Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 29
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Skopelos červen 2010

Autor:
Zařazeno:
Skopelos
Napsáno:
09.10.10 11:59
Fotografií:
50
Přečteno:
5408
Soutěž:
2010
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Můj cestopis nebude cestopisem v pravém slova smyslu. Bude to spíš vyprávění o vzpomínkách, o radosti, ale i o smutku a stýskání si po něčem tak úžasném, co jsme kdy v životě viděli. Ten ráj se jmenuje SKOPELOS.
Sraz na letišti ve tři ráno dával tušit další bezesnou noc. Letělo se v sobotu, tudíž na přípravu na cestu a balení nám zůstaly jen všední dny. Po práci na nákupy, po nich balit a uklízet, pro spánek moc času nezbývalo. Nevyspalí jsme se nechali nočními spoji odvézt na letiště. Zážitek z této cesty mezi opilci a bezdomovci… raději letět přes den. Ale dojeli jsme v pořádku, u kiosku jsme si vystáli frontu, dostali letenky a už jsme šli na odbavení. Slečna u výdeje vyslyšela naše výslovné přání a dala nám palubní lístky na sedadla vlevo u okýnka. Věděli jsme, proč to chceme. Když jsme vystoupali nad mraky, pohled na vycházející slunko byl úžasný… Prostě nádhera, ještě nikdy jsme sluníčko takhle vycházet neviděli..... Po dvou hodinách klidného letu jsme bezpečně přistáli na čemsi miniaturním, opravdu to bylo letiště na ostrově Skiathos. V hale jsme se okamžitě vrhli ke stojanu s mapami, Skiatu hodně, ale Skopelos nebyl. Ale jedna zapomenutá zmuchlaná mapa tam na nás přece jen čekala. Na Skopelos se letadlem dostat nedá. Není tam letiště, létá se právě na Skiathos a odtamtud je to pak asi hodinu lodí. A tak jsme to chtěli. Doufali jsme totiž, že jakmile je to takhle "komplikované", že tam bude volněji. A bylo. Zavazadla jsme obdrželi bez problémů a vesměs neporušená a vydali jsme se k autobusům, co nás odvezly k lodnímu trajektu. Měli jsme tam trochu času na prohlídku města, kterou jsme náležitě využili. Město krásné s přístavy a zátokami, s kapitány lodí lákajícími na různé výlety i s útulnými tavernami a obchůdky. Za necelé dvě hodinky připlul náš trajekt. Po počátečních zmatcích jsme se vydali na plavbu vstříc naší nezapomenutelné dovolené.
Konečně Skopelos. Po přistání u jeho břehů nás provázely opět zmatky, ale nakonec jsme složitou cestu k apartmánům zvládli pomocí mikrobusu a dodávky celkem v pořádku. Hned nám ale bylo jasné, že cesta do hlavního stejnojmenného města bude náročná, terén byl opravdu dost příkrý. Ale výhled z apartmánů nám toto nepohodlí vynahradil. Koukali jsme z terasy buď přímo na pláž pod námi nebo na okolní ostrůvky. V té době byla voda v moři bohužel i něčím znečištěná, na hladině plavalo cosi a vábně to nevypadalo. Naštěstí se to objevovalo jen v určitých hodinách, většinu dne bylo moře čisté.
PRVNÍ DEN jsme na průzkum okolí nešli. Po probdělých nocích jsme se přivítali s domácími, ubytovali se, absolvovali seznamovací schůzku a zbytek dne i celou noc jsme prospali.
DEN DRUHÝ: Bydleli jsme v apartmánech v kopci s krásným výhledem na moře přímo z pokoje. Celé dny tam koncertovaly neuvěřitelně velké cikády, jejich velikost šla odhadnout podle oliv, které tou dobou byly už téměř zralé. Tento den jsme vyzkoušeli koupání na pláži, kde jsme se koupali nejčastěji, na Glyfoneri – česky Slaná voda. Dokonce jsme se s pánem, který půjčoval lehátka a deštníky, snažili mluvit malinko řecky, tak jsme na nich mohli být občas i zadarmo. Po návratu z koupání jsme se prošli udržovanou zahradou u apartmánů a obdivovali její květiny, keře i stromy.
DEN TŘETÍ: Vyrazili jsme na další z nespočetných pláží, na kterou jsme se vydali pěšky hornatým ostrovem. Myslela jsem, že na cestě nechám duši, ale došla jsem. Bylo to první místo, co jsme viděli a znali z filmu Mamma mia, i když realita byla jiná, ve filmu je to jinak sestříhané, ale místečko krásné. Pláž se jmenuje Glisteri. Průzračná voda, moře bez lidí, jen pár tuzemců se chladilo v tom i pro Řeky neskutečně horkém červnu 2010. V blízké taverně jsme si dali výborný oběd – kuře, plněná rajčata a papriky, brambory, zeleninu, pití... Pár místních v tom filmu hrálo malé roličky, teď nás mrzí, že jsme se s nimi nevyfotili, jako jedna zběsilá Američanka, která si s nimi nechala udělat snad 100 fotek. A po úžasně stráveném dni jsme se plazili cestou zpět. V kopci nám zastavila jedna z hereckých hvězdiček a nabídla nám, ať naskočíme na pickup a už jsme frčeli. Dole pod námi se rozprostírala ta nádherná pláž.... Nakonec jsme se nechali odvézt až do města, které jsme si poprvé pořádně prohlédli. Po jeho zmapování nás čekala náročná cesta na ubytování. Hledali jsme dlouho, kudy z města ven, nakonec to dopadlo dobře, neztratili jsme se.
DEN ČTVRTÝ: Tentokrát máme zážitky z prvního autobusového výletu, na který jsme se vydali spolehlivou místní ostrovní autobusovou dopravou.
Nejdříve jsme se zastavili ve městečku Elios, kde je i jedna ze zastávek. Vypadalo to tam trochu jako ve městě duchů, jako by někdo zapomněl to městečko dostavět. Tak nějak tam nebylo nikde nic a nelíbilo se nám tam, bylo to trochu jako ze strašidelného filmu.
Ale hned za ním byla překrásná pláž Hovolo, nikde nikdo, a protože se na ni dalo dostat jen pěšky a jen vodou, ani lodě tam nemohly kotvit, tak plno tam nebylo, teda spíš – skoro vůbec nikdo tam nebyl. Koupání i potápění, krásný klid, moře, skály, to bylo přesně pro nás.
A jelikož jsme do odjezdu posledního spoje směr hlavní město Skopelos měli ještě chvíli času, tak tím předposledním autobusem jsme se přiblížili někam, kde jsme nechali srdce, kde člověk ustrne nad tou krásou, nad fotkami z toho místa se pokaždé moc stýská. Agnondas...... a jeho okolí a za ním mys Amarandos proslulý třemi borovicemi a romantickými scénami z výše zmiňovaného filmu. Od zastávky v Agnondu to bylo trochu dále prašnou cestou, ale stálo to za to. Najednou se před námi objevilo něco, kvůli čemu je dobré se zastavit a nasávat ve stoje, v sedě nebo vleže tu místní atmosféru, něco, co se snad ani popsat nedá. Průzračně tyrkysové moře zařezávající se do bělostných skal, ze kterých zcela nepochopitelně vyrůstaly desítky a desítky borovic. Jak to dokázaly, opravdu netuším. Ale ty pohledy na výtvory matičky přírody, co byly opravdu kýčovité, přesto uměle nevytvořené, ta směs vůní moře i stromů, místo bez jediné komerční záležitosti, na to se zkrátka nedá nikdy zapomenout.
Po procházce rájem na zemi, po báječném odpočinku, jsme se vrátili do civilizace, kde jsme ještě v taverně chvilku čekali na zpáteční autobus. Z něj jsme cestou sledovali pobřeží, které se změnilo v dlouhou pláž, co zrovna nemusíme, v pravý opak předchozí nádhery.... To byla pláž v Panormu.
Do hlavního města a následně pak domů jsme se vrátili až za tmy, unavení, ale plni těch nejkrásnějších vzpomínek.
DEN PÁTÝ: Vyrazili jsme na lodní výlet do Řeckého národního mořského parku. Kapitán lodi vyprávěl historky, které vypráví pokaždé jinak. Počasí se zrovna přívětivě netvářilo, loď taky nebyla z největších a nejstabilnějších, přesto jsme vyrazili kolem pobřeží ostrova Alonnisos, který se prý ve starověku jmenoval Ilkos. Je to klidný ostrov s několika vesničkami, pitoreskními uličkami a krásnou architekturou. Jako všude v Řecku, i tady jsou na pobřeží modré jeskyně, ozvláštněné tím, že jde o zimoviště tuleňů Monachus-Monachus, kteří tam pochopitelně začátkem léta už nezimovali, takže jsme je neviděli. Občas nás ale doprovázeli hraví delfíni. Hlavně kvůli ochraně těchto živočišných druhů, ale i ostatního mořského ekosystému, vznikl v těchto místech v roce 1992 veliký Národní mořský park.
Pak jsme dopluli k ostrůvku Kyra Panayia. Po vylodění jsme se kousek škrabali po prudkých schodech a pak po divokých stezkách do rekonstruujícího se kláštera Panny Marie, kde to spíš vypadalo jako ve starém skladišti. Nicméně byl zásobován elektřinou z místní fotovoltaické elektrárny. Prohlédli jsme si malé nádvoří s ještě menší kaplí v klášteře i jeho zázemí. Viděli jsme přístroj, co byl lis na olivový olej i nádoby na víno. U kláštera byl zaparkován kůň, dole v dálce byl vidět záliv. Rozhled byl opravdu pěkný. Při sestupu zpět k lodi jsme minuli karavanu koní, mul, mezků a oslů – jediného dopravního prostředku, kterým šlo dopravit stavební materiál a zásoby do kláštera. Potom jsme si pochutnali na studeném obědě, vínku i jiném pití a odrazili na pláž Ayios Petros. Na tomto ostrůvku jsme se totiž ještě vykoupali.
Pak jsme se vrátili na Alonissos, poslední zastávka byla v přístavu Patitiri, hlavním městě Alonissu, ze kterého je snadné se dostat do okolních míst i na pevninu. Tam jsme se prošli, využili možnost prohlédnout si starobylé městečko i přístav, něco jsme pokoupili a nakonec vyrazili zpět na Skopelos, kam jsme dopluli až večer.
DEN ŠESTÝ: Počasí nic moc, na výlet se nám nechtělo, tak jsme si doma po snídani jen tak odpočívali, pak se šli vykoupat do Slané vody, uvařili jsme si lehký oběd a nakonec relaxovali na zahradě. Vpodvečer jsme šli procházkou do města, rozhodli jsme se půjčit si auto, abychom se dostali i tam, kam by nás nedovezl žádný autobus, ani by tam nešlo dojít pěšky nebo kam se nám autobusem nebo pěšky prostě jen nechtělo. U přístavu se tančilo v dobových krojích a jak jsme tak bloudili uzounkými uličkami, přimotali jsme se ke svatbě v kostelíku Ayios Ioannis v hlavním městě. Nevěsta moc řecky nevypadala, ale svatba to byla roztomilá. Svatebčané okolojdoucím rozdávali bonbóny loukoumia. Moc nám sice nechutnají, ale bylo to milé. Pod kostelem Ayios Ioannis ve Skopelu je jeden moc hezký a je to prý nejfotografovanější kostelík Řecka. Jmenuje se Panayia ston Pyrgo. Potom jsme seběhli dolů k moři, kde se projížděly kočárem tanečnice, které jsme předtím viděli shora, nevím, jestli patřily k té svatbě, ale prostě tam byly.
DEN SEDMÝ: Ráno jsme vyjeli od ubytování půjčeným autem a výlet jsme začali na Ayios Ioannis v kapličce, do které se dá dostat jen po příkrém stoupání. Je vysoko, od moře snad 100 schodů. Počasí se umoudřilo, výlet nám začal opravdovou krásou. Žádné mraky, ani opary nebo mlhy, krásná viditelnost. Navíc se tu připravovala další svatba. Obě svatby, které jsme viděli, se konaly při našem pobytu na dvou různých místech ostrova a ač byla každá jinde, kostelíky se jmenovaly stejně – Ayios Ioannis. Ten, kde jsme viděli první svatbu, je v hlavním městě, druhý, kde probíhaly svatební přípravy, je ten z filmu. Tedy kostelík přímo ne, jen ta lokalita, ta impozantní skála rostoucí přímo z moře. Škoda, že jsme trochu moc spěchali. Sousedi tam jeli chvilku po nás a svatební ozdoby už prý byly sundané. Ale my cestou žádnou svatbu na silnici nepotkali! Takže svatebčané museli přijet lodí. Vědět to, tak počkáme. Nádhera tam…
Potom jsme sjeli do přístavu Lutraki. Hezké městečko, které jsme žel neměli moc času projít. V blízkosti přístavu se nacházejí ruiny římských lázní nebo antická citadela ze 4. st. př. n. l., jako i zřícenina svatyně bohyně Athény z 5. století. Vše jsme se dověděli jen v informačním altánku, kde bylo o všem psáno a vše bylo nafoceno.
Vynahradili jsme si to koupáním na místě zvaném Armenopetra. Naskytla se nám tam další krásná bohem zapomenutá pláž, ale úžasné dřevěné "sochy" ze všeho, co moře dá, informovaly, že lidé zde bývají.
Další krása, nádhera, kde se jednomu zastaví srdce a ani nedýchá a při vzpomínkách je mu do breku. Egejský Karibik, to je Kastani. Jen se to trochu lišilo v počtu návštěvníků, jak v moři, tak na pláži. Lidí poskrovnu, zato všude jen klid a pohoda, bez elektřiny, bez fastfoodů, bez rámusu. Klid pro plavání i potápění. Jedním slovem úžasné. Vedlejší Milia je komerční, herci tam při natáčení měli catering. Je to prý nejdelší pláž na ostrově, ta nás ale nelákala.
Jako další jsme navštívili poloostrov se dvěma plážemi. A to hned dvakrát. Prvně autem, kdy jsme si užívali koupání na pláži Stafilos obr=9261a později autobusem, protože za Stafilem je ještě pláž Velanio a tu jsme prvně nestihli. Opět se nám až tajil dech. Čekalo nás tam další ohromné překvapení, a to houby. Že nejsou z našich lesů, naznačují jen opadané květy buganville. Houby jsme v Řecku ještě nikdy růst neviděli, ale je fakt, že na Skopelu jsou hektary borových lesů, kdežto jinde rostou tak akorát olivovníky. Cestou zpět jsme udělali velký nákup v diskontu, odvezli ho domů a museli vrátit auto. Bohužel.
OSMÝ DEN jsme si užívali v místě našeho pobytu, počasí se moc přívětivě netvářilo, z pláže nás vyhnalo předčasně. Koupání předtím ale stálo za to, voda byla teplá a čistá. My jsme se tady nepotápěli, zato soused vylovil chobotnici a krunýř, tak to byla asi tak celá želva, jakou jsme viděli. Vlastně ještě na hradě. Tam visel krunýř jako ozdoba. Cestou z pláže jsme ještě obdivovali krásné motýlky otakárky, co "bydleli" kousek od nás na jednom z keřů. Pak jsme vyrazili něco si vyfotit a na procházku a vrátili jsme se z ní právě včas. Zažili jsme totiž i večerní bouřku, ale naštěstí jsme na ni koukali už z terasy. Moc hezký zážitek, škoda, že příliš pršelo a blesky se nám vyfotografovat nepodařilo.
DEVÁTÝ DEN jsme se vydali prozkoumat místní hrad. Jmenuje se Kastro. Moc originální název mu nevymysleli. I když jde o zbytky benátské stavby, je víceméně doposud „osídlen“. Na jeho ruinách je postavený jakýsi domek a restaurace s úžasnými pohledy do okolí. Za našeho pobytu ale ještě nefungovala, tak jsme se alespoň kochali těmi pohledy i místní výzdobou. Po prohlídce hradu jsme zašli na frapé do města, dokoupili jsme zásoby a večer jsme se vydali do nedaleké taverny na výbornou večeři a víno.
DESÁTÝ DEN jsme vyrazili opět autobusem na další a žel poslední výlet, tentokrát na nám chybějící pláž Velanio. Na první části opět nebyl nikdo, tu druhou část za skálou okupovali nudisti. Pláž byla tvořena drobnými různobarevnými oblázky, ale v moři jsme museli dávat pozor na velké desky, asi pozůstatek sopečné činnosti. Ani zde nechyběla fascinující dřevěná socha, která by se klidně mohla jmenovat „Prak“. Plavání nám zpestřily poměrně vydatné vlnky, předzvěst zhoršení počasí. Bohužel jsme museli náš výlet ukončit dříve než jsme chtěli, protože se na nás řítily obrovské ocelové mraky. Naštěstí jsme potkali sousedy, kteří nás zachránili a k bydlení odvezli půjčeným autem, které vzhledem k nadcházejícímu poslednímu dni už museli také vrátit. Nakonec se nám ale mraky vyhnuly, kdybychom to tušili, mohli jsme si koupání na tak pěkném místě užít déle.
DEN JEDENÁCTÝ– poslední, který nám čas vyměřil jako celý na tomto úžasném ostrově. Užívali jsme si ještě posledního koupání v blízkosti našeho ubytování a odpoledne jsme věnovali nákupům. Zašli jsme i na výbornou večeři, kde jsme potkali opravdového Zorbu. Prý to byl nějaký kapitán, usadil se v taverně, něco chtěl, myslím, že to nedostal, tak si jen popovídal a zas odešel. Byl nažehlený a čistý, tak šel asi na nějakou oslavu. No a my si tu báječně pochutnali.
I když to byl ostrov ještě moc nezasažený civilizací, přesto i zde existovaly civilizační vymoženosti, díky nimž bylo možné komunikovat bez problémů s domovem. U přístavu byla nainstalována obrazovka, byl to automat na odesílání mailů, hojně jsme ho využívali.
Kousek odtamtud, téměř naproti, jsme v domluvený čas mávali do kamery umístěné na markýze domu nad restaurací a rodina nás tak mohla vidět v „přímém přenosu“.
Před poslední večerní procházkou městem jsme si zašli naposled na vynikající frapé, zjistili, co je doma nového a šli jsme se pokochat večerním městem. Tato procházka už ale byla smutná, čekala nás poslední noc a vzhledem k časnému rannímu odjezdu jsme museli město opustit dřív než jsme chtěli. Večerní uličky byly mnohem malebnější než ve dne, nebylo těžké v nich zabloudit. Stále měl člověk dojem, jako by ulička už končila a vede jen k někomu domů, ale ona dál pokračovala, správný labyrint. Jemně osvětlené krámky s různými suvenýry, cukrovinkami, zkrátka se vším možným, na nás dýchaly svou neopakovatelnou atmosférou, zase jinou než za dne.
Za tmy jsme dorazili do apartmánů rychle pobalit a ještě naposled se pokochat nádherným nočním pohledem na záliv a počátek města. Potom už honem spát, abychom ráno nezaspali odjezd.
DEN DVANÁCTÝ – POSLEDNÍ: Vstávat se nechtělo. Ale vůbec. Nebe se nám ale odměnilo. Jediný východ slunce jsme viděli pouze tento poslední den, jinak byly pořád mlhy a opar, na focení to příznivé nebylo. Ale poslední den, vlastně jen ráno, nám to vynahradil, to krásně ozářené městečko oranžovým sluncem, sotva se probouzející, škoda, že to byl poslední den... Nicméně náznak „tornáda“ těsně před nasednutím na loď a později i do letadla nedělal slabším povahám úplně dobře. Doufali jsme, že loď nebude moci připlout a my budeme moci zůstat déle, bohužel jsme se mýlili. Připlula, i když moře bylo opravdu rozbouřené. Tak jsme se nalodili a vyrazili, loď houpala, i když malá nebyla a nám zas nebylo dobře. Déšť uprostřed Egejského moře byl opravdu intenzivní, plavba žádná sláva a když jsme pak viděli tu kraťoulinkou ranvej, co začínala téměř v moři a ještě ke všemu byla do kopce, tak to byla opravdu ta pravá třešnička na dortu. Start ale proběhl hladce už za sucha a slunečna. Pod námi ubíhala evropská krajina, až jsme dosáhli českých hranic. Ale ani přistání nebylo hladké, "stáli" jsme v koloně, pilot musel znovu a znovu nalétávat a prudce klesat, tak nic moc pro slabé žaludky. Až pak jsme konečně uviděli naši matičku i s meandrující Vltavou, kdyby nebyla „zácpa“, tak bychom takhle krásně Prahu nikdy neviděli. Později se na zemi objevilo pár čárek, co se jmenují Letiště Ruzyně a byli jsme doma.
NA ZÁVĚR: Pokud váháte, kam někdy jet na dovolenou či na výlet, tenhle ostrov je nádhera, příroda, až se svírá v hrdle, žádná masová turistika, prázdné pláže, pohoda. Lidmi zapomenutý a přesto překrásný ostrov. Zkuste si tam aspoň na den, raději ale na tři nebo i déle, půjčit auto nebo motorku a kochat se, kochat a kochat. Skopelos můžeme doporučit všem, kteří si chtějí odpočinout od věčného hluku a shonu, všem, kteří mají rádi klid, nedotčenou přírodu a pohostinnost místních lidí, i když hlavní město přeje i bujaré zábavě.
Návrat byl trochu jinačí než předchozí roky, kdy mi bylo při každém odjezdu moc smutno, ale doma už byl klid. Letos ale žádný stesk při odjezdu nepřišel. Zato teď to tu na mě moc doléhá, vzpomínky na tu nádheru, bez lidí, v soukromí, člověk vnímal jen tu krásu každým pórem. Původně jsme chtěli cestovat jinam, ale naštěstí bylo plno. Mysleli jsme si, že parádní ostrovy Řecka jsou jen ty Jónské. Ale ne, moc jsme se mýlili. Skopelos předčil všechna naše očekávání. Stále si prohlížíme obrázky z letošní dovolené, nad fotkami se opravdu moc stýská. Nikdy nezapomeneme na ten kraj, prostě nádhera. Jsme rádi, že jsme tam jeli už teď, kdy se tento ostrov po uvedení filmu teprve pomaličku otevírá světu. Kdy je to ještě Řecko. To pravé a nefalšované. Bez EU, bez hlavní orientace na peníze.
Vzpomínky zůstanou. A zůstanou navždy (do sklerózy)...

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (11)
18.11.10 23:46 kvidoval
Myslím, že cestopis a fotografie nemají chybu!!!
18.11.10 16:15 Evka40
Díky za inspiraci. Určitě pojedeme!!! :)
16.11.10 23:21 bodlak555
Díky za zveřejnění tohoto cestopisu. Krásně jsem si zavzpomínal na letošní dovolenou. Pěkný fotky.
03.11.10 20:11 postuchova
Hezký cestopis...krásné připomenutí letošní dovolené ! Děkuji !
30.10.10 19:28 Lucelle
Pěkné, byť chvílemi poněkud zašmodrchané, ale na Skopelos si potrpím a tak jsem si pěkně zavzpomínala.
17.10.10 11:31 manoulka
Nejvíc mě dostal ten závěr, totéž jsem letos cítila a cítím dosud po návratu z Kalymnosu...Vydařený cestopis, jen ty fotky už jsem někde viděla...
14.10.10 12:50 vostrucha
Díky za milé připomenutí naší letošní dovolené. Při čtení se mně bolestně zastesklo po těch nádherných dnech-byli jsme ve stejném termínu.
12.10.10 12:22 ladybee
Ďakujem autorkovi/ke za vystihnutie a oživenie pocitov, ktoré som tak intenzívne zažívala na tomto ostrove. Vidím, že aj keby som tam prišla po tretí raz, ešte vždy by som tam mala čo oobjavovať. Vďaka.
10.10.10 10:11 hesina
Hezky jsem si zavzpomínala na Skopelos. A protože jsem kamínková,dostala mne fotka č.40
09.10.10 22:28 sokolnice
Moc pěkně napsané vzpomínky a pěkně zvěčněné-moc se mi to líbí.Určitě se sem vrátím.
09.10.10 13:59 katarinaBA
Ďakujem za krásny cestopis. Pekné a inšpiratívne.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
uATBg
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝MarVan˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Galerie1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací