Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 4 | 26
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Parga-Epirus-Zagoria koncem září 2011

Autor:
Zařazeno:
Epirus
Napsáno:
19.03.12 17:11
Fotografií:
44
Přečteno:
7290
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 07:50
14 °C
Skorojasno
 
……………………..... PARGA – EPIROS – ZAGORIA koncem září 2011 ……………………….
Parga leží v jedné z nejméně rozvinutých, nejsložitěji přístupných a nejchudších částí Řecka. Samotný Epirus si drtivá většina návštěvníků představuje pouze jako vlídné pobřeží mezi Prevezou a Igoumetsou, Pargu, Zagorii a občas i řeky Kokytos a Acheron vhodné ke sjíždění. Skutečnost je však taková, že po Epiru je mnohem lepší cestovat než se povalovat na jeho plážích. A pokud překonáte pohodlnost a projedete pohoří, navštívíte Ioaninu, Artu i Pervezu plus pár dalších nepobřežních měst, nebudete vycházet z údivu. Zagorie je pak cestou do říše kamene, hlubokých kaňonů a vysokých hor. Kraj, který učaruje každému.

PARGA
Asi nebudeme přehánět, když řekneme, že Parga je jediným velkým letoviskem zdejší oblasti. Všude po okolním Epiru je vesměs rozeklané pobřeží, obtížněji přístupné hory, zemědělská pole a klid. Ideální místo na Zemi na dovolenou.
Městečko leží v zeleném údolí pod svahy hor a ve změti všudypřítomných olivovníků. Domy pitoreskně šplhají po svahu k rozvalinám benátské pevnosti a jsou pro ně typické pestré omítky a sedlové střechy. V zahrádkách rostou pomeranče, limetky, citrony i fíky. Dříve samostatný přístav a brána do Epiru je dnes letoviskem praskajícím ve švech i na okraji sezóny. Taverny, bary, obchody, zeleninový trh, lékař, supermarkety, minigolf. Vše plně k dispozici turistům. Abyste objevili skutečnou Pargu, musíte si přivstat a před osmou ranní vyrazit do spících uliček změněných úklidem turistických předmětů k nepoznání. Je to přesně doba, kdy si můžete koupit u trhovců zeleninu nebo si popovídat v některé z pekáren. Pak domorodci prchnou a vy se budete prodírat jen zástupy turistů.
V Parze je skvělé bydlet, courat navečer přístavem, jíst, pařit, bavit se a nakupovat. Za koupáním však musíte jinam, protože zdejší pláže (Lichnos, Piso Krioneri, Krioneri a Valtos) jsou beznadějně přeplněné i ve druhé polovině září. Parga je tedy na rozjímání, pohledy na moře i skvělá základna k výletům po okolí. Pokud se z jakéhokoliv důvodu v Parze musíte zdržet i přes den, nebudete litovat. Možností kam jít je tolik, že je nevyčerpáte ani během týdne (kaple Ag. Eleni, benátská pevnost, turecká pevnost, muzeum vodního hospodářství, minigolf, pěší turistika po okolních kopcích…).

Minigolf - Pokud vás zajímá i jiná aktivita než plahočení se po kopcích nebo vylehávání na pláži, vyražte na minigolf. Malé hřiště leží za policejní stanicí napravo v boční uličce a ač má svá nejlepší léta za sebou (green tu opravdu nehledejte), funguje tu malý bar a platí se pouhých pět eur na osobu/den bez omezení počtu her. Hřiště je na malém pozemku jednoduché, ale zajímavě poskládané. Nejlépe je tu za soumraku, kdy vyniknou po celém hřišti nasvícené citrusy. Jako relaxace během pozdního odpoledne vážně dobrý cíl.

Taverny - Parga vyniká bezpočtem taveren ve všech částech městečka. Jsou turistické, místní, malé, velké, nudné, zábavné, na hlavních tazích i zapadlé v bočních uličkách. Všechny vyzkoušet dá na dva životy, takže jen pár tipů.
MAISTROS leží bočně vpravo od uličky vedoucí na benátskou pevnost. Taverna je v klidnější části Pargy a z její terasy je krásný výhled na přístav. Je drobet načinčaná a krapet dražší. Za pozornost stojí pozorná obsluha, velmi dobrý výběr vín a skvělé špagety na středomořský způsob. Kdo rád těstoviny nemůže tuto variaci na italskou kuchyni vynechat.
JANIS se stala naší nejoblíbenější, leží nenápadně stranou centra v uličce za pláží Piso Krioneri a sousedí s místním kempem. Jde o jednu z mála taveren Pargy, která stále vaří tradiční selskou kuchyni bez turistických příkras. Obsluhuje sám majitel s dvěma číšníky, vaří jeho matka. Vedle řecké klasiky si dejte i řadu jídel typických pouze pro tuto tavernu. Tzaziky, taramosalata, skordalia či dakos tu získávají zcela nový rozměr. Skvělá byla Mousaka, lilkové saganaki, pečené jehněčí s fetou nebo platýz v anýzové omáčce.
ZORBAS leží na konci hlavní promenády, nepatří mezi nejlevnější a je věčně plný. Nicméně jde o jedinou tavernu která to v přístavu „nezabalila“ a zcela nepodlehla v podbízení se turistům. Jestli chcete jíst v centru blízko moře, tak jedině zde. Stejné platí pokud hodláte večeřet ryby.
APAGIO OUZERI leží v malé uličce naproti obří kotvě na malém náměstíčku v patě hlavní promenády. Každý ji přehlédne, ale ryze domácí kuchyně, víno ze Zitsi a pitoreskní stolečky na svažité uličce mají neopakovatelné kouzlo.
T0 SOULI leží za zlomem přístavní promenády naproti městské pláži Krioneri a platí o ní známe: čím nenápadnější, tím lepší. Druhá možnost jak dobře jist poblíž centra. Kochat se můžete na nasvětlenou kapličku na ostrůvku, nasvícenou benátskou pevnost a i západ slunce je tu pěkný.

Bary - Parga jich má dost a jsou soustředěné pod benátskou pevnosti ve slepém rameni přístavní promenády. A bývá tu pořádně, ale všechny jsou tak nějak vyčichlé a sterilní. Obecně jsou bary v Parze spíše turistickým průmyslem, genia loci v nich budete hledat se značnou námahou. BLUE BAR leží jak jinak než pod benátskou pevností a je z něj vidět moře. Zajímavostí je všudypřítomná modř na několik způsobů, takže si po chvíli připadáte jako malá mořská víla. BAR 33 je hned za trojicí gyrosáren v uličce ústící do přístavu. Vchodem jsou užší vysazené dveře a večer to tu žije. Kdo měl pocit, že v Řecku nenalezne rokovej bar se mýlí. Řev, horko jak v pekle, nahuleno, temno a po zemi teče pivo. Ať to zní jakkoliv, jen tento bar má dobrou atmosféru.

Pekárny v Parze neradno podceňovat. Je jich tu požehnaně a na všech místech. Legendární je GREEN BAKERY (na hlavní ulici kousek za školou). Jde o nejstarší pekárnu a dát si tu můžete i snídani. CENTRÁLNÍ -ACHILEAS je druhá nejoblíbenější a leží na gyrosárenském návěstí při ústí uličky od benátské pevnosti. Dejte si skvělý dortík, frappé vám objednají bez problémů z protilehlé cukrárny. Brzy ráno si tu dobře popovídáte s obsluhou a s místními. Další dvě jsou nedaleko Piso Krioneri a nabízejí široký sortiment chlebů, pečiva, slaných i sladkých koláčů i místní specialitu – tužší chlebový kroužek.
Je zábavné si ráno přivstat, projít probouzejícím se městečkem a nakoupit čerstvou snídani. Sníst ji můžete doma, na místě nebo v prázdném přístavu u moře.

Ag. Eleni - kaple nad městem
Kdo má rád hezké procházky a pohled z výšky je pro něj kaplička na kopci jako dělaná. Kaplička leží na svahu nad pláží Pisso Krioneri a nabízí krásný pohled na moře (v dáli uvidíte obrysy Lefkady i ostrovů Paxos a Antipaxos) a celou Pargu. Ideální je vyrazit brzo ráno ještě před východem slunce, protože není krásnější pohled na Pargu než odtud. Podvečery tu také nejsou špatné. Kaplička je vzorně udržovaná, otevřená a vždy v ní hoří svíčky. Vedou sem dvě cesty. První odbočuje na malé křižovatce před poslední tavernou doprava a je kratší a strmější. O poznání delší cesta je až na konci Pargy a vede doprava do olivových hájů. Je citelně delší, méně strmá (vyjma svahu v olivovém háji) a vede až na pláž Lichnos. Vy však musíte v lese nedlouho před kaplí Ag. Georgios odbočovat vpravo. Přes den jsou obě cesty díky horku citelně úmorné. Možností je návštěvu kaple zapracovat do výletu na Lichnos nebo se po návratu vykoupat na věčně plné Piso Krioneri. My ke kapli dorazili během bouřkového dne za občasného protestování mé ženy (pravda olivový háj byl hodně rozbahněný). U kapličky dokonce přestalo pršet, ale déšť vystřídal ostrý vítr. Výhledy na moře tak byly krapet mrazivé, značně lomcující a díky rozhledu po zatažené obloze nad mořem daly zapomenout na jakýkoliv další výlet.

Benátská pevnost
Na opačném vrcholku leží zbytky benátské pevnosti, do kterých vede nejturističtější ulička ve městě. Obcházet ji po silnici je delší a silně otravné. V pevnosti nečekejte žádné historické překvapení, jde více méně o špatně udržovanou, leč slušně rozlehlou rozvalinu. Jediným opraveným domem je vila s tavernou se skvělou atmosférou (při soumraku) výstavní síní věnovanou historii a zašlé slávě Pargy.
Sem tam nějaká zeď, zrezivělé dělo, brána nebo ruina budovy není tím, za čím jsme do pevnosti chodili. Hlavním důvodem byly výhledy na přístav, moře a pláž Lichnos. Ani západy slunce tu nejsou špatné a takové posezení v místní taverně po soumraku se řadí k romantickým vrcholům dne. Kdyby nic jiného, můžete se tu během dne celkem fajn potulovat (stromy nabízí stín).

Pevnost Ali Pasha
O něco zachovalejší a o poznání menší jsou zbytky turecké pevnosti na posledním dobře přístupným pahorkem Pargy. Leží 5km na západ nad vesničkou Anthousa a dorazit sem lze po silnici (jen ne proboha ve vláčku plném výskajících Němců a Holanďanů) nebo pěšky od pláže Valtos hezkou procházkou olivovým svahem. Procházka není náročná, ale zkušenost s několika kilometrovým výletem bodne. A přibalte vodu, cestou žádná, kromě potoka v hluboké strži, není. Bohužel i tudy jede minimálně 3x denně mašinka... Před ani v pevnosti nic není. K dispozici je jedna vyhlídková plošina (výhledy na Paxos, Antipaxos, Korfu), vyhořelé bistro a spousta sutin uprostřed obvodových zdí. Pohled směrem k Parze není nic moc, ale ty západy slunce! Takže foťák do ruky a hurá sem.

Muzeum vodní mlýn Anthousa
Chcete-li do dovolené vmáčknout i pěknou procházku zelení (tedy pokud přežijete projít chodníkem Valtosu a letoviskem za ním), není vůbec špatný nápad vyrazit k opravenému vodnímu mlýnu pod vesnicí Anthousa. Uvnitř mlýna je expozice ve formě malého selského muzea V okolí se dá hezky posedět a odpočinout. Cesta po opuštění ubytovacích kapacit za Valtosem se vine svahem skrze olivové háje. Pod svahem kdesi dole na dně strže teče potůčkem. Nevýhodou je, že mlýn otevírá expozici pouze když přijede vláček se čtyřicítkou zvídavých turistů. Kdo je procházkově naladěn může skrz vesnici Anthousa pokračovat až na vrchol kopce s tureckou pevností.

Pohoří nad vesnicí Agia
Pokud jste skalní chodci nebo se nebojíte potýrat skůtr či čtyřkolku na místí šotolině, vyjeďte si skrz vesnici na kopec s telegrafními stožáry. Kromě holého pohoří v okolí tu sice není, leč krása tkví v rozhledu do vnitrozemí - západně směrem k Igoumenitse, Pargu (druhý nejhezčí pohled) a moře. Rozvaliny původní antické Pargy tu nalezne asi málokdo. Ale nevadí, stejně jde jen o pár šutr. Budete-li se sem vážně trmácet, tak věnujte pár chvil i vesničce Agia, je docela pitoreskní s pěknou kamennou silnicí, slušným výhledem a krásně umístěnou tavernou. Výhodou je minimum turistů, takže budete mít soukromí.

PLÁŽE PARGY – nic moc
S plážemi je to bída, Parga je vším, jen ne místem pláží. Předně jsou všechny zoufale, ale opravdu zoufale přeplněné, malé nebo daleko. Navíc doba romantiky Lichnosu a Valtosu je navždy pryč. Kdo nebydlí v okolí dojde, případně přijede vodním taxi. Pláže jsou tak plné po celý den. Trocha klidu je jen brzy ráno.
LICHNOS leží východně od centra a dostanete se na něj cestou přes kopec s kapličkou. Leč i tato kilometr dlouhá písečně oblázková pláž je díky vodnímu taxi dost plná, i když ne tok jako Valtos. Cestu na Lichnos doporučujeme spíše jako vycházku ke kapličce Ag. Eleni, umístění vysoko nad mořem.
PISO KRIONERI je malá a nejdivočejší oblázková pláž Pargy. Leží přímo pod kopcem Ag. Eleni a jsou na ní skaliska a velké valouny. I zde je hodně plno, v Parze je prostě tolik lidí, že jim ani nezbývá nic jiného než zaplnit každý kout vhodný ke koupání.
MĚSTSKÁ KRIONERI leží pod přístavní promenádou nedaleko Piso Krioneri. Nebýt tu plno, že na zem nepropadne špendlík, byl by tu ráj na zemi. Za hlavou městečko a taverny, před sebou ostrov s kostelíkem, vpravo kopec s benátskou pevností. Jsme tu jen jednou a to pouze pro, abychom přeplavali na ostrůvek, který stojí za průzkum. Naleznete na něm mini plážičku, dvě kapličky, rozvaliny někdejší hlásky a slušné výhledy na moře.
VALTOS je nejdelší a nejzápadnější pláží Pargy. A taky je pro nás největším rozčarováním. Po dvou třetinách jeho délky za ním leží „druhá Parga“ - rovinaté letovisko, které samo o sobě má na to pláž naplnit. Připočítejte si k tomu půlku Pargy, která sem dojde po cestě kolem benátské pevnosti, lenochy co sem vozí hodinu od hodiny vodní taxi a všechny výletníky které přivezl po pohodlné silnici moped, auto nebo autobus. Výsledkem je masovka v těch nejhrůznějších rozměrech. Za Valtosem je ještě několik malých hůře přístupných pláží, prý zaručeně prázdných, ale po návštěvě Sarakina jsme neměli odvahu vyrazit na jejich průzkum.

ZÁPADNĚ VSTŘÍC IGOUMENITSE
Pobřeží západně od Pargy je rozeklané a nabízí hned několik míst ke koupání a sem tam nějakou vesničku. Nejde však o nic světoborného, jelikož východní směr je pohodlnější a vnitrozemí zajímavější. Pojedete po klikaté a docela široké pobřežní silnici a budete objíždět několik roklí. Docela fajn projížďka, jen dejte pozor po bouřce, když na silnici stéká hlína a padá kamení. V oblasti vesnice Perdika je krásná dlouhá zátoka,před Igoumenitsou menší pohoří a dál už toho mnoho neobjevíte.

SARAKININO je nejbližší malá oblázková pláž dosažitelná pohodlně po silnici. Odbočuje se v ní hned za vesnicí AGIA, přičemž odbočku nelze minout. Je na horizontu a je značená. Vlastní cesta k pláži dlouhá asi 5km je hezčí než pláž samotná, která je dost přeplněná, nic moc čistá a s malým kempem. Sarakinino bylo jasné zklamání.

PERDIKA je fajn domorodá vesnice kde přespolním pšenka moc nekvete. Každý tu stejně jen projíždí dál. Neškodí však na půl hodiny zastavit a seznámit se s tím jak se ve vesnici žije, pokud není cílem turistů. Okolní pláže jsou docela fajn, sice žádná prázdnota, ale rozhodně jsou méně plné než předchozí Sarakinino. Sjíždí se k nim delším sjezdem skrze zelené údolí. Docela fajn cesta. Vzdálenost od Pargy je 15km po pobřežní silnici.

SYVOTA byla původně rybářská vesnička, dnes jde o největší letovisko mezi Pargou a Igumenitsou. Má hezké kruhové náměstíčko a klidný přístav se spoustou taveren a obchůdků. Přes kopec jsou výběžky pobřeží do moře a řada ostrůvků. Koupat se tu není moc kde, jde o ráj surfařů a plachtařů. Není problém si zaplatit kurz. Pokud tudy projíždíte, zastavte se, je to tu milé. Osobně bych na pláži BALLA VRAKA (je na opačném konci než náměstí) přešel na malý ostrůvek nebo si tu půjčil kajak a objel rozeklané pobřeží na nějakou mini plážičku. Pohled na Syvotu je nejhezčí z hor nebo z hladiny moře.

PLATARIA vypadá jako bývalý malý přístav nahrazený letoviskem. Ze silnice nevypadá nic moc, ale mimo sezonu zde naleznete báječně opuštěnou dlouhou podkovu pláže s čistou vodou. Možná bude pár obchodů otevřených, ale na víc než benzínku u hlavní silnice bych nesázel. Klid je tu však dokonalý a pokud se chcete jen koupat a rozjímat, jde o nejlepší místo západně od Pargy. V sezoně se o romantiku budete dělit se spoustou lidí. Nejhezčí je sem přijet ze Syvoty sjezdem z pobřežní silnice kdy máte Platarii jako na dlani a Igoumenitsu jen tušíte za pobřežním výběžkem.

IGOUMENITSA je typickým epirským městem, kterým turisté jen projíždí. Díky mohutnému přístavu obsluhující spojení Řecko – Itálie / Střední Východ a ústí dálnice Egnatia Road je město rušné a v okolí přístavu značně industriálně neklidné. Během siesty v něm však doslova chcípl pes. Šance na koupání jsou ve městě nulové, musíte dál. Atrakce pro turisty tu nenajdete, ale pokud se tu vyskytnete dejte si gyros a projděte se po hlavní ulici kolem nábřeží ať vidíte jak vypadá rozdíl mezi letoviskem a obyčejným měste
m. Vzdálenost od Pargy je 45 km a nejlepší cesta vede vnitrozemím po pohodlné silnici E55 ústící do vesnice Plataria. Pak už se jede nad pobřežím.

DREPANOS je výběžek s dlouhatánskou, částečně písečnou pláží 6km západně od Igumenitsi. Mimo sezonu je celkem klid, dá se tu odpočinout po cestě, najíst i plavat. Pláž není dvakrát čistá (ani moře), V sezoně je tu hodně plno, protože každý kdo se v Igoumenitse zdrží míří sem. Kempy tu jsou dva. Čím dál na západ, tím se pobřeží uklidňuje, jde o cestu k albánským hranicím s nemnoha možnostmi ke koupání.

SAGIADA je hodně ospalá vesnice 20 km za Igoumenitsou před hranicí s Albánií a život tu ožívá jen v sezoně. Mimo ni je vesnice více méně opuštěná. Rozhodně je lepší se koupat zde než na Drepanu. A ještě lepší je zajet do zátok STROMVILI nebo KERAMIDI ležící o další 4 km dál. Zase více klidu, hezčí scenérie a můžete si tu připomenout že jste na samém začátku Řecka. Případně v dálce okukovat obrysy Korfu.

VÝCHODNÍM SMĚREM NA PREVEZU
Východně z Pargy nejprve pojedete po silnici na E-55, která míří na Prevezu. Ještě před napojením můžete navštívit pláž Lichnos jen kousek za Pargou. Celkově je východ docela fajn, vedou odtud cesty do hor, ke všem hlavním atrakcím pobřežního Epiru a dle nás tu leží nejlepší pláže celé oblasti.

Pláž GIANNAKIS za vesnicí Ag. Kiriaki. V moři je silný sladkovodní pramen, ze kterého bral vodu i Augustus Octavian před bitvou u Aktia. Na pláž jsme nedorazili, protože jsme si nebyli jistí jestli náš skůtr zvládne po strmé betonce vyjet zpět. Ale na improvizovaném odpočívadle před odbočkou nám ji během focení pramenu v moři doporučovat německý turista. Prý je krásná. Pokud sem zavítáte, vězte, že odbočka není značená, leží v zatáčce, vypadá jako konec šotolinového odpočívadla a velice lehce se mine..

Pláž AMMOUDIA byla kdysi ospalým přístavem při ústí řeky Acheron do moře. Dnes je v tříkilometrové hluboce vykrojené písečné zátoce letovisko a jezdí sem lodě z Pargy okukovat Acheron. Nejde o nic světoborného, ústí řeky je regulované a kolem roste rákosí. Ale kousek dál si lze půjčit kajak a vyrazit proti proudu. Pláž je typická velkým kempem a velmi dlouhým mělkým vstupem do moře. Před a po sezoně tu nic nefunguje, nic nekoupíte nikoho nepotkáte. Výjimečně přiveze loďka z Pargy pár zvědavců (zdržují se kolem taveren u Acheronu) a na mole parkuje asi dvacítka obytných aut. V tomto případě máte pláž jen pro sebe. Zajeli jsme sem několikrát a vždy tu byl krásný klid. Pokud se sem vydáte, odbočujete z E55 vpravo do hlubokého úrodného zálivu a pokud budou všude na pobřeží vlny, tak vězte, že tady bude moře klidné.

MESOPOTAMOS by byl zcela opuštěnou vesnicí (jako TSOUKNIDA o kousek dál), kdyby se přes něj (stejná odbočka jako na Amoudii) nejezdilo vstříc Efyrskému Nekromanteonu a nevedla skrz něj silnice k pramenům Acheronu. Zastavte hned za benzínkou na odstavném parkovišti a jděte dál pěšky. Prohlédnete si tak krásně rozkvetlé zahrady plné citrusů, fíků a granátových jablek. Určitě nepřehlédnete obří plody pomela. Pokud se vyhnete autobusovým zájezdům, je vesnice ospalá a opuštěná s nepřeslechnutelným kvokáním slepic. Cesta k nekromenteu je hned zajímavější.
Z vesnice můžete vyrazit západně k pramenům Acheronu nebo severně do hor, ale o tom si povíme až při popisu vnitrozemí.

EFYRSKÉ NEKROMANTEON
Magická atrakce zdejší oblasti číslo jedna leží asi kilometr skrz vesnici Mesopotamos na přilehlém kopečku nad soutokem řek Acheron a Kokythos. Celý areál je oplocen a platí s vstupné 2 EUR, výhodou je přehledný situační plánek umístěný kousek od vstupu, který vás dokonale zorientuje v tom co kde stálo. Z celého areálu se zachovala jen kaplička a podzemní věštírna. Vše ostatní jsou jen odkryté základy porostlé trávou. Kaple není přístupná kvůli špatné statice ale vstup po strmém železném žebříku do věštírny stojí za to. Prostor je sporadicky nasvícen je vlký a intenzivně provoněný anýzem, kterým rychle načichnete. Právě zde v chrámu boha podsvětí a jeho manželky Persefoné se v dávnověku prováděly temné věštby. Pokud si připustíte, že v té době nebylo okolí nejen osídleno, ale ani obděláno, ale rostl zde hluboký les není těžkém si představit, že i vy byste uvěřili všemu, co byste se tu po třínedělním půstu dozvěděli. Z parku je hezký výhled po zemědělském okolí i na blízké hory. Vůbec nejlepší je když v rozpáleným dni sestupujete do věštírny abyste po půl hodině vylezly do zatažené oblohy s pořídnou bouřkou v horách. A pak že tu už bohové nejsou…

ACHERON
Bájný Styx údajně pramení v podhůří jako ledová řeka asi 2km nad vesnicí GLIKI. Dostanete se sem značenou silnicí pod horami asi za půl hodiny z Mesopotama. Nelze zabloudit, v Gliki je vše značené, odbočuje se před mostem vpravo a cca po dvou kilometrech je nevlídné lesní parkoviště s hotýlkem kde zastavujeme. Vede odtud cesta k místu, kde z podzemí ze skal vyvěrá ledová voda několika skulinami. Lepší je zde řeku přebrodit na druhou stranu a užít si její proud. O kus dál musíme korytem řeky, která rozhodně nemá více než 10 stupňů, brodíme se až k soutěsce s tůňkou, kterou lze překonat jedině pár tempy. Renda se nechce celá namočit a tak pokračuji sám. Po asi dvou kilometrech je říčka stále stejná, procházím skrze dvě kamenné hráze a na vrcholu kaňonu vidím zříceninu hradu. Kolem vody je hodně motýlů. Sice lze pokračovat korytem stále dál proti proudu, protože vody je poměrně málo, ale nevidím v tom valný smysl a vracím se. Slunce se pomalu sklání a návštěvníci odjíždí. Acheron tak necháváme pomalu osiřet za zády a vyrážíme vnitrozemím směr Parga. Později se ještě jednou vracíme kvůli focení, ale moc toho nenabrodíme, protože je chladněji a dává se do nás nepříjemná zima. Také máme podezření, že jde jen o „turistický pramen“ (malé peřeje, dobrá dostupnost, vyvěrající voda ze skal) a že skutečný pramen je až vysoko v horách. Na bližší průzkum horního pramene však čas nezbývá, takže to necháme na některou z příštích návštěv.
Malý tip na cestu domů: nevracejte se přes Mesopotamos k E55, ale vemte to napříč skrz vesnici MORFI až pod Margariti, nikdo tudy nejezdí a tak si v klidu prohlédnete širokou zemědělskou oblast plnou políček.

pláž AVLAKI
Docela utajená pláž je dosažitelná po cestě skrz vesnici Valandorachi nedaleko Mesopotama. Dokonalý oblouk pláže umocňuje úzký vstup moře do hlubokého zálivu. Malý ráj na zemi a spousta klidu.

pláž L0UTSA / VRACHOS
Když necháte Mesopotamaos bez povšimnutí a pokračujete dál, otevře se vám možnost navštívit několik pěkných pláží. Na první se odbočuje kousek za benzínkou po překonání stoupání. Odbočka je strmě vlevo a jde o docela pěkný asfaltový sešup zakončený asi tříkilometrovou písečnou pláží. Sice podél ní vede asfaltka a jsou tu i studia, slunečníky a taverny, ale pláž je tak dlouhá, že nebývá vysloveně přeplněná. Před polovinou září to tu znatelně usíná, takže si užíváme prázdné pláže, nerušeného výhledu na moře a střídavě posedáváme v malé taverně hned zkraje pláže. Zdržujeme se celý den, popovídáme i s místními, od kterých se dozvídáme, že ve svahu za silnicí žije hodně ještěrek (savra). Výjimkou nejsou ani ty co dorůstají půlmetrové délky.
Na pláž se během našeho pobytu několikrát vracíme, ale jeden den jsou tak veliké vlny, že se do vody nedá vlézt. Pláž je dokonce do poloviny „odbagrovaná“ mořem a tak jen okouníme, fotíme a necháváme se máčet slaným vodním oparem. Pláž je od Pargy vzdálená 36 km a její zadní část se nazývá Vrachos a i do této části sjedete značenou odbočkou z E55.

pláž PARALIA
Malinká štěrková pláž se jmenuje po vesničce v jejím záhlaví a leží jen kousek od "soupláží" Loutsa/Vrachos. Pláž je místy kamenitá, málokdy plná a díky několika balvanům v moři se tu dá i šnorchlovat. Ve vesnici je jen pár domků s ubytováním. Po šotolině kolem výběžku (pod kopcem s kostelíkem) se dostanete do malého rybářského přístavu Ligia. Samotná Ligia leží kousek výš nad mořem a jde o malé městečko s pěkným kosletelem a dvěma tavernami. Na E55 je to odtud co by kamenem dohodil. Směrem na Prevezu se táhne po pobřeží pás pláží, většinou písčitých a prostorných, takže je na vás, kterou si případně rozhodnete prozkoumat. Nejhezčí je rozhodně Kanali.

KASSOPI
Zdejší vopávky jsou značně ploché zbytky antického města ze 4. stol. před n. l. ležící na náhorní plošině nemilosrdně vystavené žáru sluce. Prohlídka ruin (vesměs jen základů budov) je jen pro skalní příznivce památek, leč výzvou může být nalezení hrobky na pokraji areálu nebo krásný výhled na moře směrem na Prevezu a Lefkadu nebo na ostrovy Paxi a Antipaxi. Zbylí budou obdivovat jen jasně patrnou hlavní městskou třídu táhnoucí se celým areálem. Z Pargy se sem dostanete po E55 a odbočkou přes vesnici Archangelos. Počítejte s tím, že ke Kassospi se ostře stoupá a areál leží po pravé straně za lesíkem v pravotočivé zatáčce. Je zde hodně improvizované parkoviště v podobě širší zatáčky. Že jste správně poznáte podle směrovky a chodníku pro pěší.

ARCHANGELOS
Malá vnitrozemská vesnice, kterou by nikdo neznal, kdyby kolem ní nevedla silnice do druhého největšího města Epiru - Arty. Navíc zde stojí za zhlédnutí právě odkrývaný římský akvadukt. Většina asi jen projede dál vstříc Kassopi a Zolongu.

AG. DIMITRIS
Ženský klášter ze 7. století a leží asi pět set metrů nad Kassopi pod horou s památníkem Zalongo. Stačí ze silnice odbočit vpravo a po sto metrech stojíte u brány kláštera. Areál nebývá zavřený, ale do zahrady a budov většinou pouštějí jen během autobusových zájezdů. Kdyby nic jiného, v areálu si odpočinete a naberete vodu před další cestou. Budovu kláštera obejděte a přes malou zahradu se po kamenném chodníku vydejte pěšky na horu s památníkem Zalongo s úžasným výhledem.
Pokud se budete vracet do Pargy pokračujete z odbočky od kláštera vpravo přes horizont a pak serpentinami směrem na město Kanalaki přes vesnice KRIOPIGI a SKEPASTRO, pojedete po úzké silnici s pěkným výhledem na pohoří Paramitia. Po napojení na tah ke Kanalaki je silnice širší a nabízí hezké serpentiny do úrodného zálivu vstříc Acheronu.

ZALONGO
Působivý památník na zoufalý čin šesti set místních žen, které i s dětmi skočili z útesu, aby nepadli do rukou vojska Ali Paši Janinského, který by je jinak prodal do otroctví. Kamenným chodníčkem budete stoupat asi jeden kilometr od kláštera Ag. Dimitris. Cestou se zastavte v kapličce. Vlastní památník je nově opraven a znázorňuje pět betonových siluet žen a je od něj překrásný výhled směrem na Ambrakijský záliv s prevezou a Lefkadu. Opačným směrem se zadíváte do hor.

NIKOPOLIS
Ruiny leží pouhých 6 km od Prevezy a z Pargy k němu dojede jak jinak než po E55. Velmi rozlehlý a plochý areál nabízí zachovalé mozaiky, zbytky podlahového vytápění v lázních, ruiny velkého divadla a stadionu. Nejvýznamnějším objektem je nově vystavené muzeum. Ve zbytku areálu probíhá archeologický výzkum, takže většina míst není přístupná. Město bylo postaveno před 2000 lety k oslavě vítězství Augusta Octaviana v bitvě u Aktia (2. září 31 př.n.l.) nad Marcusem Antoniem a Kleopatrou v místě, kde tábořilo jeho vojsko. Do města se povinně nastěhovali lidé z širého okolí a na jeho stavbu byl použit materiál z jejich původních domovů. Pokud máte o antiku opravdový zájmem jde s Dodoni o místo číslo jedna v Epiru.

PREVEZA
Jedním z posledních cílů které má kvůli vzdálenosti (67 km od Pargy) smysl navštívit. Drtivá většina návštěvníků používá třetí největší město Epiru pouze jako bránu do Epiru a jen jím projíždí. Je to škoda, protože rušný přístav a mile tepající město ležící na kraji Ambrakijského zálivu a Ionského moře stojí za to projít. Minimálně jako malou přestávku po nebo před návštěvou památek Kassopi/Zalogo/Nikopolis, případně po návštěvě z Arty, druhého největšího města Epiru.

. . . . .

EPIRUS
Cesta do vnitrozemí vede z Pargy přes vesnici Ag. Kyriaki a kolem j mokřin táhnoucích s mezi vesnicí Margarithi a hřebenem. Skrze Margariti a pak přes Paramitiu dojedete na Egnatia Road, která vás přiveze k Dodoni i Janině, za kterou můžete objevovat Zagorii. Jezdit přímo přes hory není dobrý nápad (časově ani prakticky), ale zdejší cesty můžete použít jako místa k občasným vyjížďkám na kochání. Hory a průsmyky má Epirus pěkné. Značení je tristní, ale k orientaci vám postačí znít slovo Parga a jet z kopce.

MARGARITI je první vnitrozemská vesnice a leží na břehu mokřin. Sama o sobě není nijak významná, ale přesto do ní z E55 odbočte. Prohlédnete si jediný volně stojící minaret v celém Epiru. Nepřehlédněte jej, leží ve svahu v lesíku vpravo před začátkem vesnice. Uvnitř vesnice pak obdivujte největší koncentraci hnízdících čápů z celého Epiru, kteří zde mají ideální podmínky díky bohatému výskytu bezobratlých kolem mokřin.

PARAMITHIA je vnitrozemská vesnice kolem níž vede přivaděč na Egnatia road směr Ioanina, Meteora a dál až na daleké Thesaloniki. Nejspíše by byla zcela bezvýznamnou (přestože má pěkný kostel) kdyby se v ní nenarodil syn rytce ikon Sotirios Vulgaris a později se s bratrem nepřestěhoval do Itálie a nezaložil zde světoznámou šperkařskou firmu Bvlgari. Takže až tu budete projíždět, koukněte se zda některý z vašich šperků, kabelek, obleků či parfémů nepatří zrovna sem.

DODONI je nejvýznamnější památkou Epiru. Dodnes se používá jako divadlo na prestižní koncerty. V minulosti bylo věštírnou. Leží cca 60 km od Pargy nedaleko Egnatia road a jeho návštěvu si rozhodně nenechte ujít. Cesta je jednoduchá, pojedete po trase Parga – Margarithi – Paramithia - Egnatia road, ze které uhnete značeným sjezdem. Až tu budete, vzpomeňte si, že jde o nejstarší archeologickou památku Evropy (osídlení se datuje kolem roku 2500 let před n/l) a zároveň, že stojíte před jednou z nejzachovalejších antických památek v Řecku.

IOANINA leží před Zagorií, takže většina turistů se zde jen na chvilku zastaví buď přestávkou na trase Igoumenitsa – střední část Řecka nebo jako odpočinek před, či po toulkách po okolí kaňonu Vikos. Nezastavit se v Ioanině by bylo velkou chybou. Nejenom protože je hlavním městem Epiru a se svými 70 tisíci obyvateli je největší aglomerací v širém okolí. Má totiž několik muzeí (Lidového umění, Archeologické, Národopisné, Byzantské), dobře zachovalou část staré několikrát přestavěné pevnosti. KASTRO je dnes rozděleno na tři části. První je volně přístupná Citadela s Národopisným muzeem v mešitě Aslan, kde díky řadě oblečení a nábytku získáte přehled jak se zde v minulosti žilo. V Byzantským muzeu naleznete stříbrotepeckou dílnou a cennou sbírkou ikon a o kus dál hrobku Ali Paši Janinského a dalších několik památek (pobořených). Nebojte se vylézt na hradby a projít se po nich.
Druhou částí je Staré město, rovněž přístupné bez problémů, při jehož návštěvě půjde spíše o vlastivědnou a architektonickou vycházku.
Protilehlá část pevnosti se však uzavírá se siestou, takže ji řada návštěvníků navštívit nestačí. V přilehlém parku na břehu jezera Pamvotis pak nevynechejte Archeologické muzeum (artefakty z Dodoni) a Muzeum lidového umění (kroje, oblečení, ruční práce). A pak že je Ioanina na jeden den…
Pokud chcete ve městě parkovat, je právě nábřeží jezera Pamvotis před pevností ideálním místem. Po prozkoumání Kastra se můžete projít parkem na nábřeží nebo se nechat převést na ostrov ke kapličce a klášteru s muzeem Ali Paši Janinského.
Vydáte-li se do ostatních ulic budete udiveni velmi hustou dopravou, neutuchajícím ruchem a spoustou plných taveren a barů (zvláště v okolí Kastra). Procházka do vás doslova nalije středomořskou poklidnou atmosféru. Stejnou chybou jakou je nevěnovat Ioanině alespoň celý den, je nedat si mezi místními kafe a jen tak sedět, nechat plynout čas a pokukovat po okolí.
Kdo plánuje výlet do Zagorie a není připraven, může v místní turistické kanceláři pořídit dobré mapy soutěsky Vikos i celé Zagorie. A pokud se zdržíte, vyražte si do jeskyně Perama.
Pojedete-li do Zagorie, držte se již od příjezdu k městu značení směrem na Konitsu. Objedete tak chaotický střed města. Před výjezdem se nezapomeňte podívat doleva na malý, leč značně proslulý mlékařský provoz Dodoni. Kdykoliv budete vidět jejich výrobky, nebojte se je zakoupit, nebudete zklamáni.
Rozhodnete li se Ioaninu přece jen vynechat, alespoň si vzpomeňte že město nese jméno po Ali Pašovi Tepelenském (zvaném Janinském), Albánci, který ve službách Turků postupně ovládl téměř celý Epirus. Ač byl značně krutým despotou, janinským ponechal řadu privilegií, proto je dnes město plné jeho odkazů. Vedle značného politického a obchodního nadání neváhající vyvraždit veškeré odpůrce (tragédie Zalongo) a postupně přerostl přes hlavu i samotným Turkům, kteří ho během tažení proti němu zastřelili podlahou v klášteru Pandeleimonos.

PERAMA je malá vesnice ležící asi 4 km za Ioaninou a jezdí se sem kvůli krápníkové jeskyní. Téměř jeden a půl kilometru dlouhá prohlídková trasa předčí vše co jste na téma “řecké jeskyně“ dosud viděli, takže není divu že si musíte připravit 8 Eur. Jde o největší jeskynní komplex Řecka (14 800m2) s bohatou krápníkovou výzdobou stěn i stropů ve velkém počtu barev. Zdejší krásu ocení i nároční milovníci moravského krasu.

ARTA je krásné třicetitisícové vnitrozemské město bez turistů stojící na místě starověké Ambrakie. Ani zde se nikdo moc nezdržuje, což je škoda, protože město nabízí vedle mnoha zajímavostí i zachovalé památky. Třeba Pyrhův úzký kamenný most přes řeku Arachthos (dnešní podoba je ze 16. století). Jeho stavbu provází krutá pověst. Co přes den stovka kameníků postavila, to přes noc spadlo. Až do doby kdy někdo pošeptal mistrovi, že dokud do mostu nezazdí svou krásnou ženu, nikdy ho nedokončí…
Národopisné muzeum je zaměřené na zemědělství a výrobu ouza. Neopomeňte ani pěkné chrámy Panajia Parigitissa (s kopulí o průměru 23m), Ag. Vasilios a Ajia Theodora či rozsáhlou pevnost, která však není veřejně přístupná. Typické pro město jsou sady se spoustou pomerančovníků a dalších citrusů. Ideálním místem k návštěvě je květen kdy celá Arta kvete a krásně voní.
Pokud si půjčujete auto, určitě investujte do výletu, nebudete litovat. Začněte Efyrským nekromanteem a přes Nikopolis jeďte do Arty. Zpáteční cestu věnujte Preveze (je nejhezčí odpoledne) a Zalongu kde vám díky absenci plotu na rozdíl od areálu v Nikopolis nebo Kassopi nemají jak zavřít.

EGNATIA ROAD
Je dálnice dokončená v roce 2009 za opravdu hodně velkou sumu Eur a měla přinést rozvoj celému Epiru. Více-méně vede v trase stejnojmenné starověké římské silnice vybudované ve 2. století př. n. l. Ta začínala v dnešním Durresu na pobřeží Jadranu a vedla přes horské soutěsky do Thesaloniki a dál přes Thrákii až do dnešního Istanbulu. Byla dlouhá 1 120 km, 6 metrů široká a dlážděná polygonálními kamennými deskami. Během 5. století byla její západní část téměř neprůchodná.
Dnes vede čtyřproudá asfaltka od přístavu v Igoumenitse přes Epirus, Makedonii do Thrákie na turecké hranice kde končí. Její prodloužení do Istanbulu zatím visí ve vzduchu. Jde o jedinečné stavbařské dílů dobře viditelné z letadla při přeletu nad Epirem. Sice nepřinesla takový rozvoj turismu a služeb pro Epirus, jak si její architekti přáli, ale díky ní se už nemusí nikdo složitě protloukat pobřežníma silničkami vystoupení z trajektu v Igoumenitse. Neuvěřitelně zní její počet mostů (1650) i tunelů (76).

. . . . .

ZAGORIA
Oblast zvaná Zagoria leží severně za hlavním městem Epiru, Ioaninou, od které ji odděluje pohoří Miskeli (proto Zagoria – za horama). Většinu její plochy zabírá národní park Aoos-Vikos a jejím středem vede nejdelší řecké pohoří Pindos. Mohutné vrcholy Astraka a Gamila ji rozdělují na dvě části. Dále území dělí hluboké kaňony Vikos a Mega Lakos s propastí Provatina. Po zimě, když roztaje v horách sníh se rozvodňují do té doby vyschlé řeky Voidimatis, Vikos, Aoos a další, takže není divu, že turečtí výběrčí daní raději místní obyvatele od daní osvobodili, než aby se za nimi plahočili.
Díky přirozené izolaci a horskému charakteru se celé území vyvíjelo značně odlišně než okolní Epirus a i přes albánské a turecké výpady si zachovalo výraznou autonomii. Obyvatelstvo tvořili především řečtí Bulhaři a Vlachové. Tatam je doba, kdy nepřístupné hory spojovaly jen dlážděné chodníky se soumarskými mosty. Dnes zde vedou asfaltové silnice, takže vám učaruje nejvíce scenerie přírody, protože 45 zbylých vesnice bylo značně přestavěno a uzpůsobeno turistům. Je tak dobré dopředu vědět, že číslem jedna nebude architektura (s výjimkou soumarských mostů a pár vesnic) ani životní styl zdejších obyvatel, ale příroda s hustými lesy a hlubokými kaňony.

Z Ioaniny vyjeďte směrem na KONITSU (slušná silnice) s tím, že odbočíte v METAMORFOSIS do hor (nelze přehlédnout) na Karies. Jakmile ostře zatočíte kolem památníku věnovanému boji žen ze 2. sv. války, jste u vesnice ASPRANGELI – vstupu do Zagorie (mají tu info) a je pomalu čas vyhlížet první soumarský most Ag. Mina. Leží schovaný vlevo vedle silnice. Za nejslavnějším Kokorasem se rozhodněte zda vpravo na Tsepelovo (přes Kipi) nebo vlevo vstříc vyhlídkám v Monodendri na Oxii či až do Papinga
Jednodenní návštěva bude pouhým seznámením. Stihnete okouknout pár vesniček, z Monodendri dojít ke klášteru Agia Paraskevi na balkon Vikosu i na skalní římsu pět set metrů za ním i opačným směrem z vesnice na vyhlídku Oxia. Prohlédnout si několik zachovalých soumarských mostů (Ag. Mina, Kokkoros, Kalogeriko…) a vrátit se přes Tsepelovo horama do Peramy (zdejší jeskyni už nestihnete. Večer pak věnujte Ioanině. K výletu nutně potřebujete auto nebo organizovaný výlet (program bude výrazně menší), na místní dopravu můžete zapomenout
Za dva dny projedete většinu vesniček a kouknete beze spěchu i do Papinga. Nebo můžete sejít na dno Vikosu a většinu vyjmenovaného vyměnit za procházku celým kaňonem.
Nad dva dny můžete pomýšlet i na „zadní“ Zagorii k Aoosu, na chatu Gamila (2150 m) nebo Astraka či zajet k mostům mezi Eptachori a Pirsogiani.
Od tří dnů pak můžete pomýšlet na tůry po okolí, výstup na Gamilu, Astraku, Smolikas, projít kaňonem (včetně jeho větve Megas Lakos), propast Provatina (odbočuje se z cesty na Astraku). Drsnější povahy stihnou Gamilu s Astrakou a průchod kaňonem za tři dny, ale na to bych už trošku potrénoval...
Máte-li rozmyšleno na jak dlouho jedete, nezapomeňte že se budete pohybovat většinou ve výšce nad jedním kilometrem, takže svetřík se hodí (zvláště po ránu a večer). Nejvyšší vrcholy Zagorie jsou: Smolikas 2637 m, Gamila 2480 m a Astraka 2436 m. Kdo rád hledí z výšky a plánuje pobyt na více dní, tak nejsnáze se dostane na horskou chatu pod Gamilou nebo Astrakou (telefonická rezervace nutná).

ZAGOROCHORIA – Zagorijské vesnice
Jeden z důvodů proč se do Zagorie jezdí, jsou zdejší značně odlišné vesnice. Původní ráz si udrželi jen ty méně významné opuštěné, ale ani ty turismem poznamenané (téměř jediný příjem zdejších obyvatel) nejsou špatné. Zagorochoria totiž už nejsou zdaleka původní. Sice platí zákaz stavět jiné než kamenné budovy s břidlicovou střechou, ale původních nepřestavěných domů je velmi málo. Běžně se staví domy z betonového skeletu a kamenem sem jen obloží. Rovněž jsou hmotnější než před staletími. Nepočítejte tedy s tím, že jedete do živého skanzenu (řada propagačních letáků se tak tváří), kde se zastavil čas. Velké vesnice připomínají spíše švýcarská letoviska než svůj někdejší původ. Na řecké poměry je to tu naklizené a upravené. Hlavními tahouny turismu jsou Papingo, Monodendri, Vikos a Tsepelovo. V okolí téměř každé vesnice leží alespoň jeden kamenný obloukový most. Ceny čekejte spíše francouzské než řecké.

SOUMARSKÉ MOSTY (Gefiri)
Zagoria je doslova plná krásných starých kamenných obloukových mostů klenoucích se přes každou říčku v oblasti. Nedochovali se zdaleka všechny, ale pořád je jich dost na to, aby bylo co obdivovat. V minulosti byly pečlivě vystaveny a opravovány, protože to byl jediný způsob jak udržet průchozí obchodní stezky, které zajišťovaly zásobování a styk s okolím pro celou Zagorii. Výstavbu financovali bohaté rodiny, proto nesou mosty dodnes jejich jména. Až tu budete, škrtněte si v mysli asfaltky a hned bude jasné, jak tudy bylo kdysi těžké procházet.
První je malinký AG. MINA nedaleko Asprangeli. O kus dál nejkrásnější KOKKOROS se klene v soutěsce a můžete jej pozorovat ze silničního mostu nebo jej i přejít. Krásně je tu poránu, zvláště když mají orly letový den. Za křižovatkou (odbočte vpravo) nejprve nepřehlédněte průhled opět na Kokkoros a už uhánějte k tříobloukovému KALOGERIKO, ke kterému sejdete ze silnice. Za vesnicí Kipi, kterou vidíte před sebou je most MILOS, nad ní pak malý KODODIMOS vedoucí do skály. Pokud jste tu na den, tak s mosty skončete a hurá do Monodendri za vyhlídkou na kaňon. Jestli tu jste právě kvůli mostům, tak do Papinga (VOIDOMATIS) a přes Konitsu (AOOS) za dalšími mosty do dalekého Pirsogiani.
Pokud chcete některou ze stezek projít, nejbližší je Skala Vitsa vedoucí z Vitsi do Monodendri, nejkrásnější pak Skala Vradeto mezi Kapesovem a Vradetem.

KAŇON VIKOS
Nejhlubší kaňon světa v poměru ke své šířce leží 25 km severně od Ioanniny a jde o atrakci číslo jedna celé Zagorie. Návštěva kaňonu (pokud na něj nechcete jen nahlížet od kláštera Ag. Paraskevi nebo z Oxie) je bez vlastního vozidla nemožná. Vstoupit do něj můžete ve vesnicích Monodendri, Vikos a Papingo. Nejčastějším cílem je parkoviště v horní části vesnice Monodendri nedaleko taverny, kde vaří skvělého kohouta na červeném víně (kokoras mavro krasi). Vyražte po šipkách (nejsou tak časté jako u nás) skrze dolní náměstí s tavernama Katrina a Dakos na vyhlídku ke klášteru Ag. Paraskevi nebo k sestupu na dno kaňonu (vpravo). Na projití kaňonu potřebujete den. Kratší cesta vydá na 5 hodin a končí ve vesnici Vikos, delší do Makro Papinga sedm a osm do Mikro Papinga. Vrátit se z Vikosu lze stejnou cestou kaňonem nebo po silnici od vesnice Vikos, což je 26 km. Proto je dobré mít domluvené auto, které vás do Monodendri hodí, zvláště končíte-li v Papingu. Strávit den na silnici je dost bída i když je okolní krajina krásná. Mimo sezonu budete v kaňonu nejspíše sami. Na jaře a od poloviny podzimu se řeka Voidomatis silně rozvodňuje, což je určitě krásné, ale nejsem si jist jak je to kvůli bouřkám s bezpečným průchodem pěšinou. Rozhodně nepodceňujte silné bouřky se studeným deštěm. Nepůjdete-li kaňonem organizovaně, dobře se na vše přeptejte v turistické kanceláři v Ioanině nebo místních. Počítejte s 12-ti kilometry, kamenitým terénem a jen jednou možností nabrat vodu (pramen Klima). Jinak je stezka dobře schůdná a vlní se nad korytem vyschlé řeky (místy docela vysoko). Takže dobrý odhad svých možností, pevnou obuv, větrovku, pláštěnku a dostatek vody sebou.

Vrcholy GAMILA (2480m) a ASTRAKA (2436m)
Dávná pověst vypráví, že kdysi v Zagorii žili dva znepřátelení draci, kteří po sobě tak dlouho házeli kamením až navršili obě hory. Kam se pak poděli už pověst neříká. Romantičtější nátury mohou existenci draků opřít o jezera v sedlech obou hor. Jak je v Řecku obvyklé, obě se jmenují stejně – Drako Limni (dračí jezero).
Na obě hory bez horolezecké průpravy dojdete, ale je třeba počítat s noclehem ve stejnojmenných chatách a nepůjde o procházku po Jizerské magistrále. Z toho je jasné, že jde o zábavu pro ty, co budou v Zagorii bydlet a už něco vyšlápli. Pustá krása okolní přírody je nepřenosná a ani fotky nejsou tou pravou výpovědí.
Nepodceňte zakoupení mapy již doma, nejpozději v Ioanině. Nezbytný je stručný itinerář a orientace v přírodě. Cesta je sice značená (cákance barvou na kamenech, dřevěné tyče s červenou tabulkou), ale o turistickém značení našeho typu si tu můžete nechat maximálně zdát. Vybírat kterou z hor navštívit nemá valný smysl. Astraka je pustá holá stolová hora a Gamila zelená náhorní plošina, takže je dobré vidět obě.

KIPI – vesnice se soumarskými mosty
Zabloudit nemůžete, prostě pojedete podle značek na Kipi. Vesnice je známá díky starým soumarským mostům. Pokud by v jejím okolí nestály, asi by se nezmiňovala. Před ní leží KALOGERIKO, nad vesnicí pak MILOS, rovněž lze dojít po staré kamenné stezce do Monodendri. Vesnicí však můžete projet vstříc Tsepelovu a vesnici Vradeto. Nedaleko za Kipi je také vodní mlýn VALEKA, takže se tudy přes několik klášterů (Theotokou, Vissikou, Sotiros) a kostelíků můžete večer vracet přes Asprangeli a cestou si prohlídnout kapličku Ag. Giorgios z roku 1795.

MONODENDRI – nástup do Vikosu (1090m)
Do vesnice dorazíte bez problémů po silnici (za Kokkorosem doleva) skrze vesnici Vitsa. Zaparkujte v horní části vesnice, dobře se najezte v taverně a jděte k dolnímu náměstí v Kato Monodendri s tavernami Katarina a Dakos. Pokud o kus dál nebudete sestupovat do kaňonu cestou kolem kostela ATHANASIOS, jděte kolem taveren ke klášteru AGIA PARASKEVI (asi 15 minut) a vyjděte v něm na kamenný balkon trčící nad skálou do kaňonu. Odvážnější se vydají nad klášter na půl kilometru dlouhou skalní římsu s úžasným výhledem do kaňonu a na horu Astraka. Jinak není Monodendri nic moc, ale můžete si tu dohodnout treking nebo koně a probrat výlety kaňonem.

Klášter AG. PARASKEVI – první výhled na kaňon
Pěkný skalní klášter je cílem k výhledům na kaňon. Buď vyjděte na balkon trčící nad skálu a kochejte se pohledem na rameno kaňonu. Ne, že by pohled nebyl závratný, ale mnohem větší adrenalin je jít nad klášter ke skalní římse. Většina se zastaví u skalky na jejím začátku nebo kus za místem kde chybějící skálu překlenuje pár prken. Pokud na to máte, jděte dál vstříc slepému rameni soutěsky a objevíte kamennou bránu k jeskyni (není odtud vidět). Ale pozor, dojít na konec římsy moc těžké není, protože se díváte do slepého ramene soutěsky, ale cesta zpět je závratná, kilometrovou díru každý psychicky nezvládne...

OXIA – druhá vyhlídka na kaňon
Toužíte-li zažít další, tentokrát o trochu bezpečnější pohled do soutěsky, vyražte z parkoviště v Monodendri opačným směrem k 7 km vzdálené vyhlídce Oxia, kde cesta končí. Na konci asfaltky pokračujte po pěšině ke kamenné vyhlídce. Za ní je asi dvě stě metru dlouhá římsa končící kolmou strží. Z vesnice je hezčí jít na Oxiu pěšky, autem to není ono. Ale tam a zpět je to 14 kilometrů.

PAPINGO - nejhezčí vesnice Zagorie
Není pravděpodobné, že budete podjíždět Zagorii po hlavním tahu Ioanina-Konitsa a odbočovat za Kalpakou na Papingo. Takže se z Monodendri vraťte a pod Vitsou na známé křižovatce nedaleko Kokkorosu jeďte směrem na Elafotopos kolem vesnice Kato Pedina a hlídejte si odbočku na Papingo. Dá se tu lehce zabloudit, mapa a komunikace s místními bude nezbytná. Takže pokud nenacvičíte pár frází, ptejte se na cestu do Papinga (dromos Papingo). Odměnou vám bude nejhezčí cesta v Zagorii s neuvěřitelnými výhledy. Podobně si užijete strmé serpentiny před vesnicí. Ta se skládá ze dvou částí – Megalo (známé více jako Papingo) a Mikro kde končí cesta. Vedle Tsepelova a Vradeta je to jen zde, kde ještě dýchá stará atmosféra minulých časů. Je zde nejvíce starých kamenných domků, křivolakých uliček a dost draho.
Městečku a pohledům na hory bych věnoval alespoň dvě hodiny včetně prohlídky skalních nádrží OVIRES u mostu přes říčku mezi oběma částmi vesnice. Skvělým nápadem je jít z Megalo do Mikro Papinga pěšky starou soumarskou stezkou. Jinak se vám určitě zalíbí skalní věže, klášter Taxiarchis a možnost vyrazit na horu GAMILA nebo do kaňonu Vikos.

VIKOS – znova do kaňonu
Malá rázovitá vesnice se tyčí přímo nad kaňonem a nabízí opravdu pěknou vyhlídkovou plošinu kousek od kostela AG. TRIFONAS. V pohodě sem dojedete autem z Monodendri s tím, že budete odbočovat u vesnice Aristi doprava (jinak dojedete do Papinga). Výhodou je, že z Aristi vesnici vidíte. Většina turistů končí nebo začíná chůzi kaňonem právě zde. Pokud máte v plánu vyrazit skrze kaňon do jeho druhé větve Megas Lakos vstříc řece Aoos, jste tu správně.

VRADETO - kamenné schodiště
Zapadlá vesnice leží v nadmořské výšce 1609 m a vypadá to tu více jako v Transylvánii než v Řecku. Je z nejmenších a nejopuštěnějších. Málokdo sem odbočí, ale jedete-li od Kipi do Tsepelova, určitě zastavte v Kapetsovu a vydejte se po staré kamenné stezce Skala Vradeta.

TSEPELOVO
Vesnice s vlašskými obyvateli leží na přesně opačné straně Zagorie, takže není dobrý nápad do ní vyrazit z Papinga. Cestujte sem buď divočejším průjezdem pohoří za Peramou, ale tudy bych se spíše vracel kvůli výhledu na rovinaté podhůří do Ioaniny. Jeďte tedy normálně z Kipi přes Kapesovo. Proč jet do Tsepelova? Je to třetí nejhezčí ves oblasti, stojí tu krásný klášter (Rogovou) a v okolí další dva (Ag. Paraskevi, Ag. Nikolaos) a bydlí zde nejvíce bulharských slovanů. Navíc vesnice leží přímo pod horou Gamila (2480 m). Vede tudy jediná cesta do vzdálenější části Zagorie ke kaňonu řeky Aoos, kde je to o poznání více zapomenuté. Na to však potřebuje objet pohoří Tymfi a stejný čas jako na výše popsanou „přední“ Zagorii.

… bylo to dlouhé čtení, ale Epirus je prostě na více času.
Šťastnou cestu přejí Petr a Renata.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (12)
18.05.13 08:58 almina
Vím že se budu opakovat, ale přesto to musím napsat - vynikající zpracování všech důležitých informací! Věřím, že jste svými cestopisy pomohli (a ještě pomůžete) spoustě lidí prožít daleko kvalitnější dovolenou. Děkuji!
30.03.12 10:08 misutky
Moc pěkně napsaný a užitečný cestopis! Už si ho tisknu a použiji letos, chystáme se do Pargy na přelomu červen/červenec, takže moc děkuji! :-)
29.03.12 11:19 ladybee
Úprimne chválim za cenný prínos k tunajším cestopisom a ochotu podeliť sa s nami o dôležité a detailné informácie z oblasti Epirusu. Aj táto časť Grécka stojí za návštevu. Vďaka.
27.03.12 21:58 Pet 71
Opraveno. Takto to dopadá, když je člověk na dovolené v září a psát cestopis začne až v lednu :-). Díky za upozornění.
26.03.12 11:03 Jeane
Moc pěkný cestopis, ostatně jako i všecky ostatní z této "dílny". Přesně takhle si totiž užitečný cestopis představuju. Jen jsem se pozastavila nad rokem nejen v názvu ale i v titulcích fotek. Opravdu to tam bude takto v žáří 2012 vypadat? To jen malé rýpnutí, jsem už takový šťoural ;o))
25.03.12 22:18 Helas
Moc hezky napsaný.V Parze jsme byli 2x a líbilo se nám.
24.03.12 18:37 Pet 71
Díky že se cestopis líbí, jen fajn že jsme se s ním nepsali zbytečně :-).
21.03.12 09:44 bedru
Zase jednou kvalitní a užitečný cestopis. Jak už je to u vašich děl zvykem, vítám hlavně ten nezaujatý, nezaslepený pohled na vámi navštívená místa. Ve vašem případě klidně napíšu, že to mohlo být klidně i delší. Těším se na další vaše zážitky z cest a doufám, že jednou oblast Epiru také navštívíme. V tu chvíli bude váš cestopis cestovat s námi.
21.03.12 09:31 nudista
Skvělé, děkuji za velmi podrobné informace, tisknu a uschovávám na někdy příště a vzpomínám na jednodenní výlet na motorce z Lefkady až do Monodendri. Bláznivé dobrodružství, puntíky čerstvého asfaltu ze silničky u Oxie máme dodnes na větrovkách :-), ale stálo to za to, i když to bylo jen kratičké nakouknutí. Eva
21.03.12 08:17 vanilka
Moc pěkně popsané,hezky jsem si zavzpomínala.Jeskyně v Perama jsou opravdu nádherné.
20.03.12 14:00 Kusnirova
Moc dobře zpracované, udělala jsem si představu o této oblasti Řecka. Zatím osobní návštěvu odkládáme,pro nás je ještě v Řecku více lákavějších destinací. Určitě ale použiju v případě cesty přátel nebo známých do tého oblasti. Ta Parga je fantasticky popsaná.
20.03.12 11:22 bohca3
Líbí se mi cestopis i fotečky- některé jsem si vybrala do oblíbených .
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
ZdS9m
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Pet 71˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy7
Hotely4
Diskuze1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací