Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 15
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

AGIOS NIKITAS - lážo, plážo…

Autor:
Zařazeno:
Lefkada
Napsáno:
09.10.09 17:53
Fotografií:
40
Přečteno:
13442
Soutěž:
2009
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
23 °C
Polojasno
bezvětří
Lefkáda. Jeden z ostrovů v Jónském moři - vyfocen a popsán již tolikrát, že ho to snad už ani samotného nebaví…tato pláž z vršku, tamta odspodu, (pro jistotu to trochu přibarvíme, ať nám sousedi tu azurovou fakt závidí). Tam jsme se dobře nadlábli, tady stojí pivko tolik a gyros mněli fakt suprovej… Málokde se ale dozvíte podrobnější údaje o konkrétních lokalitách a přitom je to to první, po čem se při listování v katalogu nebo při serfování na netu pídíme – kde a jak prožijeme 11 nocí (těch hlavně) naší vysněné dovolené. Pojďte se tedy s námi projít po Agios Nikitas, kdysi rybářské vesničce, dnes hlavní turistické lokalitě na severozápadním pobřeží ostrova. Nebude to procházka nijak dlouhá, celá vesnice kopíruje cestu od zatáčky na hlavní cestě k přístavišti a má slabých 600 m a na šířku ji klidně přeplivnete, možná nadvakrát.
Poprvé spočine vaše noha na půdě AN na tomto místě, mezi půjčovnami aut a skůtrů. Jakmile vyrvete kufry z útrob autobusu (jste první na trase, takže si na letišti počkejte a kufry uložte mazaně jako poslední) tak neváhejte, rozhlédněte se a začněte velebit prozřetelnost že jste zakotvili právě zde, neboť vězte, že (jak při pozdějších projížďkách po ostrově zjistíte) klidnější a původnější turistickou lokalitu než je AN na Lefkádě nenajdete (alespoň teď v září, na konci sezóny, nechci vidět, jak to tady vypadá, když mají taliáni celonárodní dovolenou a vezmou A.Nikitas útokem…). Půvab AN nejlépe vychutnáte brzy ráno, kdy turisté ještě spolehlivě vyspávají a domorodci se pomalu ospale schází k přípravě na nový den. Kousek pod zábranou se zákazem vjezdu do pěší zóny (zákaz stejně skoro každý ignoruje, ulice je plná aut) je umístěn bankomat, neboli trapéza, o pár metrů níže je „naše“ sámoška s pohodovým usměvavým majitelem – v pohodě si u kasy vykuřuje a na nějaký zákaz kouření pěkně po řecku kašle. S jeho velice příjemnou paní jsme vždy prohodili pár slov, jak je dnes zase hezky, že tohle pečívo je se špenátem a tohle zase tvarohové z vanilkou – ještě teď se mi sbíhají sliny… Jen si to představte: čerstvý, křupavý, hmmmm… řecký chléb sypaný sezamem, máznutý českým máslem a k tomu čerstvě utržené fíky, které rostou vedle našeho studia, to vše završené tou voňavou a křehkou dobrotou, která na vás juká z pytlíčku… k dokonalé iluzi si kupte i pravou řeckou kávu (je v takových stříbrných kafesáčcích s nápisem BRAVO klasikos).
Je úžasné, jak místní dokázali včlenit původní vegetaci do celkové stylizace AN. Uprostřed silnice, kde mají pomalu problém projet popeláři, rostou nádherné olivovníky, pro jistotu ještě obehnané vydlážděnou obezdívkou ( v době našeho pobytu byla obydlena rodinkou řecké odnože hipies včetně dvou ospalých hafanů, ti pohodáři od poledne do večera vyráběli a nabízeli přívěsky z řemínků a korálků a pánské sukně – žádnej fofr, jsme na světě jenom chvíli a práce není zajíc…), po hlavě vás něžně hladí větve palem, cesta pod nohama je klasicky dlážděná lámaným vápencem( trochu klouže, neboť je vyleštěna podrážkami z celého světa). Pomalu projdete kolem taverny Poseidon a najednou jste v místě, které se tak trochu vymyká zbytku této promenády. Žádná taverna, žádný supermarket, jen původní zákoutí, ze kterého na vás pokřikuje straka (ty ostatně svádí s kočkami každé ráno boj o zbytky nachystané k odvozu), boční uličky jsou tak úzké, že máte strach, aby jste nevlezli někomu do ložnice. Neváhejte a vydejte se na průzkum, času máte dost, vždyť sluníčko na vás počká a ty vaše holky stejně ještě spí…Prokličkujte mezi zahradami, apartmány a hotýlky, objevte původní olivové sady, které dávají chladivý stín a v noci vám naporcují takovou dávku něžného ticha, že se vám z toho zatočí hlava. Najednou jste u místního hřbitůvku, udržovaného s až pedantskou dokonalostí, na každém hrobě oblázky ohlazené příbojem – vždyť A.Nikitas byla a stále ještě JE rybářská vesnice, takže každý obyvatel má kousek moře nad hlavou i při poslední, tak dlouhé cestě….
…no a to už se pomalu blížíme na konec promenády, šplouchání vlnek (nebo jejich dunění, to záleží na tom, jakou má moře právě náladu) pomalu přehlušuje vaše šouravé kroky a vy jen tiše zíráte na tu nádheru - vraťte se sem večer s přáteli z webu, posaďte se do kavárničky na nábřeží, doslova pár kroků od čáry příboje a nasávejte vůně moře a Řecka… málokde se vám naskytne tolik romantiky pohromadě. Pokud se vydáte doleva , narazíte na původní pěšinu vedoucí k pláži Milos. V r. 2003 přeťal tuto cestu sesuv půdy po silném zemětřesení, takže schůdky se ztrácí pod nánosem zbytků krasové jeskyně, ještě dnes jsou vidět krystaly vápence…Když naopak budou vaše kroky směřovat doprava podél opuštěné taverny (počkejte, až se trochu uklidní vlny, jinak je ranní sprcha jistá), a prosmýknete se pod mohutným skalním převisem, na kterém vycházející slunce vykouzlí kamennou tvář boha větrů Aiolose , otevře se vám pohled na zátoku jak asi vypadala před vynálezem pojmu turista…
…a jdeme pomalu zpátky, dlažba už je opláchnuta (což je každodenní rituál, personál každé taverny ostříkává vodou cestu odvrchu až k moři), ulice ožívá besedou dodavatelů pečiva a zeleniny s obsluhou taveren i supermarketů (je přeci nutné probrat novinky z předešlého dne) , to vše pod pečlivým dohledem malého zrzka - jediné kočičky s řemínkem na krku (jako jedna z mála asi vlastní „svého“páníčka), na váš pozdrav „kaliméra“ odpoví každý s úsměvem, neboť každý Řek ví, že dnešek bude opravdu dobrý…. Je s podivem, jak se na vás i dnes, po půlroční invazi turistů, každý upřímně usmívá.
To už jsme došli nazpět k taverně Poseidon a tady zaostřete na roh zahrádky – nenápadně tu ze spousty zeleně vystrkuje svoje rameno ukazatel cesty k pláži Milos. Nakonec – cesta to není dlouhá, tak hurá vzbudit holky, nasnídat se, šup do plavek a jde se (nezapomeňte hlavně na dostatek tekutin, Milos je bez plážového komfortu – zaplaťpánbuh)…Zamiřte si to podle ukazatele uličkou do kopečka, vyšlapte po nízkých schodech mezi keři (cestou minete zídku, za kterou se ukrývá hotelový bazén plný bazénových povalečů – tohle nikdy nepochopím, nejedu přeci k moři proto, abych se týden impregnoval v chlorované vodě), a první, co vás ohromí, je letitý olivovník , ten musel obdivovat snad už Odyseus. A šlapeme dál: když už jste kousek od potůčku (on to vlastně není potůček, voda vytéká z jakési záhadné stavby ukryté v porostu o pár metrů výš), všimněte si, že mezi opunciemi po levé ruce prosvítá napůl zazděná jeskyně – a uvnitř se ukrývá tento skvost , stojící na základně o velikosti standardního kýble na vodu, navzdory všem fyzikálním zákonům a pro výsměch gravitaci. Jak šlapete výš a výš , jste nuceni v tom vražedném vedru (zítra musíme vyrazit dřív !!!) hned otírat orosená čela, hned zase doplňovat tekutiny a to je dobře: pokochejte se tou krásou okolo vás , tohle doma určitě nemáte. Pak se najednou terén vyrovná, vy projdete kolem polorozpadlé kamenné stavby a zastavíte se na pár doušku pod příjemným stínem…. nádhera, že… To už koncert cikád, které vám celou cestu jako předskokani nedočkavě očekávaného koncertu šmidlají do ucha úvodní part, pomalu přehlušuje mohutné ššššŠŠŠŠŠšššš - to není ani tak šplouchání, jako spíš šílený trysk zpěněných mořských koní, kteří se bez přestání ženou podél pobřeží a s každým dopadem mokrých kopyt to ZADUNÍ!!!!…pardón, to ty můzy a Metaxa na inspiraci. Kdo ještě neví, ten nechť zatají dech a nechá se vést se zavřenýma očima, protože následuje – MILOS , ve vší modré pravdě, která NEMŮŽE být vyřčena, ba ani vyfocena, to se prostě musí zažít… (poté, co jsme se důvěrněji poznali, překřtili jsme ho na Miloše). Cesta dolů je už veselejší, stejně ji ani nevnímáte, pořád máte vpravo hleď a kocháte se. Po chvíli tu krásu jeden pohled nepojme a úplně dole zjistíte, jak jste proti té OBROVSKÉ pláži nepatrní. Když budete mít štěstí, tak si sice moc nezaplavete, ale zase už nemusíte letět do tichomoří, protože takové vlny jaké jsou tady, stejně nikde jinde nenajdete… Ale klídek, za dva dny bude Miloš jako beránek a vlnky vám budou sotva olizovat kotníky. A za další tři, čtyři dny – tuny vody do vás znovu o duši buší jak mokré perlíky. Nudit se tu nebudete a za chvíli je tu západ slunce – není nad to, sdílet ho spolu s milovanými bytostmi, pár metrů od vás sdílí podobné pocity kámoš s priatelkou…. Cestu zpět do civilizace si taky pěkně vychutnáte, jak to šlo dolů dobře, tak nahoru je to jaksi - nahoru. Soumrak je tu takovým fofrem, že do AN doklopýtáte už za tmy. Takže – hurá do nočního života. Vzduch je plný vůní a máte co dělat, aby jste nezakotvili hned v první taverně na kterou narazíte. Přeji vám tedy šťastnou ruku při výběru a KALIOREXI…
Co se týče toho lážo, plážo – doporučuji zapůjčit nějaký samohyb, nejlépe na čtyřech kolech. Když budete mít štěstí jako my, tak na vás zbude „jenom“ Pajero za 108 euro na tři dny (za ty tři dny jsme projeli benzín za 35 e.), ale pokud chcete pláže na Lefkádě nejenom vidět, ale i ochutnat, doporučuji půjčit auto minimálně na 5 dnů. Západní břeh Lefkády je v podstatě jedna dlouhá pláž občas přerušená skaliskem, což je důvod, aby se pláž za rohem jmenovala jinak. Jediná pláž (kromě Miloše, samozřejmě), kterou jsme navštívili pěšky, byla Kathisma (čistá hodinka chůze až k vodě, u benzínky doprava…), mnohými označována jako jedna z nejhezčích. Možná kdysi…Na první pohled je vše jak má být: kompletní paleta všech odstínů modré a ještě nějaká ta azurová navíc, u břehu moře prosycené bublinkami vzduchu od silného příboje, krásně vše doplňují sytě zelené pefkoulas, ale pláž – to je vzorek komerčního hnusu. Chápu - plážový povaleč očekává, že silnice ho přivede až k moři a tři řady lehátek se slunečníkem a bar za zadkem je požadovaný standard, ale několik set metrů opravdu nádherné pláže zaneřáděné plážovým servisem, to je pro mne tedy síla. Takže jsme se přesunuli podél pláže k jižnímu cípu Kathismy (cestou nás doprovázeli bratři Gibové a pomocí několika stomegawatových reprobeden doufali, že máme tu správnou Horečku sobotní noci) a tam na nás, za malým ostrohem, vykoukla pláž Avali. Nádhera - příboj spolehlivě přehlušil i další dávku disca a my byli konečně zase v Řecku. Pokud jste zanícení baťůřkáři a nějaký ten krok vám nedělá problém, dá se v pohodě podél pobřeží během jednoho dne projít pláže Kathisma, Avali, Kavalikefta a Megali Petra a to vše jen za cenu trochu navlhlých sandálů (nesmí ovšem zrovna ten den do břehu bušit metrové vlny). Nad pláží Avali dokonce vede úzká asfaltová silnička, ale na tu má moře obzvlášť spadeno a pomalu, ale jistě ji v období zimních příbojů podhlodává a likviduje… Tady musím trochu požalovat: v tom fofru, v jakém na Lefkádě budují silnice, nějak nestíhají zpevňovat svahy vykousané kvůli rozšíření cesty a tak se na krajnice stále lehce drolí kamínky ostré jak střepy. Chvilka nepozornosti, pohled zaostřený k obzoru a už jsem jel jak Janošík na hrachu – hodil jsem parádní držku na koleno. Dcera a sestřička (zdravotní) v jedné osobě myslela při odletu na vše, desinfekce jsme měli víc než chlastu, ale obvaz zůstal doma… Takže situaci zachránila náhradní technika a opravdu reklama nelže – ani kapka modré tekutiny neprosákla!!!
Egremi. Pokud si chcete tuto pláž vychutnat, vzbuďte dnes rodinu obzvlášť brzy a po adrenalinové jízdě prachem a výmoly (cesta k pláži byla ve fázi bagrování a frézování) zažijete pocit jaký měl Robinzon – úplně sami na kilometru písečného břehu (Robinzon ovšem nemusel platit za parkování 4 eura, ale pokud přijedete zavčas, dá se auto odstavit na cestě nad parkovištěm). Tuto pláž příroda původně plánovala jako nedostupnou, ale to by se nesměl člověk vetřít i tam, kde se dají vytesat do skály schody. Pravda, sluníčko se nad Egremi vyhoupne až kolem 11hod., ale voda je stejně teplá jako jinde a stín udělá dobře na vaši vyrážku z opalování. A ten efekt, když první paprsky začnou laskat pláž, ten je neopakovatelný. S přibývajícími paprsky se začnou množit slunce chtiví turisté, takže zvedáme kotvy – právě v čas. Jak se blížíme ke schodům, dá nám okusit obsluha baru kulturní šok – z reprobeden se rozduní raege a sám Bob Marley se svěřuje světu se svým bolem. Nic proti raege, chraň nás rastafariánská víra, ale na Jamajských ostrovech by Řek Zorba taky působil dost cizorode…Takže těch pověstných 352 schodů nahoru, vyčerpání z výstupu světácky maskuji focením (já přeci odpočinek nepotřebuji, že), u auta sehrajeme dceři malou Itálii, neboť si manželka uvědomí, že o 352 schodů níže zapomněla na kameni plavky, 352 schodů dolů, Bob Marley, najít na prach vysušené plavky, stále Bob Marley, 120 schodů nahoru – pauza, 120 schodů nahoru – paůůůůza (kdyby se, do pr…le koupala nahá, tak se to nestalo), 112 schodůůůůů, vyždímat kšiltovku, úsměv na tvář a doskotačit k autu („našel jsi, miláčku?“, „samozřejmě, miláčku!“), litr vody na ex a jedeme ochutnat další vychvalovanou pláž –
- Porto Katsiky. Silnička vede střídavě hned mezi olivovníky, které rostou jako baletky na špičkách kořenů a patami se zapírají do svahu, aby nesklouzly do moře, hned mezi divokým porostem zakrslých borovic a vy šilháte k pravému okénku a závidíte zbytku posádky, že se mohou naplno kochat nádhernou vyhlídkou na Jónské moře… Zastavte se v taverně na rozcestí cesty k mysu Dukato, nabízí skvělá tradiční řecká jídla, jejich stifado s hovězím nemělo chybu a bylo třešinkou na dortu (tedy na cestě) k pláži. Najednou - uprostřed pustiny babička s medem u improvizovaného krámku z převrácené cívky od kabelu, s úsměvem na laskavé tváři namočí párátko do medu a nabídne k ochutnání…kdykoliv si ráno ten med nabírám k snídani, vidím ji ve zpětném zrcátku, jak nám mává na rozloučenou dokud jsme vidět. A už se nám otevírá pohled na vyhlídku povědomou z fotogalerií, posledních pár serpentin narvaných auty (co to, dole je přeci poloprázdné parkoviště), najdeme skulinu, vypínáme motor a – ouha…pohrobci Boba Marleyho byli rychlejší a vítá nás zvučné raege… Cestou na vyhlídku jsme také zjistili proč se auta krčí v serpentinách: parkoviště vzal za své místní Kolík a.s.p. a vybírá za auta nekřesťanských 6euro. Při počtu aut za sezónu je zřejmé, že jemu letos může být sběr oliv ukradený…. Pohled z vyhlídky předčí všechna naše očekávání: pobřeží je prostě obrovské!!! Do dálky, do výšky, voda průzračná jak vzduch. Cestou po schodech k pláži vystřídaly Boba Marleyho v reproduktorech holky z Tatu a oznamují každému, že Ich nědogoniat a pod schody vás ručně psaný poutač naléhavě zve k návštěvě pravého řeckého Jamajca baru. Takže fofrem na konec pláže, až tam za kameny pod kolmou stěnu, tam co je Řecko. Tady už pláž opět nemá chybu…
Agiofili – perla jižní Lefkády. Cestou na tuto pláž si vychutnáte kličkovanou mezi stolečky a snídajícími turisty na nábřeží ve Vassiliky, nohu na brzdě a jedno oko stále šilhající po náznaku ukazatele. Malá pomůcka – moře stále po pravé straně. Tak se dostanete na HODNĚ roztřepanou cestu, která vám přepočítá plomby v zubech a v mračnech prachu vás dovede až k provizornímu parkovišťátku, což je vlastně o něco širší cesta. Tam se naněkolikrát otočte a vmáčkněte se mezi ostatní, jinak zpátky budete couvat. I tady platí, čím dříve, tím lépe, neboť během dopoledne přiváží taková buclatá lodička z Vassiliky pláželačné turisty, kteří Agiofili totálně zaplaví.
Vassiliky – zcela kacířsky prohlašuji, že jako milovníky pláží nás zklamalo. Prakticky celý záliv je vyhrazen pro milovníky prken a je tomu také přizpůsoben servis v podobě škol serfování. Na koupání je vymezen malý prostor mezi bójkami , jinak riskujete, že vás přejede nějaký prkna kapitán. Takže si projdeme nábřeží, opět prokličkujeme mezi tavernami a lovci potencionálních hostů a jdeme na molo zdlábnout gyros. Zpátky do A.Nikitas pojedeme vnitrozemím, ale to už je jiná kapitola…
Na závěr musím zkonstatovat, že ty stohy prostudovaných cestopisů nelhaly – Lefkáda je opravdu jedinečná a nezaměnitelná, lidé jsou tu hrdí a milí a pokud dáte znát svůj obdiv k jejich vlasti, přinesou vám své srdce na dlani. Je sice pravda, že to původní, přírodní prostředí musíte chvíli hledat ve všudypřítomné komerci, ale kdo chce, to svoje si tu určitě najde. Po této dovolené budu mít doma velice těžkou pozici při prosazování jiného Řecka než toho na Lefkádě…

Související témata:
OBRÁZKY Z LEFKÁDY ve Full HD
http://www.youtube.com/watch?v=VqKvKzoAso8

JAK K OPUŠTĚNÉ VESNICI ROUPAKIAS -
http://www.recko.name/download/ReckoName_File[88].pdf

VIRTUÁLNÍ PROCHÁZKA NA MILOS
http://www.youtube.com/watch?v=x-ZdIUh5sFc

ODLET Z LEFKÁDY
http://www.youtube.com/watch?v=dxyBs1EV7lg

PLÁŽE NA ZÁPADNÍM POBŘEŽÍ LEFKADY
http://www.youtube.com/watch?v=9vRGtUfOwug

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (17)
26.05.10 17:30 prety
Krásný cestopis a moc hezké fotky oživily se mi vzpomínky na dovolenou v Agios Nikitas min. rok
26.05.10 14:23 Pechmann
Opravdu vynikající popis destinace. Je mi až trapné když vidím na Googlu špatně umístěné fotky, nebo v cestopisu špatné místní názvy. Toto je bezva "slepecký průvodce" Asi tam letos opravdu pojedu :-))
12.02.10 17:25 pewis
Tomuhle cestopisu tleskám ve stoje! :-) Krom krásných fotek jako bonus vtipný text - naprosto skvělá kombinace. Vaše rodina musí mít skvěle vypracované břišní svalstvo, jelikož co věta, to perla :D Fakt jsem se pobavila - dííííky. Pewis
11.12.09 20:13 hynek
Teda Laďo,Tvůj cestopis mne při hodnocení zaujal!ˇUplně jiné kafe!Velice mne pobavil a teď při "odkrytí karet vidím jméno autora!Dík!
11.12.09 06:34 TYDRA
DOVOLIL JSEM SI VLOŽIT DO "SOUBORŮ KE STAŽENÍ" STRUČNÝ POPIS CESTY K OPUŠTĚNÉ VESNICI ROUPAKIAS.
13.11.09 11:30 miladakur
Dávam dvě hvězdičky,jsou tu lepší !
24.10.09 02:59 ajazilkova
Krásné, super, nejlepčí! Hmmmmmmmmmmmmmmmmmm.
17.10.09 20:57 evča1
Jojo líbí, ale když to čtu tak mám slzičky v očích, bylo tam tak krásně. Mimochodem to oranžové auto s hipies tam bylo i začátkem července. Ti se mají tak dlouho na tak krásném ostrově.Zdravím autora a dávám za pět.!!!
15.10.09 14:35 Ell
...ano toto je přesně Lefkáda - nádherná, ale láká až moc turistů.. Bezvadně napsaný cestopis a fotky jsou mňam :) Dávám za 5 pochopitelně.
13.10.09 15:07 kacena
Opravdu výborně napsané. Nicméně po přečtení tohoto cestopisu vyškrtávám Lefkadu ze seznamu možných míst mé příští dovolené v Řecku. Při popisu Lefkádského turistického velkoprůmyslu mi naskákaly pupínky :-)
12.10.09 16:45 Mili
Bezvadně napsané, s mužským nadhledem, zapomenuté plavky a vložka na zranění nemají chybu :-))))))
12.10.09 10:42 Kopecek
Právě jsem dočetla....a nemám slov....vtipně a moc pěkně napsaný cestopis....fotky také super....díky
11.10.09 14:14 konicek
Moc prima vtipný cestopis! Podle mne nejlepší zde! Dávám 5 hvězdiček.
11.10.09 10:10 vtemr
Díky za připomínku nejkrásnější dovolené.
10.10.09 18:00 ladybee
Fajn čítanie do nepohody a nádherné fotografie, takisto dávam 5 *
10.10.09 15:48 lukas.mtb
Dávám 5* a zdravím autora cestopisu :-)
09.10.09 21:58 Lucelle
Krásné, vtipné, místy jsem se moc nasmála, díky.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
NrmVS
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝TYDRA˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy13
Galerie20
Videa65
Hotely6
Diskuze5
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací