Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 10
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Cestou necestou po Samosu

Autor:
Zařazeno:
Samos
Napsáno:
09.08.09 20:59
Fotografií:
40
Přečteno:
5573
Soutěž:
2009
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
26 °C
Jasno
bezvětří
Po loňském dovolenkovém půstu jsme s přítelem strávili několik krásných dní na řeckém ostrově Samos. Nápad jet na dovolenou byl spontánní a tedy i výběr místa a koupě zájezdu nabraly velmi rychlých obrátek. Nejsme vyznavači vylehávání a smažení se na pláži, ale rádi poznáváme nová a zajímavá místa. Samos byl tedy jednoznačnou volbou. Dovolenou jsme strávili v hotelu kousek od městečka Pythagorio. Prostřednictvím tohoto cestopisu bychom se rádi podělili o zážitky, zkušenosti a především o nádherné vzpomínky z dovolené.

Naše dovolená začala odjezdem ze Žďáru nad Sázavou již 12. července, kdy nás kamarád Radek svezl s sebou do Prahy. Metrem a následně autobusem jsme se dopravili na pražské letiště Ruzyně, kde jsme si v cestovní kanceláři vyzvedli na last minute zakoupené letenky. Hodina odletu byla stanovena na 5:00, před námi byla tedy noc na letišti. O půlnoci mě přepadla ukrutná řezavá bolest v pravé noze. Měla jsem s ní problémy už předchozích 14 dní (to jsou ti náhodní sportovci). Brala jsem nějaké léky proti bolesti. Ty však v tuto chvíli vůbec nezabíraly. Na nohu jsem se nemohla postavit a jakýkoliv pohyb byl provázen šílenou bolestí. V tuhle chvíli jsme si oba mysleli, že nikam nepoletíme a dovolenou raději zrušíme. Ovšem Ota z naší bohatě vybavené lékárničky vytáhl nejmenovaného růžového kamaráda, který po hodince a půl zabral. Jako mávnutím kouzelného proutku noha přestala bolet. Před odletem jsem si vzala pro jistotu ještě jeden prášek. Tohle drama bylo pro tuto chvíli zažehnáno. Ve tři hodiny ráno již byla hala terminálu 2 plná lidí a u přepážky číslo 52 se vytvořila dlouhatánská fronta. Naše kufry byly v pohodě odbaveny. Následně jsme prošli pasovou kontrolou a kontrolou příručních zavazadel. Ota prochází bránou, po něm já. Pípám. Je tedy nevyhnutelná osobní prohlídka. Příčinou pípání jsou zřejmě náušnice, které jsem zapomněla sundat. Říkám si, co mě dneska ještě čeká. Let letadlem. První v životě. Mám se klepat strachy nebo vzrušením? Pocity při startu jsou nepříjemné, ale nakonec musím uznat, že je to skvělý zážitek. Bohužel moje sedadlo není u okýnka, ale v uličce. I přesto, když se nakloním, vidím nádherný východ slunce a mraky. Po třičtvrtě hodince jsme vysoko, skoro v 11 tisíci metrech. Konečně vidím moře, pod námi se objevují Chalkidiki. Po další půlhodince nás čeká přistání na ostrově. Vím, že je tu poměrně větrno a dráha je v porovnání s jinými krátká. Jsem připravená na všechno. S hrůzou v očích čekám, co se bude v následujících minutách dít. Přistání bylo poněkud razantnější, ale žádné drama se nekonalo. Těsně po nás přilétá ještě letadlo z Atén. U výdeje zavazadel je proto poměrně narváno a těsno. Setkáváme se s delegátkou a mikrobusem odjíždíme do hotelu v blízkosti Pythagoria, který se na dalších 10 dní stane naším přechodným bydlištěm. Hotel vypadá velmi pěkně a i pokoj je útulný. Ovšem zámek u dveří se nám nelíbí. Vypadá dosti chatrně a rozviklaně. Ota proto domlouvá výměnu. Recepční je velmi ochotná a milá. Dostáváme pokoj v patře s oknem, z kterého je nádherný výhled na marínu. Naše prvotní rozhodnutí, jít se hned po příletu prospat pádá. Ve sprše smýváme veškerou únavu a hned vyrážíme do městečka Pythagorio. Hotelový autobus nám už bohužel ujel. Jdeme proto pěšky po silnici. V horku, které na ostrově panuje, se ukazuje, že to nebyl moc dobrý nápad. Vzdálenost hotelu od Pythagoria sice není velká, ale horko nám postupně ubírá síly. Konečně jsme v Pythagoriu . Máme obrovský hlad. Uvelebujeme se tedy v útulné taverničce, kde se nacpáváme doslova k prasknutí. Ota se celou dobu těší na gyros. Číšník mu však říká, že gyros dělají až večer. Dává si na jeho doporučení musaku a já špagety po boloňsku. Jídlo je moc dobré. Vzájemně od sebe ochutnáváme a popíjíme místní pivo. U vedlejšího stolu sedí zřejmě majitel taverny. Všímá si, že obdivuji jeho záhon s vodními melouny. (Doma jsme se pokoušeli pěstovat melouny ve skleníku, ale moc nám nevyrostly.) V zápětí k nám přichází a na talíři přináší kousek melounu jako pozornost podniku. Po příjemném posezení v taverně se vydáváme k soše místního rodáka Pythagora a pak do maríny . Procházíme přes marínu a zcela vyčerpaní a unavení se vracíme do hotelu. Sraz s delegátkou je naplánovaný na 17 hodinu. Přemáhá nás však únava, oba usínáme a probouzíme se až v 17:20. Delegátka na nás ale stále čeká. Dostáváme od ní informace o ostrově, které jsme již z velké většiny měli stejně nastudované z internetu. Po setkání s delegátkou se jdeme vyčvachtat v hotelovém bazénu. Voda je příjemná, slunko v tuhle denní hodinu již nemá takovou sílu jako odpoledne, vítr nás však studí. Příjemným zpestřením je sledovat oblohu, na níž co chvíli proletí nějaké to letadlo. V 19:30 končíme s vyleháváním u bazénu a jdeme na večeři. Konstatuji, že nás tu asi chtějí zničit. Večeře je o třech chodech a navíc jídla je jak pro armádu. Po večeři nás přepadá únava. Však jsme nepřetržitě vzhůru více jak 24 hodin. Jdeme spát.

Je 14. července 2009 osm hodin ráno. Probouzíme se do krásného slunečného dne. Po vykonání ranní hygieny se jdeme posilnit na snídani a po té vyrážíme na plánovaný výlet do Pythagoria. Naše kroky míří prvně ke kostelíku Znovuzrození Spasitele a k pevnosti Lykourga Logotheta , která byla zbudována během Národního povstání, které vypuklo v roce 1821. Pevnost jsme obcházíme snad ze všech stran. Prohlížíme i ruiny křesťanské baziliky , které jsou hned vedle hřbitova. Jsou to skutečně jenom ruiny. Čas postupuje a my se ještě nesmočili v moři. Jsme oba hodně natěšení na moře, a proto pokračujeme v našem dnešním výletu procházkou podél pobřeží a pak po pláži kolem hotelů a studií . Procházíme kolem letiště . Podél silnice už je jen několik málo hotelů. I ty ale končí. Konečně se dostáváme na prázdnou pláž , kde je báječný klid a soukromí. To se nám moc líbí. Do vody skáču jako první. Je to vážně ledovka. Ota mě následuje. „ Já snad nebudu mít děti, “ reaguje na vodu jako žiletky. Po chvilce si ale zvykáme. Po osvěžující koupeli je na sluníčku skutečně příjemně. Záhy si ale připadáme jako ve výhni. Čas utíká opravdu rychle. Hotelový autobus z Pythagoria odjíždí v 15 hodin a z pláže je to přeci jenom kus cesty. Musíme se tedy včas vydat na zpáteční cestu. Navíc bychom si ještě v Pythagoriu rádi koupili průvodce. Procházíme uličkami v Pythagoriu a prohlížíme sortiment místních krámků. Konečně nacházíme to, co hledáme. Průvodce stojí 7,21 €. Po příjezdu na hotel jsme vyčerpaní a zničení horkem. Relaxujeme. V 15:45 je naplánován další sraz s delegátkou. Po úvahách o půjčení auta jsme se rozhodli o využití možnosti zapůjčení přes cestovku. Vychází nás to sice dráž ( i s projetým benzínem 126 €/3 dny) než kdybychom si vypůjčení auta zajistili sami, ovšem pokud by se nám s autem stala nějaká nepříjemnost, bude ji řešit delegátka a ne my. Toto je pro nás rozhodující. Přeci jenom náhoda je blbec a nevíte, co se vám kde přihodí. Díky delegátce máme půjčení autíčka zajištěné a nic nám nebrání vyrazit na pláž, která má být cca 10 minut od hotelu. Pláž je plná slunečníků s lehátky a je rozdělená na dvě části. Rozhodujeme se pro vzdálenější kout pláže, kde je méně lidí a zabíráme úplně nejzadnější lehátka pod červeným slunečníkem. Jelikož je už po páté hodině nikdo po nás nechce ani žádné peníze. Voda je tu klidná a není ani tolik ledová. Ve vodě je i menší útes. Tady by mohlo být živo. V tu chvíli lituji, že s sebou nemám brýle se šnorchlem. Příště je nesmím zapomenout. Trávíme tu příjemný podvečer. Pročítám zakoupeného průvodce a plánuji zítřejší výlet. Začínáme pociťovat hlad. Blíží se hodina večeře a my se vracíme na hotel.

Dnes (15. 7. 2009) jsme již po sedmé hodině vzhůru. Kolem osmé vyrážíme na snídani a pak balíme do batohů všechny potřebné věci a hotelovým autobusem odjíždíme do Pythagoria. Chtěli bychom navštívit klášter Panny Marie Spiliani a Eupalinskou štolu. Jdeme po asfaltce až k rozcestníku, který ukazuje na schody. Pokračujeme po nich. Schody však náhle končí, navazuje na ně stezka vedoucí prudce do kopce. Vydáváme se po ní vzhůru. Slyšíme ale projíždějící auta, tudíž asfaltová silnice, po které jsme šli musí vést až ke klášteru. Konečně jsme se vyškrábali nahoru. Prohlížíme si klášter, zvoničku i kapličku se spoustou krásných ikon a kocháme se pohledem na Pythagorio. Sestupujeme také do jeskyně , kde je příjemný chládek. Na jejím konci je postavená malá kaplička . Prohlížíme si jí a zapalujeme svíčku. Konstatuji, že by bylo dobré občas vyprat vyšívané ubrusy. Vidíme také vytesané vany, které zachycují vodu kapající ze skály. Při odchodu z kláštera na protějším kopci pozorujeme kouř. Vzápětí vidíme i plameny. Na letišti už odstartovaly dvě žlutá letadla. Nabírají výšku a míří na moře. Zde načerpají vodu a hned se obracejí k pevnině, kde vodu vypouštějí a opět míří na moře pro další vodu. Jejich pozorováním trávíme dobrou čtvrt hodinku. Pak přicházíme k Eupalinově tunelu a Ota jde koupit lístky. Pro sebe chce studentský (2 €) a pro mě dospělý (4 €). Výsledkem je, že dostáváme dva studentské lístky na jednu ISIC kartu. Dobré ne? Ušetřili jsme tak 2 €, která se jistě budou později hodit (třeba v baru). Vstup do tunelu je poněkud užší a i strop je nižší. Jdeme proto v předklonu. Náhle se tunel rozšiřuje a předklon již není nutný. Procházíme tunelem až kam je to možné. Moc se mi tu líbí a navíc je tu příjemný chládek. Po prohlídce tunelu bychom rádi k Polykratovým hradbám. Zatímco se na záchodě převlékám do šortek, Ota se ptá prodavače vstupenek na cestu. Budeme prý muset hodně šplhat. Cesta je kamenitá a dost špatně schůdná. Kdo ví, kam nás ten lotr poslal. Přicházíme k něčemu jako hradby, ale podle obrázku v průvodci nejsme u cíle naší cesty. Pokračujeme proto ještě kousek dál. Cesta však náhle končí. Vzdáváme to a vracíme se zpět. Sluníčko pálí a jistě bude lepší se vyčvachtat v moři. Cestou na pláž Potokaki kupujeme mapu ostrova. Na pláži zabíráme místečko pod stromem a plánujeme zítřejší první výlet autem. Už se na něj moc těším. Ve tři hodiny opět odjíždíme z pláže hotelovým autobusem. Dáváme si krátkou siestu a kolem paté jdeme do hotelového baru na něco dobrého. Koktejl s názvem Green Hawai je moc dobrý. Ota je věrný pivu. Dává si nějaké místní a spokojeně si pomlaskává. Kolem sedmé odcházíme na večeři. Jako první chod máme polévku (vypadá jako naše gulášovka) s těstovinami a hráškem. Na první pohled mě tahle kombinace zaráží, ale celkový dojem není zas tak špatný. Jako druhý chod nám nejprve přinášejí salát. Vypadá velmi chutně. Ovšem v zápětí zjišťuji, že je rybí. Tohle začíná zavánět průšvihem. K rybímu salátu jistě přinesou rybu. Nevím, čím to je, ale moje chuťové pohárky jsou vůči rybám poněkud citlivější. A už je to tady. Mám jí před sebou. Já snad budu brečet. Teď ještě aby na mě mrkla a dostanu infarkt. Zkouším pozřít alespoň jedno sousto. Ovšem nevypadá to nadějně. Rybinu, kterou Ota vůbec necítí, naprosto spolehlivě poznávám. Vzdávám to. Tuhle rybu nezdolám. Nebudu ale přece dnes o hladu, a tak si obědnávám z hotelového menu neapolské špagety. Jsou výborné, ale moc syté. Ota si proto po „rybí lahůdce“ dává ještě nášup v podobě špaget. Je nám oběma těžko. Nakonec jsme rádi, když se dokutálíme do našeho pokoje. Na pokoji odpočíváme až do devíti, kdy se Ota vydává na recepci, kde na něj má čekat pán z půjčovny aut. Pán si dává docela na čas. Přichází o třičtvrtě hodiny později. Předal Otovi klíčky od zelenožlutého (spíše zeleného) Matize. Je krásný večer a my neodoláme a jdeme ho hned projet. Sjíždíme dolů do Pythagoria a procházíme se osvětlenou hlavní ulicí a přístavem . Opět se kocháme sochou Pythagora a komentujeme trojúhelník v jeho ruce. Ve čtvrt na dvanáct jsme již zpět na hotelu. Chystáme se ke spánku. Zítra nás čeká dlouhý a náročný den, který bude jistě zajímavý a plný zážitků.

Dnes (16. 7. 2009) se vydáváme na první výlet. Rádi bychom z Pythagoria vyrazili směrem na Mykali k pláži Psili Amos. Skutečně přijíždíme k nějaké pláži, ale vůbec netušíme, zda je to ta správná. Na mysli nám vytane myšlenka, že pláž Psili Amos by snad měla být písečná. Tahle pláž je oblásková. Procházíme se po ní a snažíme se zjistit, co je to za pláž. Vzhledem k brzké raní hodině je tu jen pár lidí. Ten klid co tu na ostrově panuje je úžasný. Zjišťujeme, že jsme na Mykali beach . Vracíme se k autu a pokračujeme dál po asfaltce. Za dalších pět minut parkujeme u pláže Psili Amos. Je to nádherná pláž se spoustu písku . Jako dítě bych se tu náramně vyřádila. Je samozřejmostí, že se zde musíme vykoupat. Ota prvně zkouší hloubku vody a vypadá to, že dojde do protějšího Turecka a do plavek se ani nebude převlékat. Jde kus a pořád má vodu ke kolenům. Asi 100 metrů od břehu jsme měli vodu po krk. Voda byla teplá, příjemná a ani tu nefoukalo. Po téhle ranní koupeli odjíždíme na Kerveli beach. Je to také moc pěkná plážička. Cestou k ní se před námi otevírají pěkné výhledy a nacvakáme spoustu fotek . Odtud jedeme do klášterů Agia Zoni a Zoodochos Pigi . První jmenovaný je v rekonstrukci, a proto tu není ani nic k vidění. Druhý klášter, je jako jediný na ostrově ženský. Vede k němu uzounká asfaltka, kde střídá jedna serpentýnka druhou. Prvně odpočíváme pod oleandry a kocháme se fascinujícím výhledem do krajiny. Pak procházíme klášter a utrácíme tu několik euro. Koupila jsem si ikonu s Pannou Marií a Ota svícen zdobený perletí. Pod klášterem je také pomníček. Výhled odtud mě dostává. Naprosto mi učaroval a při prohlížení fotek z dovolené se k němu vždy vracím . Kolem poledne klášter opouštíme a vyrážíme do hlavního města ostrova Samosu. Na nacvakaném parkovišti před místní radnicí nacházíme poslední volné místečko. Archeologické muzeum je odtud kousek. Hned přes silnici. Při nákupu lístků se Ota ptá na slevu pro studenty a ukazuje svou ISIC kartu. Prodavač zjišťuje odkud jsme a nakonec jdeme do muzea zadarmo :-) Muzeum je pěkné. Fotíme o 106. Hlavně u sochy Kúra jsem se musela vyfotit. Musím uznat, že má vážně výstavní zadek a kdekdo by mu mohl závidět. Po prohlídce muzea nás přepadá hlad. Na stojáka u auta krátce svačíme a pak si jdeme prohlédnout město. Konečně také potkáváme nějaké Čechy. Na ostrov nás přiletělo plné letadlo a až do této chvíle jsme neslyšeli češtinu. Procházíme se přístavem a hledáme mezi domy u hlavní silnice muzeum vína. Marně. V Samosu jsme se docela zdrželi. Kolem třetí hodiny odjíždíme směrem na Kalami a Agia Paraskevi. Silnice vede podél pobřeží, a tak se nám naskytují nádherné výhledy na moře a ostrůvky . Každou chvilku někde přizastavujeme a fotíme. Přijíždíme do Agia Paraskevi. Rádi bychom na Galazio beach, kde bychom se smočili. Ze shora malá plážička vypadá velice hezky. Kromě rodinky nudistů tu nikdo jiný není. Ovšem od koupání nás odrazují kolem se povalující odpadky. Odcházíme zklamaní a odjíždíme zpět do Samosu. Odtud se vydáváme do dalšího vyhlášeného letoviska na ostrově, Kokkari. Bez typického katalogového fota odtud neodjedeme . Procházíme letovisko. Jsme okouzlení divokostí moře. Takovéhle vlny jsme na jižním pobřeží u Pythagoria nezažili. Jdeme se podívat také ke kostelíku. Opět je moc pěkný, jako snad všechny kostely na ostrově. V Kokkari jsme strávili asi hodinku. Ještě bychom rádi navštívili trojici vyhlášených pláží – Lemonakia, Tsamadou a Tsampou. První jmenovanou bohužel míjíme. Stavíme se tu proto při zpáteční cestě. Jedeme dál až k pláži Tsamadou. Pobíráme všechny věci potřebné ke koupání a spěcháme dolů k pláži. Už je příjemný podvečer. Po celodenním cestování v autě se do vody oba moc těšíme. Navíc jsou docela pěkné vlny. Ty si na jižním pobřeží neužijeme. Dlouho neotálíme a skáčeme do nich. Voda je tu docela chladná, ale příjemná. Po krátké koupačce se vydáváme k další pláži, pláži Tsampou. Prvně parkujeme nahoře u hlavní silnice, ale nakonec sjíždíme až dolů. Tato pláž má být oficiálně jako jediná na ostrově nudistická. Na pláži je ale téměř prázdno a po nudistech tu není ani památky. Už nemáme chuť se koupat. Prohlížíme si pláž a odjíždíme k pláži Lemonakia, kterou i na druhý pokus míjíme. Nechce se nám vracet. Jsme upocení, celí od soli a hladoví. Těšíme se na večeři a na zasloužený odpočinek.

Kolem osmé (17. 7. 2009) vyjíždíme na druhý výlet směrem na Choru. Projíždíme ji a vydáváme se ke klášteru Timios Stavros. Zde mají otevřeno až od devíti hodin. Jedeme proto dál po silnici směrem na Mavratzei. Na mapě je zakreslená nějaká antická památka, kterou jsme bohužel nenašli. Kousek nad klášterem je ale kostelík s pěkným výhledem. Před kostelíkem narážíme na Řeka s Řekyní, kteří se dost hlasitě o něčem dohadují. Zřejmě se nemohou dohodnout na ceně melounů, které jsou naložené na autě. Po pěti minutách však odjíždějí. My odjíždíme vzápětí ke klášteru . Jsme dnešní první návštěvníci. Je tu spousta kočiček a hlavně koťátek. Líbí se mi, že zde počítají i s návštěvou vozíčkářů. Po prohlídce kláštera odjíždíme směrem na Koumaradei do dalšího kláštera – Megalis Panagias . Je ještě brzy. Otvírají až v deset. Chvíli čekáme, ale nakonec nás netrpělivost žene k otevřeným dveřím. Je 9:45 a my vstupujeme dovnitř. Nikdo nás nevyhání. Klášter je skutečně nádherný, společně s klášterem Zoodochos Pigis snad nejhezčí ze všech co jsme mohli vidět. Nahoře na balkonku sedí mniši a velmi živě o něčem diskutují. Okolní vzduch je nasycený krásnou vůní, která dotváří nezapomenutelnou atmosféru. Od kláštera se vydáváme do Pyrgosu, dále směrem na Koutsi a po dalších několika kilometrech odbočujeme na Koumeiku a pokračujeme do Votsalakie a dále k Pythagorově jeskyni. Cesta je nejprve asfaltová, střídá ji beton a nakonec prašná cesta. Kousek po ní jedeme. Nakonec nás odvaha opouští, zaparkujeme auto a dál pokračujeme pěšky. Míjíme kostelíček a procházíme kolem dřevěného stánečku s kořením. Prodavač na nás volá, zdraví nás a ptá se odkud jsme. Začínám mít pocit, že slovo Česká republika funguje jako nějaké kouzelné zaklínadlo. Prodavač nás zve do svého krámku a nabízí nám domácí víno. Z malých kalíšků s ním popíjíme. Dozvídáme se o jeho přátelích na Moravě. Předvádí nám svoji češtinu, vlastně jen několik českých slov. Nakonec ho i my sami nějaká učíme. Zanadává si na Turky a líčí nám, jak každý den dojíždí do práce. Oty se ptá na jeho zaměstnání. Jsme tu s ním asi 20 minut a nechceme se již déle zdržovat. Čeká nás toho dnes ještě spousta. Ukazuje nám jeskyně ve skále a posílá nás zpět prohlédnout si kostelíček. Nabízí nám pěkně zdobený Pythagorův pohár a jako dárek pytlíček koření. Říkáme mu, že se ještě zastavíme. Po prohlídce kostelíčku jdeme rovnou k jeskyni. Je to pořádný výšlap. Do posledních schodů lezu skoro po čtyřech a lituji, že nemám s sebou svůj inhalátor (zase se projevilo moje lajdáctví, na to konto si rozmýšlím výšlap na Kerkis – ten by mě jisto jistě zabil). Celý výstup jsem rozdýchávala skoro 10 minut. Nahoře je zvonec. Jako všichni ostatní si neodpustím na něj nezazvonit. Prohlížíme jeskyně , kapličku a kocháme se výhledem. V půli cesty k jeskyni je ještě jedna kaplička. U ní potkáváme další českou rodinu. Dole pod jeskyní navštěvujeme stánek s občerstvením. Máme toho opravdu dost a něco k pití by nám bodlo. Dáváme si coca-colu a frapéčko. Pán, který nás obsluhuje, nám dává papír na kterém se píše o jeskyni a Pythagorovi. Veškeré tyto informace jsou ve slovenštině, což je prima. Ve stánku s občerstvením kupujeme ještě dvě lahvičky domácího olivového oleje a odcházíme za naším novým známým ke stánku s kořením. Kupuji u něj Pythagorův pohár a jako pozornost dostávám pytlíček rozmarýnu. S prodavačem se na památku fotíme. Vzápětí dostáváme další koření a náš hovor se stáčí na foťák, který máme s sebou. S Otou diskutuje o zoomu a nakonec sám dělá několik fotek jeskyní ve skále. Slíbili jsme mu fotky poslat. Bohužel nemá e-mail, dává nám tedy svou adresu a k tomu další dva balíčky koření. Po rozloučení odjíždíme na pláž Psili Amos za Votsalakií . Jedná se o písečnou pláž s mělkou, ovšem ten den poněkud ledovou vodou. Po osvěžení ve vodě odjíždíme směrem do Drakei. Cesta vede serpentýnkami a skýtá nádherné výhledy na moře a okolní hory . V Drakei se krátce procházíme a pak se vydáváme na zpáteční cestu. Zastavujeme se na pláži Limnionas a opět se koupeme. Pláž je oblázková, docela pěkná. Je pět hodin, čas myslet na návrat. Abychom nejeli stejnou cestou, rozhodli jsme se v Prygosu odbočit na Spatharei. Po vymotání se z úzkých uliček v Pyrgosu jedeme po pěkné silničce. Opět jedna zatáčka střídá druhou. Kocháme se výhledem do kraje. Na jedné straně moře, na druhé hory. Jedním slovem nádhera . Projíždíme Spatharei a pokračujeme v cestě. Nad vesničkou Pagontas špatně odbočujeme. Navigace je také zmatená. Jedeme dál po betonové silničce, po které jsme zřejmě vůbec neměli jet. Cesta se stává stejně neprůjezdnou. Je zatarasená spadaným kamením . Těžko bychom se zde s autem otáčeli. Je nutné odtud vycouvat. Na malinkatém plácku o kousek výš Ota auto otáčí. Vracíme se zpět na asfaltovou silnici a jedeme po ní dál. Přijíždíme do Pagontasu, do kterého jsme podle mapy vůbec neměli zajíždět. Měli jsme jej minout. Je tu několik aut, která stejně zmateně jako my projíždějí uličkami, otáčejí se a nevědí, kudy se vymotat z městečka. Obracíme i my, zkoušíme to jinudy. Cesta vypadá všelijak (úzká silnička, tak pro jedno auto a sráz dolů). Chytá mě hysterický záchvat. Říkám Otovi, že jestli mě má rád, tak auto otočí a raději se vrátíme. Má mě rád. Couve a auto otáčí. Jedeme jinam. Tahle vesnička je snad začarovaná. Nakonec se i my úspěšně vymotáváme. Jedeme opět po pěkné asfaltce. Konečně vjíždíme do vesničky Ireo a za chvilku i do Pythagoria. Tenhle den byl vážně dlouhý a zakončený pěkným adrenalinem. Jsme oba dost unavení a hladoví. Po sprše běžíme na večeři, která je moc dobrá. Po večeři na nás padá ještě větší únava. Večerní návštěva baru padá, raději jdeme spát.

Dnes (18. 7. 2009) nás čeká poslední výlet autem. Opět brzy ráno posnídáme a pak hned vyrážíme po silnici směrem na Karlovassi. Cesta trvá něco málo přes hodinku. Několikrát projíždíme přes jeden a ten samý semafor a kruháč než konečně najdeme parkoviště, kde bychom mohli nechat auto. Rádi bychom si město prohlédli. Kromě několika kostelíčků tu nic dalšího zajímavého k vidění není. Karlovassi nás nijak neoslnilo a jsme moc rádi, že nemusíme trávit dovolenou zrovna v tomhle letovisku. Je tu hodně rozestavěných domů a tak nějak pusto, liduprázdno (to bylo nejspíš dáno brzkou dopolední hodinou, jinak si to nedovedu vysvětlit). Čekala jsem, že tu bude větší ruch. Ani zdejší přístav nás nijak neuchvátil. Asi po hodinové procházce odjíždíme z Karlovassi. Parkujeme kousek za městem. Převlékáme se do plavek a vyrážíme k vodopádu. Tedy spíše vodopádku. Cesta je příjemná, její větší část vede lesem ve stínu. Zatím mám trošku obavy, jestli vůbec do vody vlezu a vydám se až přímo k vodopádu. Delegátka nás upozorňovala na úhoře ve vodě. Když ale vidím množství přítomných turistů a zakalenou vodu říčky, je mi jasné, že chudáci úhoři jsou nejspíš někde zalezlý a vyděšení. Svlékáme svrchní šaty, foťák balíme pro jistotu do igelitky a vydáváme se na snad trochu dobrodružnou cestu skalní úžinou. Říkám si, zda to bude stát za to. Voda je ledová, sahá maximálně po prsa. Překážkou je nám pouze několik ve vodě skrytých kamenů. Jsme u cíle. Odměnou je nám pohled na vodopádek . Až přímo pod něj se bojím. Jsem starý strašpytel. Odvažuji se jen kousek vedle. Vybalujeme z igelitky foťák a vzájemně se fotíme. Musíme se vrátit zpět. Hrnou se sem další turisté a za chvilku by tu bylo těsno. Po krkolomných dřevěných schůdcích stoupáme k taverničce nad vodopádem a od ní pak další cestou scházíme až za vodopád. Odpočívám a Ota se vydává dál korytem říčky. Zjišťuje, že by se dalo pokračovat stále dál a dál. Z vodopádu jsme nadšení. Vracíme se zpět k autu. Popojíždíme jen o kousek dál k Potami beach. Je to jedna z nejfotogeničtějších pláží na ostrově . Zastavujeme u kostelíčku nad pláží a kocháme se výhledem dolů a plánujeme zbytek dne. Přednost před koupáním na Potami beach dostávají pláže Mikro a Megalo Seitani. Jsou součástí přírodní rezervace Potami a jsou přístupné pouze pěšky nebo lodí. Do batohu balíme jen to nejnutnější, protože tušíme, že cesta bude náročná. Náš předpoklad se záhy nejen potvrzuje, ale při zpáteční cestě je překonán. V horku je cesta doslova brutální (rozhodně nedoporučuji vydat se k plážím s malými dětmi). Vede občas stínem, ale většinou na slunci. Terén je chvílemi pěkně náročný. Po hodinové cestě se před námi otvírá nádherný výhled na malou plážičku Mikro Seitani . Koupe se tu jen pár lidí. Sestupujeme na pláž a marně hledáme kousek stínu. V tuhle hodinu tu žádný není. Skáčeme do vln a maximálně si to tu užíváme. Potkáváme také další Čechy. Dozvídáme se, že jsou z Brna a jsou ubytovaní ve Votsalakii. Také je městečko Karlovassi moc nenadchlo. Doporučili jsme jim návštěvu Pythagoria. Užíváme si místní pláž a moře. Jsme ale odhodlaní navštívit i druhou pláž Megalo Seitani . K ní se dostáváme po půlhodině chůze. Už se těším, až skočím do vody. Na pláži jsme opět skoro sami. Na druhém konci jsou další dva lidi a jinak nikde nikdo. Skáčeme do vln. Mořské dno tu sestupuje prudčeji než na předchozí pláži. Vlny smývají pot z našich těl. Pokud chceme doplavat dál od břehu, musíme se prodírat vlnami, neboť nás vyhazují zpět na břeh. Odcházíme odtud nadšení, již trochu unavení a zmožení horkem. Zpáteční cesta je naprosto vyčerpávající. K autu přicházíme v 17:30. Dnes jsme se ještě chtěli vykoupat na Potami beach a navštívit horské vesničky Manolates a Vourliotes. Bohužel to nestihneme. Musíme na večeři do hotelu. Výlet byl ale nádherný. Po sprše jdeme čistí a voňaví na večeři a pak na bar, kde si Ota již tradičně dává pivo a já Samos coctail. Je moc dobrý. Jako pozornost dostáváme oříšky. Strávíme tu příjemnou hodinku než nás dostihne únava. Jdeme spát.

Nedělní den (19. 7. 2009) jsme vyhlásili jako odpočinkový. Zůstaneme u hotelového bazénu. Uvelebujeme se tu hned po snídani. Stejný nápad má snad většina obyvatel hotelu. Za chvilku je tu plno. Je příjemné se smočit místo ve slané ve sladké vodě. Čas běží a postupně dostávají všichni hlad nebo chuť na něco dobrého. Ve Snack baru je plno. Čekáme až tam bude trochu méně lidí a vyrážíme také na nějakou mňamku. Ota si objednává pivečko a club sandwich, já ovocný salát s řeckým jogurtem a medem a k pití si vybírám Piňa Coladu a vzpomínám při tom na kamarádku a současně spolusboristku Terku, jejíž je to jeden z oblíbených koktejlů. Uzobávám Otovi hranolky a mezitím zdolávám svůj salát. I sandwich je moc dobrý. Až do večera ležíme u bazénu. K večeři máme další z řeckých specialit. Dnes to jsou souvlaki. Po večeři jdeme pěšky přes marínu do Pythagoria. Fotíme nasvícený přístav . Hledáme také bankomat, protože eura rychle docházejí. První je mimo provoz a druhý už nemá 50ti eurovky :-( Procházíme přístavem až k Pythagorovi a vracíme se zpět do hotelu.

Autíčko jsme již vrátili (20. 7. 2009), tudíž nám nezbývá nic jiného než cestovat buď po vlastních nebo místní dopravou. Zítra bychom rádi ještě na jeden výlet do Samosu. Jdeme tedy na plánovaný sraz s delegátkou a zjišťujeme potřebné informace o místní autobusové dopravě. V 11 hodin odjíždíme hotelovým autobusem na Potokaki beach, kde trávíme dnešní odpoledne. Jdeme opět podél pláže až za hotely, kde je klid. Dnes je extrémní horko. Každou chvíli jsme ve vodě. Je tu báječně. Cestou na zastávku hotelového autobusu se ještě jednou zastavujeme u bankomatu. Konečně funguje a vydává nám 50 Euro. Dostáváme chuť na zmrzlinu, kterou kupujeme v nedalekém obchůdku. Po odpočinku na hotelovém pokoji jdeme na pláž v blízkosti hotelu. Je již pozdní odpoledne a za lehátka a slunečník opět nikdo nic nechce. Užíváme si to tu. Jdu pozorovat vodní svět se šnorchlem a brýlemi. Ota se nechává slyšet, že vypadám jako Darth Vader. Ve vodě vidím několik hejn malých rybek, pak ryby samotářky a i pár ježků by se tu našlo. Na pláž začíná pomalu dopadat stín. Po celodenní výhni je to příjemné. Před sedmou se vracíme do hotelu a vyrážíme na večeři. Pak jdeme opět na bar. Ota si dnes výjimečně nedává pivo, ale také coctail. Dáváme si coctail s názvem Kiss me tonight a Mykali Coctail. Oba jsou moc dobré. Opět trávíme příjemný večer.

Je 21. července, dnes bychom rádi na výlet do Samosu. Trošku máme obavy z cesty autobusem. Snad to dopadne dobře. V 9:30 odjíždíme hotelovým autobusem do Pythagoria a jdeme na zastávku. Alespoň si myslíme, že jsme na zastávce. Autobus má jet v 10:15. Sedíme na lavičce v příjemném stínu a je nám divné, že tu kromě nás nikdo nečeká. Prozkoumáváme tedy ještě jednou mapu. Nakonec se vracíme o kousek zpět podél hlavní silnice. Tady už čeká hodně lidí. Po chvilce autobus přijíždí. Trochu se štěstím se do něj dostáváme. Po nás průvodčí pustil už pouze dva nebo tři další cestující. Je plno. Autobus odjíždí a ti co se do něj nevešli musejí počkat na další. Průvodčí prochází uličkou a prodává jízdenky. S Otou sedíme každý jinde a on má peníze. Zmáhám se tedy na větu anglicky a vysvětluji průvodčímu, že jízdenku koupí přítel. Cesta netrvá ani 20 minut a před námi se jako na dlani objeví Samos. Vystupujeme na zastávce ve středu města a vydáváme se k Byzantskému muzeu (vstup 2 € za osobu). Prohlídka nám trvá téměř 20 minut. Je tu mnoho ikon a křížů z klášterů a kostelíků z celého ostrova . Objevujeme také 2 ikony jednoho ze slovanských věrozvěstů – Cyrila. Po prohlídce muzea procházíme podél nábřeží až na druhý konec města, kde je u kruhového objezdu muzeum samoského vína . Venku si prohlížíme šnekový lis a s úsměvem vzpomínám na přednášky profesora Filipa právě o šnekových lisech. V muzeu je příjemně. Kupujeme lístky a ponořujeme se do světa místního vína. Na úvod si prohlížíme obří sudy a hned ochutnáváme ze dvou lahví, ke kterým později přibývají další čtyři. Vína jsou moc dobrá. Bylo by snadné se tu zkyblíkovat :-) Samoský nektar krásně voní a chutná velmi sladce. Další víno Samos Vindoux je také poměrně sladké, ale už ne tolik jako nektar. Přesto jsou to taková lepidla. Další vína jsou též výborná, ale už ne tak sladká. Pokračujeme dál v prohlídce. V další místnosti jsou lisy a filtry na víno, historické lahve a knihy, ve kterých jsou vedeny záznamy o výrobě. Sestupujeme po schodech a dostáváme se do sklepa s menšími sudy. Je tu i příjemné posezení. V další části muzea prohlížíme historické fotografie zdejšího vinařského závodu a lidí, kteří se na výrobě tohoto dobrého moku podíleli a nadále podílejí. Je tu také k vidění spousta medailí a ocenění pro samoské víno. Prohlídka je u konce. Jsme opět u vchodu. Vybíráme tu několik lahví, které bychom si rádi odvezli. Oba si vybíráme tři lahve. Ota statečně nese všech šest lahví až k autobusu. Pěkně se mu pronesou. V duchu ho lituji. Stíháme autobus ve dvě hodiny. Autobus staví nějakým turistům kousek od našeho hotelu. Vystupujeme proto také. Nemusíme aspoň až do Pythagoria, kde bychom čekali další půlhodinu na hotelový autobus. Na pokoji krátce odpočíváme a pak jdeme obsadit lehátka k hotelovému bazénu. K moři se nám dnes nechce. U bazénu jsme až do večeře. Po večeři odjíždíme hotelovým autobusem do Pythagoria, kde obcházíme místní obchůdky a nakupujeme dárečky. Ota by si konečně rád dal gyros. Kupuje si ve stánku gyros v pitě. Je to taková jednohubka, ale jsme po večeři a bohatě to stačí. V 10 hodin stíháme opět hotelový autobus a vracíme se zpět.

Náš poslední den dovolené (22. 7. 2009) začíná v 8 hodin ráno. Po snídani balíme vše potřebné a vyrážíme do Pythagoria a odtud pěšky do Heraionu. Jdeme podél moře po pláži Potokaki. Nejprve po cestě, na kterou později navazuje červená cyklostezka. Sluníčko ještě zatím tolik nepálí, a tak je cesta docela příjemná. Horší to bude zpět. U Heraionu parkuje docela dost aut. Kupujeme vstupenky (3€ za osobu) a jdeme dovnitř. Kromě sloupu, který nechybí snad v žádném průvodci jsou tu již jen ruiny . Ovšem v době Polykrata musel být chrám jistě famózní. Chtěla bych se aspoň na chvíli přenést do té doby a vidět ho v celé jeho kráse. Takhle si mohu pouze představovat. Je tu i část svaté cesty, která byla lemována sochami kůrů, z nichž jeden je v archeologickém muzeu v Samosu. Prohlídka celého areálu nám zabírá asi půl hodiny. Pak se vracíme. Slunko vystoupilo zase o kousek výš a již je docela horko. Vyhledáváme pěkné místečko a skáčeme do vody. Dnes je voda obzvlášť ledová. Pěkně bodá po celém těle. Neubráním se drkotání zubů a vylézám ven nastavit se sluníčku. Osvěžení bylo příjemné. Vyrážíme ale dál, máme před sebou ještě pořádný kus cesty na slunci. Nakonec přicházíme na místo, kde se obvykle na Potokaki beach koupeme. Znovu skáčeme do vody. Systém dnešního koupání by se dal přirovnat k saunování. Nejprve ležíme na slunku, nasáváme do sebe všechno to teplo a pak se rychle zchladíme v ledové mořské vodě. Vydržíme tu asi dvě hodinky. Začínáme pociťovat hlad. Na zastávku hotelového autobusu vyrážíme tedy o něco dřív. Chceme zajít v Pythagoriu na gyros. Čas kvapí. Musíme proto trochu přidat. Ve stánku rychle kupujeme dva pitagyrosy a chvátáme na zastávku, kde nám hotelový autobus zastavuje na poslední chvíli (řidič si nás málem nevšimnul). Tomuhle se říká fast food. Náš další plán, vyrazit ještě na pláž u hotelu padá. Z cesty do Heraionu jsme oba vyřízení. A to ještě musíme sbalit kufry. Dopadá to tak, že oba napůl vytuhneme. Budíme se v 5 hodin. Do ničeho se nám nechce. Musíme si ale zabalit. Nejprve to vypadá, že se všechny ty věci do našich kufrů nemůžou nikdy vejít. Konečně vítězíme. Máme sbaleno. Už je skoro čas večeře. Ještě ale nemáme hlad. Jíst jdeme až před osmou. Vzhledem k tomu, že je středa očekáváme opět rybu. Naše očekávání se plní. Díky odpolední svačince ale nemám hlad a tak si ani neobjednávám žádné náhradní jídlo. Po večeři naposledy navštěvujeme hotelový bar, kde utrácíme poslední eura. Kocháme se pohledem na nasvícený bazén. Vydržíme tu asi hodinku. Pak jdeme spinkat, musíme nabrat síly na zítřejší odlet.

Je 6:40 a my vstáváme. Na sedmou máme připravenou snídani a v 7:30 pro nás přijíždí autobus, který nás odveze na letiště. Loučíme se s hotelem pohledem směrem k recepci a na balkón ke dveřím našeho pokoje. Bude se mi stýskat. Bylo tu nádherně. Ostrov mě naprosto dostal. Přijíždíme na letiště, kde je hodně rušno. Fronta Čechů čekajících na odbavení je pěkně dlouhá. Jde to ale rychle. Už jsme odbavení. Jdeme okouknout místní free shopy s tím, že za dvě eura co nám zbyla už stejně nic nekoupíme. Překvapivě kupujeme ještě dvě olivová mýdla. Zbývá nám posledních třicet centů. Už je čas nástupu na palubu. Pozoruji okolí letiště a je mi trochu líto, že už jedeme domů. Snad se sem třeba ještě někdy vrátíme. V letadle tentokrát sedíme u okýnka. Cestou domů nacvakám skoro tři sta fotek. Pro nadměrný letový provoz nad Prahou kroužíme zhruba čtvrthodinku nad Středními Čechy. Nakonec přistáváme a tím naše dovolená definitivně končí.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (4)
14.08.09 12:49 Evulka
Není třeba se bát studené vody. V tom horku je to vážně super osvěžení a po jednom dni si zvyknete. Nejhorší je tam vlézt poprvé. Pak už víte do čeho jdete :-)
14.08.09 09:08 Kopecek
Cestopis jsem si přečetla a bylo to příjemné čtení. Samos je jedním z ostrovů, které jsme ještě nenavštívili a tento cestopis určitě přispěl k přesvědčení, že za návštěvu stojí....tedy až na tu studenou vodu...ta nás pořád nějak odrazuje
13.08.09 09:59 Iliana
Moc hezky napsaný cestopis, který mi připomenul náš pobyt na tomto krásném ostrově. Díky.
10.08.09 18:43 Chlupáč
Velmi pěkně a úsměvně napsané. I když mé první dojmy byly, že Samos podruhé ne. Dnes připouštím, že až malej bude velkej tak se na samos vrátíme a teprve potom doceníme jeho krásu. Díky za cestopis. Moc hezky se čte.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
uTxkM
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Evulka˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Galerie3
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací