Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 7
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Karpathos podruhé

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
05.07.10 21:08
Fotografií:
0
Přečteno:
5280
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Včera 23:50
15 °C
Chybí informace
VJV, 3.6 m/s
Úvod
Ostrov Karpathos jsme navštívili poprvé v roce 2006 a již tehdy se nám hluboce zaryl do srdíčka. V následujících letech jsme navštívili další, rovněž krásné ostrovy, ale ta touha navštívit Karpathos ještě jednou tam byla pořád. Když pak v roce 2009 strávila na Karpathosu dovolenou dcera a když jsme viděli fotky…..bylo víceméně rozhodnuto. Proč to lámat přes koleno a výjimečně nevyrazit na místo, kde jsme již jednou byli? Vždyť může být zajímavé srovnávat, co se od roku 2006 změnilo a navštívit místa, kam jsme se tenkrát nedostali. Sice mě trochu děsila a odrazovala popularita, kterou tento ostrov mezitím získal alespoň na stránkách recko.name, ale……21.června stojíme na letišti ve frontě na odbavení, nad hlavami nám svítí cedule KARPATHOS a v hlavě je plno plánů, co všechno nezbytně musíme na „našem“ ostrově snů navštívit. Těch míst je opravdu hodně a naše dovolená není nafukovací, takže uvidíme. Co by ale určitě nemělo chybět je:
1) jih ostrova s vrakem lodi, pláž Diakoftis – tu jsme minule nějak opomenuli,
Ag.Theodoros
2) malá Apela
3) pláž Kato Lako
4) pláž Minas, Nati, Agnotia na severu ostrova
5) pláž Vananda u přístavu Diafani
6) poutní místo Vroukounda
7) nejvyšší vrchol Kali Limni ……je toho prostě moc.

Den první: Amopi, pláž Potami
Vzhledem k příjezdu ke studiím AKTI až před 17. hodinou se toho tento den už moc stihnout nedalo, ale něco jsme přece jenom stihli. Po rychlém vybalení jsme vyrazili do půjčovny SUPERBIKES, kde jsme měli přes internet zamluvenou čtyřkolku Linhai 260. I přes naši jazykovou neschopnost jsme vše vyřídili celkem rychle a čtyřkolku i s kufrem jsme obdrželi za smluvených 22 € na den. Je sice pravda, že to byl asi největší vehikl, který tam měli, ale za tu cenu….. Pro krátkou projížďku a první vykoupání jsme zvolili pláž Potami, kam jsme vyrazili přes středisko Amopi pořád podél pobřeží. Sluníčko a šumění moře nám rychle vyhnalo z hlavy všechny chmury a dalo zapomenout i na podrážděnost, která nás nejspíš důsledkem vedra přepadla po příjezdu a způsobila i to, že jsme na první jízdu vyrazili bez foťáku a kamery, ale i bez telefonu. Naštěstí se nic nestalo a od zítřka už bude telefon i s číslem na delegátku součástí naší každodenní cestovní výbavy. Večer jsme nedošli ani do centra Pigadie, ale zakotvili jsme v taverně El Greco, která je kousek od půjčovny Superbikes. Tuto tavernu jsme si pamatovali ještě z roku 2006 a i majitel a číšník byli „původní“. Dokonce nás pozdravili česky a tvrdili, že si na nás pamatují. No nevím….po čtyřech letech…ale potěší to. Ceny asi trochu povyskočily, za skopová žebírka, Gyros na talíři a 1 litr červeného domácího vína jsme zaplatili 27 €.

Den druhý: Panagia Larniotisa, kostelík Ag.Kyriaki, pláž Diakofti, Menetes
Plán na dnešní den byl dojet na poutní místo kousek za Pigadií s velkým křížem – Panagia Larniotisa a ke kostelíku Ag.Kyriaki. Potom jsme chtěli vyrazit na pláž Diakofti. Když jsme ale dojeli ke kostelíku, bylo jasné, že budeme muset plán změnit. Naše super čtyřkolka „chcípla“ a museli jsme přepnout na rezervu, přestože jsme do ní včera večer nalili 11 litrů benzínu. S takovým benzínožroutem jsme při současných cenách benzínu v Řecku nechtěli mít nic společného a tak jsme vyrazili do Superbikes stroj reklamovat a vyměnit. S výměnou nebyl žádný problém a tak jsme po chvíli mohli pokračovat směr letiště a pláž Diakofti. Tam jsme dojeli bez problémů, protože odbočka ze silnice na Arkasu i další cesta na pláž byla značena. Zvolili jsme levou, vzdálenější část pláže, protože na ní bylo méně lidí a skoro žádné vlny. Koupání tu bylo velice příjemné a na písečné pláži se nám podařilo trochu vybarvit svoje po zimě vybledlá těla….. zatím tedy spíš do ruda než dohněda. Když už jsme měli povalování dost, rozhodli jsme se prohlédnout si ještě nějaké pláže za letištěm. Ale na rozdíl od prvního dne, kdy jsme přiletěli do téměř úplného bezvětří, byl docela veliký vítr a na moři byly vlny, takže koupat se tam moc nedalo. Nakonec jsme na jedné z pláží přece jenom zakotvili. Vlezla jsem i do vln, ale měla jsem potom co dělat, abych se dostala zpátky ke břehu. Takže pro příště budu mít z vln větší respekt.
Zpátky do Pigadie jsme se rozhodli nejet podél pobřeží, ale přes Menetes. Takže jsme projeli kolem větrných elektráren a cestou jsme se stavili ještě u malé, fotogenické kapličky Ag.Mamas. Dalo se tam i posedět a byl tu božský klid. Slyšet bylo jenom cinkání zvonků ovcí. Pak už jsme pokračovali do Menetes a cestou jsme míjeli plno dalších kostelíků, které už jsme si prohlédli při minulé návštěvě ostrova. Menetes nás přivítal svými uzoučkými uličkami, ale my už jsme byli po celodenním pobytu na sluníčku nějak zmoženi. Takže jsme se usadili v taverně u Kostase Zavolase plné místních chlapů hrajících karty a jiné stolní hry a osvěžili jsme se frapíčkem. Večer jsme se ještě vypravili do centra Pigadie, což je od studií Akti asi 1 – 1,5 km a povečeřeli jsme v jedné z taveren.


Den třetí: pláž Kato Lako, pláž Kyra Panagia
Dneska už od rána hodně foukalo a tak jsme byli docela rádi, že máme půjčenou čtyřkolku a ne motorku. V plánu byla pláž Kato Lako, na kterou jsme se chtěli dostat z Menetes přes vnitrozemí mezi horami a roklinami. Cesta je to hodně mizerná a kamenitá a od roku 2006, kdy jsme tudy projížděli na skútru, se tu nic nezměnilo. Jenom vedle cesty vyrostla nová organizovaná skládka…. třeba nebude odpad končit vysypaný do roklí. Jelikož se nad horami držely mraky a hodně foukalo, byla nám i zima, Rozhodli jsme se vytáhnout větrovky, které jsme si ráno pro tento účel přibalili a zjistili jsme, že jedna zůstala nedopatřením „doma“. To bylo první mínus dnešního dne a další se dostavilo hned vzápětí, když nám uletěla jedna z karimatek a skončila na dně rokliny. Vzhledem k absenci druhé bundy jsme zavrhli další vyjížďku do hor nad Voladou a planinu Lastos a nejbližší cestou jsme zamířili k východnímu pobřeží. Ze silnice vedoucí do Spoa jsme odbočili doprava k pláži Kyra Panagia a na druhé odbočce jsme odbočili zase doprava.
Jelikož cesta na Kato Lako není označena, odbočili jsme napoprvé hned na 1. odbočce, kterou jsme míjeli, ale záhy jsme zjistili, že jedeme asi špatně. Správná odbočka je naproti značené odbočce doleva na Myrtonas. Očekávala jsem náročný sjezd k moři,ale skutečnost byla snad ještě horší než očekávání. Nicméně se nám podařilo sjet až dolů a nejdříve jsme se usadili a manžel později i uložil do houpací sítě v improvizovaném přírodním „bufetu“ pod borovicemi,aby nabral síly po vyčerpávající cestě dolů. Výletní loď na pláži nebyla, ale sami jsme tu také nebyli. Stály tu zaparkované už 3 džípy a za námi dolů dorazil i Fiátek Panda – to jsem docela obdivovala odvahu řidiče. Z informací na recko.name jsem věděla, že lehátka na pláži Kato Lako jsou zdarma, pokud zde není výletní loď. Takže jsme si hned dvě odtáhli do stínu a užívali si pohodičky na pláži stejně jako ostatní. Ale netrvalo dlouho a dorazil výběrčí. Chtěl sice jenom 3 € za obě lehátka, ale i tak nás to trochu zaskočilo. Na pláži jsme vydrželi až do doby, kdy se pláž začala halit do stínu. Pak už nás čekal jen adrenalinový návrat nahoru na silnici a ještě jsme sjeli dolů k pláži Kyra Panagia. Chtěla jsem se podívat, co se změnilo oproti roku 2006 tady. Řekla bych, že nic moc. Taverna zůstala, přibyly snad jenom nějaké další apartmány a studia a na pláži bylo víc lidí a slunečníků. Takže tahle pláž se mezi naše nej… nezařadila. Na večeři se nám nechtělo jít až do přístavu, a tak jsme si vybrali tavernu Pelagos, která je napravo od silnice směrem do centra Pigadie a hraje tu každý večer živá hudba. Při poslechu řecké muziky jsme strávili příjemný večer.

Den čtvrtý: vrak lodi na jihu ostrova, pláž Agrilaopotamos, pláž Ag.Theodoros
Plán na dnešní den byl dojít k vraku lodi na jihu ostrova. Je sice pravda, že jsme věděli, že je tam vojenské území a zákaz vstupu, ale na druhou stranu jsme na internetu viděli fotky od surfařů, kteří k vraku došli. Takže po menším dohadování, co vzít s sebou (manžel trval na tom, že s sebou ponese i závaží na potápění, které váží 6,5 kg), zvítězily moje argumenty a vyrazili jsme. Projeli jsme kolem surfařských pláží a u poslední jsme narazili na plot s dírou, ale zároveň s výstražnou cedulí, která upozorňovala na to, že objekt je hlídaný vojenskými psy. Navíc celou, ne zrovna krátkou trasu bychom šli po pobřeží, kam bylo vidět z protější pláže. Prostě jsme ztratili odvahu a tenhle plán zůstal neuskutečněn. A dobře jsme asi udělali, protože později jsme se od naší delegátky dozvěděli, že již nějaké odvážlivce, kteří se k vraku vypravili, vyzvedávala na policejní stanici. Nám zbývalo vymyslet náhradní plán a bylo rozhodnuto, že budeme pokračovat v prozkoumávání jihozápadních pláží. Takže jsme za letištěm opět odbočili doleva, ale později jsme neodbočili doleva na pláž Diakofti, ale na cestu doprava. Minuli jsme pláž, kde jsme se již koupali a pokračovali jsme po prašné cestě dál. Vybrali jsme si jednu osamocenou plážičku, na kterou se muselo slézt kousek dolů. Ale šlo to v pohodě a každopádně jsme tam byli sami. Když jsme se téhle pláže nabažili, vyjeli jsme o trochu výš na asfaltku, kterou tu vybudovali k pláži Agrilaopotamos. Je to pláž s jemňoučkým „saharským“ pískem, kde se nám v roce 2006 moc líbilo. Tehdy tady ale nebyla asfaltka, ale pouze prašná cesta. Po vykoupání jsme vyrazili k poslednímu našemu dnešnímu cíli a tím byla pláž Ag.Theodoros. Vyjeli jsme po kamenité cestě, ale když jsme kus popojeli, narazili jsme opět na nově vybudovanou asfaltku, která vedla až ke kostelíku. To pro nás bylo veliké překvapení. Před 4 roky byl tento kostelík v úplné pustině a tenkrát jsme to komentovali slovy, že je to tady jak ve filmu „7 statečných“. Dneska je tu kromě asfaltky vybudovaná i taverna a snack bar. Dole na pláži byla nějaká lehátka, ale pláž byla téměř zaplavena vodou. Možná se tady projevuje příliv a odliv a je pravda, že mi na pláže dorážíme většinou až odpoledne. Možná je dopoledne pláž širší a vlny nedosahují tak daleko. Třeba to někdy zjistím. Každopádně jsme se rozhodli vyzkoušet služby zdejší nové taverny a objednali jsme si řecký salát a pivo. Salátu bylo hodně a byl vynikající, ale hosty jsme tu byli jenom my. Nevím, jestli se taverna v těchto místech dokáže uživit. I když Řekové jsou skromní a mockrát jsme viděli budovat taverny, apartmány a studia v ještě opuštěnějších místech. Pro dnešní den už jsme toho měli dost, takže jsme dojeli do Arkasy a vyrazili směrem „domů“ do Pigadie. Na večeři jsme zvolili tavernu PIGADIA skoro na konci nábřeží. Měli tady vynikající gyros za 8 €.

Den pátý: Aperi, Lastos, Volada, pláž Achata
Dnešní den nezačal nijak moc hezky. Bylo zataženo a nad horami se honily mraky. Přesto jsme se rozhodli, že si vyjedeme do hor. Když jsme udělali první zastávku v Aperi, spadlo dokonce i pár dešťových kapek. Nenechali jsme se zastrašit a pokračovali jsme dál, do Volady, kde jsme nad fotbalovým hřištěm odbočili doprava do hor směr Lastos. Po chvíli jízdy se cesta rozdvojila a my jsme napoprvé vyrazili doleva. Vedla tam docela slušná asfaltka, která podle mě ani není vyznačená v mapě. Alespoň ne v té z roku 2006, kterou jsme byli vybaveni. Když jsme se neodvratně blížili k západnímu pobřeží, usoudili jsme, že jedeme špatně a rozhodli se pro návrat. No a na podruhé jsme vyrazili doprava, což se ukázalo jako správná volba. A pak už jsme jenom stoupali a stoupali a kochali se krásnými výhledy. Minuli jsme odbočku doprava, která vedla nahoru k radarům a pokračovali jsme dál podle směrovek na Kali Limni. Mraky se držely vysoko, takže v mlze byly jenom nejvyšší vrcholky a v naší nadmořské výšce bylo nádherně a i sluníčko někdy vykouklo. Zastávku jsme udělali u kostelíku Arch.Michaila, odkud se nádherně koukalo na Kali Limni zahalenou v mracích, na okolní kopce a náhorní planinu Lastos. Pásly se tu i krávy a všude bylo slyšet cinkání zvonců koz. Nechtěli jsme se vracet stejnou cestou nazpátek a rozhodli jsme se pokračovat v okruhu přes náhorní planinu. Nepokračovali jsme po cestě k taverně Kali Limni, ale odbočili doprava. Podle mapy bychom měli dojet opět do Volady. Asfaltka už ale dál nevedla, pouze kamenitá cesta. Po chvíli jsme zjistili, že těch cest tu vede několik, ale nějak intuitivně jsme zvolili tu správnou….. a byla to nádhera. Každou chvíli jsme zastavovali a vytahovali foťák a kameru. Všude voněly borovice a když se v hloubce pod námi objevila ještě pláž Kyra Panagia a později i Achata, až se nám tajil dech nad tou krásou. Zastavili jsme ještě u kostelíku Ag.Nikolaos, odkud byl také nádherný výhled na východní pobřeží. Byl tady i kohoutek s tekoucí vodou, zvoneček, na který jsme si mohli zacinkat a hromady kozích bobků. Kozy byly asi nejčastějšími návštěvnicemi tohoto kostelíku. Když jsme pak zdolali poslední část cesty a projeli jsme zahrádkami a vinicemi u Volady, vyjeli jsme na stejném místě nad fotbalovým hřištěm, kde jsme svoji dnešní vyjížďku do hor zahájili. Musím podotknout, že druhá část okruhu je vzhledem ke stavu cesty vhodná spíš jenom pro čtyřkolku nebo džíp. Ve Voladě jsme se ještě stavili v taverně Klimataria s vyhlídkovou terasou. Byla odtud vidět pěší
stezka na kopec s kaplí Ag.Stavros, kterou jsme navštívili při minulé návštěvě Karpathosu. Dali jsme si jedno frapíčko a 1 řecké kafe a mile nás překvapila cena – za oboje 2,40 €. Když jsme opouštěli tavernu, začaly se znovu stahovat ošklivé mraky a začalo i drobně pršet.
Naštěstí po chvíli déšť ustal a my se rozhodli zajet se ještě vykoupat na pláž Achata. Po klikaté silničce, kterou jsme před chvílí viděli shora, jsme dojeli až k pláži, ale na 1. pohled nás pláž zklamala. Po celé délce byla ve 2 řadách postavena lehátka a slunečníky a pro ostatní nezbývalo téměř žádné místo. Zjistili jsme také, že od minulé návštěvy tu přibylo další občerstvení. Nakonec jsme se přece jenom někam vmáčkli a nelitovali jsme. Voda je tady kouzelně čistá a manžel si pochvaloval i šnorchlování. Vydrželi jsme tady až do chvíle, kdy se pláž začala ponořovat do stínu a pak jsme vyrazili po známé silnici do Pigadie. Na večeři jsme se rozhodli vrátit do taverny El Greco, protože jídlo nám tady chutnalo, na uvítanou jsme dostali ouzo, jako předkrm 2 pomazánky a na závěr ještě meloun. Dříve tady býval pěkný výhled na nábřeží v Pigadii. Teď už je kvůli výstavbě nového hotelu vidět nábřeží jen kousíček.

Den šestý: radarová základna v horách, Mesochori, pláž Ag. Ioannis
Dnešní ráno začalo úplně jinak než to včerejší a to sluníčkem. Jelikož se ani nad kopci neválely mraky, rozhodli jsme se ještě jednou vyjet do hor, nahoru k radarové základně. Přibalili jsme nezbytné větrovky a vyrazili stejnou trasou jako včera, směr Aperi, Volada. Benzín jsme se rozhodli doplnit až u druhé benzínky na výjezdu z Pigadie, protože na té první nás včera pumpař pěkně ošidil. Chci věřit, že omylem nejspíš zapomněl vynulovat čerpací stojan, kde zůstalo přes 12 litrů benzínu a chtěl po nás 21€. Byli jsme z toho tak zaskočeni, že jsme mu je dali, ale vzhledem k tomu, že jsme doplňovali každý den plnou nádrž a vždy jsme platili tak 5 – 7 €, to byl nesmysl.
Nahoru k radarové základně jsme vyjeli bez problémů a z výšky 883 m nad mořem, což ukazovaly manželovy hodinky, jsme si užívali pohled dolů na pobřeží a zároveň na hory kolem nás. Na chviličku vykoukl z mraků i vrcholek Kali Limni. Když jsme si pohled z ptačí perspektivy dost užili, sjeli jsme zpátky do Volady a vydali se směrem na Spoa po nádherném východním pobřeží. Další naší zastávkou bylo hezké městečko Mesochori. Čtyřkolku jsme nechali na parkovišti nad městem a procházeli jsme uzounkými uličkami, kde se prolínala směs nových-obydlených domků a domků téměř zbořených, již neobydlených. Došli jsme až dolů a cestou mezi zahradami jsme se dostali na prostranství s několika kapličkami či kostelíky a s tavernou, kterou jsme se rozhodli navštívit. Taverna to byla opravdu svérázná, všechno kolem nás bylo popsáno jmény návštěvníků, kteří ji navštívili. Usadili jsme se a objednali si trapíčko. Byli jsme tu jedinými návštěvníky a vůbec celé městečko nám připadalo téměř vylidněné. Nepotkali jsme snad ani jednoho turistu, jen pár místních schovaných ve stínu. Pána, který nás obsluhoval, jsme vytrhli od oběda, ale studené kafe (ne moc povedené) nám s úsměvem přinesl. Jako dárek jsme dostali ještě citron ze zahrádky a na požádání i fixu, abychom se na jednom ze stolků mohli také zvěčnit. Prohlédli jsme si ještě kostel a místní raritu – 3 vyvěrající prameny. Pak už jsme zamířili zpátky do Spoa, kde jsme obhlédli začátek cesty do Olymbosu, kam jsme měli v plánu také vyrazit. Žádnou ceduli „zákaz vjezdu“ nebo něco podobného jsme nenašli a to nás uspokojilo. Na koupání jsme si vybrali pláž Ag.Ioannis, takže jsme ve Spoa odbočili doprava a sjížděli dolů do Agh.Nikolaos. Když už jsme byli skoro až tam, odbočili jsme opět doprava na kamenitou cestu. Po ní jsme jeli až na její konec a námi vybraná pláž byla někde pod námi. Chvíli nám trvalo, než jsme našli začátek pěšiny sestupující dolů, ale podařilo se a za chvíli už se pláž objevila před námi. Byla hezká, ale jedinou její chybou bylo, že nebyla moc velká a již na ní byly 4 páry. My jsme byli pátí a moc volného prostoru tam pro nás nezbylo. Ale vešli jsme se a koupání tam bylo super. Cestu zpátky už ani popisovat nebudu, protože na východním pobřeží vede jediná silnice a zabloudit se tam prostě nedá.

Den sedmý: Avlona, Vroukounda, Olymbos
S ohledem na výstavbu silnice do Olymbosu jsme vybrali neděli jako nejpříhodnější den pro cestu na sever. Trošku jsme si přivstali a vyrazili jsme už v 8 hodin ráno. Cestou do Spoa jsme nepotkali ani jedno vozidlo a silnici i se všemi krásnými výhledy jsme měli jen pro sebe. Těsně přes Spoa jsme odbočili doleva na upravovanou cestu do Olymbosu. Jak jsme předpokládali, v neděli se nepracovalo, pracovní stroje stály spořádaně na kraji a cesta byla bez problémů průjezdná. Oproti roku 2006 byla již většina silnice rozšířena. Asi to s tou dostavbou myslí vážně. Až tady povede asfaltka, ztratí tato cesta svůj punc něčeho dobrodružného, ale na druhou stranu asi místním usnadní život a do Olymbosu přivede více turistů. My jsme v Olymbosu tentokrát nezastavili. Odbočili jsme doprava na Diafani a před začínajícími serpentinami pak doleva na silnici směřující do Avlony. Odbočka není značena, je tu jen turistická značka. Do vesničky jsme dojeli za chvíli, celou jsme ji projeli, minuli jsme zdejší taverničku a pak jsme jeli ještě asi 500 m mezi zahrádkami až ke směrovce po levé straně cesty. Naším dnešním cílem byla Vroukounda. Čtyřkolku jsme nechali zaparkovanou u směrovky, protože dál už se musí pěšky a vyrazili jsme vybaveni 3 litry pití, věcmi na plavání včetně ploutví (závaží jsem naštěstí ukecala) a pochopitelně kamerou a foťákem.Nejdříve se prochází kolem zahrádek a políček až k vrátkům. Těmi jsme prošli a pokračovali po kamenitém chodníčku mezi kopci. První půlka cesty byla v pohodě, ale pak nás čekal celkem dost prudký sestup dolů. To by ani tak nevadilo nebýt toho, že byl opravdu krásný slunečný den bez jediného mráčku a při pomyšlení na zpáteční výstup…. Nicméně jsme pokračovali a asi za 1,5 hodiny byli dole. Nejdříve jsme se vydali ke kostelíčku, který tu byl, ale tam jsme neshledali nic zajímavého. Potom jsme se rozhodli vykoupat na zdejší pláži. Nebyla ničím výjimečná, ale byli jsme tu sami, pouze na vodě byla 1 rybářská loďka a za zády nám projela paní v kroji na plně naloženém oslíkovi. Osvěženi jsme se vydali až na špičku tohoto výběžku, kde je jakési poutní místo, kam v srpnu putují obyvatelé Olymbosu a Diafani a kde je pěkná skalní kaplička. Cestou se k nám přidali dva oslíci, kterých je tu celkem dost a šli vytrvale za námi. Nejspíš očekávali něco k snědku. Usadili jsme se ve stínu přístřešku se stoly a lavicemi a vybalili svačinu. Oslíky jsme měli stále za zády a neúnavně prozkoumávali všechny věci, které jsme měli odloženy na stole. O kousek svačiny jsme se s nimi podělili a pak jsme sešli ještě o kousek níž ke skalní kapličce. To je opravdu zvláštní místo, které má svou atmosféru. Vešli jsme dovnitř a zpočátku jsme nic neviděli, takže moc příjemný pocit to nebyl. Ale po chvilce se naše oči rozkoukaly a uviděli jsme malý oltář, stojan na zapalování svíček a pěknou křtitelnici.S pomocí blesku se nám podařilo udělat i pár fotografií a vrátili jsme se zpátky na světlo a na sluníčko. To se teď, ve 2 hodiny odpoledne, opravdu činilo a nás čekal zpáteční výstup. Kus cesty nás ještě doprovázeli „naši“ oslíci, kteří na nás trpělivě čekali, ale pak se nám je podařilo „předat“ italskému páru, který na Vroukoundu právě dorazil a kde asi očekávali novou svačinu. Výstup v tom 36ti stupňovém vedru nebyl zrovna procházka růžovým sadem, ale s přestávkou ve stínu za velikým balvanem, který je asi v polovině cesty a díky dostatku pití, které jsme s sebou nesli, jsme ho nakonec zvládli a asi v 16.00 hodin už jsme seděli v taverně v Avloně.Při vystupování ze čtyřkolky jsem zjistila, že máme v kole zaražený hřebík. Majitel taverny, když viděl naše bezradné obličeje, k nám ihned přiběhl s dotazem, jestli máme nějaký problém. Situaci vyhodnotil tak, že když nebudeme hřebík vytahovat, bude všechno OK. To jsme si také mysleli, ale přeci jenom nám do Pigadie zbýval pěkný kus cesty. Při zpáteční cestě jsme se ještě na chviličku stavili v Olymbosu, který jsme již navštívili a pořádně prozkoumali v roce 2006. Chtěli jsme si hlavně koupit nějaký suvenýr do naší sbírky. Vybrali jsme si dva obrázky a po prašné silnici vyrazili zpátky. S tím prachem to nijak strašné nebylo vzhledem k tomu, že jsme moc dalších vozidel, která prach vířila, nepotkali a vítr také nefoukal. Ale vydrncaní jsme byli řádně a těšili jsme se, až z té čtyřkolky slezem. Ale ještě nám zbýval úsek silnice ze Spoa. To už jsem jenom registrovala….odbočka k Apele……odbočka ke Kyra Panagia…….odbočka k Achatě a za 40 minut už jsme parkovali před studii Akti. Původně jsme měli obavy, jestli nám vystačí na tuto cestu benzín v nádrži, ale nakonec se ukázalo, že jsme spotřebovali jen asi 6 litrů. Trošku mě mrzelo, že jsme neměli víc času, protože bych moc ráda sjela ještě do Diafani a podívala se na pláž Vananda. Tak snad někdy příště.

Den osmý: pláž Damatria a návrší s výhledy v okolí
S ohledem na mého osobního řidiče a manžela v jednom, který byl po včerejší cestě trochu zmožený, jsme se rozhodli pro mírně odpočinkový den s tím, že nepojedeme nikam daleko. Nejdříve jsme vyrazili do Menetes a kousek za městečkem jsme odbočili doleva. Chtěli jsme se dostat k vysílači, kopuli a kostelíku nahoře nad městem. Na mapě tam byl značený výhled do okolí. Když se cesta rozdělovala, odbočili jsme doleva, doprava vedla cesta k dalším vysílačům. Myslela jsem si, že tam bude hezký výhled na Menetes, ale ten byl schovaný za hřebenem. Hezký výhled byl na zátoku u Pigaie a na zátoku u Amopi. Potom jsme se vrátili na silnici vedoucí z Pigadie na letiště a pokračovali směrem k letišti. Kousek před surfařskými plážemi jsme odbočili doleva k pláži Damatria, kterou jsme vybrali pro dnešní koupání. Nejdříve jsme ještě vyzkoušeli hodně špatnou cestu, která vedla doleva podle pobřeží. Na mapě jsem u ní měla vyznačené ještě další dvě plážičky. Ty jsme ale nenašli. Je sice pravda, že pod námi nějaká plážička byla, ale sestup k ní by byl asi dost krkolomný. Takže jsme se vrátili na pláž Damatria a nelitovali jsme. Pláž je to kamenitá, ale ve vodě je bílý píseček. Je tu docela dlouho mělčina a mezi kameny na pravé straně pláže i dost rybiček. Také škebliček na dně tu manžel našel zatím nejvíc. Když už jsme měli sluníčka dost a do večera zbývalo ještě dost času, rozhodli jsme se ještě jednou vyrazit ke kostelíku Ag.Kyriaki, odkud jsme se minule museli vrátit pro nedostatek benzínu a pro samý vztek jsme si ho ani neprohlédli. Takže jsme se vrátili do Pigadie a vyrazili nahoru. Minuli jsme místo zvané Panagia Larniotisa s křížem a po chvíli dalšího stoupání byli u kostelíku. Tentokrát jsme si ho už pořádně prohlédli a ocenili jsme i vyhlídku po okolí. Ale chtěli jsme vidět ještě více a na mapě bylo kousek nad kostelíkem značené místo s výhledem. To jsme si nemohli nechat ujít a tak jsme pokračovali dál, teď už po kamenité cestě nejdřív doleva a pak doprava. Opět jsme dorazili k nějakému vysílači nebo spíš obraceči signálu a z tohoto místa byl opravdu pěkný výhled na celou Pigadii a záplavu borovic pod námi. Pak už jsme se vrátili zpátky na cestu a vyrazili zpět do Pigadie, abychom odpočinkem a večeří ukončili svůj mírně odpočinkový den.

Den devátý: pláž Ag.Nikolaos u Arkasy, Finiky. Lefkos, Pyles, Othos
Dnešní den byl alespoň ze začátku slušně řečeno k naštvání. Začalo to každodenním doplňováním benzínu do čtyřkolky. Vzhledem k tomu, že jsme toho včera moc nenajezdili, měla jsem v ruce připravených asi 8 € na zaplacení.Když jsem viděla, jak na stojanu naskočilo skoro 20 €, nevěřila jsem vlastním očím. Začali jsme věřit tomu, co nám již naznačil majitel půjčovny. Říkal, že nám benzín ze čtyřkolky, která nemá uzamykatelnou nádrž, někdo v noci „vycucnul“. Nechtělo se nám tomu věřit, protože v Řecku jsme se nikdy s ničím podobným nesetkali, ale asi jsme nebyli jediní a jiné vysvětlení jsme nenašli. Když jsme se vzpamatovali z šoku, vyrazili jsme směrem na Arkasu, protože jsme chtěli navštívit pláž Ag.Nikolaos. Druhá rána přišla vzápětí. Někde nad surfařskými plážemi nás zastavila za námi autem jedoucí turistka s tím, že se nám viklá zadní kolo. Po prohlídce čtyřkolky jsme zjistili, že ze 4 šroubů 2 chybí a 3. byl těsně před vypadnutím. Nářadí jsme žádné neměli. Usoudili jsme, že s vozidlem v tomto stavu dál jet nemůžeme, protože to už bylo vážně o zabití. S ohledem na naše jazykové znalosti nám bylo jasné, že se sami s lidmi z půjčovny nedomluvíme a tak jsme zavolali naší delegátce Janě a nadiktovali jí číslo na půjčovnu. Smířeni s tím, jak budeme stát na sluníčku na kraji silnice kdo ví jak dlouho, jsme nakonec byli překvapeni rychlostí, s jakou se vše vyřídilo. Neuplynulo ani půl hodiny a přijelo auto z půjčovny s naloženou čtyřkolkou a vozítko nám vyměnili. To jsme opravdu moc ocenili a doufali jsme, že to pro dnešek bude již poslední špatná věc, která nás potkala. Po přeložení věcí jsme tedy vyrazili na vybranou pláž a po příjezdu jsme jen zírali, jak se to tady změnilo. Přibyl tady apartmánový komplex s bazénem, veliké parkoviště a nová taverna. Ale pláž zůstala stejná a i když tady byla lehátka a slunečníky, zbývalo místo i pro ostatní a lidí tady také moc nebylo. Byly vlny, ale takové akorát. Na této pláži je výhoda, že je tady dlouho mělko a píseček, takže se dá ve vlnách dobře blbnout. A to jsme také udělali. Když jsme si vln dost užili, rozhodli jsme se pokračovat v cestě, protože jsme chtěli dojet až do Lefkosu se zastávkou v přístavu Finiky. Přístav jsme si jenom v rychlosti prohlédli, protože jsme ještě neměli chuť na koupání ani na občerstvení. Dál jsme míjeli odbočky k plážím Kamarakia, Agh.Georgios, Sikelao a Pronti, ale k moři jsme nezajížděli. Dost foukalo a byly vlny, takže pokud by tam nebyl písek, byl by špatný přístup do vody. Na občerstvení jsme zvolili až tavernu Pina tree, kterou jsme znali již z minula. Leží nedaleko pláže Adia a je tu moc pěkné posezení v záplavě květů s vyhlídkou na moře. Pečou tu i vlastní domácí chleba. Po občerstvení jsme vyrazili s tím, že již dojedeme až do Lefkosu. Asi v polovině cesty jsem si všimla, jak manžel každou chvíli kroutí hlavou a jako bych slyšela jeho slova: „Kam to zase jedem, taková dálka, kdy už tam budem?“ Měl totiž utkvělou představu, že nám určitě nestačí benzín na zpáteční cestu a vzhledem k rannímu nečekanému vydání u benzínky jsme neměli ani skoro žádnou hotovost. Za chvíli už ale pod námi vykoukl Lefkos v celé své kráse všech svých pláží. Vybrali jsme si tu předposlední, protože na ní nebyly vlny a nebylo tam tolik lidí jako na předchozí pláži. Koupání tady bylo příjemné a moc hezký byl také pohled na vysoké hory za námi s přebíhajícími mráčky. Zpátky jsme se rozhodli jet přes Pyles, Othos, Voladu a Aperi. Při stoupání nahoru do Pyles jsem obdivovala okolní krajinu, ale zároveň jsem slyšela němou výčitku svého manžela: „Kudy mě to zase žene? Vždyť při jízdě do kopce to přece žere nejvíc benzínu.“ V Pyles jsme na chviličku zastavili, prošli jsme se uličkami, pozdravili místní, udělali pár fotek a pokračovali jsme do Othosu. Projížděli jsme jeho úzkými uličkami, minuli jsme muzeum a zastavili jsme až u kostelíku asi uprostřed vesnice, vedle kterého vyvěrá pramen. Říká se o něm, že je léčivý. Vodu jsme nepili, ale pro jistotu ( co kdyby…..? ) jsme se oba dva vodou opláchli. A pak už jsme jenom projeli Voladu a začali sjíždět do Aperi. Manželovi se viditelně ulevilo, že už jedeme dolů a začal věřit, že dojedeme. Nakonec se jeho „sýčkování“ ukázalo jako neopodstatněné a benzín nám v nádrži ještě nějaký zbyl. Ale jako řidiče ho chápu. U čtyřkolky je nevýhoda, že nemá ukazatel stavu paliva a tudíž jeden vlastně pořád neví, na čem je. Večer jsme se ještě stavili v půjčovně, aby nám na smlouvě opět opravili SPZ, ale všechno bylo jinak. „Naše“ čtyřkolka již byla opravená a tak jsme zase přesedali.

Den desátý: Apela, malá Apela
Protože to byl náš již poslední celý den na ostrově, rozhodli jsme se užít si hlavně koupání. Vypravili jsme se na pláž Apela a to tentokrát rovnou, bez zastávek. U pláže již bylo zaparkovaných dost vozidel, ale my jsme měli v plánu pláž jenom přejít a přes útes se dostat na tzv. malou Apelu. To se nám bez problémů podařilo a po závěrečném trochu příkřejším sestupu už jsme stanuli na pláži, která byla úplně opuštěná a tím pádem jenom „naše“. Pod skalami bylo i několik příjemných zákoutí ve stínu, takže pro strávení celého dne úplně ideální. Pláž je částečně písečná a částečně oblázková a je z ní pěkný pohled na hory v mracích na severní části ostrova. Za celé odpoledne sem kromě nás dorazily jenom 3 páry naháčů. A já jsem dokázala něco, k čemu mě moje drahá polovička už dávno přemlouvala. Manžel je totiž víc pod vodou než nad vodou a pořád se snažil ke šnorchlování přesvědčit i mě. Já jsem odmítala a odmítala, protože jsem to kdysi vyzkoušela a neměla jsem z toho žádný požitek. Tenkrát mi nateklo do brýlí, ty se zamlžily, nic jsem neviděla a hrozně mě pálily oči. A dýchání šnorchlem mi bylo také nepříjemné. Ale tentokrát jsem se přesvědčit nechala a ono to kupodivu šlo. Do brýlí mi neteklo, dýchat se dalo celkem v pohodě a tak jsem jenom litovala, že už je poslední den a já z toho podmořského světa už moc neuvidím. Ale už vím, co mi určitě přinese pod stromeček ježíšek. Když jsme se vraceli ke čtyřkolce přes pláž Apela, ještě jsem si ji pořádně prohlédla. Je to hezká písečná pláž. Je tady sice hodně lehátek a hodně lidí, ale protože je to pláž docela veliká, zbývá i dost místa pro ostatní a pod stromy se dá schovat i do stínu. Když jsme ujížděli směr Pigadie, pozorovala jsem krajinu kolem sebe, v duchu se loučila a snažila se uložit si všechno, včetně vůní, do paměti. Večer jsme vrátili čtyřkolku a vyrazili ještě jednou do centra. Udělali jsme ještě nějaké fotky, dokoupili dárečky a na večeři jsme zvolili „naši“ tavernu El Greco, abychom se ještě rozloučili s jejím majitelem.

Den jedenáctý: odjezd
Protože odjezd na letiště byl stanoven až na 14:15 hod, zbyl nám ještě čas na pořízení nějakých záběrů z okolí našich studií Akti a na rozloučení se s mořem. Jelikož už jsme nebyli pojízdní, museli jsme se spokojit s pláží před studii. Pláž byla poloprázdná a když jsme poodešli ještě kousek dál od lehátek, našli jsme i místečko ve stínu pod stromem. Moře bylo příjemné, ale přístup do vody byl horší. Dno bylo kamenité a protože byly i trochu vlny, šlo se do vody i z vody trochu hůře. No a pak už tu byl autobus, který nás odvezl na letiště. Na letišti byly ještě trochu problémy, protože vypadla počítačová síť a my jsme nemohli být odbaveni. Stání ve frontě ve vydýchaná a neklimatizované hale nebylo zrovna příjemné, ale nakonec jsme jen s malým zpožděním odletěli.

Závěr
Ostrov Karpathos nás nezklamal a mezi všemi řeckými ostrovy pro nás zatím zůstává stále na špici. Přibývá sice hotelů, studií a silnic, ale i přesto si ostrov zachovává svoji svéráznou, drsnou krásu, není přeplněn turisty a má stále co nabídnout. My jsme nestihli navštívit pláže na severu (Vananda, Minas, Nati, Agnotia…) a ani na výstup na Kali Limni nám nezbyly síly, takže je pravděpodobné, že se na tento ostrov zase jednou, s odstupem několika let, vrátíme.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (6)
08.07.10 12:33 Lucelle
Hezké, to mě čeká Karpathos ještě mockrát, už se moc těším, protože na Kali Limni já nevylezu v životě!
07.07.10 08:30 nudista
Jani, s chutí jsem si početla barvité vylíčení vašich dobrodružných čtyřkolkových jízd a zážitků a těším se na místa, která vy už nyní znáte a my zatím ještě ne.
06.07.10 17:39 niky6
Janičko, mít pár dní po dovolené hotový cestopis - klobouk dolů. Máš můj obdiv i dík. Krásně napsané a navštívili jste místa, která máme též v plánu. S tou čtyřkolkou jsi mně ale trochu nahnala strach. :o))
06.07.10 17:32 javra
Zopákli jsme si něco,ale mnoho míst jsme nestihli,na Karpáthos není pro příští návštěvníky hezký cestopis.
06.07.10 16:21 sokolnice
Moc pěkně vylíčené zážitky, svezla jsem se s vámi.
06.07.10 10:56 Evulka
Pěkný cestopis.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
SzD36
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Kopecek˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy6
Galerie11
Místa1
Diskuze6
 
CK MARTED Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos