Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 15
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Karpathos od A do Ž

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
13.08.10 13:49
Fotografií:
50
Přečteno:
6794
Soutěž:
2010
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
21 °C
Chybí informace
ZSZ, 17.5 m/s
Prolog
Adalbert :
Letos jsme s Řeckem ani nepočítali. Od jara krize, stávky, islandská sopka, navíc má dokonalá žena dostala dovolenou na začátek července, tou dobou do tepla nejezdíme. Jenže zasáhl svatý Petr : ještě po půlce června mizerné počasí, mizerná střednědobá předpověď, a když jsem se tiše zmínil o letošních cenách lastíků, padlo den ze dne rozhodnutí : letíme na Karpathos, do Lefkosu, což byl stejně jeden z našich výhledových cílů.

Želmíra :
Já věděla, jak to dopadne. Letos jsme plánovali auto, stan a cestování u nás, maximálně po Slovensku jako za starých časů, ale ten muj stejně celé jaro kouká na internetové stránky o Řecku. V práci se na mě holky dívaly jak na kaskadéra, když jsem řekla, kam letíme. Kdybych tušila, že meteorologové předpověď počasí odhadují podle žáby ve flašce ! Odjížděli jsme a místo slíbené zimy a deště byl hic jak v Kongu. Ještěže naše cestovka měla v ceně svoz, takže jsme ráno nastoupili do autobusu a navečer vystoupili v cíli (teda mezitím ještě kousek letadlem), prostě žádné starosti, od počátku jen a jen dovolená.

Den nultý
Adalbert :
Přistáváme na karpathoském letišti a zjišťujeme, že pověst ostrova co větrné hůrky nelhala : v moři hned u letiště se závratnou rychlostí prohánějí surfy. Také pověst o krásných horách mohu potvrdit již během přesunu autobusem po západní straně ostrova. Rozhlížím se po místech, která jsem doma našel v cestopisech a galeriích, pátrám po orientačních bodech pro výlety, až se nakonec objeví známý pohled na Lefkos z ptačí perspektivy. Za chvíli vystupujeme, pak kousek pěšky do našeho přechodného domova, tam autobus neprojede, ale zavazadla nám už vezou autem. Ubytujeme se, něco málo vybalíme a pelášíme k moři. Pláž pod sousedním hotelem Sarris, naše nejbližší, je také přesně taková jako na obrázcích a popisech : dlouhá, široká, písečná, ve vodě občas placatý kámen, vlny tentokrát mírné. Vzhledem k pokročilé hodině nikde nikdo, jen pár nedočkavců, kteří jako my právě dorazili a neodpustili si uvítací podvečerní slanou lázeň.

Želmíra :
Už jsem chtěla sáhnout pod sedadlo po vestě, když jsme přistávali s koly skoro ve vodě a pevná půda nikde na dohled. Vystoupila jsem přímo do průvanu jak od větráku z prádelny, ještěže jsem těžší než klobouk toho pána, co mu ulítl, jen vystrčil nos z letadla. Přežila jsem cestu po klikatých horských silničkách, kdybych se nebála, mohla bych se i kochat okolní krajinou. Asi deset hodin po odjezdu z domova jsme byli na až místě. Ten muj došel k našemu studiu, jako by tu už někdy byl, asi podle obrázků, co viděl na webu. Vyházeli jsme z kufrů to nejnutnější, něco pojedli a nejradši bych si lehla a spala. Ale nedalo mi to, museli jsme okamžitě na pláž, na kterou jsme koukali z terasy. Po tomhle koupání se mi fakt stejskalo.

Den první
Adalbert :
Ranní Lefkos nás vítá blankytnou oblohou, hřejivým sluncem a rozpustilým větříkem rozcuchávajícím vlasy. Snídáme na terase s krásnou vyhlídkou na moře hrající mnoha odstíny modré, přitom chránění od slunce i od větru. Hlavním bodem dopoledního programu je setkání s delegátkou. Informací o ostrově máme dost už z domova, ale vyslechneme si všechno se zájmem. Chvíli váháme nad nabízeným výletem do Olymposu, ovšem města nejsou naším oblíbeným cílem a pěší cesta zpátky soutěskou, která mě láká nejvíc, mi nepřijde jako dostatečný cíl celodenního putování. Místo toho se předběžně domlouváme s našimi novými známými bydlícími ve studiích naproti na společném pronájmu auta a přibližném itineráři cestování.
Hned po schůzce zahajujeme po včerejším zahřívacím kole průzkum lefkoských pláží. Neodoláme nadšenému popisu delegátky a vydáváme se na sever na první divokou pláž. Bílý písek, balvany rozseté po pobřeží, čisté klidné moře, teplá voda, v dohledu jen pár lidí, nádhera. Plavky letí dolů a příští hodinu přijímáme slunce, vodu a krásu okolní krajiny z úrovně hladiny. Zůstáváme až do večera , střídáme koupání a čtení ve stínu našeho plážového stanu nebo přilehlého kamenu, dokud nás nezmůže únava a hlad.

Želmíra :
Delegátka na uvítací schůzce byla příjemná holčina, ale na celodenní výlet do města mě teda nezlomila, radši mám přírodu. Hromadné výlety vlastně moc nemiluju, ať jsou kamkoliv. Naštěstí kočka z protějšího studia, co ji ten muj našel na netu ještě před odjezdem, měla i se svým partnerem podobnou představu, kam vyrazit, a tak jsme se domluvili, že si ostrov projedeme autem.
Nejsem žádná dobrovolná turistka, a že bych se musela za koupáním hrncovat bůhvíkam za roh, když mám tři pláže skoro před nosem, to bych fakt nemusela. Když jsem však viděla tu krásu a pohodu, bylo mi jasné, že mě odsud nikdo nedostane. Kam se hrabe včerejší pláž, neřkuli písák v Mělicích. Ani nevím, kdy jsme se vrátili domů, byla jsem ze slunce a vody tak utahaná, že mi přestal fungovat odhad času. To se mi v Řecku stává.

Den druhý
Adalbert :
Dnešní ráno je ve znamení oblačnosti nad horami. Už z letadla jsem zahlédl přímo nad Lefkosem mraky, nejvyšší hora Kali Limni je asi přitahuje. Včerejší projasnění bylo výjimkou potvrzující pravidlo platící během většiny dalších dní : dopoledne je v Lefkosu zataženo až polojasno, pak se slunce vynoří z oblak nad horami a svítí nerušeně až do večera.
Pro velký úspěch opakujeme první severní pláž. Vycházíme dřív, míříme tentokrát přímo k našemu včerejšímu místu u balvanu, který jednak pomáhá s větrem, jednak odpoledne vrhá příjemný stín, takže ani nemusíme plážovým stanem točit podle oběhu slunce po obloze. Dnes fouká víc než včera, ale pořád se dá v pohodě plavat. Naši známí přicházejí chvíli po nás a rozkládají se u jiného balvanu, poznáváme i pár včerejších návštěvníků, ale pláž mi přijde pořád skoro prázdná.
Porovnání máme hned navečer, vracíme se totiž dřív než včera a podnikáme průzkum dalších lefkoských pláží. Většina lidí už odešla, ale na hlavní městské pláži i v zátoce mezi ní a sarrisní pláži jich na náš vkus dost zbývá. V zátoce nečekaně docela fouká, i když je otevřená jen k západu, hlavní pláž je narvaná lehátky. Nic pro nás, sem budeme chodit opravdu jen naskok.

Želmíra :
Ještěže ráno slunce zůstalo zalezlé. I když jsme se včera mazali a schovávali ve stínu, naše tvarohová kůže stejně dávala najevo, že si tolik sluníčka bezbolestně libit nenechá. K moři jsme naštěstí došli ještě za polojasna, ale hned potom se rozsvítilo a pralo tak, že jediná věc kterou jsem potřebovala do vody, byly sluneční brýle. Olina s Láďou se usadili jinde, ale doplavali jsme si k nim. Kdybych se dneska připálila, mohlo by za to dlooouhé povídání u břehu ve vlnách, zatímco kluci plavali okolo.
V podvečer jsme zkontrolovali další pláže v centru Lefkosu. V zátoce průvan, mělké skalní bazénky nebyly o nic termálnější než moře kolem. Na hlavní pláži voda dobrá, píseček, mělčina, ale těch lehátek nacpaných jedno vedle druhého po celé šířce! A těch lidí i v tuhle hodinu ! A ještě k tomu abych se šněrovala do plavek, to teda ne.

Den třetí
Adalbert :
Ráno opět nad horami mraky a slunce za nimi, ale nám to vadí ještě míň než včera. Využíváme návštěvní hodiny naší delegátky, definitivně vzdáváme Olympos, zato přes ni objednáváme na čtyři dni auto. Konzultujeme naši připravenou množinu cílů, slaďujeme ji s množinou našemu vozidlu dostupných cest a těšíme se na úterý.
Zbytek dne opět patří naší první severní pláži. Podniknu průzkumnou výpravu i na druhou, před ostrovem Sokastro. Je možná ještě krásnější, víc za větrem, ale horší přístup a přece jen víc lidí ji z plánu pro příští dny vyřazují. Zkouším také šnorchlování, Egypt to sice není, ale u skal je k vidění pár druhů různobarevných ryb. Na závěr dne, kdy už se slunce bát nemusíme, dáváme na pláži volejbal s gymnastickým míčem. Zůstáváme u vody skoro poslední.

Želmíra :
Přemluvili mě na čtyři dni, na tak dlouho jsme auto nikde neměli. Jestli mě nedovezou na pláže, jako je ta naše, bude se mi po ní stýskat. Však jsme na ní dnes zůstali, až byli polopenzní rekreanti v Sarrisu dávno po večeři. Podvečer je přitom na pláži nejkrásnější : slunce ještě hřeje, ale už nepálí, nemusím se bát vystrčit nos nebo břicho, že mi zčervená, i vítr se trochu utišil a vlny uklidnily.
Večer jsme dali řeč s Olinou a Láďou, kteří dnes byli na první lefkoské pláži Potali. Tam jsme se chtěli vypravit zítra. Prý lehátka, lidi, vpravo tráva ve vodě, vlevo kameny ve vodě, nic, co by stálo za delší pochod. Shora z autobusu vypadala krásně, teda až na ty lehátka, ale odpustíme si ji, nemusíme mít všechno.

Den čtvrtý
Adalbert :
Ostatní buďto ráno déle spí nebo neprokoukli fintu s vykouknutím slunce z mraků nad horami hned po našem příchodu, ale dnes jsme na pláži první. Chceme si ji užít před cestovní přestávkou. Plavání, šnorchlování, knížka, totéž mnohokrát dokola, jen na něco k snědku jsme si po poledni odskočili domů. K výběžku proti Sokastru se tentokrát vydáváme spolu, ale na přeplavání jsou vlny příliš velké. Vidíme stezku vedoucí od cesty dolů k druhé pláži, zrovna se po ní někdo vrací, zjevně jsou na ní potřeba lepší boty než pantofle, v kterých chodíme k vodě my.
Večer čekáme u vína ze superhypermarketu Kourka (z Lefkosu směr Potali) s našimi příštími spolucestujícími na chlapíka z půjčovny, a než přijde, upřesňujeme nad mapou plán výletů. Spát jdeme dřív natěšení na příští dny.

Želmíra :
Takhle se mi to líbí : vstaneme, je pod mrakem, nasnídáme se, dojdeme na pláž, slunce vyleze. Nemuselo by tolik foukat, ale aspoň nemáme ve stanu na padnutí. Vlnám bych taky trochu ubrala, aspoň když lezu z vody, aby mě nenafackovaly jako když jsem jednou nedávala pozor. Jinak naprosto sqělý. Nechápu lidi, kteří se opékají na slunci a semtam se jdou jen smočit, já v té krásné čisté modré teplé vodě vydržím plavat klidně půl hodiny, ale na suchu se hned schovávám do stínu. Z celého času u vody jsme aspoň čtvrtinu strávili v ní. Navečer jsme se prošli k Sokastru. Úžinu bych přeplavala i pozadu, ale na břeh se ve vlnách nedalo vylézt. Ani kozí stezka k zadní pláži nebudila mou důvěru, příště půjdeme zas tam, kam chodíme pořád obr179.
Večer jsme poseděli na naší terase u místního červeného a čekali na auto. Olina a ten muj si notovali, kam všude pojedeme a co nesmíme vynechat, Láďa ani já jsme neměli tušení, co na nás chystají. Snad to s námi myslí dobře.

Den pátý
Adalbert :
Ráno vstáváme pro jistotu na budík, ale bez problémů, v půl deváté vyjíždíme a sbíráme naše parťáky u Lefkos Village. Nedaří se mi otevřít kufr, takže zavazadla dovnitř cpeme přes sklopená sedadla, naštěstí se Láďa ukazuje jako schopný spolujezdec a při příští zastávce vtipně kufr otvírá. Odemčený byl, ale další páčku bych pod osvětlením fakt nehledal.
Prvním cílem je, jak jinak, pláž Apella, přesněji řečeno Malá Apella. Nejdřív dlooouhý sjezd serpentinami z hlavní silnice, dole snadno parkujeme, skoro nikdo tu ještě není. Bez potíží nacházíme stezku z pláže přes skálu, šplháme nahoru, fotíme . Naše obutí je pravda spíše plážové než turistické a nejvyšší partie jsou v něm jen těžko schůdné. Přebírám raději všechna naše zavazadla do rukou a nechávám svou dokonalou ženu balancovat po skále bez zátěže. Ani sešup dolů není procházka růžovým sadem, ale zdoláváme ho všichni bez ztráty kytičky. Jsme tu první, takže vybíráme nejlepší místo pod skalou slibující nejvíc ochrany proti slunci i větru, deklarujeme pláž jako nudistickou a vrháme se do vln. Opravdu do vln, od severu fouká víc než u nás na západě a moře je docela divoké. Děvčatům sice nebrání v čilé konverzaci během plavání, ale zanáší je tak, že pokaždé skončí až u balvanů v jižním rohu pláže . Během dne dorazí několik dalších dvojic až skupin, dokonce sem doplavou i dva šnorchlisti kolem skály rozdělující obě Apelly . Testujeme opačný směr se záměrem odnést na zpáteční cestě všechno sami a umožnit našim partnerkám vodní cestu, ale ani jedna se na ni necítí, vlny jsou zvlášť u skal opravdu protivné. Po několika hodinách se vracíme stejnou cestou zpátky, tentokrát zkušeně a bez potíží. Aź tudy půjdeme příště, třeba to půjde i bosky. Velká Apella není zdaleka přeplněná, před skalou dokonce ani nefučí. Jenže my pokračujeme dál.
Druhou zastávkou je Kyra Panagia. Scénář je standardní : vydrápat se serpentinami na hlavní, kousek popojet a serpentinami dolů . Před pláží je parkoviště, míjíme amfiteátr lehátek, mimochodem při odpoledni úplně obsazených , nalézáme útočiště vlevo pod skalou se stínem v pohodě postačujícím pro naše deky, takže ani tady nemusíme stavět stan nebo slunečník . Proti větru v dnešním směru je celá zátoka krytá, což činí plavání velmi příjemným. Rušíme záměr navštívit ještě Kato Lakos, případně Achatu, zůstáváme tu až do večera.

Želmíra :
Už jsem byla vzhůru, když zazvonil budík, ale stejně je to nezvyk. Finta s otvíráním kufru mě rozesmála, ovšem pořád lepší, než když jsme kdysi v jednom půjčeném autě nenašli zpátečku a já musela zatlačit, abychom se dostali z parkoviště. Ale ta cesta. Sice všude asfalt, jenže silnice úzké, klikaté, nahoru skála, dolů sráz. Z Lefkosu do kopce to ještě šlo, ale na silnici na druhé straně ostrova jsem se skoro bála a v serpentinách k plážím úplně. Sama řídím celý život, ale tohle fakt nemusím.
Zrovna tak není mým koníčkem šplhat po skále přímo nad vodou, jako při přelejzání z jedné Apelly na druhou. Ten muj mi radil, ať si vezmu tenisky, přitom sám šel klidně v pantoflích, samozřejmě jsem neposlechla. Nahoře jsem neměla zrovna pocit sucha, jistoty a bezpečí, ale zdolala jsem všechny nástrahy a odpoledne cestou zpátky jsem dokonce dokázala vnímat krásy okolní krajiny. Nebýt vln a větru, byla bych tu úplně spokojená. Olina, kterou jsem ještě před pár dny neznala, se navíc ukázala jako kolegyně z oboru, takže jsme mohly probrat plno důležitých věcí a k tomu navíc pár společných známých, o nichž jsme původně ani nevěděli, že jsou společní.
Druhá dnešní pláž byla za větrem a bez vln, takže jsem překousla víc lidí i uvazování do plavek a užila si moc pěkného koupání. Jinam jsme už nejeli, však zítra je taky den.

Den šestý
Adalbert :
Prvním a poněkud netradičním bodem dnešního náročného programu je krátká pěší vycházka do hor. Zastavujeme nad tavernou Pine Tree, kde začíná značená cesta soutěskou Flaskias. Nemáme v úmyslu projít ji celou, nejhezčí část má být dole. Vydáváme se po stezce tu více, tu méně stoupající mezi vysoké skály s řadou zajímavých útvarů a nabízející nevšední výhledy . Po necelém kilometru necháváme děvčata za sebou a vylézáme s Láďou ke křížení s potokem u protilehlé skály . Střílím pár fotek hřebenu , Láďa snáší Olině kvítek z velkého rododendronového houští a vracíme se . Moc pěkné hory , všichni kvitují s povděkem, že jsme se tu zastavili.
Hlavním cílem je dnes pláž Diakofti. Jedeme po asfaltu až k letišti, objíždíme ho po prašné šotolině, na sporných rozvětveních volíme směr metodou "správná cesta je ta lepší". Stále není nic vidět, jen moře, až najednou se vyloupne plážová taverna a za ní zátoka s bělostným pískem jako z pohlednice . Má to jeden háček : dveře od auta na jedné straně nejdou otevřít, na druhé je rve vichr z ruky. Příííííšerně tu fučí. Vypadá to, že jen něco nafotíme a zbaběle zdrhneme. Jenže není třeba. Severní Diakofti o pár metrů dál na druhé straně poloostrova možná není tak malebná a nenabízí slunečníky, zato je krytá skalkou zachytávající průvan, takže tady lze nejen pobýt bez hvízdání meluzíny v uších, ale dokonce se dá bez rizika postavit stan. Neuvěřitelný rozdíl. Stavíme dočasná obydlí a hurá do vody. Je klidná jak v rybníce, čistá, teplá, občas s rybičkami. Několik minut se mění na několik hodin, až daleko po poledni opouštíme tohle krásné místo.
Vracíme se kolem letiště, ještě dvakrát vystoupíme na focení nebo krátké koupání, ale všudypřítomný vítr nás vyhání. Nechce se nám vracet se domů stejnou cestou a vydáváme se podél moře. Míjíme zátoku plnou surfařů, tohle nebude nic pro nás. Pak ovšem silnice končí a šotolinová cesta sice pokračuje, ale vůbec není v mapě. Odvážně pokračujeme ke stavením na horizontu před námi, ale nikde nikdo, teprve se tu staví. Po dalším kilometru zaplaťpámbu vyjíždíme znova na asfalt. Následujeme šipku ke kostelíku a k pláži Agios Theodoros a přichází druhé dnešní příjemné překvapení.
Na pláni s parkovištěm řádí stejný blizzard jako u Diakofti, ale pláž je v zálivu aspoň třicet metrů pod námi . Slunečníky, na nich jediný člověk, dole bezvětří, oblázky, hladina jak olej, sprcha na začátku pláže. Zalézáme za skálu na druhém konci , tady je na zbytek odpoledne naše výsostné území, na němž dodržujeme obvyklé ústrojní předpisy, a to i po pozdějším příchodu dalších dvou skupin.
Cestou zpátky se zastavujeme na městské pláži v Arkasse. Je hezká, písečná, ale nikomu z nás se do větru ani do vln nechce, a tak se vracíme domů.

Želmíra :
Dneska mě budík probudil. Co se dá dělat, když toho máme tolik v plánu. Sotva jsme vyjeli, už nás ten muj vyhnal pěšky do soutěsky. Já mám hory docela ráda, jen kdyby se v nich nemuselo do kopce. Vylezly jsme s Olinou mezi skalní stěny nad větvení roklí , v prvním ostrém stoupání jsme pustily kluky výš, když vypadali, že by nejradši vyběhli až na hřeben, a zatím jsme ve stínu borovic řešily aktuální problémy českého zdravotnictví . Dalo by se jít dál, po nás sem vyrazila jedna ještě starší skupina s turistickými hůlkami, odhodláním v očích a zjevně vyššími ambicemi.
Cestu k letišti jsme znali z příjezdu, nepřipadala mi tak strašná jako první den. Asi se mi po včerejších serpentinách posunul práh pudu sebezáchovy. Spíš mi přišla nekonečná ta polní cesta kolem letiště. Dojeli jsme na místo, otevřela jsem dveře a průvan mě skoro vytáhl za nimi. Nemám ráda vítr. Pláž byla přes sklo krásná, ale nevydržela bych tam ani deset minut, taky na ní skoro nikdo nebyl. Ještěže se kluci šli podívat na druhou pláž. Nechápu, jak takový malý kopeček dokázal odstínit hurikán řádící všude kolem, ale bylo tam nááádherně.
Odpoledne jsme popojeli dál. Ještě jednou jsem sice vlezla do vln, ale žádný zážitek. Už jsem si myslela, že se vichřice pro dnešek nezbavíme. Ještěže ten muj vymyslel teorii, že zákaz jezdit po cestách značených jako šotolinové se nevztahuje na cesty, které v mapách ještě nejsou, a projeli jsme podle azimutu až na výběžek ke Kásosu. Tamní pláž, která mi připadla jak lom Velká Amerika, byla dokonale schovaná, s čistou, teplou a klidnou vodou, jak to mám ráda . Dokonce i sprchu se sladkou vodou jsme našli a při odchodu využili. Větrná městská pláž v Arkasse, kde jsme se stavili na zpáteční cestě, už neměla šanci dostat mě znovu do vln.

Den sedmý
Adalbert :
Dnešním cílem číslo 1 je pláž Achata. Předevčírem, když jsme na Apelle vzdorovali větru a vlnám, tu prý byl úplný klid. Tentokrát není, pláž sice je v v hluboké zátoce, ale otočené proti větru, takže moře je docela povlněné. Přijíždíme mezi prvními, obcházíme slunečníky a zalézáme na pravé straně za skálu, do stínu a za vítr. Právě včas. Po pár minutách, když jsme zrovna všichni ve vodě, přicházejí další zájemci o totéž místo, zklamaně se rozhlížejí, na chvíli se usadí před naší skalou, jenže tam fouká, takže se jen vykoupou a odejdou pryč. Měli jsme štěstí, slunci se dá utéct pod komerční slunečníky nebo pod rozložitý strom uprostřed pláže, ale aspoň trochu za větrem je dnes na celé Achatě jen místo, kde ležíme. Pláž je oblázková, voda čistá a teplá jako všude na ostrově, rozhodně stojí za zastavení i za vykoupání. U skal je k vidění pár rybiček, jen na ostrůvek před zátokou se nedá kvůli vlnám vylézt. Pláž se brzy zaplňuje, zlatá Apella nebo včerejší pláže. Odpoledne, když do našeho zátiší začne svítit, odrážíme.
Bereme na kraji Pigadie benzín a z Aperi přejíždíme hory přes Othos s nadějí, že severovýchodní vítr z Achaty na západním pobřeží nebude tolik obtěžovat. Chyba. Tady chytil jiný směr, a tak popojíždíme, odškrtáváme pláže z Olininy podrobné mapy a nezastavujeme při pohledu na vlny na moři u žádné z nich. Až pláž Proni chráněná ze severu nám poskytuje, co hledáme. Maličká, písek s oblázky, schovaná za skalou, jak oáza klidu v rozbouřené době. Před námi ji bohužel objevily další dvě skupiny zájemců, i když všude jinde je dočista prázdno. Plavání zde tak bezstarostné není, protože poblíž břehu trčí z vody kameny a kousek dál už zas fičí. Hodil by se šnorchl, ale nechce se mi vracet se pro něj do auta. Hodilo by se přelehnout si k lepšímu vstupu do vody, když ostatní odjíždějí, ale ani my tu nebudeme do večera. Krásné místo, jen přijet první, řekl bych, že tu normálně nikdo nebývá. Vracíme se o něco dřív, navečer ještě seběhneme s mou dokonalou ženou na městskou pláž v Lefkosu, kde je všude píseček a nefouká snad vůbec nikdy.

Želmíra :
Co jsem komu udělala, vstávat o dovolené na budík. Škoda, že jsme si večer nedohodli pozdější odjezd. Snídala jsem s očima zalepenýma a probraly mě až serpentiny po cestě. Těšila jsem se na prázdnou klidnou pláž, ale dnešní Achata mi nenabídla ani jedno : už po ránu tu bylo víc lídí než kdekoli jinde a vítr foukal proti nám. Naštěstí jsme našli místečko kryté ze skalou. Voda nebyla tak rozbouřená, jak vypadala ze břehu, dálo se docela dobře plavat , i když ven ze zátoky, třeba k ostrůvku jako kluci, jsem se neodvážila, určitě by mi cákalo do očí. Asi jsme naštvali dva maníky, kteří dorazili chvíli po nás, zamířili rovnou na naše místo a s protáhlým obličejem odešli, když uviděli naše deky. Ještěže jsme ráno vyjeli včas a obsadili ho, jinak bych tu do odpoledne nevydržela.
Zajeli jsme pro benzín a vraceli se domů přes hory , abychom viděli zas jiný kus Karpathosu. Teorii, že když fouká na východě, tak na druhé straně hor nebude, jsem nevěřila ani za mák. Samozřejmě jsem měla pravdu, vlny hnané větrem připomínaly tsunami. Pláže vypadaly i z výšky dobře, ale není se na nich kam schovat a nebyla na nich ani noha. Až nakonec se nám povedlo zastavit na místě s pláží tak zašitou pod skalou, že bych ji sama v životě nenašla. Za chvíli jsme byli ve vodě. Koupání z našeho rohu teda nic moc, člověk aby se bál, že si ukopne palec, a na hloubce zas severák zvedal vlny. Taky bych čekala, že na tak mrňavé plážičce nikdo nebude. Sem musíme někdy ráno, lehnout si kousek vedle pod strom a vjezd zavalit balvanem, pak tu bude ráj. Všichni sice zanedlouho odešli, ale brzy jsme je následovali a dnešní koupání zakončili večer na lefkoské hlavní pláži.

Den osmý
Adalbert :
Na poslední cestovní den nám zbyly severní pláže. Hned ve Spoa sjíždíme k první z nich v Agios Nikolaos. Nejdřív chceme do zátoky jižně od vesnice, nalézáme správnou odbočku, ale výjezd přes hřeben po šotolině náš Hyundai nezvládá a pěšky se nám tak daleko nechce. Nezbývá než pokračovat dolů do přístavu. Naše modlitby vůči bohovi větrů byly dnes už na první pohled vyslyšeny, v dáli se sice moře vlní, ale v zálivu je hladina je jak na rybníce. Zakládáme tábor zkušeně až za pláží pod skalním převisem, který slibuje stín na celý den, a skáčeme do vody. Jsme tu první a než dorazí návštěvníci z Pigadie , kteří sem mají přece jen delší cestu, patří celá zátoka jen nám. Ani později se pláž nezaplní , asi není tak populární jako jiné kolem. Opouštíme ji až odpoledne, kdy stín z našeho převisu dosahuje až k moři a na oschnutí po koupání nás vyhání ze skal .
Vyjíždíme serpentinami zpět a míříme dál na sever k Agios Minas. Na mapě máme od delegátky zakřížkované, kam s naším autem smíme a kam už ne, to je v pořádku, avšak šotolinová cesta je nad naše morální síly. Přehrkáme kopec nad vesnicí, ale při pohledu na hory, vzdálenost na mapě a zvířený prach od protijedoucího džípu nás přestane pomalá poskakovaná bavit. Vzdáváme, otáčíme, zastavíme na pár snímků , věnujeme poslední pohled Apellám a operativně se rozhodujeme pro závěrečnou krátkou návštěvu Pigadie.
Zastavujeme na hlavní silnici. Vidíme dlouhou písečnou větrnou pláž , novou výstavbu na vršku , pár známých ubytovacích zařízení českých cestovek a to nám stačí. Nakupujeme něco domů, výběr i ceny jsou zde zřetelně lepší, ale jinak tohle místo na Lefkos nemá. Ještě pár obrázků z pláže a vracíme se východní cestou domů. V horách vybíháme na závěrečné focení ještě několikrát . Správná místa jsme si vyhlídli už dřív , ale nikdy nestihli včas zastavit. Teď máme zas slunce za kopcem, škoda. Vítr, o kterém jsme ráno u vody ani nevěděli, nahoře fučí silou vichřice, navíc docela studené. Vracíme se domů, vykládáme, vysypáváme písek z koberečků a čekáme na agenta půjčovny. Když ve smluvený čas nepřichází, necháváme klíče uvnitř, po hodině auto mizí.

Želmíra :
Už jsem si zvykla na ranní vstávání. Jsme asi jediní takoví blázni na ostrově, na pláž na druhé straně jsme dorazili úplně první. Nevěřila bych, že tady po zkušenostech s Apellou a s Achatou zažijeme koupání bez vln a větru, ale povedlo se. Nevím, proč jezdí ostatní jinam, z východních pláží se mi ta dnešní líbila nejvíc. Pár lidí, stín po celý den, vodička, tady bych vydržela celý den.
Na další slíbenou báječnou pláž jsme se nedostali. Kluci by asi odvážně pokračovali, ale nám děvčatům stačil první kilometr hrbaté prašné šotoliny a odhlasovaly jsme změnu plánu, a to na rychlou návštěvu Pigadie. Pěkné letovisko, dlouhá písečná pláž, ale bydlet bych tu se silnicí za zády nechtěla, my vesničani města tolik nemilujeme. Hory na zpáteční cestě se také předvedly : borovice ohnuté po větru , zima jak v Charkově na nádraží, fičák, že kdyby se ten muj nezapřel o svodidlo, snad by skončil i s foťákem v rokli. Strašidelná krajina . Za chvíli naposled sjíždíme do Lefkosu.a máme docestováno.

Den devátý
Adalbert :
Vstáváme asi nejpozději z celého pobytu, dokonce nestihneme obvyklý čas odchodu a jdeme na pláž za plného slunce. Naše místo je volné, není divu, těch pár lidí se bez problémů vejde. Doháníme, co jsme kvůli výletům zameškali. Koupání, plavání, i šnorchl jde dvakrát do vody, ve zbylém čase knižka ve stínu plážového stanu. Jeho stavba se dnes neobešla bez problémů, nenašli jsme kolíky, ale podařilo se nám ho nečekaně snadno postavit i bez nich, jen s pomocí kamenů, který je všude kolem spousta. Víme, kde se dá jít do vody bezpečně po písku, kde je nejteplejší voda a kde je k vidění nejvíc ryb. Je to prostě NAŠE PLÁŽ.

Želmíra :
Žádný budík a stejně jsem byla vzhůru, jako kdyby výpravy po ostrově měly pokračovat. No nic, naše pláž čeká. Viděli jsme několik jiných, ale srdce zůstalo tady. Kozí stezka za Sarrisem už mi nepřijde kozí, ani dlouhá cesta směrem k Sokastru není dlouhá, do vody boty nenosím jako první den, vlny mě nemlátí, větřík ani nevnímám. Nevím, jak dlouho bych tu vydržela, ale jistě víc dní, než kolik máme vyhrazeného času.
I ty stanové kolíky, které jsme oplakali, že asi zůstaly na Diakofti, jsme našli, ležely pod podlážkou a prvním zatěžovacím kamenem. Nechápu, jak jsme je ráno mohli přehlédnout.

Den desátý
Adalbert :
V poslední plnohodnotný koupací den pláž otvíráme i zavíráme, s výjimkou chvíle přes poledne tu trávíme celý čas. Slunce nejspíš ví, že tu jsme naposled, a vynořuje se z mraků dřív než jindy. Nebo to věděly ty mraky ? Nebo je odehnala Kali Limni, abychom se sem někdy vrátili ? Nevím. Vítr je slabší než včera, moře klidnější, i když na Sokastro se neodvažujeme ani dnes, možná i voda je teplejší, ale i tak v ní už od prvního dne vydržíme, dokud nás to baví, třebaže nejsme žádní otužilci. Poslední den jsme si užili.

Želmíra :
Mně se odsud nechce. První den se mi naše pláž zdála daleko , teď jdu tam a zpátky dvakrát denně a ani mi to nepřijde. Přišli jsme první, odešli poslední, všechny pláže včetně sarrisní byly dávno prázdné . Dopili jsme na terase červené z místního marketu a naposled pokoukali na západ slunce nad Sokastrem. Ani balit se mi nechtělo, ale trochu jsme pobalili, ať máme ráno víc času. Strašně rychle to tu uteklo.

Den jedenáctý
Adalbert :
Tak brzy jsme na pláži ještě nebyli. Parkujeme tentokrát bez stanu, bez šnorchlu a bez knížek hned na kraji u skály a užíváme si slunce a moře až do poslední chvíle. Před polednem se vracíme, bleskově sbalíme, připravíme na cestu a čekáme na terase na odvoz. Ještě pár snímků hlavní pláže a mračící se Kali Limni a musíme se rozloučit.
Pak už jde všechno obvyklým způsobem. Autobus na letiště, fronta na odbavení, let do Prahy, tam větší vedro než na jihu, přestup na autobus svozu, za chvíli jsme doma. Ani by člověk neřekl, že jsme se před pár hodinami koupali v moři.

Želmíra :
Ráno mě vzbudila cestovní horečka. Netušila jsem, jak ten muj chce stihnout sbalit, když skoro všechno potřebujeme na pláž nebo na cestu, ale k moři jsme prostě museli a hlídání času jsem radši nechala na něm, já spěch nemám ráda, byla bych zbytečně nervozní a to se v Řecku nedělá. Stihli jsme všechno, i když ještě hodinu před opuštěním studia, kdy mnozí ostatní už seděli na kufrech, jsme plavali v moři a užívali si posledních krásných chvil. Cesta domů byla pohodová : v serpentinách jsem se nebála, nýbrž hledala známá místa, vítr u letiště už taky znám na vlastní kůži. Pak jen letadlo, přestup na svoz a za chvíli jsme byli doma.

Epilog
Adalbert a Želmíra :
Nikdy nejezdíme dvakrát na stejné místo, ale jestli někdy začneme, Lefkos se právě dostal na první pořadí. Nejspíš to v tomto životě nestihneme, v Řecku máme ještě několik dalších cílů pro příští dovolené, ale pokud ano, a pokud Karpathos zůstane stejný jako teď...
My víme, že nezůstane. Přibude hotelů a apartmánů, přibude lidí, přibude asfaltu. Ale kdyby pro nic jiného, tak dokud tu bude tolik krásných a poloprázdných pláží, jako je ta nad Lefkosem a většina z těch, co jsme okusili na výletech, stojí za to sem přijet.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (4)
28.11.10 15:43 HaninaN
Děkuji za vyčerpávající informace o Karpathosu. Snad se tam také jednou podívám.
09.11.10 04:18 Kaťule
Hezké. Na jednu * to určitě není, já dávám 4*. =)
21.08.10 16:18 Lucelle
Počasí, koupání, vstávání, pláže, počasí, koupání, vstávání, pláže, den za dnem, psáno dvojmo a pro mě díky tomu tak trochu nuda na druhou. Myslím, že by se vtipný nápad dvojích komentářů nechal pojmout o moc zajímavěji, nicméně je znát talent :-) A netahaly mě za oči žádné chyby. Díky.
13.08.10 20:38 Kopecek
Pěkné, dobře napsané.......při čtení jsem se dobře pobavila
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
VnU8x
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝obsach˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy3
Hotely3
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací