Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 31
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

VŠECHNY CESTY VEDOU DO CHIOSU...

Autor:
Zařazeno:
Chios
Napsáno:
14.01.13 22:32
Fotografií:
50
Přečteno:
3907
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
30 °C
Jasno
SSV, 3.1 m/s
...alespoň tedy na Chiosu. Při vašich mototoulkách ostrovem se vám často stane, že na rozcestí trefíte na ukazatel, který ukazuje doleva Chios 30 km a doprava Chios 19 km. Už Robinson blahé paměti zjistil jednu z nesporně kladnou vlastnost všech ostrovů světa - ať už se vydáte kterým směrem chcete, dříve nebo později se vaše kroky spojí do kruhu v počátečním bodě.
Velmi důležité ovšem je, který bod ostrova si zvolíte jako výchozí. Pominu-li, že ten úplně první (a po 12 nocích i poslední) kontakt plný vůní a vlahého ranního větříku se odehrál klasicky na letišti (tedy letišťátku, dovolím si tvrdit, že u nás na vsi máme větší nádraží), tak my si zvolili za středobod našeho momentálního vesmíru malou osadu Emporios. Volba padla na základě shlédnutí nespočet fotek, několika málo videí a taky díky naší vášni pro Diem zapomenuté končiny bez nočních barů.
Cestou z letiště nás Jitka delegátka seznámila s hlavním cílem naší dovolené a zároveň i se základní filozofií chiosanů - sigha, sigha , důsledkem čehož může být reálné nebezpečí objemového nárůstu v břišních partiích. Stalo se... po návratu jsem konečně pochopil, že omezení váhy zavazadel v letadlech mělo jediný důvod - systematický váhový přírůstek turistů při odletu.
Znáte také ten pocit, když vystoupíte v cíli z klimatizovaného busu - obklopí vás voňavé teplo podbarvené šploucháním moře a jemným pleskáním vzdálených plachet... tak vězte, že Emporios si zamilujete na první nadechnutí. Autobus vás vyplivne v "centru" velikosti mozolnaté dlaně, komplikovaně na několikrát vycouve - silnice je totiž slepá, dál vede už jen úzká ulice k odstavné ploše u pláže Mavra Volia. Ubytování v hotýlku proběhne ráznaráz, odsýpá to jak na drátku. Co je skvělé, je možnost si ihned v recepci domluvit půjčení auta za rozumný peníz, vedou tu i autopůjčovnu. Takže rychle plavky pod kraťase, čemodan pod postel a hurá na objevitelskou výpravu.

Z hotelu je to k moři jen pár kroků , osada leží na konci mělkého údolíčka pod vyhaslou sopkou která dala plážím v okolí do vínku šedočerné oblázky. Mělká zátoka, ze dvou stran krytá kopci, dodnes skýtá rybářským člunům i plachetnicím ochranu před rozbouřeným mořem. Svahy nad zátokou jsou místy porostlé řečíkem a tam, kde to dovoluje terén, jsou tyto keře udržované a využívané. Kdyby jste se postavili zády k vodě a 4x hodili kamenem, trefíte každou z taveren které si sigha sigha konkurují na nábřeží. Market, ba ani sámošku, zde nehledejte, je tu jen malý obchůdek v zatáčce cestou na pláž, tam jsme pravidelně doplňovali pohotovostní zásoby Mythose z chlaďáku na chodníčku. Dá se tam pořídit i nějaký ten sýr či marmeláda, nezapomeňte si ale před vstupem sundat ze zad ruksak, nebo se v obchůdku ani neotočíte. Takže první dobře dobře vychlazený Mythos a mastichovou limonádu Mast na ochutnání do ruky a po pár metrech do kopečka tamaryškovou alejí okolo apartmánů se před námi rozloží dlouho očekávaná černá pláž Mavra Volia. Tož - černá je jen tam, kam došplouchne voda, jinak je spíše šedá. V pravé části pláže jsou oblázky malé a vstup do vody je příjemně mírný, směrem doleva se oblázky zvětšují do velikosti dětského míče a naprosto nádherně pod nohama keramicky chrastí. Časem jsme objevili, že tyto lávové valouny drží teplo naakumulované od sluníčka i dlouho po západu slunka a jsou vynikající pro přírodní lávové masáže - to si prostě uděláte ďolík jako spokojená mroží samička a ten mrož co ho máte sebou vás těmi valouny pokryje. Pokud jdete dál po upraveném chodníčku na divočejší pláž za útesem, máte k dispozici zhruba kilometr koncentrované nádhery (úplně vzadu je údajně gay pláž). Jelikož jsme přišli nekřesťansky brzo v 10 dopoledne, tak jsme tu sami, první plážoví povaleči se začínají trousit až před polednem. Odpoledne je tu ovšem plno až do slunka západu, je to tady totiž děsně lážo plážo. Na Mavra Volii jsme chodili navečer dobít baterky po celodenních výletech po ostrově. Romantikům srdečně doporučují ranní kuropění, kombinace barev vycházejícího slunce, černých oblázků a žlutooranžové stěny je jedinečná.
Bujarý noční život se tu nijak nepěstuje, ta trocha místních sedává na židličkách před domky kde probírají život a v tavernách se polohlasně mísí babylon jazyků s řeckou hudbou. Jen jednou Emporios žilo nočním životem - už odpoledne umístili organizátoři na začátek Emporia ceduli "zákaz vjezdu" (u nás nepředstavitelné), začali na nábřeží roztahovat lavice a plastové židličky a před jednou z taveren vyrostlo improvizované pódium. S přibývající tmou a davem tance chtivých, vyfintěných a navoněných Řeků se věkový průměr přítomných začal prudce snižovat. Úderem půlnoci hrábli muzikanti do strun, tanečníkům vyletěly ruky do polohy "za deset dvě" a zábava plynula bez přestání až do osmi do rána. Hudba byla ozvučena tak, že se v zálivu dělaly vlnky a věřím tomu, že ten večer si zatančili i naproti v Turecku. A to prosím ze středy na čtvrtek... že by se mělo jít ráno na šichtu nikdo neřešil, život je jen jeden... sigha sigha.
Taverny doporučuji vyzkoušet všechny, každá je trochu jiná, ona už si vás nějaká polapí. Jen počítejte s tím, že někde se prostě k objednanému jídlu nedává příloha, hranolky si musíte doobjednat. Víno doporučuji sudové, mají vynikající Retsinu.

První den odpoledne jsme vyrazili na pěší tůru po okolí a zjistili jsme, že silnici kopíruje suchý kanál vedoucí jen pár metrů vedle. Je široký akorát tak pro vyhnutí dvou aut, my ho s oblibou využívali jak na výšlapy, tak pro odjezdy i příjezdy autem, bylo to lepší než přejíždět drncáky na hlavní silnici. Břehy kanálu obrůstají fíkovníky, vinná réva i citrusy. Místy se dá vylézt po schůdkách, na konci je výjezd pro auta. U druhého mostku vylezte nahoru na silnici a jste přímo u odbočky na Komi. Tady už začínají "sady" udržovaných a obhospodařovaných keřů s krásným českým názvem řečík lentišek. Budete překvapeni, že ho vlastně důvěrně znáte, roste totiž na mnoha jiných ostrovech Řecka jako náletová dřevina a hlavně díky jemu jsou jinak suché oblasti zelené. Ovšem pouze zde, v jižní části Chiosu zvaném Mastichochoria roní řečík čirou pryskyřici využívanou snad ve všech odvětvích lidských potřeb - od léků, kosmetiky až po průmyslové využití. Na severu ostrova sice řečík také roste, pryskyřici ale neroní. Snad je to složením půdy, snad vlivem bývalé sopečné činnosti. Proto je každý plodící keř nenahraditelný, trvá celá desetiletí než naroste do plodné velikosti. Kapitola sama pro sebe jsou cukrlata s vůní a chutí mastichy a nikde jinde než zde neochutnáte mastichovou limonádu Mast. Někdo tyto laskominy nemusí, nám tedy chutnají a Tydrová si Mast dávala ke každému jídlu i jako šláftruňk. Keře jsou vytvarovány do neuvěřitelných tvarů a připomínají spíše vysokohorské kleče. Byl začátek mastichové sezóny, zem pod keři již byla pečlivě vymetená a posypaná jemně mletým vápencem do kterého začínaly kanout první čiré slzy Chiosu. Kmeny jsou skloněny tak, aby vedly co nejdéle nad zemí a do jejich kůry každoročně místní babičky udělají jemné zářezy a tím keře rozpláčou.
Pokud se dostanete až na horizont, do míst, kde se silnice láme zpět dolů ke Komi, můžete odbočit doprava na cestu vedoucí po svahu sopky. Pod vrcholem sopky leží významné archeologické naleziště z antického období a je odtud nádherný pohled na celé údolí s Emporiem. Cestu na vrchol je ale pohodlnější absolvovat autem.
Další náš výšlap před vyzvednutím auta směřoval na pláž Vroulidia, nacházející se v nejjižnější části ostrova. V kanále se k nám přidal typický řecký tuláček - krásná černá fenečka kterou jsme překřtili na Julču. Nedala si nijak vysvětlit, že ji večer budou tlapky bolet až u oháňky, poctivě nám celou cestu ukazovala kde je nejlepší stín, chránila nás před blafajícími hafany kteří neměli tolik štěstí na svobodu jako ona a dělila se s námi o naši vodu. Cesta tedy opravdu stála za to, poznali jsme osobně tisíce řečíků a desítky fíkovníků - ty laskavě svolili k našemu občerstvení kdykoliv jsme natáhli ruku. Úzká silnička se vine jak had z kopce na kopec a po hodině máte pocit, že je nekonečná. Zhruba v polovině cesty nám zastavilo autíčko se dvěmi Francouzkami, kterým nešlo na rozum, cože to za blázny šlape pěšky a sváděly nás ke svezení, ale to jsme přeci nemohli Julči udělat. Náhle se mezi keři zjevila naše první Chioská dominanta - polorozpadlá věž Dotia. V tu chvíli máte pocit, že jste se ocitli ve stejném čase s Frodem Pytlíkem. Stejně jako strážní vatry ve Středozemi i zde je každá věž článkem v řetězci a vždy je (nebo lépe bylo) alespoň z jedné věže vidět nějakou další hlásku. Jak ve vnitrozemí, tak na pobřeží. Historie Chiosu je protkána boji s piráty a Turky... Po necelých 2 hodinách se před námi otevřelo panorama hlubokého zálivu s pláží Vroulidia. Nad pláží je malá tavernička od které vedou kamenité schody až k písčitooblázkové pláži. Julča tu viditelně nebyla poprvé, spokojeně se vyčvachtala v moři a pak sebou hodila do stínu. Zpátky si asi stopla jinou partičku, domů jsme se už trmáceli sami.

Třetí den ráno už bylo autíčko připraveno na hotelovém parkovišti a když jsem se hrnul zaplatit zálohu, odmávl mě usměvavý majitel se slovy "...metá, metá...". Ostrov je protkán spletí prašných cest, vybetonovaných i asfaltových silniček, ale i soustavou skvělých silnic na evropské úrovni, takže to místy můžete práskat klidně i stovkou. Doporučuji pořídit si mapu, my měli tři a ani jedna se neshodovala. I se značením odboček k menším cílům je to zajímavé, koukejte do zpětného zrcátka, často je odbočka značena jen z jednoho směru a podle Marphyho zákona právě z toho druhého než jedete vy. Ale nakonec trefíte - když bude nejhůř, tak do Chiosu vždycky.
Naše první cesta vedla do Pirgi - vzali jsme to přes Komi a Kalamoti, kde jsme načerpali benzín (tady jsme brali pokaždé, amolivdi tu byl nejlevnější). V Pirgi zaparkujte hned po vjezdu do města u marketu, nějaké to místečko najdete. Do města se autem nesmí a před odjezdem si můžete doplnit zásoby vína a hlavně pitné vody. Na celém ostrově je totiž k dispozici pouze odsolená mořská voda a ta je dobrá akorát tak na polívku, kafe už nic moc a napít se přímo z kohoutku je napoprvé vyjímečná záležitost - jen vyjímečně se napijete podruhé.
Popsat Pirgi je stejné jako popsat dílnu nadprůměrně nadaného tatéra. Ani jeden domeček není stejný, xista je snad i na králikárnách. Pokud uvidíte xistu na domku i mimo Pirgi, tak je jasné, že se hrdý rodák přiženil mimo rodnou hroudu a snaží se trochu prosvětlit okolní tuctovou kamennou šeď. Jak jsme se tak potulovali městečkem s foťákama u huby, tak nám pochopitelně vytrávilo. Po chvíli vyptávání jsme v taverně s typicky řeckým názvem Obelix konečně trefili na gyros se piato. Posadili nás k jednomu ze stovek stolečků pokrývajících náměstí pod věží a po chvíli přinesli tu největší a nejchutnější gyrosovou báseň v Řecku. V Pirgi jsme byli pak ještě několikrát a většinou hlavně kvůli gyrosu. Nejkrásnější je ovšem Pirgi v noci, téměř celé osazenstvo se přestěhuje do taveren na náměstí a zbytek obyvatel poposedává na židličkách před domy. No co, auto sem nesmí, stejně by se v první zatáčce zašprajcovalo. Uličkami se linou všechny možné vůně, slabé lampy osvětlují sgrafiti zpestřené rajčátky na šňůrkách a domorodci trpělivě obcházejí vaši rozkročenou maličkost u stativu.
Ani nestačíte do svých závitů pořádně vstřebat xistu a na cestě po Mastichochorii vás čeká další, tentokrát opravdový řecký hardrock a to doslova - kamenná pevnost Mesta. Její budovatelé logicky upřednostnili nedobytnost před pohodlím turistů, takže opět zaparkujte před branami, pokorně sehněte hlavy a se staženým hrdlem vejděte... i za denního světla podlehnete dojmu, že jste v těch nejdivočejších snech svého dětství a konečně pochopíte, kde pan Foglar čerpal svoji inspiraci ke Stínadlům. Mesta ponořená do tmy tento pocit jen umocní a vy přímo hmatatelně cítíte přítomnost Široka a Velkého Vonta, v úzkých uličkách vytušíte siluety Rychlonožky a Mirka Dušína... domy jsou propojeny úzkými mostky, ze zdí trčí ploché kameny pro lepší únik z oken domů napadených Turkem, kamenná dlažba mezi domy tvoří spletitou mozaiku spár vhodných k odvádění deště a krve... ani se vám nechce uvěřit, že v těchto místech již po staletí stále žijí, rodí se a umírají lidé. Kamenné zdi jsou oživeny kvetoucími stvoly, jako oázy života vybuchují v nehostinném kameni salvy smíchu děcek (které snad plní nějakou noční bojovku, ti smradi lítali z místa na místo ještě po půlnoci...). Nejsem si stoprocentně jist, zda mají Mesťané moravskou krev nebo je to naopak, ale zjistili jsme, že i na Chiosu se řídí heslem "co trnéčka, to kapéčka", jen švestky tu nahradili fíky. Hned v první taverně po dotazu "echjete to Suma" sáhla majitelka s potutelným úsměvem pod pult, vytáhla klasický demijón plný čiré pálenky a nalila mi na ochutnání poctivého panáka poctivé fíkovice ochucené (jak jinak) trochou toho anýzu. Skvělý suvenýr pro fajnšmekry.
Pokud se vydáte z Mesty směrem na sever, doporučuji po pár stech metrech odbočit doleva na cestu do zátoky Merikounta, kde na vás čeká opravdu divoká pláž. Stojí za to vypravit se mezi balvany v její levé části. Cestou dále po hlavní silnici přijedete do velké zátoky s osadou Limenas, neboli Přístav, kde vás ohromí obrovské betonové molo, které svou velikostí a precizností není zcela jistě určeno pro rybářské bárky, spíše si tu dovedu představit flotilu ocelových člunů maskovaných do khaki. Po několika dalších kilometrech na vás již ale čeká zátoka Didimes, kterou rozděluje na dvě části skalnatý ostroh, ukončený malým ostrůvkem jako kamennou tečkou. K pláži dojedete prašnou cestou vedoucí pod nezbytné, stín skýtající tamaryšky. Zde jsme se osvěžili, oblázková pláž byla téměř prázdná. Cestou dále následují oblázková Elata a písčitá Agia Irina. Posledně jmenovaná nabízí mělký vstup do vody, tavernu a jako bonus půjčovnu kajaků. Odjezdem z A. Iriny opouštíte jižní část ostrova a vychutnáte si cestu vnitrozemím do jeho střední části. Postupně se před vámi rozprostřou působivá panoramata s původní architekturou vesnic Elata a Vessa - určitě se tu zdržte a pokochejte se. Za Vessou odbočte doleva na Lithio a jste na cestě za nejkrásnějšími plážemi západního pobřeží. Silnice vedoucí na sever ostrova je na této straně velice kvalitní, můžeme jen závidět. První zátoka, kterou by jste neměli vynechat, je rybářský přístav Lithio. Pláž je písčitá s velmi mírným vstupem do moře, na břehu opět skýtají příjemný stín tamaryšky a silnici lemují taverny s lákavou nabídkou občerstvení. Zde jsme se zastavovali celkem často při svých výpadech po ostrově a pokud se usalašíte až vzadu u přístavu, mimo lehátka, které zabírají střed pláže, donesou vám z blízké taverny občerstvení až k vodě (malej kšeft je lepší jak velká práce...). Moc dlouho se tu ale nezdržujte a svůj čas raději věnujte opravdovému skvostu západního pobřeží - zátoce Trachilio.
Poloostrovu chránícímu nádhernou pláž vévodí jako varovně vztyčený prst renovovaná věž, ke které se dostanete pěšky po prašné cestě. Pláže jsou tu vlastně dvě, vedlejší menší oblázková, k té se dostanete po hrbolaté kamenité stezce odbočující z plácku pod silnicí. K hlavní pláži se dá sice zajet autem, ale cesta je velmi špatná a za utrženou nápravu to nestojí, pěšky to není nijak daleko. Na hlavní pláži jsou příjemné malé oblázky a velká písčitá zrna. Jednou jsme zažili Trachilio klidné jak rybník a podruhé do břehu bušili slušné vlny, kouzelná byla v obou případech. Na pláži jsou i kabinky na převléknutí, jinak tu plážový servis nečekejte (naštěstí, byl by hřích tu nádheru hyzdit). Ale šup šup - ostrov je velký a zákoutí lákajících k zastavení příliš mnoho... kousek za Trachilií je pláž Gialos a za ní následuje hluboký záliv s pláží Elinda. Tam jsme se zastavili poslední den cestou ze severu a spočinuli v jejích jemných vlnkách. Vstup do vody je oblázkový, zhruba po 10 metrech se dno mění na písečné.
Další místo, které si zaslouží vaši pozornost, je bezesporu ostroh v Zátoce Pyrgos - neboli Věž. Po obou stranách ostrohu se nachází mělké pláže, opět bez servisu a s minimem návštěvníků. Ostatně téměř všechny pláže na západním břehu jsou poloprázdné a nezřídka se vám stane, že i v poledne tu budete naprosto sami. I Pyrgosu dominuje renovovaná věž a zde máte navíc možnost v novém přírodním amfiteátru na vystavené dokumentaci sledovat postup prací, dokonce i historii pirátských nájezdů. Asi vás překvapí, že ne v Karibiku, ale zde řádil známý pirát Barbarossa.
Další v pořadí je zátoka Metochi a i když silnice vede těsně podél pláže, je tu velice příjemná atmosféra, pláž je oblázková, při vjezdu leží malá tavernička. Výhodou je, že se dá auto zaparkovat na krajnici a po zdolání několika schůdků můžete hodit froša přímo z rozběhu. Kabinky na převléknutí jsou samozřejmostí.
Cestou dále na sever leží městečko Volissos, půvabné místo pod ochranou majestátních hradních ruin. Projděte uličkami a pokochejte se černobílou oblázkovou dlažbou na kostelním nádvoří. Na křižovatce pod městečkem se dejte doprava a tím zahájíte okružní jízdu po severozápadní ostrovní magistrále. Po nějakém tom kilometru potkáte odbočku ke klášteru Agia Markela a samozřejmě i ke stenojmenné pláži. Dále na sever jsou odbočky k plážím Agios Isidoros a Ezousa. Oblázky zde jsou stejně černé, ba i černější než na Mavra Volia a díky táhlému mělkému mořskému dnu jsou tu vlny jako v tichomoří. Nejzápadnější pláž ostrova je pod vesnicí Melanios, příjezdovou betonovou cestu lemují větrné elektrárny - toto je přesně místo, kam patří, pusté a větrné pláně. Nad pláží je monument k uctění obětí tureckého masakru z roku 1822, jinak na pláži ani noha. Dále na sever se dostanete do vesnice Agia Gala, ta dostala své jméno podle pramene s mléčně zabarvenou vodou. To už se cesta pomalu stáčí zpět do vnitrozemí a dovede vás znovu k Volissosu. Na důvěrně známé křižovatce pod Volissosem odbočte do Limnosu, krom návštěvy pláže můžete využít zastávku k doplnění sil v některé z taveren. Pokud vám ještě zbývá dost času, můžete cestou zpět do Emporia postupně navštívit i blízké pláže Limnia, Koskinas a Managros. Po pravdě řečeno, my jsme si tento výlet rozdělili do několika etap, výhodou je, že když pojedete touto cestou už potřetí, budete si připadat jako domorodec.

Chios ale rozhodně není jen o návštěvách pláží, je dobré si tu nádhernou modř občas zpestřit hromadou kamení vytvarovaných do tvaru vesnice, ať už plné života nebo duchů. Apropó - kámen je tu dodnes základní stavební prvek, i nové či renovované domy ctí tradici předků a citlivě zapadají do celkového konceptu. Největší dojem na nás udělala vesnice Avgonyma, autem můžete zajet až do centra, kde si budete připadat jak ve středověkém městě. Stojí za to věnovat pár minut toulkám uličkami a určitě také občerstvení v taverně na náměstí (mají tam skvělé králičí stifado). Do Avgonymy se můžete dostat několika cestami, jedna pohodlná je z Chiosu, druhá, dobrodružnější, vede malebným vnitrozemím přes Kalamoti, Armolii, Tholopotami a Kalimasiá (sledujte pozorně keře podél silnice, roste tu spoustu chutných fíků) a třetí, velice kvalitní, je odbočka na silnici za pláží Trachilio a Gialos ( doleva vede silnice dál na sever, doprava do Avgonymy).
Malá vsuvka - po celém ostrově je umístěna velice silná vojenská posádka, každou chvíli projíždíte okolo kasáren nebo kulometných hnízd. Vojáci na hláskách mají přes rameno nabité flinty a vypadají, jako by vyhlíželi někoho s foťákem u oka. Poblíž těchto objektů jsou viditelně umístěny cedule se zákazem focení, takže se nikdo nemůže vymlouvat, že nevěděl... Když jsme poprvé vyjeli autem, tak občas zazněl takový znepokojující rachotivý zvuk z pod pneumatik, znělo to jako rozsypané ložisko u kola, pak jsme ale pochopili: asfalt je tu rozrytý tankovými pásy - vždyť Turek je za humny a co na tom, že je s Řeckem v jednom paktu. Chios má s tureckými vrahy bolestné zkušenosti.
Z Avgonymy vede odbočka do pevnosti Anavatos. Cesta vede zeleným údolím a první pohled na Anavatos vás doslova vmáčkne do sedadla a vyrazí vám dech. My navštívili pevnost dvakrát, poprvé jsme přijeli v odpoledních hodinách a panorama Anavatosu tonulo ve stínu, zato byly ale v podvečerním slunci nádherně osvětleny ruiny uvnitř. Podruhé jsme jeli cíleně do Anavatosu hned ráno, takže se koupal v ranním slunci. Uvnitř pevnosti na vás padne tíseň a smutek a uvědomíte si nesmyslnost lidské zloby a nenávisti. Přímo cítíte beznaděj a zoufalství posledních obyvatel, kteří skokem do propasti zvolili smrt před ponížením a otroctvím.
Další připomenutí genocidy najdete v klášteře Nea Moni, ten leží v údolí na odbočce silnice z Avgonymy do Chiosu. Pod ochranu kláštera se uchýlili vesničané po čas genocidy v r. 1822, kdy Turci napadli bezbranné obyvatele Chiosu a nemilosrdně povraždili desetitisíce Řeků, další desetitisíce - převážně ženy a děti - byly odvlečeny do otroctví a zhruba 15000 obyvatel uniklo na okolní ostrovy. Chios se už nikdy z tohoto masakru nevzpamatoval a počet obyvatel už později nikdy nedosáhl počtu před genocidou. V malé kostnici u vstupní brány do kláštera leží smutné ostatky vesničanů i statečných mnichů bránících své životy do posledního dechu...

Pochopitelně nemůžete vynechat východ ostrova, ten je zalidněn podstatně hustěji. Pokud míříte přímo do hlavního města, je dobré si zvolit kvalitní silnici na Kalamoti a Armolii kde odbočíte na Tholopotami, Neochori a Thimianu a jste v Chiosu. Máte-li chuť prozkoumávat východní pláže, tak si vyberte kteroukoliv z odboček po pravé ruce - například tu vedoucí do Vokarie, malého přístavu s plážičkou. Silnička pak víceméně kopíruje pobřeží, občas vás vykopne směrem do vnitrozemí, aby vás opět svezla k vodě, například do střediska Agia Fotini, Keramii či dále k pláži Limnionas. Na východě si více užijete plážového servisu, ale také o to více lidí a ruchu, krajina už zde postrádá tu nespoutanou divokost a volnost. V Chiosu samotném je docela problém zaparkovat, je to tam samá jednosměrka. My zastavili na nezpevněném hliněném plácku pár desítek metrů od centrálního přístavu, když se podíváte na Google mapu, tak je to takovej ten hnědej flek u spojnice ulic Livanou a Kokkali, parkování tady bylo grátis. Další místo je v příkopu vedoucím okolo staré pevnosti, tam parkují i autobusy. Z míst vhodných k poctění vaší přítomností uvádím namátkově byzantské lázně, nádhernou renovovanou stavbu sloužící zároveň jako muzeum. Atmosféru doby podbarvuje jemná muzika, jako k unikátu jsme byli nasměrováni k nefalšovanému tureckému záchodu, vrcholu to hygieny té doby. Museli jsme uznat, že od těch dob jsou dnešní generace značně zmlsány. Lázně se nachází uvnitř staré pevnosti až vzadu v pravém rohu u pobřeží a musíte si k nim cestičku najít ve spleti uliček mezi domky, směrovky se jaksi nekonají. Provoz ve městě se dá bez nadsázky označit jednoduchým přirovnáním: Chios - chaos... Na křižovatkách vyhrává to auto, které první zaplní vzniklou díru a mezi tím vším se motají skůtry. Na místě je trocha drzosti a velká dávka opatrnosti. Jednu křižovatku obsadily dvě snaživé policistky které nevytáhly z úst píšťalky a pomáhaly tak vytvářet atmosféru velkoměsta. Faktem však je, že tok samohybů byl víceméně plynulý, prostě sigha sigha... Prošli jsme si město, nakoupili pár blbinek a přeparkovali blíž k našemu hlavnímu cíli - větrným mlýnům. Jeďte po nábřeží po hlavní silnici č. 75 jakoby z města na sever a sledujte pravou stranu - po pár křižovatkách odbočte za benzinkou doprava a tam je malé parkoviště - opět grátis.
Pár desítek metrů pěšky rušnou ulicí a trefíte přímo na trosky větrných mlýnů na mořském břehu. Tyto ruiny na mě zapůsobili větším dojmem, než ty notoricky známé vyfešákované mlýny, které na nás v povzdálí už nedočkavě mávaly svými lopatkami. Tedy ne že by to nebylo hezké panorama, naopak, bylo to přesně podle našeho očekáváni, ale u těch zbytků mlýnů, zubem času ohlodaných až na kamennou kost, si člověk uvědomí, že všechno na světě je pomíjivé, jen moře a čas jsou věčné... Mlýnům zrovna střihli na nový kabátek a čepičky, žádný fofr to teda nebyl, pěkně sigha, řemeslníci si zrovna dopřávali ve stínu siestičku, ale když budete mít štěstí, budou už příště mlýny jako ze škatulky. Hned u mlýnů je tavernička a pod ní plážička, místo jako stvořené pro kýčovité foto maminy v plavkách s romantickým pozadím.
Ale zpátky do přírody - hurá na sever. Chios plynule přechází ve Vrontados, změnu ani nepostřehnete, všimnete si ale výrazné změny krajiny za městem, moře po pravici sice zůstává důvěrně modré, po levici ale téměř zmizela zeleň a vy máte pocit, že jste se ocitli na jiné planetě, nejspíše na Marsu. O to více na vás jako zjevení zapůsobí půvabná oáza bílé barvy tonoucí v nebeské modři - kaplička Agios Isidoros. Mládež okolí kapličky zrovna naprosto přirozeně používala jako přírodní koupaliště, pryč s přehnanou úctou k posvátnému místu a asi to tak má být, císařovo císaři, lidem vše lidské. Kousek od kapličky je pěkná velká pláž stíněná vzrostlými tamaryšky, tu jsme sdíleli pouze s jednou řeckou rodinou která trávila dvě hodiny tím, že neustále vytahovala z vody jedno prskající štěně za druhým, měli jich s sebou asi jedenáct. Cestou sem si ale odskočte do suchého doku před vesnicí Pantoukios. Místo spíše připomíná lodní hřbitov, všude se válí zbytky rozřezaných rybářských kutrů, z vody trčí vrak lodi na kterou zřejmě zatím nedošlo pořadí, pod nohama vám křupou lastury oškrábané z boků šťastnějších člunů, na hladině se nám pochechtávalo hejno racků, v hloubi doku tajemný hlomoz svědčící o smysluplnosti tohoto tajemného místa... hu, tohle u nás nenajdete.
Když už jste tak daleko na sever, odskočte si do vesničky Pitious, stojí to za to. Pokud přijedete brzo ráno, stihnete ještě místní pekárnu v provozu. My tolik štěstí neměli, ale roztomilá stařenka, která krom toho že tu funguje jako manželka pekaře, si vzala jako vedlejšák i pidisámošku v komůrce vedle pekárny, nám prodala Mythos a dovolila prošmejdit pekárnu . Něco zrovna vařila taťkovi k obědu a to tak neskutečně vonělo, že jsem tomu chlapíkovi upřímně záviděl. Hlavní tahák Pitia je ale další ze soustavy strážních věží v řetězci, tato je ale díky fondům Evropské unie perfektně zrenovovaná. Ochotná mladá kastelánka nás vytáhla po schodech vinoucích se nad propastí přímo do nitra věže, ve které se nachází muzeum historie strážní soustavy ostrova a jako bonus nás vyvedla až na vrchol mezi cimbuří, kde nám padla huba až na břucha - Chios na dlani, polorozpadlý větrný mlýn přímo pod vámi, nekonečné moře na obzoru. A jen tak mimochodem - opět vše grátis!
Zpátky na sever vede jen jedna poměrně kvalitní silnice směrem na Marmaron a Kardamilu. Na severu jsme vyzkoušeli pouze jednu pláž, a to nádherně oblázkovou Giosonas. Je poměrně dlouhá, s neúměrně malým prostorem na parkování, u parkoviště je malé bistro, kde jsme pořídili osvěžující frapé a odsunuli se doprava mimo dosah plážového servisu. Strávili jsme tu asi 2 hodiny a musím hodnotit Giosonas jako jednu z nejpříjemnějších na ostrově. Po vycachtání se můžete vydat dále na severozápad, vstříc objevitelským výpadům k prázdným přírodním plážím, ke kterým vedou vybetonované cesty. Krajina na severu je drsná, život se tu s nikým nemazlil, podél cest je spousta kamenných hraničních zídek pokrytých patinou věků, pozůstatky dávného života na tomto území. Kdysi tu muselo být živěji, dnes tu ani kozy nemají co spásat. Před vesnicí Kampia zahlédnete naposledy severní pobřeží a čeká vás zpáteční cesta do nitra ostrova. Kruh se téměř uzavře u pláže Metochi, takže neváhejte a hupněte do moře spláchnout prach cest.
Auto jsme využívali 7 dnů, za tu dobu jsme najezdili křížem krážem téměř 1000 kiláků a stejně jsme nestihli všechny krásy, které ostrov nabízí. Některá místa nás okouzlila natolik, že jsme se k nim prostě museli vracet, některé silnice jsme mohli už sjíždět po paměti, tolikrát jsme po nich jeli - to je dáno polohou Emporia a rozlehlostí ostrova. Viděli jsme ale z ostrova tolik, abych mohl tvrdit, že Emporio bylo tou nejlepší možnou volbou. Nezapomeňte si při cestách doplňovat zásoby, kromě marketu v Pirgi je dobrý i Eurospar u letiště v Chiosu, tam si budete připadat opravdu jako doma. Jinak bych chtěl ještě pozdravit KatkuBa a poděkovat za Balíček První Záchrany, který nás čekal na přivítanou - každý večer jsem si z něj cvakl Ouza na její zdraví! Je príma vědět, že jsou na světě přátelé, kteří dýchali stejný řecký vzduch jako vy.

Loučení s Chiosem bylo smutné, navždy se hluboko zaryl do našich srdíček. Naposledy jsme okusili sigha sigha při odbavování, zatímco jsme poctivě jak trubky stáli v pozoru u přepážky dvě hodiny před odletem, letištní personál si v pohodičce dopřával první frapíčko dne, nakonec co, bez nich to stejně neodletí a nás tam bylo akorát tak do mariáše, tak na co se stresovat. Letadlo dosedlo, vyplivlo trochu středoevropských bledulí, spolklo nás jak malinu a byli jsme fuč... kruh se uzavřel.
GIA SOU, CHIOS, GIA SOU...


SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:

1. díl trilogie o Chiosu:
http://www.recko.name/galerie.php?id=1910&cat=1&str=1

2. díl trilogie o Chiosu:
http://www.recko.name/video.php?id=313&idd=32&str=1

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (11)
02.07.13 10:20 Vlastig
Krása Láďo jako vždy! Díky za procházku po Chiosu..přidané fotografie též super;). Hezký den!
05.02.13 22:22 T.Bozzio
Takový cestopis se čte úplně sám.Krásné a poutavé vyprávění se skvělým obrazovým doprovodem made in Tydrouš. Škoda, že jsem si pro tuhle čtenářskou chvilku neschoval pár mastichových bonbónů :-)
25.01.13 19:54 janavi
Moc krásný, bezvadně napsaný cestopis, pomůže nám v orientaci na Chiosu.
22.01.13 11:19 maruzajj
Děkuji za úžasný cestopis,kterým se mi oživily vzpomínky na září 2011,kdy jsme v Emporios strávili kouzelních 11 dnů.
21.01.13 21:24 HancaM (nepřihlášený uživatel) 77.78.117.***
Krásný cestopis! Ta vůně, to teploučko, ty barvičky....úplně mě to na chvíli pohltilo. Pěkně napsané i nafocené. Ráda jsem si početla. A rozumím tomu, že loučení s Chiosem bylo smutné ..
16.01.13 07:54 machajda
Po ránu jsem se velice pobavila, díky za ukázku tohoto méně známého ostrova, Tvůj cestopis je super návodem, jak procestovat celý tento voňavý ostrov.
16.01.13 07:06 bedru
Moc krásný cestopis doprovázený stejně krásnými fotografiemi. Jsem nadšená.
16.01.13 00:01 Nini
Tak jsem letos mela v merku Skopelos..mmmm..asi to budu muset jeste prehodnotit :-) Krasny cestopis, pobavila jsem se.
15.01.13 13:53 sokolnice
O Chiosu už sníme několik let - po prohlédnutí krásných záběrů - musím říct, že návštěva musí proběhnout co nejdřív- nejlépe hned napřesrok .......díky
15.01.13 08:54 madona66
Velmi pěkný cestopis pro mě z neznámého místa v Řecku, ráda jsem se prošla tímto ostrovem. A navíc jsem se vážně pokochala překrásnými fotkami....moc hezké!:-)
15.01.13 03:03 katarinaBA
Ďakujem za krásny cestopis. Jáj, ako by sa mi teraz zišla tá masáž s lávovými kamienkami. Prostredníctvom tvojho cestopisu som si ohriala kríže, prešla sa uličkami, pocestovala po známych miestach, ale tých, ktoré sme nestihli navštíviť. Pri čítaní som vycmúľala mastichový cukrík. Ešte pár mi zostalo z Chiosu.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
Rwraf
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝TYDRA˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy13
Galerie20
Videa65
Hotely6
Diskuze5
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací