Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 4 | 26
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Kosem cestou,necestou...

Autor:
Zařazeno:
Kos
Napsáno:
30.09.10 23:48
Fotografií:
50
Přečteno:
8466
Soutěž:
2010
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
25 °C
Skorojasno
ZSZ, 6.2 m/s
Kosem cestou,necestou...

Kam letos? Karpathos,Lefkáda,či Santorini...Tyto nejčastěji prezentované cíle mi neustále zněly v uších při výběru letošní dovolené.V tom mi při surfování nabídkami zájezdů na internetu, padl do oka ostrov Kos. Kos??? A proč ne! Vybral jsem jeden z hotelů na Kefalosu. Předcházely jej sice v recenzích zprávy typu:“Pokud chcete zhubnout-vyberte si právě tento hotel“. Ale proč nespojit nepříjemné s užitečným! Navíc lze tento nedostatek v pohodě napravit v nejbližší taverně, kdežto se špinavým hotelem, hotelovou pláží, či nevhodnou destinací už nic nenaděláte. Přednesl jsem proto na rodinném plénu svůj návrh. Doplnil jsem to fotkami i s výše uvedeným nedostatkem. “To Ti jenom prospějě“, okomentovala Laďka zmínku o problémech s hotelovým stravováním a bylo rozhodnuto! Během "kupičkování" jsem využil jsem Laďčiny nervozity a vpašoval do kufru nenápadně „placku“ lovečáku-co kdyby...
Dál vše proběhlo jako na drátkách. Při výstupu z letadla na Hipokratově letišti jsme toužebně nasáli slaný vzduch, sbalili z pásu svoje kufry a hajdy k autobusu. Za půl hoďky jsme se už ubytovávali. Pohled z naší terasy na ostrůvek Kástri a okolní moře nás příjemně naladil a tato dobrá nálada nás již během celého pobytu neopustila. Procestujte s námi během šesti „motorizovaných“ dnů tento ostrov a věřte,že tolik zážitků nešlo sepsat stručněji...

1.den putování. Relax ve vlnách.

Mastichari - Tam-Tam Beach - Paradise Beach – Ag.Stefanos Beach a zbytky baziliky v Ag.Stefanos

Ráno si vyzvedávám v protější půjčovně Manolis skútra Kymco 125. Má větší kola a plastový kufr za sedadlem-to nám vyhovuje. Jenom Laďka má trochu problémy s nasedáním... Po ujetí trasy od půjčovny k hotelu a zpět však motor utichá... Palivoměr sice ukazoval nulu,ale až tak? Dotlačil jsem ho přes silnici zpět k půjčovně a reklamoval, že došel benzín. Po 5 minutách zkoumání došla ke stejnému verdiktu i dívčina z půjčovny a trochu mi ho tam nalila.
Naše první cesta směřuje do Mastichari. Vynucuje si to program následujícího dne, kdy chceme jet trajektem na Kálymnos a potřebujeme zjistit časy odjezdů trajektů.
Při vjezdu do Mastichari se silnice rozděluje do dvou pruhů a po chvilce vjíždíme na kruhový objezd se sochou Poseidóna uprostřed. Za ním stojí na přístavním molu pokladna. Nenapadá mne nic moudřejšího, než si ofotografovat na ní umístěný jízdní řád. Vzbudil jsem tím pozornost paní pokladní, která nejprve nechápala, proč se stala cílem mé fotografické vášně. Pochopila vzápětí a podala mi s úsměvem okopírováný lístek s odjezdy. Úkol dne tak byl splněn a nyní jsme mohli v jeho zbytku relaxovat ve vlnách. Pláž v Tigaki však byla plná naplavené trávy, proto se po lehkém obědě přemísťujem na Tam-Tam Beach, která je kousek dál směrem na Marmari. Odbočka k ní je hned naproti aquaparku Lido. Užší, dlouhá, ale hlavně čistá pláž nás přivítala teplou vodou a příjemnými vlnami. Samotné poskakování ve vlnách nás však po chvíli omrzelo. Chce to něco jiného! Vybrali jsme si proto jednu z pláží mezi Kardamenou a Kamari-Paradise Beach. Varování z recenzí, že bývá přeplněná,se nenapnilo. Ve skutečnosti tu většinu místa zabírala jen prázdná lehátka „sunsetů“.
Cestou zpět jsme zahlédli směrovku k vyhlášené taverně Katarína nad pláží Ag.Stefanos. I tam byli večer pouze dva hosté... Po opuštěné pláži Ag.Stefanos jsme došli až k troskám dvojité baziliky postavené kolem roku 500 n.l. a prohlédli si její pozůstatky. Mimo turistů jsme tu vidělili četné druhy ještěrek a gekonů. Jednoho obzvláště velkého gekona jsem si chtěl vyfotografovat, ale byl neuvěřitelně rychlý a viditelně ho bavilo hrát si se mnou na schovávanou. Vždy se stačil těsně před cvaknutím závěrky schovat. Po zvěčnění prázdného dvanáctého kamene jsem to vzdal - byl lepší! Po večeři jsme si zaskočili k „Antoniovi“ na čepované pivko, abychom načerpali sil na zítřejší náročný den.

2.den putování. „Jássas Kálymnos“!

Mastichari-Kálymnos-Telendos-Kálymnos-Mastichari

Na dnešní den jsme se obzvláště těšili! Mystický Kalymnos již řadu let přitahoval moji pozornost a dnes se tedy konečně dočkám! Výhodná poloha Kosu k návštěvě tohoto ostrova přímo vybízí. Navíc jsme zde měli zajištěny dvě schopné průvodkyně-Zdenu a Galinu, které na nás měly čekat v Pothii-přístavu. Natěšeni jsme hned o půl osmé vyrazili do přístavu v Mastichari. Poslední osobní loď se z Kalymnosu vrací již v 17 hodin, čímž je bohužel náš termín návratu předem stanoven. Nakoupili jsme si rovnou dvě zpáteční jízdenky a honem na loď. Usazeni na horní vyhlídkové palubě jsme o půl deváté vypluli. Očekávaný Kalymnos začínal nabývat jasných tvarů a cíl naší cesty – Pothia, se zjevovala ve stále konkrétnějších detailech. Po 35 minutách vjíždíme do přístavu. Naše průvodkyně - Zdena s Galčou, již čekaly na molu a vesele na nás mávaly. Po přivítání jsme se odebrali do jejich oblíbeného „kafénia“ poblíž přístavu. Po úvodním ouzu následuje frappé a my se seznamujeme s programem, který pro nás obě naše kamarádky uchystaly.“No jó, když vy jste v tom hotelu s povinnou večeří“, okomentovaly naše sdělení o termínu návratu. V tu chvíli jsme se cítili jako tzv.“pacoši“ na druhou... “Tak to budeme muset trochu improvizovat“, pokračovaly. Naší debatu se zájmem sledovali i opodál sedící místní tatíci. Z nějakého důvodu jsme poutali jejich pozornost... “Co se divíš,vždyť jsme v pánském kafeniu“, řekla Zdena. Emancipační problematiku jsem tu raději dál neřešil a věnoval se výbornému vychlazenému ouzu.
Osvěženi jsme došli k vypůjčené žlutozelené Pandě a vyrážíme do ulic. Tedy spíše uliček. Z tohoto důvodu jich je také většina jednosměrných. Hotový labyrint! Zdena s Galčou, alias řidička a navigátorka, se však tvářily více než sebevědomě. Přesto jsem je "dostal" svou poznámkou, že:“Přes tohle náměstíčko ale jedeme již podruhé!“ „Jak jsi to poznal“? „No...Přece podle hospody“! Zdena s Galčou si vyměnily významné pohledy: “No jó, typickej chlap“! Ale asi jsem je přece jenom svým dotazem vyvedl trochu z míry. Bylo nám divné, že na nás protijedoucí řidiči stále blikají. Důvod jsme zjistili záhy. Jeli jsme totiž jednosměrkou v opačném směru! “Otáčet se už nestojí za to. A stejně by to tady ani nešlo“ procedí Zdena a v klidu dokončila svou adrenalinovou jízdu až do konce. Podotýkám, že místní řidiče to vcelku moc z míry nevyvedlo. I přes tento drobný výpadek mám pro naše duo a jejich řidičský výkon v Pothii jen slova uznání. Sami bychom si tam připadali bezradní, jak Jeníček s Mařenkou v hlubokém lese. Cestou ještě fotografujeme větrné mlýny ve stráni a pokračujeme ke klášteru Ag. Savvas. V závěrečném stoupání přestávám věřit fyzikálním zákonům o zemské přitažlivosti a čekám, že auto provede kotoul vzad. Nestalo se a po chvíli parkujeme před klášterem. Výhled na Pothii a její přístav z tohoto místa bere dech! Málem jsem u mého „kanónku“ zavařil závěrku. Zdena s Galčou mi mezitím mizí nahoru ke klášteru. Ten je opravdu nádherný! Všechno v perfektním stavu, jako kdyby to snad bylo dokončeno před našim příjezdem. Naši prohlídku dokreslují reprodukované podmanivé církevní zpěvy.
Cestou z kláštera navštěvujeme tzv. „Folk-museum“. Menší, osamocený domek ve stráni, je uvnitř stylově zařízen. Dobový nábytek, figuríny oděné v historických krojích, a spousta dalších předmětů. Vše je doplněno mnoha fotografiemi. Vstupné je 3 Eura.“Žiďák“, špitla tiše Galina. „Loni to bylo zadarmo“! “Asi důsledky krize“, usoudil jsem. Mezitím nás usměvavý chlapík uvítal a po rozmluvě se Zdenou nabídl svou specialitu. Galča to nazývala „čůčem“, ale ve skutečnosti to bylo jakési sladké , likérové víno vyrobné z vinných slupek. U nás máme pro tento druh alkoholu specifické názvy, jako : “tlamolep“, či „šmatlák“. Ženským to ale viditelně chutná, což působí majiteli muzea očividnou radost a hned nalévá „druhé kolo“. Začínám vidět budoucnost našeho dalšího putování ve sférách sci-fi. Naštěstí si Galča dva litry „čůča“ v ceně 1,5 litru Metaxy koupila. Mezitím vykoukne i majitelova žena, které (jako každé manželce) bylo divné, kam ten její chlap pořád nosí ten chlast... Zdena s nimi ještě prohodí pár slov, přátelsky se s oběma rozloučíme a pokračujeme v cestě. Další zastávkou je Kantoúni. Celkem pěkný aparthotel Kantoúni Beach, pár taveren, kostelík ve stráni, ale jinak skoro nic. Pláž nás také nějak zvlášť nezaujala. Proto se dlouho nezdržujemei a pokračujem dál do Massouri. V jedné ze zatáček serpentin Zdena zastavuje. Před námi se otevírá nádherný pohled na Telendos. Naše průvodkyně po očku sledují naše reakce. Musel na nás být dost zajímavý pohled, jak oba mlčky civíme s pusou dokořán...
Po „vykochání“ pokračujem cestou do studií, kde náš doprovod bydlel. Pár desítek schodů, pozdravení se starší příjemnou majitelkou Katynou a už jsme ve studiích. Přes jednodušší vybavení se nám docela líbí. Nejvíce nás zaujala finta, jak obyvatelky vyřešily problém s koukáním na Telendos přímo z lůžka. Ustlaly si obráceně postele! Nám však bohatě vystačí pohled z terasy jejich studia. Znovu koukáme „jak Němci na orloj“, až mi zteplal i vychlazený Mythos, který mi Galča mezitím podala z ledničky. Siestu pohledem na hodinky přerušuje Zdena: „Za chvíli nám odjíždí lodní taxi na Telendos!“ Původně jsme ani nedoufali,že bychom to mohli stihnout, ale Zdena s Galčou to měly zřejmě dobře propočítané. Rychle dolů po schodech a šup autem do Myrtiés. Kapitán a převozník v jedné osobě ještě sedí ve vedlejší taverně, ale naznačuje nám, abychom si už nic neobjednávali - hned odjíždíme! Cesta malou lodí rychle uběhla a po chvilce vystupujeme na Telendosu. Po zaplacení „dvoueurovkou“za převoz už obhlížíme malý přístav s pár loďkami. Celé molo tu lemují taverničky a lákající k posezení...
Procházíme se po chodníčcích mezi malebnými domečky. Všude jsou vodopády bugenlivií a ...ticho! No přesný termín to není, protože cikády tu „řvou jak krávy“, ale myslím tím to ticho civilizační. Žádný skútr, auto, či dokonce náklaďák. Není divu, vždyť tu nejsou ani silnice!
Mezitím se před námi uprostřed přírody objevuje malá tavernička. Zdena, kterou jsme vzhledem k jejím znalostem místního jazyka pasovali do role naší mluvčí, pročítá jídelní lístek odshora dolů. „Bude mezze“,řekla nakonec“. Nejprve jsem marně pátral v paměti ,co by to tak mohlo být... Pak mi svitlo! Nejedná se o žádné konkrétní jídlo, ale jen blíže neurčený počet předkrmů, které se servírují doprostřed stolu a každý si odebírá podle své chuti. Pojal jsem zprvu ke zvolené volbě určitou nedůvěru, protože můj prázdný žaludek si žádal přinejmenším obrovský kopec gyrosu, ale nakonec jsem souhlasil a nelitoval jsem. Nejprve „přistály“na stole dvě bylinkami ovoněné pomazánky a řecký salát. Následovaly minisouvlaki, poté plněné žampióny a kuřecí vývar s masem a ananasem na kari. Završuje to Mythos a ani nás nakonec nemrzí, že bychom za tu cenu měli každý skoro dva kopce zmíněného gyrosu. Byli jsme však bohatší o nevšední kulinářský zážitek a při tom počtu jídel nám to nakonec úplně stačí.
Vše krásné jednou končí a my museli pomalu myslet na návrat. Cestou zpět do přístavu, po chodníčku obklopeném vonícímí plnokvětými oleandry, nám nějak ztěžkly nohy. Myslím, že to nebylo jenom tím chutným jídlem...
Pak již jen cesta lodí zpět na Kálymnos, rychlé frappé v taverně u přístaviště v Myrtiés. Poslední ošplouchnutí nohou, když už na koupání samotné v tom nabitém programu nezbyl čas ... Honem do Pothie na trajekt. Zamávání od Zdeny a Galči... Díky vám za tento překrásně prožitý den!!!
Během zpáteční plavby do Mastichari jsme s Laďkou nepromluvili ani slovo. Znovu jsme si vduchu promítali všechny ty krásné, ale bohužel tak krátké okamžiky prožité na těchto dvou kouzelných ostrovech... Asi až na tom trajektu jsem zcela pochopil, co se nám Galina pokoušela během našeho krátkého pobytu na Kalymnu vysvětlit. „Kálymnos! ... dlouho,dlouho nic, pak ostatní řecké ostrovy, znovu dlouho nic až pak je pevnina...“ Dodnes mám před očima její zasněnou tvář a zvláštní lesk jejích očí … Pssst! Tiše! Nezazlívejme Galině její lásku ke Kálymnu, každý jsme přece jiný a nemůžeme milovat stejné věci. Přestouž teď chápu, co pro Galinu,Zdenu i spoustu dalších, tento kouzelný ostrov znamená. Ne,tohle už není tuctový letní flirt, to je osudová láska na celý život! A proto i já bych chtěl alespoň ještě jednou zvolat: „Jássas Kálymnos!“

3.den putování. Napříč ostrovem.

Andimachia-Kardamena-Pilí-Paléo Pilí-Evangelístria-Zía-Ziparí-Plaka-Kefalos-Ag.Theológos

Skútr, či auto? Věčné téma, kvůli kterému se zastánci obou dopravních prostředků neustále handrkují, jsme vyřešili již o předloňské dovolené na Thassosu. Oboje! Každý z nich má své kouzlo a výhody. I trasy našich cest plánujeme tak,abychom vlastností jednotlivých proštředků dokonale využili. Dnes tedy přesedáme na auto. Laďka je ráda, že mi nebude muset kvůli„meltemi“za jízdy přidržovat přilbu. Přesně v 8:30, jak bylo ujednáno, zastavuje před naším hotelem zánovní Hyundai Accent s majitelem půjčovny.
Odjíždím sepsat smlouvu a zaplatit nájem za tři dny v ceně 90 Euro. V půjčovně mi pak majitel obšírně anglicky vysvětloval všechny důležité náležitosti. Dával mi i vhodné typy míst, která bychom určitě neměli opomenout navštívit a hned mi je zakresloval do přiložené mapky. Když jsem se mu však zmínil o svých plánovaných cílech, povyskočilo mu obočí nejméně o tři centimetry. Reagoval na to rychle citováním známé skutečnosti, že se pojištění nevztahuje na pneumatiky a spodek vozidla. Svůj výklad završilil varováním o úzkých silnicích,příkrých srázech a splašených jezdcích na malých skútrech.
Po "instruktáži" jsme mohli vyrazit na naši plánovanou trasu. První zastávkou měla být Plaka, ale nějak jsme minuli odbočku. Neřešíme to a pokračujeme dál do Andimachie. Po krátkém hledání objevujeme známý větrný mlýn. Jedná se údajně poslední funkční větrný mlýn na Kosu. Jeho vrtule však postrádala i listy a byla dokonale zaaretovaná. Dveře byly také zamčené. Jak jsme se později dozvěděli, je mlýn v tomto stavu již delší dobu...
Pokračujeme do Kardameny. Toto „...středisko přecpané opilými Angličany“, jak byvá svorně prezentováno, jsme chtěli původně vynechat. Bylo ale „při cestě“ od jihu do Pilí, tak zde nakonec i zastavujeme. Kardamena je zcela něco jiného než náš Kefalos! Po prohlídce přístavu a nábřeží, kde nás mimo jiné zaujala menší modrá vyhlídková tribuna, vcházíme do centra. Velké množství taveren láká svými tably s nabídkou všech možných pochutin - včetně gyrosu v pitě. Mňam! Je však ráno a teprve ho připravují na rožeň. Nespočet krámků se vším možným zaujal více Laďku. Já se zatím zaobírám focením znuděných,spících koček, které jsou na tom podobně jako já. Ulička naštěstí končila a já si pospíšil s tvrzením, že je to určitě ta poslední s prodejními krámky v Kardameně. Nevím, jestli mi to Laďka uvěřila, ale pohled na můj znuděný obličej byl asi dost výmluvný...
Po projetí Kardamenou začíná cesta pomalu stoupat do kopců. Zastavujeme u opuštěného lomu. Je z něj nádherný výhled na zmíněnou Kardamenu a celé pobřeží. Kolem je ticho rušené jen vrzáním cikád a bzukotem včel.Ty mají uprostřed kotrčů divokého tymiánu spoustu práce.
Je poledne a my spěcháme do Pilí. Vesnice rozkládající se na malé plošince 300 metrů nad mořem se dělí na dvě části - Áno Pilí (horní) a Káto Pilí (dolní). Přijíždíme od Kardameny do toho horního a parkujeme u školy nad kostelem Ag. Nikólaos.Vedle něj mají domek holandští manželé - výtvarníci Ria a Remko de Gilde a kousek dál na Platía (náměstí) je i stánek s nabídkou jejich výrobků. Stojíme na náměstí a rozhodujeme se, kterým směrem dál. V tom přijíždí zájezd Němců a v čele se svým průvodcem jdou očividně na jisto. Řekli jsme si,že bychom je mohli nenápadně sledovat. Již po chvilce zjišťujeme, že to asi nebyl ten nejšťastnější nápad. Jednalo se snad o zájezd nějakého botanického kroužku. Jejich průvodce se zastavoval skoro u každého stromu, na který cestou narazili a sáhodlouze o něm vyprávěl. U pátého- granátového jablka, to vzdáváme. Vracíme se na náměstí a objevujeme tabuli s mapkou. Není zrovna přehledná, alespoň z ní zjišťujeme správný směr. Silnička vede z horní části náměstí doprava a po chvíli zahlédneme tavernu s nápisem „Snack bar-Old waterspring“.Taverna lákala svou terasou zastíněnou velkým platanem k návštěvě. I ceny zde byly vcelku lidové. V tom uvidíme za terasou taverny kašnu a na jídlo zapomínáme. Nikdo zde není- to se musí využít! Začínám honem soukat z pouzdra můj kanónek... Vtom se tu ale objevuje náš známý „botanický kroužek“. Po obšírném výkladu o veškeré okolní vegetaci, napití a naplnění asi padesáti PET-lahví pramenitou vodou konečně odkvačili. Konečně jsem se tedy dočkal i já . Laďka si zatím z druhé strany kašny ochlazuje nohy a má je za tu dobu už skoro rozpuštěné...
Při cestě zpět se stavujeme v taverně Drósos na náměstí... No, frappé teda nic moc, ještě že jsme si také nabrali z kašny trochu vody na zapití. Z náměstí spěcháme ještě nahoru k Charmylosově hrobce, pokud se tak dá nazvat klenutý tunýlek obehnaný plotem se zamčenou brankou. Tunel obsahoval dvanáct pohřebních komor a pocházel ze 4. st.př.n.l. V tom, kde se vzal - tu se vzal, vyskočil ze stínu stařík a zval nás nahoru nad „tunel“, do jakési kapličky.Trochu nás to zarazilo, protože jsme se domnívali, že je hrobka volně přístupná. Navíc veškerou hotovost jsme nechali cestou z taverny v autě. Dědovi jsem se snažíme vysvětlit, že: „All the money we have in the car“. No, nevím, jestli mi rozuměl, každopádně trochu posmutněl. Povzbudivě jsem ho proto poplácal po zádech. Jen na chvilku jsme nakoukli do provizorní kapličky kde už na tácku ležely peníze od našich štědřejších předchůdců. Uděláme jen pár snímků a posmutnělého dědu opouštíme.
Projeli jsme dolním Pilím, ale směrovku na Paléo Pilí jsme cestou někde přehlédli . Byla prý někde u kostela. Naštěstí po chvíli následuje další, takže jsme si ani moc nezajeli. Vjíždíme do vesničky Amaniou. U kostelíku se silnice rozdvojuje. Nalevo je cesta do Zíi, my se dáváme napravo do Paléo Pilí. Opatrnou jízdou jsme se po chvilce dostáváme na malé přírodní parkoviště. A ejhle! I tu vyskočil jakýsi mamonu chtivý stařík.Vykřikoval cosi, že má „traditional costume“ a za tři euráče že nám dovolí se spolu s ním vyfotografovat! Předvádíme totální slepotu a hluchotu a přicházíme k četným směrovkám. Problém je v tom,že netušíme, která z nich je ta pravá. Pravé byly zřejmě asi všechny. Nám by však absolovování všech tras zabralo neméně půl dne a tolik času nemáme. Jednu z cest si vybíráme a šplháme vzhůru do kopce.
Paléo Pilí,v překladu Staré Pilí, je vlastně rozpadlá, před 180 lety opuštěná vesnice. Její obyvatelé utekli po epidemii cholery a postavili dnešní Pilí. Podél naší cesty vzhůru míjíme četné zbytky rozpadlých kamenných budov .Všechny tyto ruiny jsou rozmístěny na svahu mezi stromy a společnost jim většinou mimo nás dělají pouze kozy.Ty se zde vyskytují opravdu v hojném počtu. Došli jsme ke studánce opatřené
„kulovým ventilem“ a osvěžujeme se.Vedle je tabule zvoucí do jakési taverny na kopci. To je něco! Dovolím si použít známé rčení o vrtuli v zadku, ale v mém případě se z ní teď stává přímo turbovrtule. Kde byl Laďce konec... A už stojím na samém vrcholu kopce ve dveřích přírodní taverničky. S hrůzou však zjišťuji, že euráče jsme opět nechali v autě! Se smíšenými pocity proto vstupujeme dál, porušujíc tak známé pořekadlo:“Bez peněz do hospody nelez“! Tavernička je přímo pohádková. Jednoduché stolky se židlemi jsou rozesety jako separé po celém vršku a výhled do údolí, či na protější zříceninu je... Ne, nemám pro ten výraz vhodná slova! Nechybí tu ani svérázná „grilovna“ a korunu všemu nasazuje vskutku originální splachovací záchod přímo ve skále. Před námi jdoucí angličanka jen obdivně zvolala:“My God“! Je vybaven i umyvadlem s tekoucí vodou! Praktické jsou i půlené dveře, takže se sedící návštěvník se může po otevření jejich horní poloviny kochat pohledem do údolí i během...Mít sebou peníze- dál bychom už dnes nejeli! Takhle ovšem pořizujeme jen pár překrásných záběrů a s pocitem nenaplnění pokračujeme podle směrovek dál. Celou cestu se nad námi tyčí již zmiňovaná zřícenina byzantské pevnosti. Pochází z 11.století a byl by z ní určitě překrásný výhled, ale z našich vrtulí se v tom horkém vzduchu, byť prosyceném nádhernou vůní pínií, nějak začala vytrácet síla... Svůj podíl na tom zřejmě má i naše, pro tento terén špatně zvolená obuv a také pokročilý čas. Vracíme se... Na lavičce před parkovištěm leží opuštěný ranec. Asi ho tu zapomněl nějaký vysílený cestovatel, usuzujeme... Z úvah o původu rance nás vytrhne příchod našeho známého „traditional staříka“. Po marných pokusech si trochu přividělat to asi vzdal. Proletěl kolem nás ke zmíněnému ranci a v rychlosti se převlékl. “Traditional costume“ napral do rance, sukovici přes rameno a omládlý nejméně o dvacet let, hupsl na skútřík a hajdy k domovu! Povedená figurka...
Nazpět do Amaniou a u kostela doprava na Zíu a přes Lagoúdi s krásným kostelem s modrou kopulí. Přijíždíme na křižovatku, kde byl další pěkný kostelík. Myslím, že ta vesnice byla Evangelístria. Hned vedle byla skoro prázdná zastíněná tavernička s moc milou babičkou. Na poutači s nabídkou jídel je mj. napsáno: “Yohgurt with thymian honey“. Tak to my můžem! Byla to svým způsobem taková malá satisfakce za tavernu v Páleo Pilí, kde jsme (nemaje euráče) museli stejnou „mňamku“ nedobrovolně oželet. Babička nám k plnému talíři tohoto božského pokrmu donesla i dvě sklenice chlazené vody.
Po uspokojení našich chuťových pohárků pokračujeme do vesnice Zía. Křivolakou silničkou jsme sice záhy dospěli k cíli, ale místní parkoviště jsou beznadějně plná. A to zde není ještě žádný autobus! Vymotáváme se zpět a těsně pod vesnicí parkujeme v koutku většího plácku s nápisem „No parking“. Nejsme však zdaleka jedinými hříšníky. Snad nám to tedy projde...
Vesnice Zía je vlastně, stejně jako Evangelístria, součástí obce Asfendíou. Je ve výšce asi 350m, ale to je jen hrubý odhad, protože se celá táhne do kopce. Zdejší život je zcela podřízen turistice. Spousta obchůdků nabízející všechno možné, hlavně ale zdejší proslulý tymiánový med.Večer se sem sjíždějí turisté z celého Kosu, aby zde zažili pravý“ Řecký večer“. Je odtud nádherný výhled na pobřeží kolem Tigaki, solné jezero Alykés a v popředí jako malá dominanta stojící modrobílý kostel v Lagoúdi.
Hned na začátku obce vpravo ve stánku Aretis´Tourist Shop potkáváme krajanku Nikol, pocházející z Karlových Var. Hned nám k medu, který jsme si již mezitím stačili koupit, vnucuje i jakýsi skořicový, zaručeně léčivý sirup. Byla moc ráda, že může pokecat s krajany. Trochu nám poopravuje našimi sdělovacími prostředky vtloukané názory o řeckých problémech a spěchá za svým manželem do Tigaki.
Cesta vesnicí vede neustále vzhůru a zdá se, že nemá konce. Stále jen stánky, stánky...Z monotónosti nás probral nápis:“Water Mill“. Hnal jsem se hned do dveří doufaje, že tam uvidím alespoň malilinkaté mlýnské kolečko... Bylo tam však jen skladiště místní taverny. Máme my to dnes ale s těmi mlýny smůlu! Kolem taveren Olympia, Avli a Smaragdi stoupáme výš a výš... Konečně se před námi objevuje taverna „Zía-no stress“. K naší smůle je však zavřená. Vracíme se. Při zpáteční cestě dolů, nás po levé straně, skoro na konci vesnice, zaujal interiér taverny Oromedon. Udělali jsme si tam pár fotek a už tu byl sympatický číšník s nabídkou vyfotografování. Následné pozvání k zasednutí na vyhlídkové terase taverny jsme nakonec vzhledem k našemu stavu i uvítali. Frappé v nádherném prostředí jsme již potřebovali! Srdečně se loučíme a osvěženi se vracíme zpět. Laďka je trochu nesvá. Ještě se totiž dnes nesmočila ve slaných vlnách.V duchu jsem tedy přemýšlel,kterou pláž,že to dnes vybereme... “Plaka“!!! Vykřikla Laďka, zahlédnouc ráno opomenutou směrovku. V tu chvíli mi bylo jasné, že dnes již z koupání nic nebude!
Plaka je malý lesík asi 4 km jihozápadně od Andimachie. Místní se tu o víkendech scházejí a piknikují.V lesíku žije asi dvacet krotkých pávů, kteří údajně zobou pečivo z ruky .Vybaveni těmito informacemi a pytlíkem se starým chlebem, začínáme pávy k sobě lákat. Což o to, přišli hned. Po zjištění, že máme „pouze“chleba, kterého se tu v okolí po zemi válejí celá kila, o nás ztrácejí zájem. Neuspěli jsme ani u koček, které se tu také snaží přiživovat. Trochu roztrpčeni procházíme lesíkem a snažíme se najít aspoň jednoho hladového páva... Marně! To máme za svou dobrotu, myslel jsem si.V tom zahlédneme malou tůňku a v ní malé želvičky. Ty jediné nám nedaly košem! Se zadostiučiněním jim tam vysypáváme celý zbytek našeho chleba. Cestou k autu potkáváme skupinku Rusů. Začali krmit kočky a ty se málem o jídlo porvaly! Ze zvědavosti nakukujem, cože tak dobrého vyburcovalo kočky z jejich letargie? No, jó! Omeletka se šunčičkou! To nemáme snad ani u nás v hotelu. Se sklopenými hlavami opouštíme bojiště o přízeň pávů a koček.
Po večeři jsem dostal spásný nápad - podíváme se na západ slunce! Laďka přikyvuje v domnění, že tím místem sledování bude snad nějaké místo v blízkosti hotelu. Svůj omyl poznala záhy, když jsem se řítil k autu. Termín „řítil“ sedí, protože do západu samotného již moc času nezbývalo. Vjíždíme do Kefalosu a odtud směrem na tzv. divoký západ. Za Kefalosem se cesta rozdvojuje. Dáváme se doprava a zapadající slunce nás přivádí až na pobřeží, blízko kláštera Ag.Theológos. Připadáme si tu jak na jiné planetě! Jenom my a dunící moře s vlnami, za které by se nemusel stydět ani Pacifik. K tomu všemu ještě zacházející slunce do „čáry“ moře... Natěšeni krásnými mementy se vracíme přes přístav v Kamari nasát trochu promenádního nočního ruchu.
Po vykoupání ve sprše (jiné dnes bohužel ani nebylo) beru z ledničky lahvinku vínka a lákám Laďku na terasu.“Pojď, mám tu lahvinku tvého oblíbeného Imiglikosku“! Odpovědí mi však bylo jen pravidelné oddychování mé drahé polovičky...

4.den putování. Hlavní město ostrova-pokladnice historie.
Kos město-Tigaki-Makros Beach

„ Nech mne umřít“! Kňourá ráno Laďka ,když jí v 8 hodin budím ke snídani. Měla toho ze včerejška „plné kecky“. Bohužel ani program dnešního dne, není zrovna odpočinkový...
Z Kefalosu vyjíždíme trošku později. Zaparkujeme na doporučeném parkovišti poblíž autobusového nádraží mezi Ódeiónem a Casa Romana. Přecházíme rušnou hl.silnici a ocitáme se na Platía Diagoras. Ač lákáni, odmítáme návštěvu zdejších taveren. Pokračujeme uličkou Apélou a pak Iféstou, míjíce nesčetné obchůdky. Tato část starého města jako jedna z mála odolala ničivému zemětřesení z r.1933. Ulice Iféstou nás přivádí přímo na hlavní náměstí - Platías Eleftherías, rozdělenému zastřešenou tržnicí na dvě části. Do tržnice si určitě zajděte! Nemusíte sice zrovna kupovat třešně za 6,50 eura, ale v nabídce ostatního zboží si určitě něco vyberete. Na náměstí jsou na výběr i další cíle. Defterdarova mešita, archeologické muzeum, či katedrála Ag.Paraskeví. Z náměstí procházíme „Bránou daní“, orámovánou obrovským vodopádem bungenvilií a za ní po pravé straně se nám otvírá velký areál „Agory“-bývalého tržiště hl. města. Po prohlídce areálu vycházíme dvojitou bránou na pobřeží. Nalevo od nás přímo září budova Guvernérského paláce , kde má sídlo i místní policie.Hned za ní se tyčí mohutné hradby pevnosti Neratzia, dostavěné na počátku 15.století johanity. Konečně objevujeme i malý plácek s s tzv. Hipokratový platanem. Zkoumat pravdivost pověsti,dle které učil v jeho stínu Hipokratés své žáky, raději dál neřešíme... Platan už byl chudáček celý podepřen trubkovou konstrukcí. Za ním se tyčí věž mešity paši Gazi Hasana, neboli Loggia. Kolem dvou děl procházíme po mostě do pevnosti. Za bránou se před námi otevírá velice rozhlehlý areál pevnosti. Odtud byl ve středověku kontrolován průplav mezi Halikarnassem a ostrovem Kos. Nebylo to asi stejně moc platné, protože Turci pevnost i celý ostrov Kos v r.1523 obsadili.Výhledy střílnami pevnosti na přístav Mandráki, město Kos, či okolní moře, jsou moc pěkné. Cílem našeho trochu riskantního fotografování se stává i vojenská loď. Pozorujíc čilý ruch v přístavu a přijíždějící obrovské trajekty, ani neregistrujem, jak velice rychle nám ubíhá čas...Pohled na hodinky nás však rychle vrací do reálu. „Tak ten dnešní Asklepieion vidím dost černě“, utrousil jsem. Navíc už dříve jsem někde vyčetl, že otevírací doba je jen do 14:30. „Ale co,zítra je taky den“! A jen jakoby zdálky jsem zaslechnu Laďčino brblání o tom, že se budeme zítra muset „harcovat“znovu přes celý ostrov. Takticky ji umlčuji příslibem stále odkládaného koupání...
Po opuštění pevnosti procházíme snad nejfotografovanější ulicí Kosu, lemovanou koulemi a palmami. Zrovna nás míjí zelený vláček, který vás okružní jízdou proveze po hl. městě. Druhý- modrý,jezdí do do Asklepieionu . Cestou dál ještě zahlédneme směrovku na helénistické lázně, procházíme ulicí P.Tsaldári podél antického stadiónu. Kručení našich hladových žaludků nás však od antiky nasměruje k tavernám na nám známém Platía Diagoras. Nechceme se dlouho zdržovat a rozhodujeme se pro rychlý gyros v pitě. Laďka okamžitě zjišťuje, ve které taverně je „jen“ za 2,00 eura a již sedíme a čekáme na obsluhu.Ta už přichází a já zjišťuji krutou realitu! Sedíme v asijské restauraci! Ne, nejsem žádný rasista, ale vidina gyrosu ze psa, kočky, či dokonce veverky ve mne vzbuzuje hrůzné představy! To mi za těch pár centů rozdílu v ceně opravdu nestojí! I Laďka pochopila, kterým směrem se ubírají mé myšlenkové pochody.“Pojď, utečeme“,vyhrkla. Na to však bylo (pozorujíc u stolu stojící usměvavou asiatku) trochu pozdě. Pro jistotu si ke gyrosu, který jsem si v tom šoku už nepředloženě objednal, přidávám ještě řecký salát a Mythos. Porce salátu byla sice velká, ale hlad byl ještě větší, takže nakonec došlo i na ten obávaný gyros! Tímto se omlouvám všem řeckým psům a kočkám, potažmo i veverkám! I přes nejistotu o původu námi konzumovaného jídla, musím přesto konstatovat, že zmiňovaný gyros byl výborný! Usměvavá asiatka nám ještě na rozloučenou věnovala jakousi upomínkovou kartičku s mapkou taverny. Takže, kdyby jste měli někdo zájem...
Úzkou uličkou s obchůdky přicházíme k západnímu archeologickému nalezišti, tzv. gymnasiónu“. Dalo by se ještě jít dál starou římskou ulicí do východní části naleziště. Tam už nejdeme a znovu přes frekventovanou ulici Grigoríou E. se dostáváme k „ódeionu“. Zde se v římském období konaly různé hudební akce a soutěže na počest boha Asklepia. Po prohlídce hlediště se odebíráme do prostoru pod ním. Zde jsou k vidění čerstvě zrenovované prostory bývalých šaten a ostatního zákulisí divadla. Vstup je volný.
Nedaleko už je parkoviště s naším autem, takže oželíme prohlídku opodál stojící Casa Romany - římské vily. Prohlídka hl. města je časově dost náročná a zabrala nám skoro celý den. Přitom jsme zdaleka všechna zajímavá místa v hl. městě nenavštívili.
Vynecháním Asklepieionu nám vznikla časová kapsa, kterou jsem chtěl vyplnit slíbeným koupáním v Tigaki. Projeli jsme až k solnému jezeru Alykés. Ale začíná docela hustě pršet. Protější Kalymnos se utápěl v černi mraků. Prý tam byla dokonce i bouřka - dozvěděl jsem se později. Opouštíme zmoklé Tigaki a cestou domů zastavujeme u pláže Makros beach. Nádhernou, písčitou pláž s průzračnou vodou a malými vlnami. Lepší místo pro závěr tohoto „uchozeného“ dne jsme si ani nemohli ani přát.

5.den putování.-Hippokratova klinika

Asklepieion-Tigaki-Kastel-Kefalos-Limniónas

Včerejší večerní obloha nad Kefalosem nevěštila nic dobrého.Zapadajícím slunkem zkrvavená mračna nabývala tak bizardních tvarů, že přecházel zrak. Ale ráno je opět vše při starém.Sluníčko vesele svítí a teploměr se blíží ke třicítce.
Dnes toho musíme stihnout co nejvíc, protože večer vracíme auto. Ze seznamu pro tento den škrtáme s těžkým srdcem „divoký západ“a jeho místo zaujímá Asklepieion. V deset ráno už procházíme jeho pokladnou. Lístky po 4 euro a přečteme si upozornění o zákazu fotografování profíkům. Mne, s 3,2 Mp kompaktem, se to pochopitelně jaksi netýká...
Asklepieion leží 4 km jižně od města Kos. Je to jedna z nejznámějších svatyní v Řecku zasvěcená tomuto bohovi lékařství. Díky Hippokratovi se Asklepieion stal jakousi klinikou, kam přijížděli nemocní i z velkých dálek. V roce 554 n.l.však byl komplex poničen zemětřesením a stává se pouze „kamenolomem“ pro pozdější stavby mj. i johanitskou pevnost v hl. městě. Před zapomněním ho zachránil na poč. 20. století německý archeolog Rudolf Herzog.
Stojíme před areálem a ohromeně koukáme na tři rozlehlé terasy, jejichž středem prochází široké schodiště. Závěrka mého „kanónku“ cvaká ostošest a vduchu se modlím, aby i ta druhá karta vydržela do konce dovolené! Na třetí - poslední terase zaujme Laďku kamenná vana. A už je v ní a požaduje, abych ji zvěčnil při imaginární koupeli. Pro její libůstky však nemá pochopení místní strážce a s hlasitým pískáním a máváním rukou ji vykazuje z vany. Opouštíme antický areál a zajíždíme znovu do Tigaki. Nalevo od hl. silnice je celkem velký supermarket. Zboží velký výběr a ceny v normě. Jenže... Chlapi znáte to! Za deset minut jsem to měl na rozdíl od Laďky prohlédnuté a nudil se před marketem. Mou pozornost však poutaly černé mraky, které se začaly nad Tigaki hromadit. Toto místo je snad zaslíbené nějakému bohovi dešťů! Naštěstí to bylo jen takové bu-bu-bu a nic z toho nakonec nevzešlo. Znovu projíždíme cestou k jezeru Alykés. Na pláži u parkoviště však je plno odpadků a navíc tudy prochází kanál z jezera, který nelibě zaváněl. Pokračujeme proto dál po pláži do míst, kde je více lidí.“Tam to bude snad i čistější“, usoudil jsem. Cestou jsem však začínal mít nějaké divné tušení. Čím více jsme se k těm lidem na pláži přibližovali, začínalo se mé tušení měnit v jistotu. Ti lidé zde byli nazí! Nedopatřením jsme jaksi zavítali na „nuda-pláž“. Nejsme sice extrémě stydliví, ale do ortodoxních nudistů máme přece jenom dost daleko. Navíc naše bílé pásy kolem beder by nás okamžitě vyzradily a mohlo by nás to pasovat (Zeus ,buď nám milostiv!) do role šmíráků. Na pláži se však vyskytovali většinou asi 120-kiloví nazí „tvorové“, u kterých bylo problémem vzhledem ke značně převislým bříškům určit i pohlaví. A i tu "hruď" měli nakonec všichni stejnou...
Zato při cestě po břehu zpět jsme potkali pár nahých, docela solidně rostlých pánů, kteří se opravdu „neměli za co stydět“... Laďce jen cukaly koutky! Doufám, že přívrženci nudismu budou brát tuto moji stať s určitým nadhledem...
Vracíme se cestou nazpět do Tigaki a zrakem vyhledáváme vhodné místo ke koupání. Podařilo se. Pláž tu sice je místy pokryta vyplavenou trávou, ale to už je v Tigaki bohužel skoro normální. Více vrásek na čele nám dělala chcíplá, půlmetrová ryba, která se zde bezvládně převalovala ve vlnách u břehu a už dosti zaváněla...Kousek dál to však je ok! Břeh je bez trávy, takže se tu ve vlnách a teploučké vodě konečně osvěžujeme.
V moři nám ale vyhládlo. Přímo naproti nám byla přes cestu osamocená tavernička Ikaros. Gyrosek v pitě, frappé a bylo po problému. Z poklidné siesty mne vytrhla po návratu z toalety Laďka. Sbalila se stolu fotoaparát a zmizela s ním nazpět ve zmíněné toaletě. Přišlo mi dost divné,co až tak zajímavého by tam fotografovala... Po shlédnutí stylového WC v taverně nad Páleo Pilí,mne už na řeckých toaletách opravdu nemohlo nic překvapit. Plakát, který tam však objevila, měl doopravdy šťávu! Znázorňoval z mísy vylézajícího Poseidóna, kterak svým trojzubcem trestá slečnu,která neuposlechla nařízení o správném umístění použitého toaleťáku.
Dalším cílem je „kástel“. Správněji řečeno Kástro u Andimachie. Nejprve nenápadnou odbočku míjíme, ale hned omyl napravujeme a podél vojenského objektu po pravé straně pokračujeme po cestě k našemu cíli. Po levé straně se pase spousta koz a ovcí. Oblíbené to Laďčino filmovací téma. Už, už vytahuje kameru a chce, abych ji k uskutečnění jejího záměru dokonce i zastavil. To se zrovna moc nelíbilo dvěma hlídkujícím vojákům v protějších kasárnách. Těžko bychom jim asi vysvětlovali, že cílem našeho filmování u vojenského objektu jsou zrovna kozy... Raději přidávám plyn a honem pryč! Za chvilku již před sebou vidíme siluetu obrovské pevnosti.
Ve 14. století ji tu vybudovali johanité. Přístup do pevnosti je tzv. severní bránou. Za ní je ještě menší brána , na které je dodnes zachovalý erb bývalého velmistra řádu Pierra d´Aubusson a letopočet 1494. Pevnost je dnes volně přístupná, i když jsme u vchodu zahlédli pozůstatky jakési pokladny. Uvnitř však už toho moc nezbylo. Ruiny pár budov, dvě cisterny a dva kostelíky. Celý prostor bývalého hradu je porostlý obrovskými bodláky. Od jižní části hradeb je nádherný pohled na Kardaménu a její okolí. Můžete odtud vidět i ostrov Níssiros.
Při zpáteční cestě z pevnosti se Laďka konečně dočkala. Přes cestu zrovna přeháněli dva mladíci pořádný houf koz. V klidu zastavujeme a Laďka si natáčí ta nejběžnější zvířata na tomto ostrově. Jejich vemínka jsou vyschlá jako okolní vegetace. Kam se v tomto směru hrabou na své jmenovkyně u nás!
Projíždíme Kamari, původním přístavem Kefalosu,které je dnes srostlé s Ag,Stefanos. Nezapomenutelnými serpentinami se dostáváme do samotného Kefalosu. Nahoře odbočujeme vpravo a zastavujeme u kefalosského kastelu. Z něj zbylo opravdu málo, ale výhled na zátoku pod ním s ostrůvkem Kástri nám to zcela vynahradil. Dále po cestě zastavujeme u bývalého větrného mlýna. I on má už svá nejlepší léta za sebou... Zbyl z něj jen kamenný korpus s větrem pocuchanou střechou.
Za městem odbočujeme na křižovatce doleva na Limniónas. Cestou míjíme jeden z mnoha modrobílých kostelíků. Limniónas samotné je vlastně jen restaurace známá svými výbornými pokrmy z darů moře. Pod ní je malý rybářský přístav. Vzhledem k přítomným vlnám je přístav ukryt v malé laguně. Místní malá pláž se zpočátku jeví velice lákavě. Jemný písek, klidná voda, málo lidí...Jen co do ní vstoupíme, je po iluzi! Travnaté dno a v něm spousta odpadků. Honem pryč! Fotíme si jen malebné lodičky a přesunujeme se na druhou stranu. Malý přírodní záliv, vypadá docela hezky, ale přítomné vlny a skály nás od dalšího pokusu o koupání odrazují. Mimo dvou nudistů ukrytých mezi skalisky tam nikoho dalšího nevidíme..
Den jsme završili příjemným posezením na terase hotelového pokoje, při svíčce a s lahvinkou ze předvčerejška ušetřeného Imiglykosu. Romantickou idylku nám dokresluje kouzelný pohled na nedaleký ostrůvek Kástri, kde právě vychází měsíc v úplňku.. .

6.den putování. Na „divokém západě“.

Divoký západ-Kefalos-Mastichari-Sunny Beach

Dnešní putovní den vznikl jaksi nad plán. Zavinila to zdržení v hl.městě i v Paléo Pilí, která nás připravila o výlet na tzv. „divoký západ“. Říká se tak nejspodnějšímu, skoro liduprázdnému cípu ostrova. Včerejší den jsme jen relaxovali a proto se dnes již hlásí o své moje vrtule. Už včera jsem se zeptal v Manolisu, zda by nebyl k mání náš oblíbený skútr. Vše dobře dopadlo a ráno odjíždím na kýženém skútrovi. Ručička palivoměru však opět leží na nule. Asi je tu zvykem vracet skútry se suchou nádrží. K bezínce v Kamari to ale naštěstí stačí a my pokračujeme po serpentinách vzhůru do Kefalosu. Nahoře na křižovatce doleva a po chvíli stojíme na malé křižovatce, známé již z předchozí cesty k Ag.Theológos. Nyní jsme se vydáváme prozměnu vlevo. Ale tahle cesta je v dost špatném stavu. Měl jsem plné ruce toho, abych se všem těm děrám a rýhám vyhnul. Silnice (pokud se tak tato komunikace dala nazvat) se začala klikatit a stoupat vzhůru. Bohužel, její kvalita však mířila směrem opačným. Odměnou za utrpěné strasti nám ale jsou krásné výhledy na zátoku Kamari a nejužší místo ostrova . Trochu jsme sice posmutněli při pohledu na řadu vrtulí větrných elektráren hyzdící tuto panenskou přírodu, ale pokrok se nezastavil ani tady.
V nejvyšším bodě stoupání zastavujeme. Nejsme tu sami, už tu jeden skútr parkuje a viditelně nepochází z půjčovny. Správný odhad! Hned za skálou sedí starší chlápek a pohledem sleduje kozy pasoucí se na protější stráni. Cinkot jejich zvonečků dokresluje v okolním tichu jenom vrzání cikád. Prohodíme s pastevcem pár frází a po vyčerpání naší skrovné slovní zásoby se rozhlížíme kolem. Naši pozornost upoutává křeslo pro příznivce "kochání". Vedlejší tabule však více než názorně upozorňuje, že bychom při této bohulibé činnosti neměli z bezpečnostních důvodů pokuřovat!
Cestou dál míjíme po levé straně jakýsi vodojem, ale na rozhlížení není čas, protože silnice začíná prudce klesat. Monitorujeme i odbočku na vrchol Látra se značkou slepá silnice, ale držíme se možností našeho dopravního prostředku a zdravého rozumu. Za chvíli přijíždíme na nově zbudovanou terasu. Asfaltka dál nevede. Zaparkujeme a jdeme na obhlídku po prašné cestě dolů. Popravdě, nemáme ani potuchy, kde vlastně jsme! Prašná cesta je hned za první zatáčkou ukončena zamčenou bránou. Za ní jsou vidět obrysy kostela a malá zvonička. Opodál stojící míchačka vypovídá, že se zde něco opravuje. Přes vzrostlou vegetaci však není opravovaný objekt řádně vidět. Teprve později zjišťujeme, že se zřejmě jednalo o opuštěný klášter Ag. Ioánis Thymianós. Vracíme se zpět na terasu a shlížíme do údolí k moři. Zaujme nás ještě koza stojící na vcholu nejbližšího kopce. Její monumentální profil proti blankytně modré obloze je to poslední co tu před odjezdem vidíme. Kozy jsou vůbec to jediné, co tu můžete potkat. Laďka pořád nechápe, co tu mohou na těch vyprahlých skalách žrát...
Vracíme se zpět . V jednom místě chvíli nás zaujme červeně zbarvená hlína v okolí cesty, připomínající nám známé Kokini Hani na Krétě. Cesta je dost náročná. Ruce už mám od řídítek vytahané jako orangutan. Zastavujeme a odpočíváme. Všude v okolí tu roste divoký tymián a nádherně voní. Četné okolo stojící úly prozrazují, že právě zde vzniká ten nejlepší tymiánový med.
Na známém rozcestí se dáváme cestou k Ag.Theológos. Před příjezdem k pobřeží zastavujeme u malého modrobílého kostelíku. U vchodu kouří malá kadidelnice. Není zamčeno, tak vstupujeme. Zapálíme si každý svou svíčku, necháme pár drobných a cinkneme si venku zvonečkem. Před kostelíkem je strom a pod ním dvě židličky. Přímo to vyzývá k odpočinku. Z poledního rozjímání nás vyruší jemný cinkot kozích zvonečků. Stařenka vyháněla z protější ohrady na pastvu své malé stádečko koz. Na naše :„Kaliméra“, s úsměvem odpovídá. Je nám tu hezky,ani se nechce pokračovat dál...
Po chvíli přijíždí ke kostelíku mladý německý pár s terénní buginou a naši siestu nám přerušuje. Pokračujeme tedy dál směrem ke klášteru. Nakonec jsme ale stejně k žádnému nedojeli. Silnice končí u taverny na pobřeží, pod kterou je menší kamenitá pláž. Je čas oběda, tak míříme ke stolům. Na terase s krásným výhledem na moře pak u frappé rozjímáme,co dál. Nejprve si jdeme obhlédnout pláž. Bez bot do vody, které nevozíme, to tu ale asi nepůjde... Jsou tady i dost velké vlny. A protože už nikde v okolí nevidíme jinou, aspoň částečně vyasfaltovanou cestu, vracíme se zpět do Kefalosu.
Městečko Kefalos má asi 2500 obyvatel a vzniklo přibližně na místě prvního hlavního města ostrova – Astipaléi, zničeného v roce 412 n.l. silným zemětřesením. Zaparkujeme na parkovišti vpravo za hřbitovem. Procházíme skoro liduprázdnými uličkami městečka (je doba siesty) a přicházíme ke kostelíku v atypicky růžové barvě. Uvařeni ve vlastním potu však usuzujeme, že nejlepším nadcházejícím bodem programu bude koupání v moři-třeba v Mastichari.
Cestou za Kefalosem zastavuji - vycházím opět vstříc Laďčině slabosti pro filmování hospodářských zvířat. Po natočení pár kravek a oslíků podél silnice pokračujeme v cestě. Jen tiše doufám,že už je ta její kolekce hospodářských zvířat snad nyní kompletní... Mastichari nás dnes ale zklamalo. Vyplavené trávy je dnes na pláži víc, než jsme ochotni akceptovat. Otáčíme se hledáme něco přijatelnějšího. Za Mastichari odbočujeme v kopci u benzínky doprava. Míjíme jakýsi honosnější hotel, po pravé straně malý kostelík a nacházíme malou písčitou plážičku. Zrovna jí opouštěl mladý německý pár. Zřejmě se jim tam také líbilo, protože po sobě zanechali v písku do srdce vepsaný text: “Ich liebe dich“! Případné budoucí návštěvníky pláže budu muset ale trochu zklamat. Hned nad pláží totiž vyrůstá obrovský luxusní hotel, na kterém probíhaly dokončovací práce. Teď tu však ještě je vcelku klid a nám se ani nechce ven z vody! Okolní pobřeží nám také trošku připomíná okolí mysu Drástis na Korfu.
V naší „knize návštěv pláží" ležících severně od Ag.Stefanos,však chybí ještě jedno jméno -Sunny Beach. Popravdě řečeno jsou si všechny pláže v těchto místech podobné jako vejce vejci. Některé odděluje pouze skalisko, jiné na sebe dokonce přímo navazují. Odbočky k nim jsou zde celkem dobře značeny, i když se názvy úplně neshodují s vyznačením na mapách. Odbočujeme. Klasický „padák“ dolů k pobřeží, taverna a komu se nechce jít pěšky 100 metrů na pláž, může si ještě zkusit motokrosovou vložku v jízdě pískem. Sunny Bech , stejně jako okolní pláže nás nezklamala!
Snad to bylo způsobeno malým počtem rekreantů, snad na nás začala působit odjezdová depka... Nevím...Užívali jsme si zde ten předvečer odletu, jako by to byl snad poslední den v našem životě! Těch pár přítomných se asi nestačilo divit při pohledu na pár “v letech“ skotačících v moři, či zahrabávájící se navzájem po krk do písku...
---------------------------------------
Ostatní čas našeho pobytu jsme trávili klasickým lenošením na pláži, plaváním na ostrůvek Kástri procházkami po okolí, návštěvami místních taveren a nakupováním drobností pro blízké. Zejména však také k nabírání sil mezi jednotlivými putovními dny. Svoji dovolenou jsme si opravdu užili! Ostrov Kos nás mile překvapil a má určitě co nabídnout i vám!
A co ten v úvodu zmiňovaný lovečák? Netknutý jsme jej při odchodu z hotelu zanechali uklízečkám...
Autor
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A pro vytrvalce,kteří dočetli až sem,je přichystán malý "bonus"-tzn. něco navíc, za vynaloženou námahu a trpělivost. Možná tomu nebudete ani věřit, ale je to sepsán podle skutečných událostí,i když "pacošské pocity" na moji osobu nevztahujte! :-))) Příjemnou zábavu!
O jedné probdělé noci, aneb jak to vlastně je s tou řeckou leností?
(Z deníku věčně nespokojeného „pacoše“)

22:30 -Zmožen celodenním povalováním na pláži,se odebírám k zaslouženému
odpočinku. Bohužel následující dění v hotelu mi tuto bohulibou činnost dosti
ztěžuje...
23:00-24:00 -Osazenstvo hotelu v houfné míře navštěvuje WC a sprchuje se. Dokazuje to hučení trubek ve zdech hotelu.
01:15 -Poslední hlasité skupinky opouštějí společné balkóny a jdou se sprchovat. Netrvá jim to naštěstí dlouho, protože voda je již touto dobou studená.
01:30 - Pohádám se s manželkou, která nechce asistovat při lovu komárů.
02:00 - Tříletý klučina z vedlejšího pokoje pláče! Asi ho také otravují komáři...
02:15 -Ač stále vysáván, zmožen horkem na chvíli usínám...
03:30 -Budí mne strašný řev. Vražda? Ne! Venku se pouze hlasitě mrouskají místní kočky.
04:00 -Snažím se znovu po prožitém šoku usnout. Čáru přes rozpočet mi dělají
„prostatici“, kteří absolovují své první kolo na WC. Hukot vody v trubkách
připomíná zvuk jihoafrických vuvuzel.
05:15 -Vrány na protějším ostrůvku Kástri zahajují svůj sněm a krákají ostošest!
05:30 -Vyrovnat se jim snaží vrabci z protějším stromu.
05:45 -Hrdlička usedá na své tradiční místo - tv anténě a hlasitě cukruje!
06:00 -Personál hotelu začíná svou každodenní pracovní činnost.
06:05 -Děda (majitel hotelu) zapíná chřestící čerpadlo - začíná samozavlažování
hotelové flóry.
06:07 -Přibíhá k němu babka (manželka) a hlasitě pod našimi okny diskutují o úkolech pro tento den.
06:12 -Úkoly rozděleny! Děda se chápe švédských hrábí a drnčíce jimi ,vyhrabuje záhonky.Babka šondá v jídelně a s drkotáním přemisťuje a rovná stoly. Doplňuje ubrousky a rovná umělá kvítka na stolech. Pak šoupe s francouzskými okny, otevírá je a
větrá.
06:15 -Přijíždějí popeláři a na chvíli přehlušují veškerou činnost hotelového personálu.
06:18 -První „bazénoví povaleči“ umisťují osušky na „svoje“ lehátka u hotelového
bazénu.
06:20 -Opětovné hučení vody ve zdi prozrazuje,že „prostatikům“ začíná druhé kolo.
06:25 - Přijíždí korpulentní servírka na skútru a zapojuje se do úklidu.
06:30 -Klučina odvedle se po probuzení přemisťuje na společný balkón a vesele si
prozpěvuje!
06:35 -Babka přechází k baru u bazénu a šustivě zametá rýžovým koštětem.
06:36 -Uvolněné místo v jídelně zaujímá korpulentní servírka ,která pokračuje v úklidu.
Stírá mokrým hadrem podlahu a parapety u oken.
06:37 -Úklid graduje! Přicházejí další dvě uklízečky a šustí košťaty pod okny. Hlasitě u
toho štěbetají, zřejmě pomlouvají někoho třetího a nakonec se pohádají. Babka
je musí uklidňovat.
06:38 -Jedna část mužského personálu dováží od pekaře pytel bulek ke snídani a poté
začíná čistit bazén. Druhý chlápek si dělá pořádek v pool baru.
06:40 -Děda odkládá hrábě a začíná hadicí omývat zametené chodníky.Tryskající voda
zvesela pleská o kamenný povrch...
06:45 -Další „bazénoví povaleči“ zabírají lehátka a nemohouce dospat, odcházejí k ranní
procházce po pláži.
06:55 -Babka přebírá od dědy hadici a šplíchá si svůj rajón u baru a jídelny. Děda se
zatím věnuje uštipování odkvetlých květů ibišků.
07:00 -Korpulentní servírka zatím jezdí v jídelně jak namydlený blesk a zpocená skvrna
na jejich zádech se začíná povážlivě zvětšovat! Cleanuje s ruční stříkačkou
igelitové ubrusy na stolech a okamžitě je druhou rukou hadříkem stírá. Jeden
stůl - tři vteřiny. Úžasný čas!
07:12 -Synkovi odvedle došel pěvecký repertoár a začíná na balkóně úporně hrkat
nějakým autem.
07:15 -Další hučení vody ve zdi oznamuje,že začíná běžná ranní hygiena.
07:20 -Děda se rozčiluje, že mu babka zamotala hadici a hlasitě hubuje!
07:30 -Synek odvedle se nudí a zlobí. Potažmo dostává nářez a hlasitě řve!
07:45 -Korpuletní servírka dolešťuje francouzká okna jídelny. Jejich lesk je neuvěřitelný!
07:50 -Přemýšlím,proč nebylo za celou noc slyšet při zdejší výtečné "zvukovodivosti“
žádné zvuky „šmajchlování“? Částečně to možná vysvětluje věkové složení
ubytovaných,dále skutečnost, že mladé páry zde spí s dětmi ve společné posteli
nemajíce místa na přistýlku,takže...
A ostatní? Věci na kloub přišla manželka. Při usilovném, leč marném hledání
mušliček na pláži nacházela stále větší množství použitých výrobků
firmy „Durex“. Po prvotním znechucení nad znečištěnou pláží, prohlásila: “No
jo,kde to mají dělat, jestli mají takový hotel jako my“!
07:55 - Konec rozjímání! Je čas vstávat! Budím spokojeně chrupající manželku a
hurá na snídani, nebo nám ti „angláni“ zase zaberou všechny stoly!
Stejně mi ale nejde do hlavy, jak to s tou všude omílanou řeckou leností vlastně
je...

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (13)
20.09.12 11:55 Michaelka
P5íští rok asi pojedeme na Kos, a hotel budeme vybírat móóóc pečlivě:-)
06.05.12 13:49 Andreas (nepřihlášený uživatel) 80.243.102.***
Na ostrov Kos nemám jiné, než super vzpomínky. Minulý rok jsme tam jeli s cestovkou http://www.greece-tours.cz/. A byla to jedna z nejlepších dovolených vůbec :)
27.10.10 17:24 Kusnirova
Cestopis nudil, ale závěr byl vynikající. Ten jsem přečetla jedním dechem. Tudy se příště ubírat. Místo cestopisu postřehy,y.
24.10.10 21:57 hynek
Děkuji za všechny komentáře! Jen pro informaci-napsané to bylo během týdne,ale to "zeštíhlování" trvalo dva měsíce. :-)))Možná by se dalo ještě někde ubrat,ale bylo by to možná na úkor ucelenosti.Tak se mnou mějte trpělivost! :-)))
23.10.10 06:48 tony2
Nejdříve jsem si říkala, že to dočtu, až někdy pojedeme na Kos! Pak jsem se přemluvila a bylo to fajn!
10.10.10 23:54 Falco
Sbírala jsem odvahu, než jsem se do cestopisu pustila. Teď jsem ráda, že jsem ji (tedy tu odvahu), sebrala :-) Dílko se mi líbí, ač je tak dlouhé. Myslím, že pro ty, kteří se chystají na Kos, bude skvělým průvodcem. A ta poslední etuda? Ta mě opravdu pobavila. Díky.
07.10.10 23:22 apangelina
Fajn,sa mi páči cestopis
05.10.10 16:40 Chlupáč
Příliš rozvláčné .... Něco bych vůbec vynechal. Poslední pasáž může být pro někoho zajímavá .... No ale já si myslím, že je zbytečná. Přesto díky a jen tak dál. Chlupi
02.10.10 17:21 Lucelle
Strašně mě baví ta poslední etuda. Zvuky splachoání a sprchování mě taky neuvěřitelně iritují (ten první víc), snad jste to potom dospal na pláži, tam se stejně chrupe nejlíp! Díky za vtipné počtení.
02.10.10 15:49 manoulka
Tak si tu sedím, poslouchám krásné řecké lidovky a jako zákusek přikusuji tvůj lahodný cestopis...Výsledkem je lehká nostalgie, okořeněná úsměvem nad příjemně humorným a sugestivním cestopiskem. Dokonce i ta pasáž o depce, kterou jsem ještě stihla, mi nějak k tomu závěru sedla...Je to přesně to, co prožíváme všichni, kteří se pobláznili nezřízenou láskou k Řecku, k odjezdu to prostě patří, tedy podle mého názoru, . Prostě i ty chmury nás "bláznů" jsou součástí dovolené :-) Cestopis hodnotím nejvyšší možnou, probudil ve mě přesně ty pocity, které měl. Autorovi za něj ze srdce děkuji...:-)))
01.10.10 22:01 bedru
Také mě to nutí ohodnotit každou pasáž samostatně. TA první je příjemné čtení, bez závažných hrubek, já bych tuto část jen zkrátila, některé detaily vypustila. Zmínka o vrtuli v zadku a pacoších mi něco připomíná, stejně jako výlet na Kalymnos se skvělými průvodci. Druhá část je opravdu vtipná, jen mi k té první pasáži nepasuje, narušuje to zvolenou formu cestopisu. Buď bych tuto vtipnou část zapracovala rovnou do textu samotného cestopisu jako např. první noc v hotelu, protože v závěru cestopisu to jaksi postrádá logiku, anebo bych tento nápad rozvinula v samostatném dílku. Teď už bych to ovšem nechala tak, jak to je. Jinak naše komentáře pozbudou svého smyslu. Třetí část o depce bych vypustila úplně, ale jak se tak koukám, autor již tak učinil. Byl to takový zbytečný přídavek, který cestopis jen prodloužil, ale ničím neobohatil. V každém případě má autor talent, na kterém se dá stavět.
01.10.10 20:17 hynek
S tím závěrem mám stejný názor! Chmury sem nepatří,proto ho gumuji a děkuji za veřejné( i neveřejné) upozornění!
01.10.10 12:37 aarak
Moc pěkné připomenutí loňského Kosu. Pokud bych mohl ohodnotit jednotlivé části cestopisu zvlášť, pak úvodní cestopisná část je čtivá a vtipná. 2. část "O jedné probdělé noci" nemá chybu :-), jen mi k tomu trochu nesedí ten závěr O depce. Díky!
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
TzsSy
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝hynek˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy5
Galerie15
Hotely7
Diskuze1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací