Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 16
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Skopelos a Mamma Mia !

Autor:
Zařazeno:
Skopelos
Napsáno:
17.10.11 22:25
Fotografií:
39
Přečteno:
15706
Soutěž:
2011
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Někdo ABBU rád, někdo ABBU nerad. Pro mě je to součást dětství, kdy jsme se sestrou lítaly po pokoji s rádoby mikrofony v ruce, jehla skřípala po vinylce a my zpívaly jak o život právě jejich písničky.
A sentiment doběhne občas každého. Jedno léto prosvištěl kinem film Mamma Mia, bláznivá letní komedie - v podstatě sled písniček ABBY. Nadšení - na dvě hodiny byl člověk zpátky v dětství! Dala jsem si repete. Napodruhé jsme zbystřila – točilo se v Řecku a ta příroda, co se míhala na plátně vypadala neskutečně působivě. Muselo se vyjasnit, jaký ostrov se skrývá pod filmovým jménem Kalokairi.

Filmaři vybrali Skopelos – kde to je? Sporady! Navíc bonus, všude se o něm psalo, že není tak turistický. To už jsem po filmu pochybovala, že bude pravda, ale ten kostelík na skále, pláže a tři borovice....to bylo obrovský táhlo tam někam do Řecka na ostrov......
A tenhle podzim bylo na čase propátrat, jestli je tam voda opravdu tak tyrkysová nebo film pěkně nakašírovali a kostelík postavili ve studiu.

Cestování není nuda - Skopelos totiž nemá letiště. A zas až tak moc se tam nelítá, takže letadlo do téhle destinace je z Čech sběrná služba pro tři ostrovy. Nejprve letadlem frčíme na Chios – tam na letišti proběhne vykládka a nakládka některých cestujících podle místa určení a odtamtud pokračujeme na ostrov Skiathos, pak kousíček autobusem do přístavu a pokračujeme po moři na velkém trajektu na Skopelos.

První co z něho vidíme je hezký, maličký přístav Loutraki a pak už nás autobus veze do zátoky Panormos. První dojem - páni je opravdu začátek září? Tady příroda zapomněla opustit tu zářivou jarní zelenou barvu. Nevídané - všude kolem podzimní hráškově zelená na borovicích. Vítejte na zeleném ostrově!
Panormos je roztomilá zátoka s pár tavernami, dvěma krámky a opravdu pěknou pláží s oblázky a perfektním přístupem do vody. A hlavně je na pláži senzační bistro s jazzovou pohodovou hudbou, kde servírky jsou zároveň lovkyně v moři. Viděno na vlastní oči. Kočky a psi tady chodí ráno na pláž vyzkoušet lehátka u slunečníků a slunce tady zapadá nejpozději. Zkrátka je to začátek nádherného západního pobřeží, kde hned kousíček za Panormosem se řetězí jedna pěkná pláž za druhou.
Ostrov je to malý, ale máme celkem plný itinerář. Chceme vidět na vlastní oči, kde poskakovala Meryl Streepová, damaticky pěl Pierce Brosnan a holky četly deníček u tří borovic. A pak pláže! Chtěli bychom okoupat všechny, které za to stojí.

Takže povinný oddych první den a půl se stejně nevydrží, zkracuje se na příjezdový den, kdy se lenoší odpoledne na pláži v Panormosu a po roční přestávce se zírá okouzleně do vln. Teda spíš vlnek – byl to docela rybníček. Druhý den ráno bereme batůžky a vyrážíme na nedalekou Milii po svých. Cesta vede po asfaltce ve stínu stromů, není to daleko - prima procházka.

Milia je pěkná dlouhatánská pláž, která vede až za roh a je pro každého – vpředu lehátka, vzadu klid. Projdeme až dozadu ke třem klacíkům. Nádherná voda, plaveme a vznášíme se v tyrkysu. Lidí kolem poskrovnu. Vracíme se sem ještě jednou hned po ránu. R mě vysadí na pláži a pádí s autem do kopců. Poslední den si vzpomněl, že má kameru na auto a chce ji vyzkoušet a natočit nějaké cesty necesty na Skopelosu. Vypadá to, že jsem na Milii zatím sama, ale z nedalekého břehu už mě pozorují dvě kočičí oči. Je to přátelské stvoření a zřejmě má ráda vycházky, protože se na mě napojila a procházíme se podél vody. Ještě si spolu sedneme a pozorujeme kormorána, jestli se mu podaří vytáhnout z moře rybku. Jsou to přesně ty chvíle, kdy člověkem prostupuje harmonie a přímo cítí sounáležitost se světem. Kdy nepotřebujete honit hlavou myšlenky a jen se díváte a díváte.
Cestou k Milii jsme minuli asi tři zastávky autobusů s proškrtanými jízdními řády na stromech. Podél západního pobřeží až do Skopelosu funguje doprava spolehlivě. Večer se tedy jedeme podívat do Skopelos town a omrknout půjčovny.

Městečko Skopelos je opravdu neobyčejně kouzelné, hezká promenáda kolem přístavu, kde můžete pozorovat posledního rybáře před setměním, jak vyndavá úlovek z prťavé bárky. Taverny jsou poloprázdné, v uzounkých uličkách je plno zeleně a dá se tam krásně bloumat/bloudit. I v půjčovnách je už jasné, že sezona končí a žádné závratné sumy za půjčení už nechtějí a padají celkem krotké částky. Auto si domlouváme od zítřejšího rána, zpátky se chceme vrátit ještě autobusem.

Druhý den hned po ránu dorazí Mister Spyros z půjčovny na čas s naší oblíbenou čtyřkolkou Jimnym. Nasnídaní, sbalení už třímáme mapu v ruce. Ještě zamávat místním kočičím spoluobyvatelkám hotýlku a vzhůru na pláže!

Vyrážíme na Kastani – ploutvonožci tam poskakovali ve filmu po molu a mladí se tam romanticky sbližovali. Po molu ani památka, zato přibyly slunečníky a to hodně. Parkoviště obří, celkem hezky udělná zahrada u pláže s lehátky a velkými polštáři. A taverna s hudbou. Kdo tohle preferuje, bude se mu tam líbit. Zajeli jsme k ní před desátou, pláž byla zatím liduprázdná, stromy vrhají na pláž ještě stín- všude ticho. Netrvalo ale dlouho, protože přikvačila italská rodinka a vybrali si plac hned vedle nás. Nekompromisně zabodli svůj slunečník takřka vedle mé hlavy a měli nastavenou komunikační hlasitost na plný pecky. Nechápu, jak spolu vydrží celý den, když na sebe tak děsně řvou. Takže tím jsme se dokoupali. Mě osobně Kastani okouzlila, a přežila jsem i ty slunečníky, prostě jsem si zkusila představit jaká paráda to musela být ještě před pár roky, kdy to byla divoká pláž. Teď ale vyrážíme do Neo Klimy - z Panormosu je to kousek z Kastani ještě blíž. Necháváme Jimnika na pobřeží a jdeme se brodit k Hovolu. Cesta tam je zábavná, batůžek na zádech, trekové sandálky v ruce, šaty vykasat hodně vysoko. Hovolo je úžasné, nevelká pláž se skálami za zády, moc lidem se tam naštěstí nechce, takže na křišťálovou vodu tam kouká jen jeden pár. Necháme je o samotě, abychom jim nekazili zážitek, sandálky nazout a přelézáme na druhou stranu na Ekatopenintari.
Cesta stejná jako na Hovolo - podél skal a trochu vodou až za strom, kde je moc pěkná pláž i stín - parkuje tady jedna jachta, a jinak naprosto klid. Počet jachet je časem proměnlivý - ale až na jednu vyjímku neplavou na břeh, jen se plácají kolem lodí. Pohoda klídek, jachty připlouvají a odplouvají je pořád na co koukat :)) Spokojeně se namáčíme v tyrkysu a opalujeme na břehu, ještě stihneme piknik a pomalu se brodíme a přelézáme zpátky na Hovolo, kde se krásně dá vydržet do večera.
Na večeři jedeme přes Glossu do přístavu Loutraki. Glossa i Neo Klima je jak město duchů, neviděli jsme tam živáčka. V Loutraki je mnohem rušněji. Je tam celkem dost taveren a cukrárna s dobrým baklavovým koláčem s krémem. Bezvadně se tam s plnou pusou pozoruje západ slunce.

Další den nemůžu dospat – čeká nás romantika! Pádíme na kostelík Agios Ioannis, ano přesně ten, kde se ve filmu vdávalo! Všichni varují, že lepší kvůli fotkám je jet odpoledne, ale po ránu budeme mít třeba štěstí na nedav. Zvažujeme co je lepší - bez turistů nebo dobrý fotky? Já se ale moc těším a nedá se to už odsunout, takže holt budou fotky prozářený sluncem.
Cesta na kostelík je od odbočky za Glossou asi deset kilometrů a z dálky občas kostelík vykukuje. Nikde ani noha, míjíme jenom dva pěší mládežníky, co se pomalu plíží po asfaltce. Bílý kostelíček na skále a k němu vede klikatá cesta osvětlená žárovičkami, tak to bylo ve filmu. A tady na plácku kousek od taverny si to Meryl s Piercem pěkně vyříkala písničkou ABBY, že The Winner takes it all. Stojíme na konci cesty a nějak se nemůžeme pohledem odtrhnout. Celá scenérie vypadá náramně. Stoupáme po spoustě schodů nahoru. Jediné co ve filmu nebylo, je to děsné betonové plato, co tam Řekové vyfikli. Cesta nahoru je pěkně příkrá. Kostelík je maličký a tolik svatebčanů, jako ve filmu by nepobral. A také nemá ve skutečnosti takové pěkné dveře. Na plácku u kostela je olivovník se zvonkem a na kraji kadibudka. Chvíli si sednout na lavičku a užít si pohled dolů. Barevné tóny moře jsou z vršku tak syté a malé pláže vypadají, jak když vypadly z kýčovitého obrázku. Už dorazila dvojice pěších a baští pod zvonem chleba se salámem. Do schodů se už škrábou další turisti, tak se pomalu vydáváme dolů. Rychle ještě napsat do návštěvní knihy, že bych se tady chtěla vdávat jako Meryl! A cestou zpátky si teprve všimnu, že podél schodů je ještě pořád natažený drát s žárovičkami. To je jasné, večer se tady svítí! Zajedeme jeden z dalších dnů opět do Loutraki, kde si zopakujeme západ slunce a u večeře čekáme, až se setmí a pak vyrážíme znovu na Agios Ioannis, abychom viděli osvětlenou cestu podél schodů. Než dorazíme, je tma jak v pytli. No a svítí jenom taverna v zatáčce před kostelíkem. To je teda zklamání. Kostelík i schody se topí ve tmě. Jen na samém vršku jsou dvě prťavá světýlka. Stojíme u betonového mola a smutně koukáme na měsíc. R najednou mizí ve tmě. Za chvíli je ale zpátky: „Posledně jsem si všiml tady dole rozvaděče a tak jsem šel nahodit proud, abych ti vlastnoručně na chvíli rozsvítil, ale nejde tam vůbec šťáva“.
Se světýlkem z mobilu jdeme po drátu a zjistíme, že končí za jedním velkým balvanem skoro u silnice a na konci asfaltky od taverny vykukuje taky jeden konec drátu. Kousek ale holt chybí.

Příští bod v programu je maják. Cesta k němu vypadá docela jasně, ale podezřívám tvůrce mapy, že byl zrovna po flámu. Docela jsme se cestou zamotali a ne a ne trefit cestu. Nebo jsme to byli my, kdo vypil večer moc Metaxy? Nakonec jsme ucpali příjezdovou cestu k domku jedné domorodkyni, která nás úspěšně nasměrovala k cíli. Na majáku nás vítá brána zamčená na provázek a kočka s třemi koťátky. Pán majáku je dobrá pečovatelka, micina má plnou misku granulí i vodu. Ochutnali jsme akorát zralé fíky, pocourali kolem, zavázali bránu k majáku zase naprovázek a jedeme prašnou cestou zpátky, vykoupat se na Perivoli.
Cestou ale narazíme u kostelíka na odbočku k pláži, podle názvu na prkýnku mi nic neříká - Monopati. Ale myslím, že jsme dojeli podle některých informací ke Spilii, kterou jsme také hledali. Necháváme auto na konci sjízdné cesty a jdeme lesem až dorazíme na úzkou pláž ohraničenou vepředu velkým kamenem - malá tak akorát pro nás. Vpravo jsou dvě jeskyňky. Prima koupání i s dědou, který si přišel umýt holiny do louží, které zbyly po přílivu a za zády se nám zjevil jako duch. Kalimera! Při cestě zpátky jsme si všimli, že zřejme přišel z políčka u olivovém sadu.
Ale na severu jsou další zajímavé pláže. Asfaltka vede až k Perivoli, parkovišťátko pod stromy a pláž rozdělená jakoby na tři boxy kameny – v jednom je volno, tak piknikujeme a koupeme se. Dlouho nám to nevydrží a přejíždíme na Pethameni – další moje favoritka. Opět cesta lesem až vyjdeme na okraj, branka vlevo vede tam někam dál, po skále dolů sešup, kudy vedoucí výpravy bez zaváhání zavelel slézt. No dá se to, ale určitě existuje i jiná cesta. Zřejmě tou brankou. Odměnou je, že seskočíte rovnou na nádhernou pláž, kam nikdo ten den nezabloudil. Stavujeme se ještě na Chontrogiorgos Beach, ale tady je to jenom kouknutí, ke koupání neláká.

A prstík nad mapou míří na jih ostrova, frčíme se podívat na mys Amarandos. Tři filmoví taťkové tady piknikovali se zrovna objevenou dcerou a holky tady v lese pobíhaly s pikantním deníčkem Donny. Jedeme přes hezké městečko Agnodas, je tu ale spousta lidí na pláži, zrovna tady parkuje výletní loďka. Jenom si nakupujeme ovoce a pití a vracíme se kousek zpátky na odbočku k zátoce Limnonari. Vede tam kouzelná cesta podél moře, kde barvy jsou tak intenzivní, až přechází zrak! Blankytně modrá obloha, sytě tmavě modrá vzadu na moři, u pobřeží tyrkysová nejtyrkysovatější a to celé rámuje ostře zelená na jehličkách borovic. Sjezd do zátoky končí přímo u pláže. Často zastavujeme a díváme se a díváme. Někde jsem četla nebo dokonce průvodkyně říkala, že Limnonari je písečná pláž - vlez do vody tedy nic moc, ale voda krásně čistá. Písku ale poskrovnu. :) Kde se tahle písečná informace vzala, to je mi záhadou. Každopádně frapé nás zviklalo a měníme divočinu za povalování na lehátku s obídkem za zády - výborná rybka a řepový salát (rozšířila jsem si repertoár salátových receptů !). Jako zábavka krmení dravé zvěře - malý kočičí prcek dostal od číšníka čtyři sardinky a zápasil tam s nimi, dokud je nezdolal. Na obrázku to vypadá, že baští vajgly, ale to jen bordelář turista před námi nepoužil popelník a rybky se do toho přimíchaly. Nemohli jsme se rozhoupat a vyrazit dál, povalovali jsme se v Limnonari skoro celý den – dělali domácí zmrzlinu, která byla opravdu dobrá a vládl tam senzační líný poklid. Pak už ale bylo potřeba se trochu postrčit podle itineráře dál. Mys Amarandos - kouzelné místo, kde vám barvy vyrazí dech. Já vím, že to píšu asi moc často, ale barvy jsou na Skopelosu určující a nutí vás žasnout, jak to ta příroda dělá, že to všechno je tak úchvatný. A prostě je. Tyrkysovou vodu prostě doma nemáme, takže pro mě suchozemce je tohle k neomrzení. A to zrcadlení slunečních paprsků na hladině – úplné stříbření. Měli jsme trochu smůlu, zrovna si tam nějací Řekové zabrali místo pod borovicemi a lovili rybky. Ale stojí za to postavit se na samý konec výběžku, kam to až jde a dívat se vpodvečer na moře zalité odlesky od zacházejícího slunce. Prošli jsme se ještě lesem, kde je pěkná vyhlídka na tři borovice. Vrátili jsme se na mys ještě jednou za plného slunce, ale stejně jsme tam nebyli sami. Vypadalo to nadějně, ale nakonec jsme tam za borovicemi zakopli o dva hambaté nudisty.
O kousek dál je rokle Drakontoschisma, je tam jen vyhlídka, kam se sami odvážíte naklonit - je vidět hluboká průrva do ostrova, kterou překrývají stromy a před ní je nově vybudovaná schránka na svíčku.
Rozhodně se chceme ještě podívat na Stafiloskou pláž a to je teda pecka. Úzká pláž, na pláži bar na podestě s řvoucí hudbou, všude slunečníky - nekoupeme se, prcháme dál. Projdeme celou pláž dozadu, kde se přejde předěl na pláž Velánio. A to je panečku úplně jiný příběh. To je vážně nádherná dlouhatánská pláž s velkými kameny na pláži. V sezoně tam zřejmě funguje bar, v září je ale zavřeno. Je škoda, že je už pokročilý podvečer, je to jen na jedno vykoupání a už je skoro tma. Návrat, večeře a zhasínáme lampičku.
Auto už skoro není poznat, že je modré, prach je všude. Každý večer lezeme z auta zaprášení, prosolení a spokojení.

Předpověď hlásí mráčky, v noci byla opravdu pořádná bouřka a sprchlo. Dobrý den na pěší výlety. Vydáváme se dobýt vrchol Delphi a podívat se na Sedoukii. Dorazíme autem k rozcestníku: navrcholek Skopelosu vlevo, na Sedoukii u lavičky vpravo. Vyrážíme směr vrchol. Popojedeme ještě kousek autem až ke starému rozpadlému hospodářství. Nikde žádný ukazatel, tak se vydáváme tak nějak víc vlevo. Narazíme na úzkou jakoby vyhlídkovou cestu a odhodlaně vyrážíme. Cesta pořád vede a vede a je to docela dlouhý a pak tak nějak končí, dereme se a to doslova lesem k tušenému vrcholu. Přemohli jsme hustou vegetaci a vrchol je dobyt – důkaz je betonový patník. Výhled opět jen na Neo Klimu. Zjišťujeme, že na druhou stranu vede mnohem lepší cesta a taky narazíme na něco jako rozhlednu. A teď začne to správný drama. R kráčí přede mnou a jako správný horský vůdce, co má natrénováno z mládí v turisťáku, hledá nejlepší cestu a já si vesele zaostávám. Piju a hraboším v batohu a najednou koukám - miláček nikde. Že by se schoval a vyzkoušel moji orientaci v terénu? A tak si to štráduju z kopce pěkně dolů - je mi divný, že ho pořád nevidím a tak nesměle zavolám. Nic. Cestička pokračuje a já pokračuju taky ve volání i v pochodu. Jenomže R pořád není na dohled a na volání odpovídá ticho. Vlastně ne krkavci mi nad hlavou pokřikují osto šest. Cítí kořist? Vegetace tak podivně houstne a cesta končí. Musím říct, že ty kozí stezky, jsou pěkně zrádný, tváří se jako cesta a končí v houští. A já se tam motám a motám. Tak teda volám intenzivněji, protože zábavný už mi to nepřijde. Jenže nic. A to jenže nic trvalo ještě hodinu, třikrát už jsem sebou praštila, v lese je jak v prádelně po tom včerejším dešti a kolem vegetace tak nějak zdivočela. Myslím, že se mi chce naprosto nehrdinsky brečet. Že já nechodila do skauta! Zkrátím to, byla jsem nakonec zachráněná a záchrance se lehce uštván stihnul vrátit na rozhlednu, doběhnout k autu a začal mít děs, jak to, že se tam nikde nevyskytuju.Tak nějak se přihodilo, že na vrcholu jsme se dali každý na jinou stranu a já vyrazila naprosto neomylně do vnitrozemí. A přes vrcholek jsme svoje volání neslyšeli. Až když R, ač se to příčilo jeho zdravému rozumu, sešel na tu moji stranu a svoje hulákání na lesy jsme konečně zaslechli. Cha naprosto jsem poznala sílu prohlášení – vysílení si padli do náruče! Nakonec se ukázalo, že cesta přes hospodářství je celkem krátká a bez trní. Jak já viděla ráda auto na cestě k civilizaci! No a to nás čekaly ještě hroby. Po krátké poradě na lavičce pod značkou Sedouikia jsme si porovnali šrámy na končetinách i jinde, zhtli svačinu a vydali se na místo, co si piráti vybrali k poslednímu odpočinku. Vede tam pěkná kamenitá, místy skoro jako dlážděná cesta. Tam už se ztratit nedá, stejně ale hlídám R jako oko v hlavě. Přímo u hrobů je krásný výhled a misto má zvláštní atmosféru, i když žádná loketní kost Jacka Sparowa tam už k vidění není. Jen poodsunuté velké kameny z prázdných hrobů. Je to asi oblíbené místo i pro místní kozy. Nikde žádná k vidění, ale dárečků tam po sobě nechaly spousty.
Pro dnešek dobrodružství stačilo, jedeme se vykoupat na Glysteri, ale hrozně brzy tam zapadá slunce. Když stín pokryl kamínky, vyrazili jsme na pláž Vathias – u ní jsou sice nějaké domky, ale je to náplavka. K vidění jsou igelity, kusy dřeva a bordýlek. Otáčíme se a vracíme se do naší zátoky v Panormosu, kde se koupeme do západu slunce a probíráme, jak jsem proboha mohla jít tak blbým směrem.

A teď něco klidnějšího, jedeme omrknout Glyfoneri. Vilky v kopcích, dole koupání. Na fotkách cestovky to vypadalo, že zrovna na tohle místo použili fakt hodně betonu, ale ve skutečnosti je to celkem hezké místo. Výletní lodě tam ale vozí zájemce o koupání, takže jsme se celkem rychle přesunuli zpátky do hluboké zátoky Glysteri. Tam je právě k místní taverně přemístěná brána od filmového penzionu Villa Donna.
Z cestopisu jsem věděla, že filmové schody, které ve filmu vedou k penzionu Donny a ve skutečnosti nevedou nikam, jsou někde tam poblíž. A byly. Stačí říct u brány na cestě ke Glyfoneri : „Sezame, Sezame otevři se!“ Brána poslouchá na slovo a vy projedete až dozadu kolem baráčků k jeskyni, která se ve filmu taky objeví. A tady na místě s výhledem na jeskyni, jsou ve svahu schody už nahlodané zubem času. Stejně jsem se po nich proběhla, jako holky ve filmu. Glysteri byla na podzim klidná pláž, většina lehátek už byla naštosovaná u taverny a po pláži jich bylo rozložených jen pár. Je to bohužel taky jedno z míst ke koupání, za kterým se dojíždí lodí. Takže loď z Glyfoneri už nás zase dostihla. Turistů je ale jen pár
a celkem snadno se rozptýlí. Kolem mola jsou mraky rybek různých velikostí a tvarů. Stačí drobit housku a vidíte jak se „vaří“ voda rejděním rybek, co chtějí ulovit drobek. K vidění jsou i dost velké ryby a dlouhatánská „háďátka“
Plácli jsme sebou na pěkně předražená lehátka a vrhli se na trojboj - moře, lehátka, taverna. V taverně jsme objevili v nabídce skopeloský koláč – vypadal jako střeva naplněná vanilkovým krémem a navzdory tomu, jak jsem ho nechutně popsala, chutnal skvěle. Přišlo nám, že jídlo nebylo na Skopelosu až tak rozmanité a narazit na něco ryze místního, jako na jiných ostrovech, se nám nedařilo. Možná jsme měli smůlu, možná se na tom podepsalo i to, že sezona byla pryč, ale menu bylo skoro všude stejné - skopové s red sauce nebo lemon sauce, ryby na gril. Taverny pomalu zavíraly, jeden večer si dáte U delfína večeři a druhý den už je zavřeno, takže omezovaly i nabídku.
Chceme zkusit ještě pláže pod Klimou, ale i když se snažíme, najdeme jenom Armenopetru. Poblíž jsme narazili na cestu podél pobřeží, vypadala jako nově vybagrovaná a docela dlouho jsme se po ní drkotali a těšili se, že vede k pláži a najednou byl konec. Přípravné práce silniční skončily a my taky. K Armenopetře se sjede prašnou cestou až k pláži. Jsme tu sami a je to hezké koupání. Přitrousí se jen jeden domorodec a ten si zaleze za kámen na druhou stranu pláže.

A zpátky do Skopelos town, chceme najít tavernu na hradbách Kastra. Projíždíme po nábřeží až dozadu ke schodům. Parkujeme pod skálou u kotviště lodí. Na nábřeží je i charitativní budka pro pomoc opuštěným zvířátkům. Byla zavřená, ale obložená kočkami – místňačky dobře věděly, kde je jejich Armáda spásy. Stoupáme po bílých schodech a cestou míjíme jeden maličký kostelík za ještě menším. Krásná procházka s bezkonkurenční vyhlídkou na město. Dorazíme až do modré taverny na vrcholku města. Totálně opuštěno, tak si sedáme a pijeme z lahví, co máme v batohu. Pokoukáme, posedíme a sejdeme podél hradeb Kastra zpátky do městečka. Uličky se klikatí, domorodci se na zápraží holí, halasí, vyšívají a vesele volají Kalispera. Kouzelný podvečer ve Skopelosu. Pomaličku scházíme k nábřeží, kde si vybíráme bar s výhledem na loďky a dáváme si studené pivo. Jsme dlouhou dobu jediní návštěvníci. Sluníčko ještě praží, sedíme ve stínu a jen tak pozorujeme cvrkot. Poslední úkol je ještě nakoupit fetu a další sýry v marketu, abychom si alespoň kulinárně prodloužili dovolenou doma u stolu, až si uděláme řecký večer z nefalšovaných řeckých ingrediencí. Pomalu se vydáváme do naší zátoky. Padá tma, zatím ale stojíme na odpočivadle u silnice a díváme se na rozsvícený Skopelos z vršku. Cestou do Panormosu dojedeme hasičskou hlídku, která se courá dvacítkou po silnici a pátrá po příznacích ohně.
A to byl poslední den, kdy jsme byli motorizovaní a objevovali jsme tenhle úžasný ostrov. Já jsem odhallila všechna filmová místa až na jedno. Netuším, kde se to Donna vítá s kamarádkami a taky tam na molu tančí celé ženské osazenstvo ostrova. Možná tohle místo ani není na Skopelosu. Pokud byste to někdo věděl, dejte mi prosím vědět.

Nějak nám taky nevyšel čas na plánovaný výlet, převézt auto trajektem na Skiathos a omrknout ještě kousek druhého ostrova. Místo toho jsme se opakovaně vraceli na místa, kde se nám dobře koupalo nebo líbilo a čas uběhl jako voda. Nakonec jsme to pustili z hlavy, půjčovné auta neprodlužovali a užili si poslední dva dny v Panormosu jako lehátkoví povaleči.

Kdo chce zažít dovolenkovou terapii barvami, Skopelos je právě na tohle ideální místo. Vlastně můžeme přidat i aromaterapii ! Barvy a k tomu vůně borovic. Na podzim jsme zažili opravdu málo turistů a moje mánie být všude aspoň chvíli jen ve dvou bez ostatních lidí, se tady dala docela realizovat až na řídké výjimky. Ostrov je velký tak akorát, při výletech se neuštvete, tedy pokud se neztratíte. Za sedm dní s autem jsme stihli najet 402,5 km. Teď si doma občas pouštíme nahrané úseky cest po ostrově. Občas zajedeme na Agios Ionias, občas do Skopelos town a vzpomínáme a vzpomínáme...

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (19)
23.08.13 16:56 Petra Menšíková (nepřihlášený uživatel) 90.176.161.***
Dobrý den, čtu komentář od Meliny a jsem hrozně nadšená, ostrov Skopelos mě také láká. Ráda bych se zeptala paní Meliy na někateré podrobnosti - kde ji najdu?
24.12.11 11:47 huger
Krásně napsáno ... připoměl jsem si letošní srpnové cestování :-) ... ostrov je v sezoně bohužel mnohem více zaplněný turisty
02.12.11 21:05 Melina9
Díky moc všem za povzbuzující a milé komentáře. Co se týče fotek musím si příště dát vážně víc pozor :)) Po šesté návštěvě Řecka jsem se odhodlala dát na papír pocity a zážitky z dovolené a musím říct, že jsem se při psaní nad rozloženou mapou Skopelosu báječně bavila. Bylo to, jako přehrát si celou dovolenou znovu v hlavě. Pokud jste si moje řádky někdo rád přečetl, jsem ráda.
30.11.11 15:44 Háňa
Nesouhlasím s jeane, mě se líbilo moc, úplně jsem se tam procházela s autorkou a nabyla přesvědčení, že tam konečně musím!!!! PS: Horizont je tu nepodstatný, důležité je pohlazení po duši, a to bylo a velké!
26.11.11 17:40 Jeane
Je to spíše skákání z pláže na pláž, i když ve stopách muzikálu Mamma Mia. Uvítala bych více fotografií třeba zmiňovaného kouzelného města Skopelos. Když jsme u fotek, zasloužily by si alespoň srovnat horizont.
15.11.11 20:39 HancaM (nepřihlášený uživatel) 82.208.57.***
Pěkný cestopis. Hezky plynule a procítěně napsaný. Věřím, že ostrov Vás okouzlil, je to cítit:-). Přeji vysoké umístění.
01.11.11 20:34 Falco
Krásný cestopis.Děkuji. Už se musím rozhoupat a Skopelos navštívit. Jinak to nevidím. Jo, ale kontury pěti hvězdiček vidím zcela zřetelně :-)
30.10.11 14:25 fischerack
Cestopis jsem přečetla jedním dechem až dokonce. Film Mamma Mia mě jako každého řeckomilce uchvátil svou přírodou, místem natáčení, ale nejen tím. Je to taková pohádka pro letní večery. Ale obdivuji nastudování jednotlivých míst, kde se scény natáčely. SMEKÁM pro takovou zapálenost. No a snad Skopelos nebo Skiathos vyjde někdy i u nás OUZO: závidím to sektání s Piercem, je to můj miláček....
25.10.11 21:13 Malma
Moc krásně se čte , bezvadně napsáno.Fotky vše krásně doplňují,určitě to byla nádherná divolená ! Dávám nejvyšší hodnocení a ráda .
25.10.11 18:04 simcha
Segra, ty jsi nejen velka a nadsena ctenarka, ale i spisovatelka a za to te mam strasne rada.
24.10.11 20:01 manoulka
Velice příjemný a čtivý cestopis, zhltla jsem ho jedním dechem a hned si dám repete - budu ho předčítat dědkovi:-)) Lehce mě mrazilo z toho, jak podobné pocity jsem na tomto překrásném ostrově prožívala letos na jaře i já, vč. hledání majáku, v našem případě marného. Ale hlavně nevěřícný úžas nad tou neuvěřitelnou paletou barev!!! Na přelomu 5. - 6. jsme byli navíc odměněni záplavou květin všech barev, stráněmi pozlacenými janovcem a směsí vůní borovic, kytiček a bylinek:-))) A na Kastani se už sice budovalo, ale pláž byla ještě bez paraplat. Ach jo:-( Za rok se vrátím, vrátím se zas, nechala jsem tam pár přátel... Brečím a boduju jak o život... A děkuji.
23.10.11 23:44 Ouzo
Patřím mezi ty šťastné, kteří si nad tímto cestopisem mohou zavzpomínat na své zážitky z tohoto kouzelného koutu řecka.Byl jsem tam 2007, 2008. Osobní setkání s Brosnenem (tehdy se právě točilo ono zmiňované Mamma Mia) to jen umocnilo. Díky, hezký cestopis :-)
20.10.11 13:32 janavi
Tvůj cestopis se moc líbil.
19.10.11 14:17 hesina
Pěkný cestopis, pro chvíle oddechu laděný humorně, s prvkem napětí. Ráda jsem si ho přečetla a vrátila se...
18.10.11 18:35 bedru
Neznám tamější pláže, ale monopáti obecně všude v Řecku znamená pěší stezka. Viz. např. http://www.walkingtheislands.com/glossary.htm
18.10.11 14:06 Horci
Hezky se to čte a ještě lépe se vzpomíná. Díky moc. Přímo mě rozzuřily fotky z Kastani - patřím k těm šťastlivcům, kterým byl tento " luxus" odepřed. Díky bohu. Škoda. Cestopis hodnotím vysoko.
18.10.11 11:48 dandda
Moc příjemný cestopis .. pokud by to napřesrok vyšlo a my opravdu na Sporády vyrazili, velmi ráda z něj budu čerpat .. Mama Mia je už u nás takový večerníček na dobrou noc :-)
18.10.11 07:46 Kreon
Ta Kastani je s těmi "Italy" opravdu zakletá, pln soucítím s autorkou cestopisu, také se nám to stalo. A jinak děkuji za tyto řádky o jednom z nejkrásnějších míst v Evropě.
18.10.11 04:52 tony2
Velmi příjemně plynoucí vyprávění o pohodové dovolené na krásném ostrově. Jelikož jsem shodou okolností touto dobou na ostrově také byla, díky za barevnou vzpomínku! Cestopis jistě naláká svou pohodou další návštěvníky!
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
7np86
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Melina9˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Hotely1
Diskuze2
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací