Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 4 | 17
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Vosalakie

Autor:
Zařazeno:
Samos
Napsáno:
21.11.10 06:04
Fotografií:
6
Přečteno:
6410
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
21 °C
Jasno
bezvětří
Co říct, spisovatelka moc nejsem. Celý cestopis jsem psala jako deník přímo na dovolené, kterou jsem svému muži věnovala ke Svatému Valentýnovi a mohla si ho po čase přečíst i já a zavzpomínat. Snad se nebudeme nudit.
1.6.2009 , 31st.
Z domova jsme vyrazili v 00,30hod. směrem k Praze na parkoviště „Přijeď a leť“. Na letišti nám odbavili zavazadla včetně kol, která jsme ale museli odnést k oknu pro nadměrná zavazadla. Letadlo společnosti Travel servis natřené do tónů O2 pilotoval p. Jirmus. Tak šťastný let.
Po přistání v 8,15 jsme nasedli do autobusu a pokračovali v cca hodinové cestě do Votsalakie. Ubytovaní jsme byli hned do pokoje č. 14 sice v patře s balkonem, ale zase jsme mohli mít otevřený balkon ve dne v noci. Ještě tentýž den jsme vyrazili na kolo prozkoumat západní pobřeží a to až na pláž Limionas, celkem 18km. V tom horku to bylo tak náročné, že jsme se šli radši koupat a plánovat příští den.
2.6.2009 , 27 st.
Vstáváme v 6,00 místního času (našeho 5,00) a chystáme se směr Karlovassi. Je to cca 9 km do kopce, převýšení 350m a 9km z kopce, který si patřičně vychutnáváme.
Na prohlídku města nemáme čas, musíme se vrátit na informační schůzku, tak se vydáváme na zpáteční cestu. Ale cesta nijak neutíká a teplota rychle stoupá. Krajina pěkně zelená, porost nízký a nikde žádný stín vhodný k odpočinku. Pomalu i s kolem hupsneme do bazénu a vychutnáváme Mythus (pivo místní výroby). Schůzku s delegátkou máme naplánovanou na 11,00 v taverně Vrosi kde se dozvídáme o možnostech výletů. Po předešlých zkušenostech víme, že výlety nás nenaplňují a proto si zamluvíme auto na dva dny, zakoupíme mapu s plánem vyrazit samostatně. Dále se od delegátky dozvídáme, že v taverně Vrosi kde právě sedíme dostaneme jako klienti ck Alexandria 10% slevu což je příjemná zpráva. Navíc je zajímavý jídelníček, který nabízí i šéf salát a jogurt s medem :-) . Takže si to zrovna objednáme a prubnem tu 10% výhodu :-) . Jenže je toho tolik(myslím tím porce) že už zvládneme s sebou plácnout na lehátko a usnout. Vzhledem k poměrně vysoké oblačnosti se rozhodneme okolo 16,00 sednout na kolo a vyrazit na švih směr Kallichtea což se nám ale nepodaří, protože začíná poprchávat a tak se na rozcestí k Paleohorii vracíme zpět. A 250m převýšení na 14km s respektem sjíždíme zpět do Votsalakie. Ale počasí se lepší, tak jsme se rozhodli odbočit k Pythogoras cave a přidat pár kilometrů navíc. Jenže na Samosu není nic zadarmo. Cesta je zprvu asfaltová po 0,5km štěrková v ostrých zatáčkách a v prudších sklonech betonová a velmi, velmi dlouhá :-) a v okamžiku kdy si myslíte, že už nic nemůže být nic horšího (není to tak hrozné, ale v tom vlhku a teplu to není vůbec lehké) přijde prašná a strmá cesta, kde prostě musíte slézt a jít pěšky. Chvílemi jsem se rozhodovala, že se vrátím zpět, ale u směrovky 1,10km jsem si řekla, že to nevzdám, že sem přeci nebudu šlapat dvakrát a tak pokračuji. Přímo k jeskyni jsme se ale nedostali, protože zbytek cesty jsou schody a strmý kopec a to by se opravdu v cyklistických botách nedalo. Proto jsme si dali jen malé občerstvení, kolu za 0,3E a pivo za 0,5E, k tomu jsme dostali misku oříšků gratis poseděli jsme a upalovali zpět smočit zaprášené tělo a do taverny na večeři. Přeci jenom nám vyhládlo. Večer jsme trochu popřemýšleli o tom co podniknout další den, ale i tak jsme toho měli dost, protože jsme ujeli zhruba 67km.
3.6.2009 , 25 st.
Ráno jsme se nemohli probrat. Nicméně jsme se vyhrabali z prostěradla :-) a vyrazili na Psyli Amos, Limniu až k taverně na konci světa hledat nějakou pěknou pláž. Tento výlet vřele doporučuji je to velmi emotivní místo. Cesta je Limnia betonová, ale za horizontem už jen štěrk-prachová, úzká ale sjízdná os. automobilem. My jsme ale minuli tavernu a vydali se prozkoumat až vrchol, kde se dělí cesta do tří směrů. My jsme zvolili levou směrem k moři a udělali jsme dobře. Našli jsme malou pláž, z půlky kamennou, z půlky písčitou. Rozhodli jsme se zůstat a vykoupat než zase pojedeme dál. Koupání je zde velmi příjemné. Dno je převážně písčité, voda průzračná a mírně studená. Trochu opálíme bílá místa na těle a po dvou hodinách vyrážíme prostudovat západní část ostrova. Hory jsou ale nevyzpytatelné, cesta je velmi hrubá, klikatá a nekonečně stejná bez stínu a odpočinku, pouští nás tak max. 2 km a dál se musíme vrátit, protože končí. Při zpáteční cestě nešťastně upadnu (není to nic vážného) a tak jsem docela ráda že to moje dnešní trápení končí. Cestou zpět jsme se stavili v taverně na konci světa, dli pivo a kolu, zaplatili 3,30E a vracíme se k domovu. Celkem jsme najeli 30km ale já mám pocit že jsem byla až „na konci svých sil“. K večeři jsme si dali v taverně jehněčí. Za salát, hlavní jídlo a 0,5l vína jsme zaplatili 15E, dostali jsme Ouzo a šli spát, protože jsme fakt dost unaveni.
4.6.2009 , 26 st.
Ráno stěží jsme vstali v 6,30. Nasnídali se a otrnulo nám při zjištění, že máme všechny duše píchlé a to hned několikrát. Takže jsme si rozdělili úkoly. Já šla nakupovat dobroty a manžel zalepil celkem 10 děr, které nám vytvořily malé bodláčky.
Okolo 11,30 vyrážíme přes Ormos do Balosu. Je to malá pláž se dvěmi tavernami a pár domky k ubytování. Dali jsme si opět pivo a kolu, za kterou platíme 3,8E a vyrážíme do strmých kopců. Udělali jsme malý okruh směrem na východ a vracíme se zpět přes Koumeiku kde je malebný hřbitůvek. Tady jsme se rozhodli, vzhledem ke stoupající teplotě vzduchu, vrátit zpět. Ujeli jsme pouhých 26km, na víc jsem prostě neměla. Zlobila mě přehazovačka, neposlouchaly nohy a hlava si to nedokázala srovnat. Ach, to bylo krásných slov co jsem u toho lamentování utrousila. Ještě, že jsme tam nikoho moc nepotkávaly. Ty by koukali. Jen stěží jsem uvařila oběd a šli jsme odpočívat k bazénu bylo okolo 15,00 a den jsme měli před sebou. U bazénu se dalo sedět až do 19,00 a slunce stále ještě pálilo. Nevěděla jsem, jestli vlezu příští den na kolo, protože jsem toho měla po dnešku docela dost nicméně rozhodnutí padne až ráno.
5.6.2009, 26st.
Vstali jsme v 7,00 a já se napevno rozhodla nejet. Manžel vyrazil do města Platanos, na který je vidět z našeho balkonu a já sbalím nejnutnější věci a jdu hledat nějakou příjemnou pláž. Beru si ale kolo, protože vím, kam půjdu a vím že je to jsou necelé 2 km v první prudké zatáčce směrem do leva hned za Kamposem. Cesta je zavalená kamením, které se dá obejít. Sešla jsem na pláž, která je tvořena většímy kameny. Šla jsem směrem na Psili Amos (na západ). Po pár desítek metrech nacházím místo, pokládám ručník na malé oblázky a zkouším moře. Vstup je pozvolný zprvu po písku, pak po kamenech, které nejsou nepříjemné. Voda je velmi čistá a příjemná. Zprvu se opaluji v plavkách. Pak se osmělím a plavky sundám. Nemám z toho ale moc dobrý pocit. Nedělám si iluzi o tom že budu na pláži sama a tak jsem pořád ve střehu. To se mi i na konec vyplatilo. Najednou je slyšet z dálky větší počet hlasů a tak se tím směrem podívám a s hrůzou zjišťuji, že to jsou vojáci.(na ostrově je vojenská základna nebo kasárny) Jeden, druhý, třetí….…...snad asi třicet vojáků mi najednou procházelo metr okolo hlavy. Přestala jsem snad i dýchat a jen vystrašeně pozorovala co se děje. Pak jsem si všimla že mají gumové rukavice, vypadali jako mord parta, a že sbírají odpadky po pobřeží. Samozřejmě že sem tam pokukovali ale jinak dělali co měli. Pak se pláž asi okolo 10,30 začala zaplňovat lidmi, kteří se sem chodili opalovat in natura. Okolo 11,00 doráží můj muž, který navštívil Platanos a Morathokampos a najel tak 40km s převýšením 500m. Společně užíváme slunce do 13,00 a vracíme se k bazénu odpočívat. Večer jsme se vydali se spolubydlícími na západ slunce asi 10km od studii Pavlis do místa kde jsme byli již na kole. Večer jsme si v taverně dali báječné tzaziky a řízek se 4mi sýry a kuřecí špíz. Vše bylo dokonalé a osvěžující. Jako pozornost jsme dostali zase Ouzo. Zaplatili jsme 22E a šli spát abychom mohli naplánovat následující den.
6.6.2009, 31st.
Od rána praží slunce a i přesto se manžel rozhodne vyrazit na kolo směrem na městečko Drakei. Jízdu si opravdu vychutnává, stoupá do nadmořské výšky 300m, je to 9km až do místa, kde jsme fotili západ slunce a jel zhruba 45minut. Pak už jen sjíždí a odpočívá. Zpátky se vrací okolo 11,00 s asi 50ti najetými km. No a už s větší dávkou odvahy vyrážíme okolo 13,00 na pláž., slunce nesnesitelně pálí a my se nemáme kam schovat do stínu, takže se vracíme zpět k bazénu. Avšak i zde je cítit síla paprsků. Chvílemi je vedro srovnatelné s tím africkým. K večeři jsme si dáli musaku, která mě moc nenadchla. Šli jsme spát a nechali porvé otevřené dveře celou noc, ale i tak jsme sebou v posteli mleli, protože i v noci je velké teplo.
7.6.2009, 33st.
Dnes je neděle, tak jsme si přispali (nebo spíš zaspali J?) Vstali jsme v 8,00 hodin, ale i přestože je venku opět vedro rozhodl se manžel opět vyrazit na kolo. Docela ho obdivuji a zároveň lituji. Mě ty kopce s kombinací tepla vážně nesvědčí, a tak balím věci a hurá na pláž. Vzhledem k vysokým teplotám nezůstávám dlouho, snad jen do 12,00 a pak se vracím zpět. U bazénu pak už jen čekám na vítěze. Dorazil až v 13,00 s 68km v nohách. Vyrazil přes Morathokampos, Leku, Karlovassi do Petalides a pak Karlovassi a Sourides zpět do Votsalakie. U bazénu je malý bar, který v době našeho pobytu nebyl otevřen, tak musíme nakupovat zásoby do ledničky a pak už jen vychutnávat jemnou chuť. Naproti bazénu je něco jako kulturní místnost, která je celý den otevřena. Zde najdete informace o ostrově, výletech a půjčovně aut. Dále je tu knihovna, záchody, přenosné větráky a pohovka, kde se dá odpočívat od slunce. V brožuře se dočítám o věcech, které jsem už nastudovala na internetu. Dnes už se budeme jen plánovat výlety, protože máme od úterka půjčené auto. Na večeři jdeme opět do známé taverny Vrosi., protože nám tam chutná a máme již zmíněnou slevu, ale hlavně je tam příjemná atmosféra. Objednali jsme si vepřový steak a kotlety. Proč o tom ale mluvím? Jídlo vypadá skvěle, jenže maso je tvrdé a jen stěží jde rozkousat. Nicméně jídlo statečně dojíme, protože nemáme odvahu ani slovní zásobu vysvětlovat že jsme nespokojeni. Jen když nás majitel osloví jestli je vše pořádku osmělím se a řeknu mu že je maso tvrdé. Odpoví mi že to není možné že je to čerstvé maso. Požádáme o účet a jsme pevně rozhodnuti, že příští den půjdeme jinam. Jenže místo účtu nám pan majitel donesl Ouzo a omluvil se nám a řekl že dnešní konzumace (cca 27E) jde na účet podniku. Takže se s námi rozloučí a říká nám ať přijdeme zítra že se bude těšit. J. Odcházíme na malý nákup, abychom si zpravili chuť a kupujeme proslulé víno Recina. Ale ani tady jsme naše chuťové buňky neuspokojili a tak jsme šli radši spát.
8.6.2009, 32 st.
Mě čeká pláž a muž mě opět opouští a vyráží na velký okruh ostrovem na 120km dlouhou cestu.
9.6.2009, 35st.
Máme zapůjčené Hyundai Getz a vyrážíme do Karlovassi k vodopádům. To bylo rozumné rozhodnutí v tom vedru. Okolo říčky je příjemné klima. Cestou míjíme polorozpadlý kostelík, u kterého vytvářela stín krásná moruše ( u nás né moc známý strom, který má jedlé plody), vzrostlé javory, které jsou v kmeni široké, duté a především ohromující. Mimo jiné v plném stínu divoce rostoucí oleadry, ale jinak žádná zvláštní druhová rozmanitost. Vše je jak z pohádky. Po 2km docházíme k soutězce, kde odhadujeme že budeme muset asi do vody. Podle recenzí jsem si pamatuji, že se dá říčka projít bosou nohou, tak jsme šli bez bot :-( . Já bych ale 100% doporučovala boty do vody a celé to projít a užít si to. Ve vodě jsme potkali kraba a hada. Na dně jsou občas ostré kameny a voda je dost studená. Došli jsme k prvním vodopádům, to je asi 100m ale pak jsme se museli vrátit. Je třeba zdolat vodopád kamenů a na to je potřeba pevná obuv. Mimo jiné, je v místě lano a pomůže vám překonat výškový rozdíl který podle mého názoru je asi 2m. Vyšlapali jsme tedy po dřevěných schodech na vršek kopce se zvědavostí, co tam může být za tavernu (na začátku schodů je totiž upoutávka). No stavba je to archaická. Ze slušnosti si koupíme colu za 1,5E použijeme toaletu, poohlédneme se po okolí a pokračuje dál směrem z kopce k dalším vodopádům. Pořád se musím vracet k té pevné obuvy. Pro malé děti je to dobrodružství ale s velkou opatrností. Takže sešli jsme až k říčce ta se stáčela a nebylo možné rozpoznat, jak daleko je to jezero ve kterém se dá koupat. Jo to se mi ale asi už nedozvíme. Prostě jsme to vzdali voda byla hluboká no a pak ty boty….….….….chy­běly. Ale i tak to byl moc příjemný zážitek. Naše putová pokračuje okolo severního pobřeží až do města….….….. Zde jsme se osvěžili zmrzlinou a dál pokračujeme podle našeho plánu na východ kde jsme podle Goglu měli vyhlédnutou pláž. Cesta k ní je prašná a není potřeba terénního auta. K našemu překvapení byla na pláži postavená taverna, pár slunečníků a volejbalové hřiště. Pláž je v nádherném zálivu s jemňounkým pískem. Celou tuto krásu ale ničí již zmíněná taverna, centrála a WC. V moři jsme se ani nekoupali, protože bylo špinavé. Při zpáteční cestě do studii jsme si ale vyhlédli jinou osamocenou pláž, kde byla průzračná voda a nikde ani noha. Zase jsme prožili jeden krásný den na ostrově Samos a u dobré večeře debatujeme o tom že ta naše destinace se nám líbí nejvíce.
10.6.2009, 30st.
Manžel vstává v 5,00 a chystá se na výšlap nejvyšší hory Kerkis. Nasnídá se a po půlhodině nasedá do zapůjčeného auta a jede směrem k Pythagorově jeskyni, kde se ale rozděluje cesta a on jede směrem ke klášteru. Autem se přibližuje co to dá, ale pak už musí jen pěšky(nejdříve chtěl vyjet na kole až nahoru ). Podle naší delegátky prý cesta trvá 5hod. Cesta je daleko náročnější a manželovi dochází voda, a tak po 3hod výšlapu nahoru a podle jeho propočtů cca ještě 1hod na vrchol se rozhoduje vrátit se zpět. Není to ale jednoduché. Neudělal si žádné značení a nemohl najít cestu zpět. Za mnou na pláž dorazil v 12,00 velice unavený, vyděšený a zklamaný že se mu to nepodařilo. Za to já jsem byla šťastná že se mi vrátil celý. Zbytek dne relaxujeme u bazénu a chystáme se na naší poslední večeři.
11.6.2009
V noci moc nespím, je velké dusno a špatně se dýchá. K tomu cestovní horečka. 6,30 odjezd od hotelu, 9,30 odlet ze Samosu, 11,15 přistání na Ruzyni. Byla to krásná dovolená.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nenapsal komentář. Buďte první.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
gZV3d
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝lopatkova˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Hotely3
Taverny1
Diskuze1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací