Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 18
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Výlet na Paliki

Autor:
Zařazeno:
Kefalonia
Napsáno:
12.08.09 21:36
Fotografií:
29
Přečteno:
5421
Soutěž:
2009
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 12:50
16 °C
Polojasno
Z, 5.1 m/s
Výlet na Paliki.

Úvod.
Kefalonie je nejenom velmi krásným, ale také poměrně rozlehlým ostrovem. Po zemětřesení v roce 1953 se však s výjimkou přístavního městečka Fiskarda stala celá Kefalonie jediným velkým zbořeništěm.Vystavěla se tu nová města i vesnice. Hodně původních obyvatel však z Kefalonie nenávratně odešlo.Tyto skutečnosti se bohužel projevily tím, že tu někomu může chybět ta pravá „řeckost“! Bylo by ale velkou chybou z tohoto důvodu Kefalonii „odepsat“! Ostrov vám nabízí nespočet krásných míst, křišťálově čisté moře, nespočet různorodých pláží, benátské pevnosti, kláštery, jeskyně a spoustu dalších zajímavostí. Letovisko Skala nebylo sice zrovna nejvýhodnějším výchozím bodem k výletům po ostrově, ale vše ostatní už hovoří pouze v její prospěch! Vsedle skútru i za volantem auta jsme strávili hodně času, ale zážitky z těchto cest rozhodně stály za to! Z důvodů, které Vám možná dojdou už během čtení, jsem zvolil na tomto „fóru“trochu atypický styl. Jedná se možná více o povídku, než čistokrevný cestopis, ale chtěl jsem trochu „vybřednout“ z těch monotóních chronologicky odčasovaných popisů „deníkového typu“. Pokusil jsem se ale některé prvky cestopisu, jako jsou různé popisy cest a konkrétních míst zachovat. Nechci zde zavádět „nové styly“, jedná se mi víceméně o zpestření a ani náhodou se tím nechci někoho dotknout ! Chtěl jsem, abyste se při jeho čtení hlavně dobře pobavili! Alespoň tak, jak já znova při jeho psaní!
I když mohou v tomto „příběhu jednoho dne“ některé situace vyznívat trochu „hororově,“ ve skutečnosti jsme si je „užívali“ a nakonec je i s manželkou Laďkou brali všechny s humorem!

Upozornění:Všechny osoby v tomto příběhu nejsou smyšlené a všechny situace v příběhu uvedené se zakládají na reálné skutečnosti!

Výlet na Paliki

„Na Paliki nejezděte!“To mi napsala krátce před dovolenou jedna kolegyně z našeho webu.
Požádal jsem jí totiž o pár informací o ostrově. Ve druhém mailu to však hned popřela, že to tak nemyslela a naopak mi Paliki velmi doporučovala! Kousek pochybnosti však ve mně tenkrát zůstal.
Vzpomněl jsem si na to, když jsme ze Skaly vyráželi na jeden z mnoha výletů a cílem byl právě
poloostrov Paliki na Kefalonii. Počasí onoho rána bylo takové všelijaké. Slunko, mráček, přeháňka, slunko a pořád dokola.“Nevadí, aspoň se nám bude líp cestovat“, reagovala Laďka na mé starostlivé pohledy upřené směrem k obloze.
Skala-Petani Beach-Platia Ámos-pláž Xi-Lixuri-a zpět. To byl můj naplánovaný směr! Po snídani jsme naložili náš „plážový servis“do kufru vypůjčeného auta, čímž jsme ho takřka celý zaplnili. To
ovšem nesvědčí o nadměrnosti našeho plážového servisu, ale spíše o „podměrnosti“/hurá vymyslel jsem nové slovo/kufru našeho „Matýska“.Poplácal jsem ho přesto bodře po kapotě za jeho včerejší výkon, kdy cestu z Myrthosu do Skaly zvládl přesně za hodinku a najel celkem za ten den 170 km.
To ještě chudák netušil, co ho čeká dnes!Netušili jsme to ani já s Laďkou, a tak jsme natěšeni vyjeli-směr Paliki! Sluníčko se mezitím osmělovalo více a více, a proto jsme cestou využívali výhodných podmínek k fotografování a natáčení na kameru. “Panoramata“byla opravdu úchvatná,
takže jsme těch chvilkových zdržení nijak nelitovali!A už jsme sjížděli k Argostoli. Na prvním kruhovém objezdu jsme vlevo zahlédli „Lidl“, na druhém jsme odbočovali doprava a začali objíždět argostolskou zátoku. Trajekt jsme totiž předem zamítli-nepasoval nám do našeho „itinetáře“. Ale již po chvilce jsem však toho skoro začal litovat! To, když vpředu jedoucí „šofér-/ka/ udržoval tvrošíjně rychlost v rozmezí 5-25km/hod. V některých zatáčkách jsem musel skoro zastavit. Utvořila se dlouhá kolona, která rychle narůstala! “Kdyby tady bylo alespoň nějaké odpočívadlo“, zasteskl jsem si. Adrenalin však rychle stoupal i našemu „Matýskovi“, což se u něho začalo projevovat zvyšováním teploty chladící kapaliny! A „záchranné“odpočívadlo v nedohlednu!Situace se stávala kritickou! V „Matýskovi“ začínala bublat voda a ve mně krev! Naštěstí přišla záchrana ve formě našeho odbočení vlevo. “Lenochod“ pokračoval naštěstí rovně! Měli jsme z toho všichni očividnou radost. .Zvláště „Matýsek“, který radostně poskočil, když zjistil, že má i „trojku“! A už po chvíli jsme odbočovali u osamělé taverny Petani doprava na pláž stejného názvu!
Sjezd k pláži byl trochu podobný jako u Myrthosu. I celá pláž mi ho trochu připomínala. Jen okolní skalní stěny nebyly tak vysoké. Bylo zde ale o hodně víc lidí, z čehož vyplynul menší problém se zaparkováním auta. Na Petani totiž není k parkování tolik místa jako na Myrthosu. .Podařilo se a už jsme pelášili k vodě!
Petani Beach nás okouzlila! Dovolím si dokonce tvrdit, že se Myrthosu minimálně vyrovnala!
Snad mi toto moje tvrzení znalci Kefalonie prominou! Petani byla sice menší, ale v ostatních „parametrech“ byla srovnatelná! Navíc měla menší kamínky, které tolik netlačily! Ve prospěch Myrthosu však hovoří jeho bezkonkurenční fotogeničnost!
U pláže byly dvě velké taverny. Jedna skoro beznadějně obsazená a druhá prázdná.Možná to bylo jinou pracovní dobou... Nevím, to už jsem nezkoumal. Hlad jsme sice ještě neměli, ale vůně grilovaných specialit masírovaly naše chuťové pohárky přímo brutálně! Být tam volné místo ,tak nevím,nevím... Ale moře a krásná pláž nám dali rychle zapomenout na zcestné“obžérství“. Vlny byly takové “akorát“a nemít před sebou další nabitý program, asi bychom tam „ztvrdli“ až do večera!/Třeba by se během té doby uvolnilo i místo v taverně!/ Čas však nemilosrdně běžel a já musel argumentovat, že dnes ještě navštívíme další neméně krásné pláže. To zabralo a my vyrazili směr -Platia Ámos!
Platia Ámos-tato všude opěvovaná pláž má asi pro Řeky zvláštní význam! Zatímco ke kdejaké neznámé „pidiplážičce“jsou všude směrovky a na mapách vyznačené cesty. A i samotné pláže jsou na mapách popsány, u Platia Ámos nic z toho neplatí! Nebyla ani na jedné ze sedmi map, které jsem měl k dispozici a silnice na mapách v těch místech snad někdo „vygumoval“! Jediná směrovka byla malých rozměrů, viditelná pouze z jižního směru, celá zasprejovaná a skoro nečitelná! A kvalitu
příjezdové komunikace je lepší nekomentovat! Jakoby si řekové chtěli tuto krásnou pláž ukrýt před zraky turistů a uchovat jen pro sebe! Ale to jsem trochu odbočil.
Po opuštění krásné Petani jsme pokračovali směrem na jih. Silnice se klikatila úchvatnou krajinou.Často jsme zastavovali a fotografovali krásné přírodní scenérie umocněné neuvěřitelnou
oblohou. Projížděli jsme vesničkami Vilatoria, Agia Thekli až do Rifi. Název této vesnice snad do smrti nezapomenu! Byla snad začarovaná! Aťjsme z ní vyjeli kterýmkoliv směrem, vždy jsme se do ní znovu vrátili! Naše babička by asi řekla:“Děti moje,to máte za to,že se nemodlíte! “Směrovky zde byly psány pouze v“domorodém jazyce“ a odkazovaly pouze do nejbližších vesnic, které ovšem už byly v“ochranném vygumovaném pásmu“, takže na mapě taky nebyly! Po čtvrtém pokusu o vyjetí z Rifi jsem už začínal být nervózní. Podobný osud potkal zřejmě ještě jednoho řidiče, neboť jsem se sním po návratu do Rifi vždy znovu potkával. “Příště jedině s GPS“, zahromoval jsem. Začínal jsem pochybovat, že někdy uvidím vysněnou Platia Ámos, a že nadosmrti zůstanu trčet v Rifi! V tom se objevila „audina“, jejíž šofér se zde očividně dobře vyznal. V důsledku mojí určité malomyslnosti z nastalé situace, umocněné ještě představou dožití svého života v Rifi, jal jsem se ho bezmyšlenkově následovat! „Když nic jiného, aspoň se dostanu z té prokleté vesnice“, Laďka hlesla něco o „rouhání“, ale to už jsem neregistroval a přilepil jsem se za audinu! Mé přání dostat se z vesnice se mi sice vyplnilo, ale ne zcela k mé spokojenosti. Vpředu jedoucí řidič bravurně kličkoval v četných zatáčkách a já se ho s vřeštícím“Matýskem“zuby, nehty“držel. Ale to už jsme mezitím vjeli do další vesnice, jejíž název jsem v té rychlosti nestačil ani zaregistrovat. “Hurá“ , křičím, “konečně pryč z Rifi“! Vypadalo to jako honička z gangsterského filmu-jen ta auta byla jaksi“obráceně“! I místní vesničany to muselo probrat z jejich posvátné odpolední siesty!
Silnice se však začala podezřele klikatit víc a víc směrem vzhůru a byla užší a užší! “Tak tady už
bych se nevyhnul ani koze“, utrousil jsem. V tomto napínavém místě trochu odbočím a pro zpes- tření vám povím jednu anekdotu, která má však s tímto dějem dosti společného!
„Je obrovská mlha,není vidět na krok .Osamocený řidič v neznámé krajině bloudí a bloudí...
V nejtěžší chvíli se jak „dar z nebes“ před ním objeví auto, které jede stejným směrem! Náš řidič se ho drží jako klíště s očima zavěšenýma na jeho koncových světlech. Vpředu jedoucí šofér se tu zřejmě podle stylu jízdy velice dobře vyzná. Vtom ale najednou zastavuje, otevírá dveře a vystupuje z auta. “No to snad ne“, říká si druhý řidič a utíká k prvnímu. “Proč nejedete dál?“ “A proč bych měl? Já jsem na dvoře svého domku!!!“
Nepřipomíná vám ta anekdota začátek mého příběhu? Buďte bez obav! I konec je skoro stejný!
Když se mi při té honičce zdálo, že ta cesta vede snad do nebe, zabočil můj „průvodce“neočekávaně
doprava k poslednímu domku ve vesnici , vystoupil... a šel domů! “Co teď!“K otočení zde nebylo místo, tak jsem musel pokračovat nahoru! “Třeba tam najdu místo k otočení“, říkal jsem si sám pro sebe, protože Laďka od počátku „honičky“ ani „nepípla“! “Asi je v šoku“, pomyslel jsem si. Úzká silnice však prostor k otočení neskýtala ani náhodou! K dovršení všeho skončil asfaltový povrch a začala“šotolina!“ Nejhůře to snášelo naše“ městské“ vozítko! Po chvíli jsme minuli první anténní stožár, u kterého stál terénní Nisan s nějakýma dvěma údržbáři. Ten za volantem málem polknul cigaretu, když kolem něj profrčel na jedničku vřeštící „Matýsek“, od kterého kameny jen odletovaly! Po chvíli se před námi objevil už druhý anténní stožár. “Tady nebude něco v pořádku“, řekl jsem si. “Hele radary“, zvolala Laďka, která se mezitím probrala a začala i mluvit. “Tady nejsme v Gouvesu na Krétě“, kde na kopci opravdu dva radary byly, “tohle jsou anténní stožáry nějakých mobilních providerů“! Pro Laďku bylo toto mé ponaučení evidentně nepodstatné.Pro ni to byly a navždy budou jen radary!
U druhého stožáru se cesta rozdvojovala, proto jsem zastavil a šel prozkoumat terén. Laďka vystoupila také. Po vysoukání se z auta mne překvapilo to „absolutní ticho“, které dobře znají jen pokořitelé „osmitisícovek“! A výhled byl také obdobný! Sebekriticky musím přiznat, že něco podobného jsem viděl jen z letadla! Pode mnou se rozprostíral argostolský záliv ne z „ptačí“, ale satelitní perspektivy! Ale něco však přece jen narušovalo to svíravé ticho! Jemný cinkot zvonečků v dáli se pasoucích koz! Sedl jsem si fascinovaný tím tichem i výhledem a jen užasle zíral na argostolský záliv, který odtud vypadal jak větší louže! Přitom kochání jsem ani nezaregistroval, že mi někam zmizela Laďka! Vědom si možných rizik „pošokových stavů“jsem se ji raději vydal hledat.V tom jsem ji uviděl vracet se po cestě zpátky. “Je tam jen JZD s kozama a dál to nevede“, halekala na mě zdálky zvesela. Když však uviděla můj posmutnělý obličej-dodala:“To nevadí, že jsme tu pláž nenašli, tady u těch radarů je taky krásně!“ V tu chvíli jsem jí prominul“JZD“ i s „radary“!Ale musíme se vrátit! Nasedli jsme do auta, podařilo se nám s menšími problémy otočit a už jsme opět profrčeli kolem dvou údržbářů, kteří se ještě nevzpamatovali z prvního úleku a po krátkém bloudění jsme skončili... No opět v Rifi! „Asi si zde pronajmem dům, protože se odsud nikdy nedostanem“, prohlásil jsem pochmurně. Vzepřela se však ve mne chlapská ješitnost! “To by v tom byl čert, abych tu prokletou pláž nenašel!“ Laďka opět něco špitla o „rouhání“ a měla pravdu, protože řečtí bohové v tu chvíli asi poslouchali! Během okružních tras kolem Rifi jsem si povšiml směrovky na Koupurion Monastery, ale zpočátku jsem jí nevěnoval pozornost, protože klášter „nebyl v plánu“. “No nic, není Platia Ámos, bude klášter“a vyrazili jsme udávaným směrem. Kousek před klášterem jsem víceméně periferním viděním zahlédl nenápadnou směrovku, která však byla otočena na druhou stranu. Zastavil jsem, ale nešla přečíst protože byla celá postříkána různobarevnými spreji. Až z bezprostřední blízkosti jsem četl:“Platia Ámos“! Hurá, už jsme ani nedoufali! V životě by mne nenapadlo, že Platia Ámos je hned vedle kláštera! Pak se však můj zrak svezl udávaným směrem a znejistěl jsem! Taková cesta, že by vedla ke slavné pláži? Ale směrovka hovořila jasnou řečí, tak jsme se udávaným směrem vydali! Cesta byla sice široká, ale kamenitá a prudce se svažovala dolů. Kameny bušily do spodku nebohého „Matýska“, který se sunul se zabržděnými koly smykem dolů. Asi po sto metrech jsem to vzdal. Vylezl jsem z auta , abych se rozhlédl po avizovaném „parkovišti s kamennou zídkou“, ale nebylo po něm ani stopy! Už jsem začínal věřit, že tu směrovku tam dal nějaký „šprýmař“. Měl jsem ještě v paměti příhodu ze včerejška, kdy jsem při cestě od Fiskarda zajel podle směrovky k jedné pláži a po 3 km byl na konci slepé cesty plot s nápisem:“NO BEACH“! Ještě že tam bylo aspoň místo k otočení! Počáteční radost z nalezené cesty rychle vyprchávala a vystřídal ji smutek.“Jak si s námi ti řečtí bohové pohrávají“!“To máš za to rouhání“, odvětila Laďka.“Nic naplat jedem aspoň k tomu klášteru, i když jsem někde četl, že je stejně zavřený“, pesimismus mne už zcela ovládl.
Po necelých dvou kilometrech jsme stanuli před klášterem. Kupodivu zamčený nebyl, alespoň
tedy ne pro mnicha, který do něj právě vcházel se svými známými.Využili jsme situace a vloudili jsme se hned za ním! Areál kláštera byl vzhledově skromější, ale upravený. Největším lákadlem však byly nádherné výhledy na pobřeží z jeho teras! Na jedné z nich stál dotyčný mladý mnich a živě diskutoval se svými přáteli. “Zeptej se ho, kudy se jede na tu pláž“, pravila bezelstně Laďka. Nebudu zde popisovat jak diskuse probíhala, ale její výsledek byl pro mne šokující! Dotyčný „tankodrom“je opravdu jedinou správnou cestou na Platia Ámos!
Vraceli jsme se znovu zpět a já celou cestu přemýšlel, jak tohle může dopadout.“Co kdybychom auto nechali nahoře a sešli dolů pěšky“, navrhovala vcelku logicky Laďka. Ale já dělal,že neslyším.
„Když tam dojeli všichni, tak my taky!“ A už jsme se s „Matýskem“opět víceméně sunuli dolů po cestě. Kameny bušili opět do spodku vozu a já ho v duchu prosil za odpuštění. Strachoval se, aby vydržel a nic se mu nestalo. Nevím jak bych to v půjčovně vysvětloval! Zároveň jsem se již teď děsil cesty nazpátek ,kdy poháněná přední kola rozstřílí podběhy a spodek vozu napadrť! Ještě poslední zatáčka a již jsme uviděli malé parkoviště i s rozpadlou kamennou zídkou! Stála na něm terénní motorka a „Jimmy“. Naše městské vozítko tam evidentně „typově“ nezapadalo! Pohledem přes zídku jsem se ubezpečil, že jsem na správném místě, ale to už se nedočkavá Laďka hrnula i s kompletním plážovým servisem dolů po schodech! V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem ji patřičně neinformoval o trochu „zvláštním přístupu“ na tuto pláž. Snad se moc nelekne, až „to“ uvidí, myslel jsem si. Hlasitý výkřik byl více než jasnou odpovědí a následoval ještě jeden větší! “No,nazdar,tu to asi vzalo!“ A rychle jsem běžel za první zatáčku, odkud se výkřiky ozývaly. To už jsem jí ale viděl, jak strnule stojí a ukazuje s vytřeštěnýma očima na něco před sebe. “Je tam asi mrtvola“! Ani toto konstatování mne celkem z míry nevyvedlo! Před pár dny mi totiž úplně steným způsobem ukazovala vArgostoli na mostě Drapano, že se tam někdo utopil. Pak se ale ukázalo, že se nejednalo o utopence , ale v tom místě velice známého tvora honosícího se jménem Caretta-Caretta! Tedy skoro metrovou želvu! Za chvíli jsem však své mínění musel poopravit! Dole na schodech, na jednom z odpočívadel, ležela opravdu nehybná postava asi třicetiletého muže!
Kdo zná schody na tuto pláž, mi dozajista potvrdí, že lecjakého „kardiaka“by to mohlo v tom vedru „sklátit“! Proto jsme se snažili co nejrychleji dostat k postiženému. Když jsme s řádným dupotem doběhli skoro k osudnému místu, “mrtvola“ se náhle pohnula, otevřela oči a zařvala leknutím taky! Nebožák si chtěl v jediném dostupném stínu v okolí schrupnout a my ho vylekali možná víc, než on nás! Při tom lomozu, který jsme vydávali při zrychleném sestupu k němu, si chudák myslel, že se na něj říti všechny skály v okolí Platia Amos! Vše se rychle vysvětlilo a už jsme rychle pokračovali v cestě po schodech dolů. Poslední úsek, který byl nedávno provizorně opravován, jsme museli překonávat se zvýšenou opatrností. Tvořila ho prkna pobitá jakýmisi příčníky, takže to silně připomínalo žebřík do kurníku! Stav některých prken však již byl dosti žalostný. Byla prohnilá! Šňůrka, která víceméně jen opticky nahrazovala zábradlí, v některých místech taky chyběla! Ale vše jsme bez problémů překonali a už jsme tam!!!
Pohled na Platia Ámos nám dal zapomenout na všechny dosavadní útrapy s ní spojené!A začali
jsme věřit i tomu, že se nad námi už konečně řečtí bohové smilovali! Tedy, všichni až na Poseidóna,
protože vlny, které svým trojzubcem vytvářel byly místy doslova „gigantické“! Výběr vhodného místa na náš „plážový servis“ byl bezpředmětný, protože na celé pláži byly jen dva páry a z toho jeden na odchodu. Bylo mi to trochu podezřelé, taková krásná pláž i počasí bylo bez chyby a tak liduprázdno...“To asi ty nebetyčné schody“, usoudil jsem. Popošli jsme kousek za malou skalku... Zde musím podotknout, že chůze po této pláži není nic jednoduchého! Povrch je tvořen malými, zaoblenými a krásně vyleštěnými kamínky. Při chůzi sice hezky chřestí, ale „polykají“ vaše nohy až nad kotníky! Moc rychle se tu chodit nedá a chůze je poměrně namáhavá. Ale vidina skvělého koupání mi dala zapomenout i na tento malý problém. To už jsem stál u břehu. V moři sice nikdo nebyl, ale vzhledem k počtu návštěvníků pláže se mi to zdálo přirozené. Pozorujíc velké vlny, jsem zvolil“taktiku vstupu“ověřenou na Myrthosu“:Popojít do moře co nejdál, v bezpečí počkat na menší vlny a mezeru mezi nima. Pak ve vhodnou dobu se rychle rozběhnout, na zlomu dna se rychle odrazit a „šup tam“!
Tolik teorie! Praxe se však ukázala zcela odlišnou! Popojít do moře už byl sám o sobě dost velký problém, voda podemílala kamínky pod nohama a ztrácel jsem rovnováhu. Na velikost, či četnost vln nebylo proti slunci moc vidět a moje“ rozběhnutí“ vypadalo spíše jak chůze v metrových závějích sněhu! Zlomu dna, abych se od něj odrazil, jsem tedy včas nedosáhl a už se proti mně řítila vodní stěna! Zkoušel jsem se aspoň natočit bokem, ale nohy zabořené do půl lýtek ve dnu mi to nedovolily. Zbytek si do kážete lehce představit! Modrozelená masa mne pohltila! Točil jsem se jako kuře na rožni a ztrácel jakoukoliv orientaci. Místo“šup tam“,bylo „šup ven“! Probral jsem se sedíce asi o 5 metrů blíže břehu. Než jsem se stačil zorientovat, už tu byla vlna druhá a vše se opakovalo! Jen „doskok“ byl o něco kratší! Na třetí vlnu jsem už nečekal, otočil se a zapnul i „přední náhon“, abych se dostal ze spárů vodního živlu! To se mi nakonec s vypětím všech sil podařilo! Dodatečně jsem zkontroloval, jestli mám ještě plavky a stydlivě se porozhlédl, kolik mělo to moje“extempore“svědků. Všimla si toho však jenom Laďka, a ta byla nakonec ráda, že nemusí „dědit“! Tím naše vysněné koupání na legendární Platia Ámos skončilo rychleji, než jsme předpokládali! “Ukecat“nějakým způsobem Poseidóna jsme už raději ani nezkoušeli! Udělal jsem ještě pár fotografických záběrů, posmutnělým pohledem jsem se rozloučil s „nezkrotnou“Platia Ámos a vraceli jsme se přes „vcucávajícími oblázky“ ke schodům. Slunce mezitím opět urazilo kus své celodenní pouti a jeho paprsky nás dokonale propalovaly během zpáteční pouti po schodech vzhůru. Cestou jsme „vysáli“celou“ petku“vody a napůl zcepenělí usedli do našeho „Matýska“! Při zpáteční cestě k silnici už jsme ani navnímali kameny bubnující do spodku našeho modrého nebožáka!
Konečně jsme byli na normální silnici! Cestou jsem Laďce sdělil, že mám pro ní ještě jedno pře- kvapení v podobě další úchvatné pláže. Vytřeštila na mne svoje znavené oči a jenom tiše špitla:
„Zlatá Skala!“ “Neboj,bude to pohádka“,pronesl jsem co nejpřesvědčivěji.“Jen doufám,že ji najdu dřív než zapadne slunce! Nechci přes noc bivakovat v autě!“ To už Laďka naštěstí neslyšela, protože jí přepadl milosrdný spánek!
Moje obavy se však ukázaly lichými a zanedlouho jsme už zastavovali na parkovišti poblíž pláže
„Xi“. Byl už večer a na pláži skoro nikdo nebyl. Zapadající slunce vytvořilo spolu s oranžovým pískem neuvěřitelné barevné scenérie a když si k tomu připojíte blankytně modré moře s bíle zpěněnými vrcholky vln vyjde vám skoro až „kýčovitý“obraz! Okamžitě jsem vyndával fotoaparát a kameru. “To musím zachytit!“ “To máš jedno,stejně ti ty barvy nikdo neuvěří! Pojď se raději koupat!“ A už byla ve vodě! Jak budoucnost ukázala, tak s tou důvěrohodností barev to odhadla úplně přesně! Poseidón už měl asi po „večerníčku“, protože moře bylo relativně klidné! Sbalil jsem jsem svou „techniku“, ale nebylo jí kam položit. Celá pláž Xi je totiž celá “mokrá“! Tvoří jí úzký pruh podél moře a nad ní je takový více než metrový schod, kde je již tráva. Položil jsem na zmíněný schod naše věci a spěchal za Ladˇkou do vody! Ta zde není tak křišťálově čistá jako jinde.Může za to sametově hebounký oranžový písek, který byl hotovým balzámem na naše oťukané nohy z Platia Ámos! Vstup do moře je tu velice pozvolný a vhodný i pro děti. Ať si říká o této pláži kdo chce, co chce, v tu chvíli to pro nás byla „Top“ pláž na celé Kefalonii! Mezitím se mne Laďka pokoušela přesvědčit, abych si s ní zaplaval k“nedalekému“ ostrůvku. To jsem jí rozmluvil, protože dotyčný ostrůvek Vardiani byl skoro dva kilometry daleko. V těchto případech lidské oko někdy dost klame! “Tak aspoň k těm bójkám“, škemrala neúprosně dál Laďka. I ty však byly díky pozvolnému břehu hezkých pár stovek metrů daleko! Ale v tu chvíli už nečekala na mojí odpověď a vydala se k nim! Naštěstí jí po chvíli došlo, že ani to nebude lehký cíl a vrátila se. Zbytek večera jsme strávili koupáním v nádherném moři. Čas však běžel neúprosně dál a před námi byla ještě poměrně dlouhá cesta.
Projeli jsme Lixuri, jehož prohlídky jsme už museli z časových důvodů vzdát a pokračovali kolem zátoky dál na Argostoli. Cestou jsme jen „registrovali četné včelí úly na svazích a kruhové krmné sádky pro ryby v moři. Za Argostoli jsme v Lidlu doplnili zásoby nápojů a pokračovali směr Skala.
Tam jsme dorazili se soumrakem.Ten den jsme i díky bloudění urazili skoro 200 kilometrů.
„Takový náročný den! To chce odměnu!“ A už jsme pelášili do nedalekého „Kebab Hausu“. Tam jsme si i z omezeného výběru dali menu o třech chodech, kterému vévodil maxigrill pro dva a za- vršili to Mythosem! Po dobré večeři jsme si rozebrali celodenní prožitky. S odstupem času už nám
i některé hororové scény připadaly humorné. Laďka nejvíc vzpomínala na „radarový kopec“s nád-
herným výhledem na argostolskou zátoku a krásným tichem,rušeným jen jemným idylickým cinkotem tamních koz z nedalekého „JZD“!
Platia Ámos se nám bránila urputně! Ať už utajením svého umístění, příjezdovým “tankodromem“, přestříkanou směrovkou otočenou jen k jedné straně, schody s „mrtvolou“, “nekoupatelným“ mořem a nakonec sluneční výhní na nekonečných schodech při cestě zpět! Přesto na ní vzpomínáme v dobrém, jen Laďka se při vzpomínce na ní trochu zachvěje! To však ještě netuší, že v plánu na příští rok bude možná Lefkáda! A tam je takových“Platia Ámos“ hned několik! Jedinou možností jak jí přemluvit, je nalákat ji na nějaký ten“radarový kopec“, když je má tak ráda!Přátelé a znalci Lefkády,nevíte o nějakém?!

Doslov:Vážení přátelé pokud jste dočetli až sem, tak Vám děkuji za Vaši bezmeznou trpělivost!
Také Vám již asi došlo, že popsat tímto způsobem celý náš pobyt na Kefalonii je čirá utopie,
protože celý zbytek léta bych strávil sepisováním „něčeho“, co by i největší „knihomolo-
vé“stěží zvládli do konce prázdnin přelouskat!

Na tomto místě musím vyjádřit svůj velký dík „nejmenovanému“ výrobci našeho „Matýs-
ka“, který s námi přestál všechny útrapy cestování/ač k tomu nebyl konstrukčně předurčen/
bez zjevného poškození a protestů!!!

Autor

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (14)
24.07.10 17:03 Kačule
Chystáme se letos Paliki navštívit a tak je nám tvůj cestopis velmi cennou a navíc vtipnou pomůckou. Díky.
02.12.09 14:01 aarak
Výborný a vtipný cestopis, jeden z mála, který jsem přečetl odshora až dolů :-)
04.11.09 15:38 manoulka
Nabouchala jsem tam všechny hvězdičky, co jsem tu našla...Miluju totiž odlehčený styl protkaný humorem, nenásilné vtažení do děje, nepostrádám tady vůbec "nezbytná fakta", kterých je všude dost a dělají z cestopisu suchopár :-) Nevadí mi nadměrné používání úvozovek a vykřičníků, autor je vložil, kam sám uznal za vhodné. Prostě se mi to líbilo - toť můj názor a toť vše...:-)
10.09.09 11:29 TomSelect
Je to veľmi silná pripomienka našej cesty spred 6 dní, akurát sme išli opačným smerom, t.j. Argostoli - trajekt - Xi, Platia Amos - Petani - Argostoli- Skala. Platia Amos nás dostala úplne, je to fantastická pláž, umocnené o to, že sme na nej boli sami ;-). Inak odbočka na Platia Amos je smerom od kláštora Koupori riadne označená smerovou tabuľou.
31.08.09 21:05 svetelko
Opravdu to nemá chybu,moc hezké povídání.Připomělo mi to podobné naše cestování po Kefalonii :)Jako kdyby to byl popis našeho cestování.Včetně těch různých peripetiíí a vracení se dokola na jedno místo
22.08.09 20:09 sampa
Zábavný cestopis, díky, a pláž XI je fakt úžasná.
19.08.09 19:29 Vladuska
První cestopis, který jsem zhltla najednou a nenechala si ho na pokračování. Autor má dar vyjadřování, píše krásným a poutavým jazykem. Do děje člověka přímo vtáhne, takže při přečtení jedné věty se člověk přímo třese na to, co přinese věta další. Dávám nejvyšší hodnocení a těším se, že si od autora ještě něco v budoucnosti přečtu.
18.08.09 22:33 Irena
Pěkně jsem se pobavila,ale mohu Tě potěšit,radary na Lefkádě opravdu jsou a máme je i nafoceny s vojenskou základnou:))
18.08.09 13:04 TYDRA
...pohodovka...
17.08.09 22:18 Helena
My byli na Platia Amos s tříletou holčičkou, bylo to úplně v pohodě a pro nás je to absolutně nejkrásnější pláž na Kefalonii!!!
14.08.09 11:49 Kopecek
Díky za pobavení, moc hezky jsem si početla. Podobnou anabázi jsme absolvovali i my, ale na skůtru...ze Skaly kolem argostolského zálivu. Pláž Platia Amos jsme našli na druhý pokus (nejdřív jsme také skončili někde u koz a v klášteře) a dokonce jsem manžela ukecala i k tomu, aby sjel až na parkoviště. V roce 2007 tam ale byly ještě spadlé schody a i když já bych určitě lezla dolů, tak to už mi neprošlo. Manžel už byl ze skůtru značně utahaný a moc už se mnou nemluvil. Nakonec jsme byli rádi, když jsme dojeli do Lixouri a chytli trajekt, který se zrovna chystal k vyplutí. Takže městečko už jsme viděli jenom z paluby. Ale jinak to byl hezký výlet...
13.08.09 20:44 danielag
Super cestopis, moc sme se u něj pobavili a díky němu jsme usoudili, že s dvouletým dítětem na Platia Ammos ne, díky:-)
13.08.09 19:38 marilyn
Hezký cestopis, autor je výřečný a čte se to dobře. Paliki z cestopisu si asi odnese nálepku "divoké a nepoznané". Pro mně osobně Petani nejen dorovnává krásou Myrtosu, ale je o něco lepší: ne tolik obléhaná, ne tolik známá a neméně fotogenická. Jinak dávám 5*
13.08.09 08:55 Lucelle
Pěkné povídání, jenom si nemůžu odpustit malou výtku, nešvar mnoha cestopisů, kterým se to zde jen hemží, a tím jsou nepatříčně používané uvozovky..... GIGANTICKÉ vlny nebo PTAČÍ perspektiva přece nemusejí být v uvozovkách....
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
66w8w
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝hynek˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy5
Galerie14
Hotely7
Diskuze1
 
Venus Trade and Tours CK MARTED Greek Market