli krevní mstou praktikovanou při krádeži ovci nebo při obraně cti žen, praktikovanou až za polovinu 20. století. Krádež a loupeže byly považovány za přirozený způsob života v horách, což dokládá i mýtus o stvoření Sfakie: ... Bůh rozdal všechno bohatství do jiných částí Kréty. Olivy do Ierapetry, Ayios Vasilios a Selinou. Víno k Malevisi a Kissamou. Třešně na Mylapotamos a Amaru a ve Sfakii ponechal jen kamení. Sfakiané se ho proto ptali: „Jak budeme žít na těchto skalách?" A Všemohoucí odpověděl: "Copak nevidíte, že ostatní z nížin pěstují všechno toto bohatství pro vás?...

Celá oblast se vyznačuje divokou hornatou krajinou kontrastující s čistým mořem. Nízkou infrastrukturou a často obtížně přístupným pobřežím. Leží zde větší část z pohoří Lefka Ori (nejvyšší vrchol Rimes 2454m/m) a nachází se zde mnoho roklí, které můžeme rozdělit na snadno průchozí (Imbros, Asfendou Kalikratis, Aradenas, Sfakiano, Kapnis, Kotsifou, Iligia) a těžké (Tripiti, Elygias, Kladou, Sfakia).

Sfakianská kuchyně je pojmem a těží ze spojení masa s mléčnými výrobky (např.: jehněčí s jogurtem). Má dlouhou tradici ve výrobě sýrů (graviera, kefalograviera, anthotyros, mizithra, kyselá mizithra, feta), jogurtu, medu, sběru bylin i mnoha druhů horské trávy. Rozhodně ochutnejte kombinace sýrů s dalšími potravinami (mizithra s medem, mizitra s pitou, feta s hroznovým vínem, anthotyros s těstovinami). Protože místní jsou především pastevci, setkáte se velmi často s jehněčím a kozím masem, často v kombinaci se sýry či medem. Svěží, zdravá a chutná je i horská tráva, anglicky souhrnně označovaná jako „wild greens“. Sfakiané však mají pro každý druh vlastní označení. Tráva se konzumuje většinou vařená zakápnutá limetkou a olivovým olejem. Je velmi chutná, vydatná a místím uděláte velikou radost když si ji dáte. Poznají totiž, že jste se o jejich kraj zajímali.

………… ………………. PLAKIAS A OKOLÍ ………… ………………….

Ač Plakias už v okrese Sfakia neleží, stal se naší základnou pro její poznání i k vyjížďkám do blízkého okolí. Pobřeží je rozeklané, vesměs špatně přístupné, přejezdy náročnější na čas kvůli terénu, architektura bídná, leč krásy přírody nevídané. Celý okres jsme prozkoumali téměř dokonale, přesto nám zbyla spousta míst na další návštěvu.

PLAKIAS je bývalá malá osada, která sloužila okolním vesnicím (Myrtios, Selia, Asomatos) jako přístav. Rozvoj turistického ruchu z ní díky dlouhé písčito kamínkové pláži udělal nesourodé letovisko. Stará část Plakiasu je soustředěná kolem mola a dodnes se zachovala většina původních domů. Jako většina měst na pobřeží jižní Kréty jde o bílé, vesměs betonové hranaté budovy. Nová část pak nesouvisle okupuje někdejší pláň za pláží. Sice je zde vše potřebné (taverny, půjčovny, obchody, lékař, autobus…), ale hezké místo k pobytu to moc není. Jestli něco Plakiasu chybí, pak atmosféra. Promenáda kolem moře je spíše chodník u silnice než romantický kus světa.
Taveren je dostatek, ale jsou si podobné. Těžko se hledá nějaká zvláště osobitá, všechny jsou turistické. Stejné platí i pro tři cukrárny. Naopak pekařství jsou dvě a obě docela osobitá s dobrou nabídkou běžného pečiva i místních výrobků. A také je tu jedna diskotéka, tři bary a jeden bar hudební.
Jinak nic moc, na procházky to vypadá buď do rokle (značně nadnesené označení) podél potůčku k ruinám mlýnu a ke skalní kapli. Dá se štrachat kopcem do vesnic Selila či Myrtios nebo jít na pláž Souda či na skaliska. Na vše ostatní potřebujete nějaké přibližovalo. Bus jezdí směrem na Rhetymnon, západně jen výjimečně.
po útesech v Plakiasu
Vyrazíte z konce pláže u skalisek a nepůjdete prašnou cestou směrem Damnoni (bývá tu šipka), ale málo používanou pěšinou podél pobřeží po skalisku. Tyčí se tu strmé skalní stěny a je tu i pár jeskyní. Ty souvisejí s těžbou, kterou zde zavedli za okupace Němci. Dál úzkou pěšinou dojdete do hodiny na vrchol malého poloostrůvku se zbytky pevnosti. Je odtud nádherný výhled na okolní zátoky.
Cesta není nebezpečná, ale jde se výš nad mořem, tak by ji neměli podstupovat ti se závratí. A také je to jen taková procházka na dopoledne, když se v Plakias budete nudit (což jde překvapivě snadno).


………… ……….. PLÁŽE ………… ……………..

Sfakia má spoustu pláží, sice ne ty nekonečné s pískem a masívy za zády, ale i tak by si měl každý vybrat. Je však třeba počítat s tím, že k nim budete muset dojet vlastní silou (na bus zapomeňte) a nebude to za 10 minut. Některé jsou krásně odlehlé, jiné mizerně dostupné, další komerční, zbylé obyčejné. Zdejší kraj utváří hory a pláže jsou jaksi navíc. My je vzali postupně směrem na západ aniž bychom vymetali každou co je na mapě. Nejhezčí byla kupodivu Kongres – leží mimo Sfakii a na východ.

pláž PLAKIAS sama o sobě není špatná, je čistá, vstup do moře má pozvolný a její západní konec se vytrácí do pobřežních skalisek. Ač má tři organizované části se slunečníky, sprchy a bar, zbývá dost volného prostoru a nebývá přeplněná. Problémem může být vítr. Pokud v Plakiasu fouká, tak většinu velmi (opravdu velmi) silně a po několik dní. Záleží na období, ale ve větrných dnech se koupat nedá a je lepší odjet jinam.

pláž PLAKIAS – CENTRUM je malinká a leží pod silnicí. Není organizovaná, v moři jsou kamenné plotny a hrubý štěrk, sem tam skála. Dobře se tu šnorchluje. Pokud v Plakiasu duní vítr, ani zde není klid.

pláž SOUDA už k Plakias nepatří, protože leží asi 3km západně. Dojdete na ní po pobřežní asfaltce asi za 40 minut. Je střídavě písečná a oblázková s mírným vstupem do vody. Sprchy, slunečníky, lehátka a taverny s barem z ní dělají atraktivní místo, takže sem zajíždí nemálo turistů z okolí. Velikou výhodou je, že zde zřídkakdy fouká vítr. Pláž kočí skaliskem pod kterým vtéká do moře malá říčka tvořící jezírko. Želvy jsme sice neobjevili, ale zato nás přivítalo několik hus, nepokrytě žebrajících. Dokonce nebyly líné chodit po pláži sem a tam a loudit na turistech nejrůznější pamlsky.

Pláž KORAKA
Ve vesnici Rodakino odbočíte doprava dolů a asi po dvou kilometrech jste u moře. Pláž je štěrková a dlouhá a na východě je pěkná taverna. Nejde o konec světa, ale je tu fajn. Najde se dost místa mimo slunečníky. Koncem září to tu jednoznačně usíná a tak jsme se zdrželi celý den. Inu i ve Sfakii se musí odpočívat a zahálet. A tady to šlo bezvadně. Západně asi kilometr po silnici je pláž Kastello s několika studii a tavernou. Je však výrazně menší. Dál jsme nejeli ač by po šotolině měli být k dosažení další dvě pláže (Ag. Marina a Lakka – na tu při dobrém orientačním smyslu dá odbočit i z pobřežní silnice za vesnicí Skalovi).

pláž FRANGKOKASTELLO
Těsně pod pevností leží mělká trojúhelníková písčitá pláž, která má jedno rameno organizované. K dispozici je taverna a jedna sprcha pod pevností. Na západním konci pak pár studií o moc útulná tavernička.

pláž DROSSOULITES u Frangkokastello.
Poměrně dramatická scenérie je tvořena vysokými písečnými dunami, částečně porostlými vegetací. Východním směrem se duny vytrácejí do nepřístupných útesů. K pláži se dostanete nejlépe pěšky po zaparkování před pevností. Nebo jednou z prašných odboček ve stylu pokus-omyl. Na některých mapách je označovaná jako Orthi Amos a jiné prameny uvádějí, že Droussoulites leží přímo pod pevností na trojúhelníkové pláži. Zjistit jak je to doopravdy bylo nad naše síly.

Pláž FRANGOKASTELLO – ZÁPADNÍ
Poslední hrubá písčito štěrková pláž je asi 300 metrů od silnice vedoucí z Frangokastela na západ směrem na Chora Sfakion. V tomto směru se nachází nejvíce ubytovaní

Pláž KOUTELOS
Jedna ze dvou pláží mezi Frangkokastello a Chora Sfakion. Odbočka je značená uprostřed roztahané a nesourodé vesnice Ag. Nektarios. Delší sjezd k moři vás zavede na menší štěrkovou pláž s tavernou. Sice žádný zázrak, ale docela klidné místo. Jako odpočinek při cestě docela fajn. Na druhou stranu je ještě jedna nijak neorganizovaná minipláž.

pláž SKINOS je hrubě písečná pláž v malé zátoce z obou stran krytá skalisky. Vstup
do moře je strmější, ale záleží to na počasí a vlnách. Sklon pláže se podle sezony mění. Pokud máte zájem o výcvik v potápění, většinou se s ním začíná zde. Za pláží je taverna a poslední dobou si to tu dost oblíbili nudisté. Dopoledne tu bývá jen málo lidí a je tu krásný klid a soukromí, které porušují jen kozy pasoucí se vedle taverny. S přibývajícím časem dojíždějí další auta a pláž se plní.

pláž DAMNONI leží ve stejnojmenné zátoce asi 2,5km východně od Plakias. Sice se sem dá dojít pěšky, ale doporučuji to jen skalním zájemcům o procházky. Cesta není zrovna dvakrát zajímavá, vede pořád po slunci v suché krajině. Stoupání na kopec na konci plakiaské pláže také není nic extra.
Dnes stojí nad pláží menší nesourodé letovisko a pláž je často plná. Za návštěvu stojí asi jen pro odškrtnutí, že jste na ní byli. Pro nás bylo jedno jestli se koupeme v Plakias nebo tady. V sezoně na ní z Plakias jezdí lodní taxi a turistický vláček.

Pláž PREVELI
To jsou palmy, písek, studená říčka, půjčovna šlapadel, slunečníky, dva bary, hřiště na volejbal a spousty turistů. Také zde končí pěší výlet soutěskou Kourtaliotiko. Vysoko nad pláž jezdí na parkoviště autobus, pluje sem loď z Plakias. Více nevíme, měli jsme nabitý program, takže jsme zde nebyli. Napoprvé nás zlákala mše v klášteře Moni Preveli, napodruhé jsem píchly a z pláže sešlo, napotřetí jsme po zdolání kaple Timios Stavrosu, vyměnili Preveli za Skinarii a pak se už nevraceli. Moc nám to nevadilo, pláž v preveli má být plná i mimo sezonu, ale řada krajanů na ní byla spokojená, tak je to na každém z vás jak s návštěvou naloží.

………… ………………. VESNICE ………… ……………….

Vesnice ve Sfakii i v blízkém okolní jsou tvořeny většinou původnímu domy, jsou malé a mají buď horský nebo zemědělský charakter. Architektonické skvosty v nich nehledejte. Na druhou stranu jen minimum z nich se přeměňuje na letoviska. Tato část Kréty je příliš hornatá, rozeklaná a s nepříliš rozvinutou infrastrukturou, aby se vyplatilo nějak výrazně posilovat turistický ruch. Místní se navíc stále dokáží uživit chovatelstvím, pěstitelstvím, sběrem bylin a produkcí kvalitní medu, masa a sýrů.
Je jasné, že jsme nebyli ve všech vesnicích, stejně jako že nás některá zaujala více a jiná méně. Může to být ročním obdobím, únavou nebo momentálním nadšením, tak se do každé popsané nežeňte s vidinou ráje a ty opomenuté nezatracujte jen proto, že je nezmiňujeme.

vesnice v okolí Plakias

SELLIA
Horská vesnička leží na kopci nad Plakias a už o ní neplatí, že není zasažená turistickým průmyslem. Naštěstí si však zachoval původní ráz s uzounkými uličkami. Podél silnice vedoucí dál po pobřeží na západ jsou obchůdky a pár taveren. Centrem je kostel viditelný již z daleka s pěkným výhledem. Ještě lepší výhled je od hřbitovní kaple stojící na útesu nad mořem nebo z lavičky u silnice kousek za vesnicí. Do Sellie se vyplatí vyrazit na večeři, protože taverny jsou zde malebnější a o krapet méně turistické. V obchůdku se dá nakoupit kvalitní místí med, olej, víno a koření. V dalších dvou pak vkusné šperky.
Ideální je do Sellie dojet, protože cesta strmým kopcem zabere asi hodinu a v noci není osvětlená.

MIRTHIOS
Myrthos je takovým dvojčetem Selie na protějším kopci za soutěskou Kotsifou. Zjevně není tak malebný, spíše jde o domky podél silnice. Vesnice se zaměřuje více na turisty díky pěti tavernám. Tradiční krétské starce vysedávající na náměstí spíše uvidíte v Selii než v Myrtios. Nabídka obchůdků je podobná a večeře v tavernách láká hlavně na západ slunce s výhledem na plakiaskou zátoku. Pěšky je to také asi hodina, po silnici jezdí více aut (no více, do Sellie téměř nic nejezdí, tak se to špatně srovnává) a osvětlení se rovněž nekoná.

MARIOU
Poslední horská vesnice v plakiaské zátoce leží východním směrem ve vnitrozemí. Pohodlně do ní z Myrtios dojedete přes jednu křižovatku asi za půl hodiny. Je-li nějaká vesnice ještě původní, je to právě Mariou. Není malebná a má jen jednu tavernu bez turistů. Asi vás tu nic moc nezaujme, ale není špatné vidět jak to na jihu Kréty vypadá bez turistů.

LEFKOGIA
Vydáte-li se na severovýchod, brzy přijedete do vnitrozemské vesnice Lefkogia (staví tu bus). Není turistická, všichni tudy jen projíždí, tak uberte plyn, ať vidíte jak vypadají obchody, které se za dvacet-třicet let nijak nezměnili. Místní žijí hlavně ze zemědělství. Přesto vesnička stojí za zmínku. Vede z ní cesta na ke kapli Timios Stavros, v okolí je jeden ze zavlažovacích kanálů a vyrazit tudy můžete na pláž Skinaria.
kaple Timios Stavros
Aneb první z nekonečného množství pěších výletů. Základem je dostat se do vesnice Lefkogia, což je mnohem praktičtější na motorce nebo v autě než busem. Spíše podle citu, než podle málo zřetelné směrovky na pláž, odbočíte v centru vesnice doprava. Za vesnicí je rozcestí s budovou stále funkční staré prádelny (vypadá tak trochu jako větší garáž) odbočte do kopce vlevo. Konec asfaltu vám oznámí, že jdete/jedete dobře. Autem už byste jet neměli protože ho později není kde zaparkovat. Ke škarpě bych ho nedával, protože čas od času (několikrát denně) tu jezdí zemědělci s traktory nebo kombajnem. Ano, taky jsem si to nedokázal představit dokud jsme jeden nepotkali. Jděte podél políček pahorkatinou stále dál, po pravé straně budete mít malou kapli, kousek za ní odbočte na sever po hliněné cestě do kopce. Po pár serpentinách silnice končí a nahradí ji pěšina, kterou později nahradí stezka vyšlapaná v kamení. K Timios Stavros dojdete od západu a na vrcholu kopce bude asi větrno. Vedle pěkné zvonice uvidíte na celou plakiaskou zátoku a do vnitrozemí. Pobřeží zakrývají kopce a útesy.
Cesta z vesnice zabere asi na hodinu, plus stejný čas na návrat. Vyplatí se jít brzy ráno kvůli horku a oparu, který přes den zakrývá hory na severu.
Vodní kanál
Jde o pozoruhodnou stavbu která přivádí vodu z oblasti nad obcí Myrtios k níže položeným políčkům (oblast nad zátokami Damnoni a Preveli). Kanál je kamenné, místy betonové koryto, většinou zakryté deskami. Jeho funkce je přivést vodu do několika vesnic nebo osad, obecních prádelen a k četným políčkům. Nejsnáze jej uvidíte na asfaltce vedoucí z vesnice Lefkogia na pláž Skinaria (u prádelny rovně dolů), lemuje po určitou dobu silnici a je dobře patrný.

MONI PREVELI sice není vesničkou, ale pěkným a rozlehlým komplexem proslavený za 2. sv. války. Místí pop zde ukrýval anglické vojáky až do doby než je odvezla ponorka z nedaleké pláže. Uvnitř kláštera je kostel jehož ikonostas stojí za shlédnutí, protože je zde uložen zlatý kříž zdobený diamanty coby relikviář pro úlomek Kristova kříže. Velmi zajímavé je muzeu mapující celou historii kláštera a jeho roli během 2. Sv. války. Vedle řady fotografií a relikvií nepřehlédněte děkovnou listinu za záchranu anglických, australských a novozélandských vojáků.
Je umístěná těsně před východem. U vstupu kláštera je pak pietní místo věnované spojeneckým vojákům.
Z Plakias sem dojedete bez potíží po asfaltce. Konec cesty vedoucí po svahu kopce je nejhezčí. Nepřehlédněte před začátkem stoupání rozsáhlé ruiny kde stával původní klášter. Současný na kopci je až ze 16. století.
GEFIRI cestou k MONI PREVELI
Až pojedete na Moni Preveli, nepřehlédněte cestou malý klenutý soumarský most – gefiri. Dnes již neslouží svému účelu, ale jde o jeden z mála dochovaných soumarských kamených mostů v této oblasti. Za mostem je jezírko s poměrně drzýma kachnama a taverna. Most stojí hned vedle silnice, ale asi si ho všimnete spíše při návratu z kláštera, pár set metrů dál jsou ruiny původní kláštera Moni Preveli.

vesnice západním směrem

RODAKINO
Malá vesnička se nachází 27 km daleko od Chora Sfakion a 13 km od Fragokastello. Část obce je na vrcholu kopce (Ano Rodakino) a část na protější straně rokle (Kato Rodakino). K obci patří i pár ubytovacích pláží pod kopcem u pláže. Během benátské nadvlády byla obec zničena, zachránila se pouze jediná osoba, která utekla na Peloponés, aby se za několik let vrátila a obci obnovila. Stejně jako všechny sfakianské obce se i Rodakino zapojila do bojů proti všem krétským okupantům. Dokonce zde byla 24. května 1821 vyvěšena vlajka jako symbol povstání proti Turkům.
Vesnice sama o sobě není dvakrát malebná, ale lze tu odbočit k moři na několik pláží. Dvě jsou dosažitelné po asfaltce a nabízí i několik ubytování a taverny. Na další dvě dojedete po prašných cestách.
Poslední roky se zde staví nový most přes ústí rokle a cesta z Kato do Ano Rodakino vede šotolinou přes starý úzký betonový most.

ARGOULES
Poslední podhorská vesnice na cestě z Plakis do Frangokastelo. V okolí se pase mnoho koz a ovcí. Lze odtud vyrazit do stejnojmenné rokle, stejně jako vyjet po prašné cestě do hor a pozorovat kroužící dravce. Dokonce zde stojí poutač lákající na pozorování ptáků. Vesnice má tavernu se skvělou domácí kuchyní. Sedět můžete v domku nebo přes silnici na terase pod limetkami. Obsahuje postarší kréťan a vaří jeho žena nebo jeho matka. Často můžete vidět i jeho stařičkého tatínka, který si s vámi vždy rád popovídá. Dělají tu skvělé jehněčí a Sfakian Pies (tenké tuhé palačinky plněné sýrem mizithra a přelité medem).

SKALOTI
Možná největší podhorská vesnice v oblasti nabízí několik ubytování, protože nížina Frangokastelo začíná za obcí. K moři je pouhé 3 kilometry. Vesnice je zemědělská a stojí v ní pěkný původní kafenion a dvě taverny. Během povstání proti Turkům zde bylo velitelství, dnes jde o dům místní samosprávy.
Jako v téměř každé vesnici je i zde stejnojmenná rokle a opět bez důkladné přípravy a komunikaci s místními téměř k nenalezení. Na rozdíl od jiných, však místní čas od času vyřežou keře a poopraví starou kamennou cestu a snaží se tak nezávislé turisty nalákat na náročný výstup na malou plošinu ve skalách s opuštěnou osadou, kde lze dobře pozorovat dravce kroužící na nebi.

FRANGOKASTELO
Pobřežní vesnice leží v úrodné nížině a jmenuje se podle zdejší pevnosti. Obec nemá žádné centrum, jde jen o několik samostatných domů a spoustu obdělávaných polí. Nebýt tu pěkné pláže, asi tu většina domů nestojí. Leží zhruba v polovině mezi Chora Sfakion a Plakias a nelze ji nazvat jako letovisko i když pár taveren a několik studií tu stojí. Největší atrakcí je tak památka po Benátčanech – dobře zachovalá ruina pevnosti Frangokastello, postavená počátkem v roce 1370. Sice jde jen o obvodové zdivo a přístupnou věž, ale na řecké poměry je nebývale udržovaná, ve věži jsou dokonce putovní umělecké a fotografické výstavy. Krom pevnosti stojí za zmínku pomník krétských bojovníků s jejich vůdcem Chatsimichalisem, slušné pláže v okolí a strašidelný úkaz "Drossoulites". Jde o duchy postav kráčející za svítání vždy v první polovině května z pláže k pevnosti. Dle legendy jde o duše krétských bojovníků, kteří zde padli v bitvě s Turky v roce 1828 a byli pohřbeni na pobřeží v písku. Vědecky se jev vysvětluje zrcadlením vzduchu proudícího z Libye.
Sama pevnost má také pohnutou historii. Benátčané ji postavili za nemalou sumu k obraně jižního pobřeží. Potíž byl v tom, že pirátské nájezdy nebyli časté, protože většina obyvatel žila v horách a v nížině pouze pásla kozy a ovce. Takže už měsíc po nastěhování pevnosti otevřel její velitel bránu a nechal vojsko volně vyjít ven. Do půl roku byla pevnost opuštěná. Místní o ní nejevili zájem, Turci tuto oblast nikdy neovládli a tak pevnost chátrala. Do dějin se zapsala až v roce 1828 kdy se před ní odehrála bitva Turků s vojskem připluvším z pevninského Řecka k osvobození Kréty. Řekové však byli poraženi a do pevnosti se stáhli až po boji. Dokázali v ní několik týdnů odolávat, pak tureckému veliteli došla trpělivost a nechal řecké zbytky vojska odtáhnout, aby zde nevysiloval vlastní vojsko.
Dalším důvodem proč sem vyrazit jsou taverny s velmi dobrou místní kuchyní. Dokonce řada obyvatel Heraklionu a Chanie sem na víkend přijíždí na večeři (taverny Flisvos, Oasis, Ammos, Blue Sky a především Babis & Popi). A kdyby nic jiného je odtud krásný pohled na hory
Frangokastello má několik pláží. Těsně pod pevností leží mělká trojúhelníková písčitá, vysoké písečné duny má pláž Drossoulites východním směrem a západním směrem je dlouhá štěrko-písečná pláž.

PATSIANOS
Podhorská vesnice leží na úpatí hor v oblasti Frangokastelo. Kromě jedné taverny a kostelíku je známá díky asfaltové silnici odbočující do ostrých serpentin na Kallikratis.
Po pár kilometrech se ze silnice dá uhnout na pěšinu která vede do soutěsky Kallikratis. Západním směrem je za vesnicí vstup i do soutěsky Asfendou, ale je velmi obtížně k nalezení. Doptat se místních je nutností.

NOMIKIANA – VOUVAS - VRASKAS
Vesnice jsou téměř stejné, vždy leží vedle státovky Chora Sfakion – Plakias a nejsou nijak malebné. Źádné velké kostely, náměstíčka a tak. Prostě jen pár domků podél silnice. Kdo bude nepozorný nejspíše je projede najednou a ani si toho nevšimne. Nomikiana je zajímavá tím, že do ní ústí soutěska Kapnis. Vchod do soutěsky se zde hledá mnohem snadněji než v horách ze silnice Imbros – Asfendou.

KOMIDATES
Vesnice se téměř výhradně zaměřuje na zisk z turistů procházející roklí Imbros. Proto je většina taveren drahých a sotva průměrných. Obcí nejspíš jen projedete nebo budete parkovat kvůli rokli. Blízko vesnice však stojí kostel Panagia Thymiani kde v roce 1821 začalo povstání proti Turkům. Kus za vesnicí je křižovatka rozdělující cesty směrem k moři do Chora Sfakion (široké asfaltové klesání) a na Chanii (pěkné serpentiny do kopce vednocí nad roklí Imbros).

CHORA SFAKION
Městečko s malou pláží a hezkým přístavem s rybářskými čluny plní obslužnou roli busovým výletům do Samarie. Podkovu přístavu a uličku k malému náměstí okupují taverny čekající na hladové turisty z dlouhého výletu. Po bitvě o Krétu v roce 1941 bylo odsud evakuováno tisíce spojeneckých vojáků.
Dnes sem přijíždějí každý den trajektové lodě a spojují ho s ostatními vesnicemi a městy podél pobřeží. V letních měsících pak v odpoledních hodinách spousty unavených turistů ze soutěsky Samaria, aby hned pokračovali busem ve své zpáteční cestě. Mimo trajektové hodiny se vesnice vždy pohrouží zpět do klidné atmosféry.
Z hlediska architektury tu není nic zajímavého, pěkné je jen náměstíčko a přístav. Ale není špatné si tu odpočinout když se vracíte ze stezky Aradena (serpentinami nad vesnicí) nebo ze Samarie (lodí).
Západně před začátkem serpentin na Aradenu je šotolinová odbočka na krásnou pláž Glyka Nera (sladká voda). Název je odvozen od ústí říčky procházející soutěskou.

vesnice v horách

ANOPOLIS
Ryze zemědělská vesnice má pohnutou historii, vzkvétala hlavně v římském a benátském období. A je symbolem odporu proti nadvládě. Za povstání proti Benátčanům byla v roce 1365 zničena, stejně jako v letech 1770 a 1867 během povstání proti Turkům. Je rodnou vesnicí Ioannise Daskaloyannise, vůdce revoluce z roku 1770.
Jedinou cestu vedoucí k Anopolis tvoří 11 km dlouhé serpentiny z Chora Sfakion. Na malém náměstí s tavernou si můžete vybrat cestu buď do hor nebo na Aradenu. Ani jedna z cest dál nevede. Přímo z vesnice můžete navštívit úžasné scenérie (pěšky nebo džípem) v Pahnes, Mouri, Lycos a Phinixu. Okolí vesnice kombinuje hory a výhledy na moře s tradičními domy a hlubokými roklinami.

ARADENA
Po třech kilometrech jízdy náhorní planinou z Anopolis dojedete k opuštěné vesnici Aradena. Leží na západní straně stejnojmenné rokle a byla postavena na místě starověkého fénického města Aradin (útočiště), které během revoluce Daskalogianni vyplenili osmanští Turkové. Jeho ruiny jsou dodnes pár metrů od ruin Aradeny patrné.
Nejprve přejedete nejvyšší krétský silniční most a zaparkujete u malého dřevěného bufetu. Cesta končí pár kilometrů za vesnicí v horách. Pokračovat odtud lze jedině k moři a do dalších dvou vesnic doplout
Do centra vesnice vede cesta skrze malou branku v drátěném plotě. Celou vesnici projdete do půl hodiny a na jejím konci vysoko nad stejnojmennou soutěskou naleznete kostel Archanděla Michaela z roku 1546 s křížovou kopulí. Je postavený z materiálu který zbyl po původní osadě Aradin a je nejzachovalejší stavbou. Pokud se dostanete dovnitř, můžete se těšit na fresky a několik nádherných ikon. Vše ostatní jsou jen ruiny mezi kterými se pasou ovce a kozy (proto je celá vesnice oplocená).
Historie Aradeny je velice pohnutá, když celá vesnice doplatila na krevní mstu. Dva malí kluci se poprali kvůli kozímu zvonku, přičemž jeden z nich se zřítil do rokle a pád nepřežil. Incident vyústil v krevní mstu vedoucí k vyvraždění většiny vesnice. Několik přeživších uteklo do nedalekého Anopolis. Aradena je od roku 1947 neobydlená. Díky tomu vesnice přitahuje řadu mýtů a pověr. Údajně zde měla zmizet nepočetná výprava a mladá dvojice po přenocování byla ráno nalezená mrtvá. V nadcházející noci se mají vesnicí rozléhat podivné skřeky.
Do Aradeny se jezdí za jediným cílem, projít nádhernou středně obtížnou soutěskou k moři.

LOUTRO
První malá rybářská vesnice kam můžete z pláže Marmara v ústí rokle Aradena odplout (nebo obtížně dojít po pobřeží) leží mezi Chora Sfakion a Agia Roumeli na úpatí pohoří Lefka Ori. Je asi 500m dlouhá s domy podél moře a nejsou tu ani auta ani silnice. V jednom z domů sídlilo za revoluce proti Turkům v roce 1821 velitelství. Zajíždí sem pouze trajekty s turisty ze soutěsky Samaria (v létě i několikrát denně). V sezoně pendlují lodní taxi na pláže Glyka Nera a Marmara. Pěšky sem lze dojít po pobřeží značenou stezkou ze soutěsky Aradena, protože Loutro leží na místě antického přístavu Phoenix, který byl přístavem zaniklé vesnice Aradin. Na mapě si Loutro nezaměňte s Finixem v sousedním zálivu, který byl podle dávného Phoenixu nepřesně pojmenován.
Koho zajímají rozvaliny může svojí pozornost obrátit na Mys Mouri s přilehlým ostrůvkem oddělující obě zátoky. V minulosti zde měli důležitou základnu všichni kdo pobřeží ovládali – Benátčané, Turci i piráti.
S plážemi je to bída, zdejší pobřeží je příliš rozeklané a nepřístupné, takže jsou na výběr jen malá v centru obce a ještě menší oblázková za obcí. Za dalšími se musíte vypravit na hodinovou túru.
Ač to z popisu nevypadá, od konce října do poloviny března téměř neobydlené Loutro rok co rok praská ve švech pod silou cestovního ruchu. Všechny domy v obci jsou využívány jako taverny a penziony pro individuální turisty. Obec je totiž dobrou ztracenkou k náročným výletům do Anopolis, soutěsky Aradena nebo do pohoří Lefka Ori.

AGIA ROUMELI je přístavem do kterého nevede silnice. I sem doplujete nebo dojdete po pobřeží z Aradeny. Nijak malebná vesnice leží v dolní části soutěsky Samaria a vše je podřízeno masám turistů procházející v létě Samarií. Takže nepřekvapí že na zimu tu zůstává jen pár obyvatel. Málokdo se tu zdrží, většina lidí vyjde ze soutěsky, nají se, vykoupou se na vulkanické valounové pláži a odjedpoue trajektem do Soudy nebo Chora Sfakion. Pokud se tu chcete porozhlédnout (jsou tu asi dva hotely), tak po dvou kilometrech leží místo původní osady Palea Agia Roumeli, kterou v roce 1952 zničila silná povodeň. Poslední dobou se vesnice opravuje. Pokud půjdete z Xyloskala skrze Samarii (nebo dokonce až z Lefka Ori) a budete mít štěstí na málo turistů (květen, říjen), připadne vám vesnice v tom nejlepším slova smyslu jako naprostý konec světa. Tím rovněž bude pokud trajekt nepřijede kvůli vlnám nebo konci sezony. Zdatní chodci se mohou vydat podél pobřeží z Agia Roumeli do Chora Sfakion, ale dobrá mapa a zdatnost je podmínkou.

IMBROS
Vesnice leží v nadmořské výšce 780 m a má přibližně 100 obyvatel, které zůstávají v obci od dubna do listopadu. V zimě se stěhují do jižních vesnic. Většinou se jedná o chovatele a zemědělce, kteří pěstují vlašské ořechy a hrozny a vyrábí vynikající víno a pálenku tsikoudia (raki). Obec také produkuje jemný tymijánový med. Většinu času v zimě je obec pokryta sněhem. Imbros je místo velké historické hodnoty a místo narození velkých krétských revolucionářů. Její obyvatelé se zapojili do všech krétských revolucí v letech 1770, 1821, 1824 a 1827.
Dnes je obec spojena hlavně s nejlépe dostupnou roklí Imbros, dva kilometry pod ní stojí taverna a parkoviště pro autobusy přivážející turisty. Imbroské taverny a dva obchůdky z toho pak náležité těží. Ale neklesejte na mysli, ač vesnice není nic moc, vaří zde stále původní pokrmy. Vede z ní však pěkná cesta pustýma horama směrem na Addendou a Kallikratis. Nebo to můžete smažit po asfaltce na Chanii.

ASFENDOU
První obec na kterou narazíte při jízdě po horské silnici Imbros – Kallikratis je Asfendou, která není tolik roztahaná kolem silnice jako ostatní horské vesnice. Její centrum tvoří serpentina v malém údolíčku, takže se do něj sjíždí z kopce a odjíždí opět do kopce. Asfendou je zřejmě nejpoklidnější vesnice s jednou tavernou, protože do ní zajíždí minimum turistů (v Imbrosu se obědvá a večeří, do Kallikratis se jezdí na čaj a koření). A i stejnojmenná rokle je nejméně navštěvovaná (Imbros má busové zájezdy, Kallikratis značení E4). Působí trochu zaprášeným dojmem a ani my jsme se tu nezdrželi. Nebojím se napsat, že cesta do a z vesnice je hezčí než ona sama.

KALLIKRATIS
Vesnice leží v nadmořské výšce 540 metrů a je pojmenována po Manoussovi Kallikratesovi, který v roce 1453 s 1500 muži na pěti lodích vedl povstání proti Turkům. Ostatně jako všechny horské vesnice i Kallikratis má dlouhou tradici v osvobozovacích bojích. Během revoluce 1867 se turecké síly, které vedl Omer Pasha neúspěšně pokusili napadnout Sfakii právě přes Kallikratis. Během německé okupace místní skrývali vysílačku a partyzána George Psychoundakise v jeskyni nedaleko Anemospilios. V roce 1943 polovojenská skupina Fritze Schuberta obec vypálila a přes třicet jejích obyvatel popravila.
Jde o tradiční vesnici s mnoha dochovanými kamennými domy. Obyvatelé pěstují obilí, vyrábí med výborné kvality nebo jsou chovatelé ovcí a koz. V obci je taverny a malý čajový obchůdek, který provozuje velmi milá francouzska se svým krétským mužem, kterého si vzala v Německu. Nakoupíte zde koření a vonné esence posbírané z bylin rostoucích po okolí. Uvaří vám skvělý bylinkový čaj a dají ochutnat vlastní med. Koupit si můžete i mýdla a další drobnou kosmetiku.
Vesnice sama o sobě je velmi roztahané podél asfaltové silnice vedoucí od Imbrosu přes Asfendou. Můžete zde odbočit do vnitrozemí na Asi Gonii. Stojí tu dvě kaple, jedna se slunečníma hodinami a na východním okraji vesnice začíná cesta skrze stejnojmennou rokli do obce Patsiamos. Silnicí se dostanete tamtéž hezkou horskou krajinou a překrásnými serpentinami s úžasným výhledem na úrodnou krajinu kolem Fragokastelo a moře.



………………. SOUŤESKY - CHARADRAS…………

Nebudeme příliš přehánět když řekneme, že Sfakia je plná roklí. Málem platí, že co vesnice, to vlastní soutěska. Ne všechny je jednoduché najít, nicméně i ty známé není úplně od věci projít. Na bus zapomeňte, na taxi také (je příšerně drahé). Dojet autem či na motorce problém není, ale po projití soutěsky se dá v drtivé většině případů vrátit jen stejnou cestou. Takže celodenní výlety. Také nemůžete počítat s tím, že soutěsky končí či začínají skutečně ve vesnicích (přestože se to v průvodcích dočtete).
Pokud se do středně a více obtížných pustíte, dobře si nastudujte před příjezdem na Krétu mapy, vytiskněte si záběry z Gogole Maps a označte si jasné markanty, podle kterých budete hledat vstup. Místní je již několik generací nepoužívají a většinou je nezajímá kde leží. Na otázky kudy jít, se vám často dostane odpovědi, že je to špatná cesta a k moři máte jet po asfaltce. Na upřesnění, že chcete projít soutěsku pro radost, vás ujistí, že to není bezpečné, není kde doplnit vodu a cesty nikdo neudržuje. Často se dozvíte, že jejich děda tudy chodil, ale to bylo ještě za Turků. Takže spíš dostanete tip na nákup zájezdu do Samarie nebo Imbrosu. Výmluvná je naše zkušenost s prodavačem z bufetu cca 2km před parkovištěm pro Imbros. Na náš dotaz, kde je vstup, nám odpověděl, že neví, že dole v životě nebyl… Také nespoléhejte že budou místní schopni pochopit proč chcete soutěskou jít, když můžete jet autem po asfaltce. Mnohdy by rádi poradili, ale často prostě neví jak do soutěsky sejít. Y co jsme prošli, popíšeme podle obtížnosti a dosažitelnosti, přičemž platí, že minimálně o stejném počtu nemáme ani ponětí. Takže mě napadlo jet do Sfakie kvůli roklím jet ještě třikrát, uvidíme.

Soutěska KOTSIFOU
Jediná která vede opravdu z obce, konkrétně z centra Plakias. Stačí zahnout za cukrárnou ve směru na Selili a pokračovat rovně na místní kemp. Cesta není nijak značená, ale stačí použít selský rozum a jít plochým dnem mezi dvěma svahy. Po chvíli se vytratí olivový sad a přijdete k potůčku podle kterého budete pokračovat dál. Přálo-li vám štěstí a vyrazili jste správnou pěšinou, nebudet ho muset brodit. Rokle je značně rozvolněná a zarostla na obou svazích, takže nejde o žádnou dramatickou romantiku. Spíše je to příjemná procházka při které uvidíte skalní kapli naproti docela démonicky vypadající ruinu starého mlýna a starý most. Ruina je zarostlá, takže je větší šance že někam spadnete, něž že něco objevíte. Cestou dál do svahu přijdete na silnici do Myrtios, cestou po dně roklinky na silnici vedoucí do vesnice Selila. Je tam kostelík a pak se jde vyschlým dnem.
Drsnější je pokračovat vyschlým korytem, podejít silniční most a dojít až do skal. Cesta je to sice strašná, ale odměnou bude chůze skutečnou soutěskou a k jejímu neužšímu místu (druhý silniční most), kde nějak vylezete na silnici. Zpátky pak po silnici do jedné z vesnic, jít dál po silnici za soutěskou nemá smysl, cesta vede do vesnice…………a na výlet do náhorní planiny je to sakra daleko. Stezka je schůdná od dubna do října a mimo větší deště.

soutěska KOURTALIOTIKO
Druhá nejlehčí na Jižní Krétě. Nejčastěji se chodí jako nestovkový výlet k pláži Preveli, což není dvakrát zajímavé a jde se spíše zářezem než skutečnou soutěskou. Soutěska začíná hned za odbočkou na vesnici Frati a vede skrze ní silnice a dvěma odpočívadly. Tím je genius loci zničen, ale úvodní skalní scenerie je pěkná i ze silnice. Zvláště když na nebi krouží orlosupi. Na odpočívadle s lavičkami, se dá pohodlně zaparkovat a v klidu se rozhlížet po skalách. O kus dál je cesta ke kapli a malému vodopádu. Většina lidí se omezí jen na tyto dvě zastávky, což je asi nejrozumnější řešení.
Dobrodružnější mohou odparovat na odbočce na Frati, slézt křovím vedle silničního mostku do řečiště a projít část soutěsky jejím dnem. Cesta je namáhavá, plná balvanů a není oficiální. Hodně závisí na hladině říčky Megalo Potamo. Projít celou soutěsku až k vodopádům je docela nebezpečné a pro ty co nemají zkušeností s traverzováním nezpevněných svahů ji vřele nedoporučujeme. Ideální je se před vodopádem vrátit. Jak se obchází nevíme. Kdo běžně chodí a má rád romantiku nemá pro něj smysl jít turistickou pasáž na pláž Preveli – stejně se není jak vrátit k vozidlu.

Soutěska IMBROS
Soutěska Imbros je druhou nejnavštěvovanější průrvou Kréty s upravenou šotolinovou cestou a není dlouhá ani náročná. Vstup do soutěsky na konci vesnice Imbros, pro línější pak od malého parkoviště s tavernou na silnici vedoucí od Chora Sfakion do vesnice. Pohodlně tu zaparkujete a sejdete na dno rokle po kamenných schodech kde je budka na vstupné. Přímo z vesnice je to o 2km delší. Celou cestu se jde se po dně vyschlé říčky, cesta je lehká a jen místy přerušená a štěrková. Délka rokle je asi 6km s převýšením 600m a končí v obci Komitades, která zcela propadla turistům procházející roklí. Proto zahněte doprava do staré části vesnice, kde jsou taverny lepší a levnější. K autu se vrátíte buď taxi (30 EUR) nebo velmi řídce provozovaným autobusem, takže nejlepší nápad je vyjít soutěskou zpět.
Ústí rokle u budky se vstupem je znatelně zelenější, rostou tu cypřiše, duby, divoké fíkovníky a mandlovníky, zeleně postupně ubývá a nastupuje kamenitá krajina s cypřiši a květinami. Nejhezčím místem pochodu je delší skalní průrva. Zde je soutěska nejužší, dál se rozšíří a už není tak zajímavá, což platí i pro její konec, který se vytrácí do vesnice. Doba průchodu je asi 2 hodiny.
Ze zajímavostí stojí za zmínku sklaní benátské cisterny na vodu Mesofarago, odpočívadlo s nástěnkou se vzkazy a fotografiemi a stanicí první pomocí s oslíkem. Ve vesnici Imbros jsou taverny s kvalitní kuchyní.
Jinak je to spíše menší procházka a na romantiku musíte vystihnout dobu kdy se nenavezou busy turisty jdoucí pouze dolů na oběd do Komidates, kde si znovu nastoupí a odjedou. Výzvou je projít soutěsku odspoda až do vesnice Imbros, dát si něco dobré k snědku a vrátit se stejnou cestou zpět. Bude překvapeni jak budete soutěsku v obou směrem vnímat rozdílně. Je to tak na pět hodin plus oběd.

Soutěska ARADENA
Sice třetí nejnavštěvovanější, ale stále krásná a pustá. Je dlouhá jen 4,5 km a klesá k moři z 520m/m. Zážitkem je už přejezd ocelového mostu (mimochodem jde o nejvyšší krétský most) s místy vetchou trámovou vozovkou. Parkuje se pohodě na malém parkovišti u provizorního bistra. Do soutěsky projdete zaniklou vesnicí Kradena (vrátka u parkoviště, které se kvůli kozám musí zavírat) a téměř stejná vrátka za kostelem (také kvůli kozám zavírat). Romantičtější vstup je z pole před mostem. V každém případě vás čeká pořádně dlouhá dlážděná cesta a schody. Už zde je jasné, že procházka nebudou žádné „Jizerky“. V první fázi se jde po valounovitém dnu vyschlé řeky, pak se traverzem obchází zával (lze je překonat žebříkem), opět valouny a následně místy pěšina místy veliké balvany které přelézáte spíše citem než díky občasným cákancům barvy ukazující směr. Za balvaním je cesta nejlépe schůdná a rokle je místy porostlá, lze odbočit na Loutro a ke kapli na kopec. Před koncem soutěsky je krásná vysoká načervenalá skála, za ní už se je dochází k moři podél plotu pastviny.
Opuštěná romantika moře je tatam. Dvakrát denně sem zajíždí čluny z Loutra, takže pláž je spíš plná než prázdná. Taverna na kopečku je ale fajn, není předražená, má dostatek vody, WC i jídla. Poutníci mohou od moře putovat po pobřeží drsnějšíma stezkami na oba směry. Do Ag. Roumeli nebo do Loutra.
Aradena není žádný zabiják, ale základní fyzičku vyžaduje, takže si vemte dva litry vody na osobu. Zvláště cesta zpět je pořád na slunci a rokle je pěkně rozpálená.
Zážitkem je chůze sama o sobě a pocit z rokle je nenapodobitelný – mnohem mocnější než v Samarii. Ke krásným pohledům patří most vysoko nad hlavou přetínající průrvu, skály, cinkající kozí zvonce, sestup i výstup na dno a traverz nad závalem. Pokud přijdete na pláž Marmara a budete tu sami, budete si připadat jako v ráji (ale to se asi nestane). Jinak cesta k moři zabere asi 3 hodiny, opačným směrem o půl hodiny déle. Zabrat dává hlavně štěrkové řečiště a výstup po serpentinové stezce do vesnice. V soutěsce se nekonají žádná procesí, busové zájezdy sem nejezdí, takže potkáte občas jen skupinu jdoucí k moří s tím, že se nebude vracet a odpluje do Loutra. Většina skupin má průvodce a jsou do velikosti deseti lidí. Boty to chce tužší a také něco na hlavu proti slunci.
K Aradeně se dostanete jedině vlastní dopravou (bus ani cestovky sem nejezdí), čímž je jasné že se roklí budete i vracet. Takže to je celodeňák. Druhá možnost je odjet z Chora Sfakion do Loutra, projít soutěsku tam a zpět a zase odplout do Chory. My bychom to nedělali, zaparkovaná motorka nebo auto jsou jistota, která vám neujede. Když začnete pochod mezi osmou – devátou dopoledne, půjdete k moři ve stínu. A nespěchejte domů, soumrak u mostu je krásný, cesta do Chora Sfakion také. Vážně klid, zemědělci a ráj na zemi.

soutěska KALIKRATIS
První ze soutěsek, která ač značená je téměř nenavštěvovaná. Píše se, že je jednou z lehčích, ale nevím, nevím. Převýšení je výrazně namáhavější než u Aradeny a doprava opět neexistující. Vyhnout se sestupu a výstupu lze jedině když se s někým dohodnete a na půli cesty si prohodíte klíčky od auta nebo motorky a domluvíte si sraz u moře.
Vzhledem ke stoupání bych vždycky začínal zespoda. Ve vsi Kapsodasos vyhledáte asfaltovou odbočku do vesnice Kalikratis (místi poradí) a půjde po ní tak dlouho, dokud neuvidíte v první pořádné zatáčce štěrkovou pěšinu vedoucí rovně ze silnice. A jste v soutěsce. Charakter je vysloveně skalnatý, takže zcela odlišný od Aradeny. Téren je středně obtížný a cesta krásně opuštěná, skvělé je jak se s výstupem mírně ochlazuje. Nahoře se ocitnete v zemi nikoho. Nebýt tu silnice, jeden by neřekl, že je tu někde žijí lidé. Dáte se po silnici dál ve směru pochodu podél vyschlého potoka (ten prochází celou soutěskou), minete kapli a v zatáčce se objeví první domy značně roztahané vesnice Kalikratis. Stavte se na skvělý čaj v krámku s bylinkami a rozjímejte. Doptejte se na kostelík se slunečníma hodinami a přeptejte se jestli o dva kilometry dál v taverně vaří. Jo a v úterý je krámek zavřený.
Výstup je na 4,5 hodiny a sestup kvůli únavě tak o půl hodiny rychlejší. Vážně dobrý celodeňák. Takže pevné boty, dva litry vody, brzy ráno vstát a o půl deváté dopoledne začít výstup. Dobrá zpráva je, že Kalikratis je z bez problémů lokalizovatelných charader nejblíže Plakiasu i to, že v soutěsce asi nikoho nepotkáte.

soutěska ASFENDOU
Z popsaných nejtěžší a nejhůře lokalizovatelná. Vede ze stejnojmenné vesnice z nadmořské výšky 770m/m a končí v Ag. Nektarios. Má být krásná a drsná, tak na 4 hodinový sestup. Drsné je už ji najít. Sice (stejně jako Kalikratis) je vidět od moře z Frangokastelo, ale napoprvé ji těžko nejdete. Chce to výlet a doptat se vesničanů (úspěch méně než 50% už proto, že někteří tvrdí že nezačíná v Ag. Nektarios ale v Patsianos dva a půl kilometru vedle) nebo přesné GPS souřadnice. Hledali jsme ji dvakrát (dole i nahoře) a bez úspěchu. Vždy jsme ztratili příliš času, takže jsme výstup pokaždé vzdali. Ne vždy se je koho zeptat, místí sice mluví dobře anglicky, ale minimálně polovina z nich rokli nezná. Lépe řečeno zná, ale nezná k ní cestu, proč také když do Kalikratis vede asfaltka. Je velká pravděpodobnost, že vám většina omylem poradí rokli Kalikratis, která je mezi turisty známější.
Úspěšnějším doporučuje si lokalitu dopředu okouknout jak nahoře tak dole, vzít si pevnou obuv, hodně vody a štěstí. Cesta je údajně místy dlážděná a s několika mosty přes potok.
Hodně dobrodružně je vystoupat Addendou a po silnici dojít po 3 kilometrech do vesnice Kalikratis a odtud po dalších 2km stejnojmennou soutěskou dolů do obce Kapsodasos a pak po silnici (stop seženete těžko) do Agios Nektarios či Patsianos.

Další možnosti – ARGOULI – KAPNIS - SFAKIANO
I čtrnáct dní je na zdejší rokle zoufale málo. Navíc nefunguje rozpočet jeden den rokle - druhý den odpočinek. Takže projít pět, šest soutěsek je rozumné maximum. Tedy pokud jste nepřijeli jen trénovat v horách.
ARGOULI začíná ve stejnojmenné vesnici a doptejte se na ní v místní taverně. My ji pro nedostatek času ani nelokalizovali. V okolí lze pozorovat dravce.
KAPNIS je divoká a drsná s velkým sklonem terénu. Možná z běžně dostupných nejdrsnější. Vstup je 4 km na východ od silnice z vesnice Imbros v nadmořské výšce 900m. Tedy ve velmi atraktivní, pusté a opuštěné lokalitě, kde se není koho zeptat na cestu. V Imbrosu vám totiž každý řekne ať jde do rokle Imbros nebo se u nich dobře najíte. Pokud ji najdete, vyjít byste měli někde mezi vesnicemi Vouvas a Komitades cca 8 km od Fragokastelo.
Jsou zde ještě další soutěsky, ale protože jsme si o nich nezjišťovali podrobnosti, nemá smysl je zmiňovat. Ideální na zážitek jsou Aradena a Kalikratis. Pak Asfendou Kapnis a Argouli, pokud je najdete. Imbros za nic nestojí. Kotsifou nemá smysl chodit a na Kourtaliotiko se koukněte z parkoviště – tedy pokud nechcete jít potokem z jejího začátku, což bude dost drsné.

………. ………………. VÝJEZDY MIMO SFAKII ……………… ………………..

Lázeňské městečko SPILLI
Od Plakias leží východním směrem ve vnitrozemí a jezdí sem i místní bus. Městečko je velmi malé s centrální silnicí a jednou turistickou uličkou. Přesto nabízí neobvykle mnoho atrakcí. Nejznámější je benátská kašna s hlavami lvů s vynikající pramenitou vodou. K pramenu a kapličce vede značená stezka. Je zde velký klášter se školou (pro veřejnost uzavřený), pěkné národopisné muzeum a řada obchodů s ručními výšivkami, suvenýry, kořením, olivovým olejem, sýry, mýdlem, šampony a přírodní kosmetikou. Skvěle se tu nakupuje.
Ideální je jít od zatáčky (vesnička má jen jednu) rovnou ke kašně a pak ulicí dál mezi malé domky. V místě kde se cesta stáčí vlevo je národopisné muzeum. Před zatáčkou u centrální silnice je skvělý kafenion, kde starý dědula dělá famózní bylinková čaj. Ideální na zahřátí když vás zrovna chytne bouřka (ve druhé polovině září nic neobvyklého).

Pláže za Spilli
Pokračovat po výpadovce dál za Spilli má smysl asi jen kvůli kvůli plážím. V Kambos Kissou kde je benzínka odbočte doleva a vnitrozemím přes několik domorodých vesnic (Aktounda, Vatos, Adraktos, Drimiskos) vyražte k moři. Vesnice jsou docela fajn a místní příjemní, asi tu moc turistů nejezdí. Určitě jen neprojíždějte, ale na chvilku se zastavte. Uvidíte typický život zemědělců na Krétě. V některých vesnicích je i taverna, ale nezkoušeli jsme žádnou. Silnice překonává menší pohoří, takže se můžete těšit na rozhled po moři, krásný pohled na vesnici Kerames a v případě oblačnosti na průjezd skrze nízkou oblačnost, případně déšť a také na spoustu koz a ovcí všude okolo. Před vesnicí Kerames (tu známe nazpaměť protože jsme tu dvakrát zmokli) máte dvě možnosti.

Zahnout na malou pláž AGIA IRINI nebo o kousek dál sjet na malou štěrkovou pláž AGIA FOTINI s příjemnou tavernou, pohodovým taverníkem a přítulnou fenkou pitbula. Je to tu jak na konci světa a na minipláži s velkým balvanem v moři se fajn koupe. Taverník loví čerstvé malé rybky, takže místo na oběd jako dělané.
Z pláže uvidíte velkou oblou písečnou pláž na kterou dojedete po horší šotolině a mimo sezonu tu budete zaručeně sami. Název pláže jsme zjistit nedokázali, neměl v tom jasno ani taverník z Ag. Fotini a po jeho vysvětlení si nejsme jisti zda jsme místo na Fotini nebyli na Irini..., ale to je jedno.

Druhou, ještě lepší, možností je projet skrz pěknou vesnici Kerames s velkým kostelem a zemědělským Agilianosem sjet na pláž LINGRES. Je krásná, dlouhá, široká, písečná a s pohodovou hipísáckou tavernou. Z konce pláže uvidíte východně skálu Triopetra, která dala jméno stejnojmenné pláži.

Na pláž TRIOPETRA je to dál, stačí neodbočovat v Kambos Kisnou, ale pokračovat po výpadovce dál a hlídat si značenou odbočku. Samotná Triopetra je fajn, opět krásná dlouhá a písečná. Ale na rozdíl od Lingres je více navštěvovaná. Leč „trojskalisko“ v moři za pohled rozhodně stojí.

RÉTHYMNON (RETHIMNO)
Ať už bydlíte ve Sfakii kdekoliv, celodeňák do Réthomnonu si ujít nenechte. Přijeďte lehce po osmé ráno, dokud se město probouzí a vychutnejte si ho v klidu. Začněte starou benátskou pevností později přestavěnou Turky. Byla vybudovaná v roce1586 a leží na kopečku u moře směrem za autobusovým nádražím (značně nadnesené označení). Minout ji nelze. Je rozlehlá, platí se vstup a neustále se v ní něco opravuje. Kdyby vás rozvaliny ani minaret nezaujaly, tak pohled na moře a město pěkný je.
Naproti vchodu do pevnosti je Archeologické muzeum, které ač nemá nejlepší sbírky na Krétě, za prohlídku díky pěkným interiérům stojí. Pak se dejte dolů k centru a projděte si křivolaké úzké uličky a všímejte si jak s postupujícím časem začíná čím dál více pulsovat život a ruch.
Ke stavbám, které byste minout neměli patří stará benátská fontána Rimondi na ulici Petihaki, městský park na Ethnikos Antistáseos a mešita Nerantzes na Odos Venadou a o kousek dál Muzeum historie, umění a folkloru v moc pěkně upraveném domě s hezkou zahradou. I když nebudete jevit o památky zájem, stojí zato starým městem jen tak procházet a bloudit uličkami. Tu si dát kafe, jinde něco malého v taverně, občas si koupit čerstvé ovoce. Rethymnom je milé a přátelské město.
Až toho budete mít dost, zajděte do přístavu, koukněte na moře a vyfoťte se u majáku. Zbude-li trocha času, jděte za přístav a vykoupejte se na písečné pláži. Sice je tu dost plno, ale na osvěžení je to i tak fajn. Když budete autem, popojeďte co nejdál od města - dlouhá pláž bude čím dál víc prázdnější.
Autobusem se sem dostanete nejsnáze z Plakias a to několikrát denně. Kousek před autobusákem naproti malé kapličce je taverna kde dělají skvělé frapé.

CHANIA
Další dobrý námět kde strávit den. Chania je Rethymnonu podobná, ale o dost větší. Opět jevte zájem o staré město a přístav. Zase se budete toulat uličkami, ale s tím, že přístav je mnohem zajímavější a časově náročnější na procházku. Takže budete spíš zde. Nenechte si ujít námořní muzeum v jednom z bývalých doků. Krásně mapuje lodní dopravu na Krétě a vystavuje i několik, člunů, lodí, map a dalších námořních artefaktů.
V okolí přístavu se několikrát do roka pořádají závody rychlých člunů. V tomto případě přístav praská ve švech, je plný lidí a závodních posádek. Na čluny dobře uvidíte ze zdi přístavu nebo zpod zpustlé pevnosti, která za prohlídku nestojí.
Do Chanie se má smysl vypravit po vlastní ose, busem ze Sfakie je to dlouhé a nepohodlné (přetupuje se v Rhetymnonu).
Když pojedete autem, nabízí se zastávka v zátoce Souda u vojenského hřbitova (německá invaze začala právě zde) a o kousek dál u hrobky rodiny Venizelů. Je tu malý park a krásný výhled na Chanii. V blízké kapli se slouží mše. Ráno je tu krásně.

Naopak jezero Kournas ležící ve vnitrozemí nedaleko Chanie za návštěvu nestojí. Sice jde o největší sladkovodní jezero na Krétě, ale pobřeží je zcela ponořeno do turistického běsnění. Zajíždí se mnoho obyvatel Chanie a Rethymnonu.a bezpočet autobusových výletů. Hlava na hlavě a nic moc pořádek. Pokud pojedete vysloveně kolem, půjčte si šlapadlo, odjeďte doprostřed jezera a udělejte si malou siestu. Jiná aktivitu tu nemá význam

FESTOS – GORTYS - MATALA
Je jaksi samo sebou být na Krétě a zajímat se o minojskou minulost. Ze Sfakie to je nejblíže do paláců Festos a Gortys. Cesta není záživná a návštěva rozvalin potěší jen skalní příznivce historie. Návštěva typu: „No, byli jsme tady, nic nám neuteklo, ale vracet se už nebudeme“. Davy turistů a horko značně převýší zážitek z prohlídky. Pokud se přímo o Mínojce a jejich kulturu nezajímáte, bude to pro vás pouze shluk šutrů jako kdekoliv jinde. Řekněme že Festos je alespoň na pahorku a je z něj jakž tak dobrý rozhled.
Gortys je však jen zarostlým areálem s několika ruinami. Pokud pojedete kolem, věnujte mu tak půlhodinku, na víc to tu není.
A Matala? Pokud znáte její hipísáckou minulost a nechcete si své představy zakalit, nechte ji jejímu osudu. Je ryze turistická a se spoustou lidí. Tohle místo na Krétě už krásné není. Nebýt její hipísácké historie, nikdo by sem nejezdil. Pokud vás to mrzí, kupte si její fotku a sněte o tom, že je to tu stále krásné…

Sfakia je fajn místo se spoustou možností co podniknout. Ač nemá žádné pohledné městečko ani vesnice a všude je to svým způsobem daleko, stále má silný genius loci. Zvláště pokud budete jezdit po horách a chodit roklinami. Pak je čtrnáct dní žalostně málo.

Petr a Renata

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (2)
12.09.13 22:31 manoulka
Máš můj velký obdiv, žasnu nad tím množstvím skvělých postřehů a neocenitelných rad. Některá místa navštívíme určitě, jiná, vzhledem k věku spíše ne, ale jako poradce si tvůj cestopis tisknu a za pár dní mi jistě dobře poslouží. Díky.
04.04.13 06:50 nudista
Petře, jako vždy výborný studijní materiál, už je vytištěn a vložen do průvodce Krétou, jihozápad ostrova nás pořád láká k návratu a při čtení jsem si znovu připomněla, že možnosti objevování krás a neokoukaných míst ostrova jsou téměř nekonečné .... Děkuji, Eva
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
upZAv
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Pet 71˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy7
Hotely4
Diskuze1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos