Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 25
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Skopeloská story

Autor:
Zařazeno:
Skopelos
Napsáno:
02.06.11 08:36
Fotografií:
43
Přečteno:
5759
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Právě před pár dny jsem po delší době pročítal diskuzní fórum na recko.name a s přibývajícím počtem přečtených příspěvků jsem začal cítit větší a větší smutek, a to proto, že letos se u mě (nás) zcela jistě Řecko konat nebude. Letos na jaře jsem se totiž stal tatínkem a ten malý svišť nám pro letošek trochu pozměnil naše priority:-). A teď když turistická sezona začíná, je mi při vzpomínce na Skopelos smutno dvojnásob.
Na ostrov Skopelos jsme se vydali ve čtyřech (no, vlastně v pěti) – já a moje přítelkyně a s trochou dávkou odvahy jsme sebou vzali i oba její rodiče, aby si také užili (a my s nimi). Asi tři týdny před odletem mi má polovička oznámila, že čekáme rodinu a jako důkaz mi dala černobílý obrázek, v jehož prostředku byla patrná malá bílá fazole, která se od této chvíle prezentovala jako pátý člen naší dovolenkové výpravy. V záplavě radosti z této zprávy a v objetí s přítelkyní jsem si jen tak na okraj uvědomil, že místo plánované čtyřkolky si asi půjčíme raději auto. Avšak v noci asi kolem třetí hodiny ranní jsem se celý zpocený probudil s tím, že vlastně nejde jen o čtyřkolku, ale i o případné ranní či, nedej bože, celodenní nevolnosti, a také o to, že má polovička už tak špatně snáší cestování a bez prášků na cestování nedá ani ránu a teď ji v tomto stavu čeká auto, letadlo, autobus i loď najednou.
Nemá cenu psát podrobně o tom, jaká byla cesta, let zkrátka proběhl rychle a klidně a téměř načas jsme dosedli na dráhu letiště na ostrově Skiathos a po vystoupení z letadla mi hned v hlavě proběhly dvě věci – za prvé „páni, tak jsme opravdu tady“ a za druhé „a sakra, já si zapomněl doma tu novou potápěčskou výbavu (šnorchl, brýle a ploutve)“. Na rozdíl od jiných jsme měli to štěstí, že na trajekt na Skopelos jsme čekali jen necelé dvě hodiny, které jsme využili k rychlé obhlídce místního přístavu a první ochutnávky místních tekutin. Cesta trajektem trvala asi hodinu , již z dálky bylo možné spatřit maják Ghourouni , který jakoby vítal všechny návštěvníky ostrova. Po chvilce se objevil již samotný přístav a hlavní město Skopelos (nebo také Chora) . Nedokážu nalézt vhodná slova, ten pohled prostě musí vidět každý (to jsem však nevěděl, co mě čeká, až uvidím o pár dní později východ a zápas slunce) . Po menších zmatcích, které zkrátka k cestování patří, jsme konečně dorazili do letoviska Stafylos , které se mělo stát na dalších 10 dní naším domovem . Rodiče v podstatě hned zamířili na pláž Stafylos, přítelkyně po náročné cestě odpočívala a já zatím vyrazil hledat onu proslulou tavernu „Pod platanem“, která se měla nacházet pár set metrů od autobusové zastávky ve Stafylosu. Ale co čert nechtěl, jaksi jsem to popletl a zaměnil ji s tavernou, která je hned u zmiňované zastávky. (Na omyl jsem přišel později až po dvou večeřích, které sice nebyly špatné, ale také nebyly tak báječné, jak bylo na fóru zmiňováno). Nicméně v tuto chvíli jsem odcházel spokojen, vyzvedl již odpočatou přítelkyni, a šli se společně podívat na pláž Stafylos. Ta byla přesně taková, jak ji popisovali již ostatní „Skopelisté“ – nic moc, ale na první seznámení s vodou postačovala. V taverně nad pláží jsme si dali malý gáblík a čekali jsme na delegáta. Po skončení schůzky jsme se hned vypravili na autobus, který nás dovezl do přístavu. Zde byl plán jasný – najít správnou půjčovnu a půjčit si vozítko, bez kterého si nelze Skopelos užít. Plán však vzal za své hned po vystoupení z autobusu, zbytek skupiny totiž odhlasoval, že není třeba, abychom sháněli půjčovnu všichni a jednomyslně schválil, že tato pocta má patřit mě jakožto organizátorovi zájezdu a zároveň jedinému, kdo se domluví jiným, nečeským jazykem. Ihned poté bravurně zaujali bojové pozice v jedné z mnoha taveren, a nemaje pro mě už ani jeden pohled, promptně uzmuli do rukou zdejší restaurační menu. Mé první kroky tedy mířily k půjčovně, kde jsem měl předrezervovanou čtyřkolku za cenu 35 EUR/den na 9 dní tj. 315 EUR vč. pojištění. Ještě předtím jsme se totiž dohodli, že tuto čtyřkolku si vezmou rodiče a já s přítelkyní si půjčíme malé auto. Jenže v půjčovně jsem se dozvěděl, že žádnou mojí rezervaci tu nemají a i přesto, že jsem si pro všechny případy vytiskl e-mail, kde mi tuto rezervaci i s cenou potvrzovali, a který jsem jim ukazoval, nechtěli o tom ani slyšet. Místo toho mi nabídli cenu 42 EUR/den bez pojištění a v tuto chvíli jsem se s nimi velmi rychle rozloučil. Byl jsem trochu naštvaný, tak jsem se vrátil k ostatním a po vylíčení toho, co se stalo, jsme se domluvili, že si půjčíme jen auto. Nedělali jsme si s tím žádné násilí, zašli jsme do známé půjčovny MOTO CENTER a po chvíli přemlouvání spolu s dávkou ženského šarmu poloviny naší skupiny se nám podařilo získat zcela nový Citroen C3 za na první pohled docela vysokou cenu, ale znalí jistě potvrdí, že na Skopelos v sezóně zcela běžná cena.


Perivoli a Aghios Ioannis

Můj plán poznat toho na Skopelosu co nejvíc se začal tak trochu bortit již druhý den. Ráno jsme vyrazili směr městečko Glossa, kde jsme chtěli navštívit profláklou „modrou“ tavernu Agnanti, která je umístněna v horní části Glossy na kopci a je z ní nádherný výhled na městečko a moře pod ní a která je zároveň vyhlášená svými pokrmy z plodů moře. Mohu říct jedno, ten den neměl kuchař asi svůj den, protože se žádný extra výjimečný gurmánský zážitek nekonal. Nebylo to špatné, to ne, ale něco tomu prostě chybělo. Výhled na městečko dole však nijak nezklamal. Po zaplacení jsme si v malém krámku koupili pětikolový meloun a takto zatíženi jsme se vydali hledat pláž Perivoli. Cesta byla vskutku úžasná, spolucestující se mohli kochat nádhernou tichou krajinou a výhledy na moře. Mě jako řidiči však mnohdy připadalo, že na silnice se vedle mě nevejde už ani cyklista a zřejmě jsem se nemýlil, protože uprostřed toho rozjímání jsme v kopcích potkali místního „zemědělce“ v otlučené dodávce Toyota, který neváhal a položil svou dodávku téměř na bok do příkopu, abychom mohli projet. Hned, jak jsem tak učinil, jsem vystoupil a chtěl mu pomoct. On však s úsměvem na tváři a s pohledem protřelého motoristy mi posunky naznačoval, že všechno je OK a po pár slovech v anglickoněmeckočeskořeckém jazyce jsem pochopil, že to neudělal poprvé a je to pro něj normální. Nakonec mi ještě ukázal kudy po lepší cestě na Perivoli, bez problémů vyjel z příkopu a zamával na rozloučenou. Na Perivoli jsme dorazili asi o 15 minut později a co Vám mám povídat - nádhera. Perivoli jsou v podstatě tři samostatné pláže vedle sebe oddělené skalisky . Deky jsme rozprostřeli hned na té první, nejsevernější a chvilku jsme si užívali moře. Pak, zatímco se ostatní peciválové zaměstnali likvidací onoho melounu, jsem se mokrou cestou vypravil na vedlejší pláž. Tam byli celkem tři lidé (na naší asi 12, z toho tři místní, kteří se chystali na večerní lovení ryb a zřejmě i nějaké to setkání přátel), takže bylo nabyto k prasknutí:-). Po návratu na „první“ Perivoli jsem zjistil, že se kus od nás usadila šestičlenná italská rodina, bohužel ve své podstatě typická. Bylo nám jasné, že tady klid končí a protože jsme ještě chtěli vidět kostelík Aghios Ioannis, začali jsme balit. No jo, jenže, nakonec jsme se ke kostelíku nedostali. Jednak jsme si vybrali špatnou cestu, kam jsme si s naším autem dál netroufli, a jednak začalo být špatně mé polovičce. Po krátké debatě jsem navrhl, abychom se vrátili zpět domů do Stafylosu. Bylo nám to líto, kostelík jsme chtěli vidět všichni, ale řekli jsme si, že máme před sebou ještě tolik dní a tudíž i možností se sem vrátit.


Výlet za kláštery Skopelosu

Na další den jsem naplánoval cestu za poznáním skopeloských klášterů. Opět se opakovalo to, co den předtím, pro spolucestující úžasná cesta, pro řidiče horor. Jako první jsme navštívili klášter Sotira , kde bylo nutné, v závislosti na oblečení, použít přehoz přes ramena příp. i kolena. K tomuto klášteru vede sice úzká, ale vcelku slušná cesta. Bohužel u kláštera samotného je poměrně málo místa na parkování, s bídou tak na čtyři auta, což se odrazilo i na čase, který jsme zde strávili. Dalším v pořadí byl klášter Aghia Varvava , který se nacházel o dost výše v horách. Cesta k němu i k dalšímu klášteru Prodhromos byla užší a o něco horší než k Sotiře, ale dalo se to zvládnout normálním autem . Spíše než s cestou jsme měli problémy s velmi početným stádem koz, které blokovalo cestu, a které jsme museli trošku rozehnat, abychom mohli projet dál. Z těch klášterů jsme byli všichni nadšeni, je to úplně něco jiného než u nás. Když jsme se vraceli zpět do přístavu, přiznám se, že jsem se musel i já jako řidič občas kochat výhledy na přístav a okolí, byla to nádhera . V přístavu jsme se usadili v jedné z taveren, a zatímco všichni u frapé či džusu rozjímali a přemýšleli o všem možném, já jsem se toulal okolím. Zbytek odpoledne a část večera jsme strávili poznáváním městečka .


Neo Klima a pláž Hovolo, Megalo Pefko a Ftelia

Po předchozím „chodivém“ dni bylo jasné, že je na čase si začít pořádně užívat krás moře. Rozhodl jsem se, že vyrazíme do městečka Neo Klima a blízkou pláž Hovolo . Odměnou za horší přístup na tuto pláž, kdy je nutné jít pár desítek metru částečně vodou, částečně po kamenech, je méně lidí na samotné pláži. Mohu říct, že za celý pobyt na Skopelosu jsme nezažili průzračnější a teplejší vodu než byla právě na Hovolu . Když k tomu přičtu fakt, že krom prvního dnu, kde tu bylo trochu více lidí, jsme tam byli vždy téměř nebo úplně sami, je logické, že se Hovolo pro nás stalo číslo jedna, takže jsme tu strávili celý den. Na konci Hovola se nalézá skalnatý výběžek, který se dá přelézt a za ním se naskytne úchvatný pohled na dvě další pláže Megalo Pefko a Ftelia . Stejně jako Hovolo jsou to pláže bez servisu a přístup na ně je jen z vody, proto lze u nich často spatřit kotvící plachetnice a jachty . Při slézání na Megalo Pefko je třeba si dát pozor, ale pro průměrně zdatného jedince by to nemělo být těžké . Měl jsem to štěstí, že až na dva případy byly tyto pláže prázdné a byl jsem na nich hodiny sám a v těchto chvílích jsem si naplno užíval dovolenou. Jen mě trochu mrzelo, že ostatní moc nejevili zájem se ke mně připojit, abychom si tu trochu užili společně, ale nevyčítal jsem jim to. Na onen skalnatý výběžek jsem vyšplhal vždy, když jsme byli na Hovolu (asi 4x), pokaždé v jiném čase a vždy mě svou krásou obě pláže vyrazily dech. Musím však po pravdě přiznat, že Hovolo přeci jen jeden nedostatek měla, kterého se vy ale vůbec bát nemusíte. Byla to moje druhá maminka, která neustále mluvila a mluvila. Okamžik, kdy dospěla do bodu, kdy nahlas řešila, co bude vařit k obědu až se vrátíme domu do Čech, byl nadlimitní i pro tátu, který to již nevydržel a řekl "mámo, prosím tě, drž hubu a relaxuj":-).


Alonnissos, Kyra Panagia a delfíni

Celodenní výlet lodí na ostrov Kyra Panagia a plavba za delfíny začala brzy ráno, kdy nás v přístavu čekala loď pod velením 80-i letého kapitána s kondicí čtyřicátníka. Protože jsem již pár plaveb absolvoval, zaujal jsem hned pozici na zádi u kormidla. Plavba napříč mořským parkem zahrnující řadu ostrovů vč. zimovišť tuleňů a delfínů na ostrově byla velmi příjemná, navíc se zastávkami na ostrově Allonissos a Kyra Panagia. Po zastávce na ostrově Allonissos a na jedné z mnoha pláží na koupání začal kapitán pomalu připravovat na zádi zeleninu k obědu. Zaujalo mě, jak jí osolil, vzal kýbl, za rukojeť přivázal lano a kýbl hodil do vody. Když se naplnil vodou, vytáhl ho a zeleninu v něm vymáchal. Myslím, že kdyby to viděli někteří z citlivějších cestujících, tak by si asi oběd nedali. Ale mně to vůbec nevadilo, fakt je, že oběd byl slaný tak akorát.
Na druhém jmenovaném ostrově se nachází klášter, toho času uzavřený, neboť jediný mnich, který tam žije, byl zrovna na pevnině na dlouhodobějším pracovním sezení. Kapitánovi naší lodi nechal klíče, jak se říká, pod rohožkou, takže dovnitř jsme se bez problémů dostali. Při naší návštěvě bylo patrné, že klášter prochází rekonstrukcí snad úplně všeho – podlah, místností, schodů, střechy a také původní pece. Jestli to všechno dělá onen mnich sám, klobouk dolů. Za klášterem je krásný výhled na poslední ostrovy mořského parku , bohužel zkažený skládkou stavebního i komunálního odpadu pocházejícího z kláštera. Po obhlídce kláštera následoval oběd a to, co se nesnědlo, bylo vhozeno do moře. Byl jsem akorát ve vodě a prozkoumával dno, když v tu chvíli se kolem mě začalo klesat tam rajče, tam salát nebo brambora a tzatziki a také hejna malých i větších rybek, která tyto zbytky likvidovala. Ještě dříve než jsme zvedli kotvy, všechny zbytky jídla zmizely a ryby také. Cestou zpět jsme se opět zastavili na další „červené“ pláži , kde jsme strávili příjemnou hodinku koupání. Já obzvláště, protože jsem si rád popovídal se zástupkyní cestovky, která mi moc hezky vyprávěla o Skopelosu a která zde již 7 let žije. Cestou zpět na Allonissos jsem si říkal, že už bychom konečně mohli vidět nějaké delfíny. V posledních letech se delfíni přesunuli dál na moře za potravou, a proto se teď často stává, že nejsou žádní vidět a tyto výlety jsou jen taháky pro turisty. Zdálo se, že i my se přidáme k výpravám, které neviděli ani ploutev, ale nakonec se na nás alespoň na chvilku usmálo štěstí . Tuleně nejde vidět už vůbec, jsou tak chráněni, že se k nim nemůže. Jestli se bude situace zhoršovat, přestanou být tyto výlety bohužel tak vyhledávané. Po velmi krátkém času stráveném v přístavu Patitiri jsme vypluli zpět na Skopelos. Cestou se trochu zvedly vlny a loď začala pořádně houpat, což někteří (vč. mě) přijali s povděkem a byly z houpání u vytržení, jiní naopak zmlkli a nemohli se dočkat pevniny. Když jsme byli před přístavem, začalo zapadat slunce . Celá loď zmlkla a jediné co bylo slyšet, bylo cvakání spouští a pípání zaostřování fotoaparátů. Západ slunce na Skopelosu by si nikdo rozhodně neměl nechat ujít . Bohužel v těchto chvílích, kdy jsem byl na přídi zcela pohlcen tímto okamžikem, má přítelkyně na zádi byla pohlcena malou mořskou nemocí….ale držela se statečně holka.


Pláž Milia a Kastani

Milia a Kastani jsou asi dvě nejznámnější pláže na ostrově. Obě jsou lehce dostupné autem, u obou navíc staví i obdoba našeho linkového autobusu. Tomu odpovídá i jejich naplněnost. Osobně mě Milia nijak nezaujala a to i přesto, že na jejím konci již nenajdete plážový servis a nebylo tam ani tolik lidí, prostě mě nijak neokouzlila. Na druhou stranu nám velmi chutnalo v místní taverně, a když nás tam nechali hrát několik hodin karban, kdy i číšník projevil zájem zahrát si, až mu skončí šichta, byli jsme spokojeni. To však není případ Kastani, jejíž kouzlo nelze necítit. Když jsme na Kastani přijeli v dopoledních hodinách, bylo na ní minimum lidí a chtěli jsme tu zůstat klidně celý den. Bohužel za dvě hodinky se vedle nás usadili naši „staří známí“ z Perivoli – ona italská rodina. (Na ně jsme narazili později i potřetí, tentokráte pro změnu na pláži Limnonari). Takže jsme se sbalili a odjeli na osvědčené Hovolo, kde jsme strávili zbytek dne.


Poslední dny

Poslední den, kdy jsme měli auto, jsme opět strávili na pláži Hovolo (já částečně i na Ftelii). Bohužel předtím v noci přišla na Skopelos menší vichřice a voda byla na plážích o poznání studenější, už ne tak průzračná a čistá, plavalo v ní docela hodně mořské trávy. Cestou zpět do Stafylosu jsem se ještě stavil na pláž Adrina (nebo také Antrina), což jsou takové miniplážičky, ke kterým se lze dostat přes hotel Adrina blízko zálivu Panormos .V zálivu Agnontas jsem dokonce narazil na momentálně kotvící trajekt, který v tak malém zálivu působil jako pěst na oko . Poslední den našeho pobytu jsme již trávili přímo ve Stafylosu a v taverně „Pod platanem“ u pečeného kuřete s medovou omáčkou.
Návrat domů byl pro nás všechny smutný. Skopelos je nádherný ostrov a já se tam musím vrátit. I z toho důvodu, že jsme byli trochu limitováni a nebylo možné tolik cestovat. Skopelos stojí za návštěvu a pokud váháte, tak to nedělejte:-).
Také bych chtěl poděkovat všem, kteří byli na Skopelosu dříve a kteří neváhali na těchto stránkách poskytnout cenné rady. Také zdravím naše sousedy z ubytování a zvláště se pak omlouvám za to, že jsme je jeden večer dost obrali v kartách:-).


Auto Citroen C3 420 EUR/8 dní s plným pojištěním (MOTO CENTER)
Taxi Skopelos-Stafylos 5 EUR
Bus Skopelos-Stafylos 1,20 EUR

Doporučujeme taverny:
Stafylos – „Pod platanem“ (asi 200m od autobusové zastávky směrem do přístavu)
Klimataria - na konci přístavu Skopelos, hned za budovou úřadu
Ta Kírata - za tavernou Klimatária, výborné pokrmy z ryb
Gorgones - u kostelíku Agios Nikolaos nad přístavem (je průchozí ze dvou ulic)

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (4)
10.09.14 12:41 janeck
Hehe, gratulace. Přírůstek taky bude cestoval, zřejmě :-)
19.06.11 01:03 manoulka
Před týdnem jsem se vrátila z třítýdenní nirvány na Skopelosu - nelze se tam nevrátit:-))) Tak jsem zašla, že si počtu...Až se vybulím, napíšu víc...
02.06.11 09:34 ladybee
Radek, predovšetkým gratulujem k prírastku do rodiny. So záujmom som si prečítala Tvoj cestopis, ktorý oživil moje spomienky na tento nezabudnuteľný ostrov.. Len malá oprava, ten záliv s trajektom je v Agnontase.
02.06.11 09:25 bedru
Za prvé gratuluji k rodině. Za druhé gratuluji k hezkému cestopisu. Vypadá to, že máme něco společné. Řecko nám prochází žaludkem.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
EvUDD
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Kreon˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Hotely1
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací