Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 21
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Kaliméra, Lefkado!

Autor:
Zařazeno:
Lefkada
Napsáno:
07.07.09 20:56
Fotografií:
40
Přečteno:
8254
Soutěž:
2009
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
13 °C
Oblačno
ZJZ, 7.2 m/s
Lefkadu jsme poprvé navštívili před třemi lety a od té doby se pro nás stala rájem na zemi.
Zelený ostrov s přenádherným mořem a téměř prázdnými plážemi, strmé bílé útesy na západním pobřeží a serpentiny k němu vedoucí, útulné vesničky ve vnitrozemí, starousedlíci posedávající před taverničkami nebo jen tak na svých zápražích, nespočet kostelů a klášterů, olivové háje, sytá vůně borovic, oslíci, žebrající kočky, řecké jídlo, především tzaziki a řecký salát, vynikající červené víno, ouzo a hlavně nepopsatelná uvolňující atmosféra, která na mě z Lefkady dýchá.
Lefkada je především pro milovníky klidu, téměř nedotčené přírody a romantických míst, za což patří dík Aristotelu Onassisovi, kterému Lefkada natolik učarovala, že si koupil v její blízkosti ostrůvek Scorpios a bránil v rozvoji turismu řadu let. Poté převzala tuto činnost řecká vláda a západní pobřeží bylo vyhlášeno chráněnou oblastí.
Z výše zmíněných důvodů jsme se rozhodli, že se na Lefkadu vrátíme …….


1.den – Praha – Vassiliki

Hurá, je to tady. Dočkali jsme se. Návrat na Lefkadu, která se pro nás stala nezapomenutelnou. Sedíme na letišti, pojídáme čokoládu a čekáme na odbavení. Za okny letištní haly je metelice, strhnul se déšť a před naším odletem to nepůsobí zrovna optimisticky. Snad se do startu počasí umoudří.
Umoudřilo. Než jsme nastoupili do letadla, nejhorší pominulo. Sedím s manželem u okýnka a hořím netrpělivostí. Cítím rozporuplné vzrušení z nadcházejícího letu. Za chvíli už svištíme vzduchem a mě zmáhá únava, kterou má na svědomí kinedryl.Můj nepříliš pohodlný posed
mi nedopřává souvislý spánek, ale to nevadí, za chvíli už mžourám na ostrůvky pod námi a hladké přistání mě probudí docela.
Z letiště Preveza se přemisťujeme autobusem do našeho oblíbeného letoviska Vassiliky v jižní části ostrova, v jehož výběru jsme se minule nezmýlili. Jde o menší letovisko s přístavem, podél něhož je rozseto mnoho taverniček a obchůdků. Jedeme po východním pobřeží, kolem se míhá známá krajina a já těsně před Vassiliky zpozorním. Míjíme oslíka
vezoucího staršího muže. „ To není možný“ prohodím směrem k manželovi a podívám se na hodinky. Ukazují půl osmé večer. Stejného muže, ve stejnou dobu, ale s dvěma oslíky jsme potkávali před třemi lety vždy v tomto místě. Je to příjemné uvítání na začátek, vědět, že vše funguje stejně i bez nás……Večer se stihneme ještě vykoupat na malé plážičce před apartmánem, pak si procházíme městečko a nasáváme mořský vzduch. Na hlavní třídě voní ryby, restauratéři lákají do svých taveren, jejich nabídky zatím vesele odmítáme. Pohledy si necháme na později, suvenýry taktéž, míříme do půjčovny, abychom si pronajali motorku na celý týden. Pak už si dopřáváme výbornou večeři s posezením u moře a zmoženi únavou padáme do postele.

Pozn. Pronájem jsme provedli raději přes CK. Zahrnuje pojištění a v případě potíží je lepší možnost dojednání prostřednictvím delegátky. Půjčit si motorku či auto je na Lefkadě podle mě nutnost, jinak prostě není možnost dostat se ostrovu na kost. Motorka s obsahem 50 cc vyšla na 6 dní cca 66 EUR + benzín. Ten se pohybuje těsně nad 1 euro.


2. den - Egremni – Dragano – Vassiliki

Ráno se projdeme téměř vylidněným Vassiliki, jen místní posedávají v taverničkách, sem tam nějaký turista, celkově probíhá ve městečku příprava na další den. Koupíme si chleba v největším pekařství nacházející se u nábřeží, očima mlsáme vystavené dobroty a tentokrát odoláme. Nejoblíbenější a celodovolenkovou snídaní je bezesporu řecký chléb s ovčím sýrem feta. Jíme ji nahusto. Kočky mají asi radary, jen co zasedneme ke snídani už oplendují kolem a vysílají upřené pohledy na právě pojídajícího. Ač jsem se zařekla, že jim nic nedám, nevydržela jsem a dopřála jim kousek českého salámu. Evidentně jim chutnal. V tu chvíli upřených pohledů přibylo a bylo vymalováno do konce dovolené.
Jako první jsme jednoznačně chtěli navštívit Egremni. Cestou na ni pořizujeme pár fotek, v Ponti se kocháme pohledem na pláž ve Vassiliki , projíždíme Agios Petros, kde je mi sympatický kostelík, obhlížím stavení obrostlá zelení, na zápražích květináče s mnohabarevnými rostlinami jsou pastvou pro oči. Za Agios Petros je silnice lemována četnými vzrostlými borovicemi, jejich vůně je nádherně sytá, násáváme ostošest. Z hlavní silnice odbočujeme na vesničky Komilio, Dragano, Athani – tahle vesnička se mi líbí, pěkné taverničky, domečky ovinuté barevnými květy, zastavujeme a fotíme. Sjezd na Egremni je zdlouhavý, serpentina za serpentinou, asfaltka přechází v šotolinu, a už se objevují první výhledy na pobřeží. Pohled na něj nás vráží do země, hotová pastva pro oči, odstíny modře se slévají a vytváří jednu velkou nádheru . Stojíme tam dobrých deset minut. Po příjezdu k Egremni nás zaráží placené parkoviště, to si snad dělají legraci, 4 eura jako parkovné. Vycouváme a zaparkujeme před oplocením, jako většina aut a motorek. Pomalu scházíme na pláž a spoušť na foťáku neustále cvaká , první den a vítají nás dvoumetrové vlny. Největší radost má manžel, který se posléze vrhá do náruče vln . Já si tu krásu vychutnávám jen ze břehu, vlny jsou dost divoké, hned sráží na kolena, kdo se chce vykoupat, musí proskočit, jinak ho moře nepustí. Tak to také zkouším. „Brr“, povedlo se, ale moře promíchané vlnami mě ochromí svou ledovou teplotou, vlny jsou obrovské, a tak se v záchvatu paniky, notně prosolená, nechávám vynést zpátky na břeh. Strávíme zde několik hodin a vyžene nás hlad. Chceme zkusit některou z taverniček a vybíráme si Dragano . Dáme si tzaziki a řecký salát a dělají se nám boule za ušima. Majitel je příjemný, hned nás oťukává, ptá se odkud jsme, ví že hlavní město naší republiky je Praha, ale do větších debat se nepouštíme. Ve stánku u silnice kupujeme víno, je to první stánek na který narazíme, a proto bez rozmyslu zaplatíme 6 EUR za litr a půl vína. Asi nás pěkně natáhli, kvalita vína byla dost nevalná oproti sudovým vínům v tavernách /cca 6 EUR za litr/ Po příjezdu do Vassiliki se jdeme vykoupat na skrytou plážičku. Je směrem na Agiofilli, odbočka je u nízké bílé budky, cestička je dost zarostlá, podél ní uskakují vyrušené nádherně zbarvené kobylky . Zakrátko jsme téměř sami na malé plážičce, jediný člověk si tam užívá moře s námi. Dnes večer do města nevyrazíme, ukuchtíme si večeři z dovezených zásob, posedíme na terase, nalijeme si místní víno a plánujeme výpravu na další den.

Pozn. víno jsme kupovali v euromarketu na hlavní silnici, výborné je Lefkas Hills a Lefakadios. Sudové víno je dostupné pouze ve stáncích u silnic nebo musíte narazit na ceduli s vínem u domu v některé z vesniček / u Vassiliki je to např. vesnička Kontarena/


3.den Mys Dukato – Porto Katsiki – Gialos

Dopoledne se probereme trochu později než jsme chtěli. V noci jsem poněkud neuváženě vytáhla odpuzovač proti hmyzu, protože jsem nechtěla spát v jeho odéru jako včera a to se mi záhy vymstilo. Společnost nám dělali komáři, moje krev jim obzvlášť chutná, a tak následoval kolotoč bzučení dotěrných komárů, vzteklého odhánění, následného rozsvícení a hledání pachatelů, které spočívalo v odkrývání závěsů a výskokům ke stropu, kde s oblibou sedávají, a po zhasnutí začal maraton nanovo. K ránu už jsem psychicky nevydržela a vložila hubící prostředek znovu do zásuvky, smrad nesmrad……..A tak jsme ráno dospávali co se dalo.
Po snídani jsme vyrazili stejnou cestou jako včera, ale zhruba 1,5 km za Agios Petros zastavujeme a manžel bádá nad mapou, jestli odbočka vlevo je zkratka nebo ne. Mapa není nejnovější, cesta je naznačená a cedule u silnice nikde. Já se do toho nevkládám, můj orientační smysl není příliš vyvinutý, nechávám to na něm a raději zaměstnávám foťák okolními kopečky, mezi nimiž probleskuje hladina moře, malinkatými vesničkami a klikatými cestičkami v dálce. Rozhodnuto, riskneme to a jedeme zkratkou. Cesta je nová, zatáček pomálu. Krásná asfaltka nás vede vzhůru do hor, zanedlouho se přehoupneme přes horizont a na obzoru je už západní část ostrova. Jsme zvědavi kde vyjedeme a ejhle, je to v Draganu za taverničkou, kterou jsme navštívili včera a dle mapy jsme si ušetřili něco přes 4km.
Dál směřujeme přes Athani, tentokrát míjíme odbočku na Egremni, přejedme i Porto Katsiki a po pár kilometrech spatříme maják tyčící se na samotném konci ostrova . Ještě než se dostaneme k němu, uděláme si odbočku úzkou štěrkovitou cestičkou na plácek s nádherně červeně zbarvenou půdou , která nás zaujme už z dálky. Výhled odsud směrem k Porto Katsiki bere dech. Určitě stojí zato, udělat si zde menší přestávku. Na Dukato / nebo taky Lefkatas/ dorazíme kolem poledne, smrtelný čas, vedro vrcholí, ještěže si bereme dostatek vody, která zůstává ve skútru poměrně chladná. Jsme tu sami, a tak prolezeme skaliska a ve stínu majáku odpočíváme. Místo tady má hodně do sebe, kdo ho navštívil, ví o čem mluvím . Vlny naráží do kolmých strmých skal, stěny omývá bílá pěna jinak tyrkysového moře, vítr fouká, držíme si klobouky, aby neskončily jako Sapfó, která zde údajně spáchala sebevraždu skokem do vln. Teplo nás ale drtí, tudíž nasedáme na rozpálená sedadla motorky a míříme na Porto Katsiki. Cestou posvačíme ve stínu olivovníků u silnice a posloucháme cikády, báječná pohoda. Na pláži se to hemží větším počtem lidí než na ostatních plážích, navíc je víkend a tak je tu i hodně Řeků, pořád to ale není přeplněná pláž jako v jiných destinacích. Porto Katsiki se řadí k nekrásnějším na světě, ale pro nás no.1 zůstává stejně Egremni. Strávíme tu několik hodin, chladíme rozpálená těla, vlny už se oproti včerejšku zmírnily, kolem páté hodiny vyrazíme na obligátní sváču tzaziky a řecký salát, tentokrát do Athani , . Poté se ještě zastavíme vykoupat na Gialosu , kde nás ani tak nezaujala pláž, ale krásný olivový háj , kterým se cestou na ni projíždí. Přijedeme ukodracaní, ale dnes si dopřejeme večeři v restauraci a jdeme bojovat s komáry.


3.den Kefalonie, Fiskardo – Assos – jeskyně Melissani- Antisamos - Agrilion - Myrtos

Zradili jsme Lefkadu a vyplouváme trajektem na nedalekou Kefalonii, opouštíme Vassiliki , vzdaluje se i skalnaté pobřeží s majákem v pozadí a za hodinku už startujeme motorku v přístavu Fiskardo a těšíme se na novou krajinu. Kefalonie se nám zdá už po pár kilometrech více civilizovanější, komunikace širší a udržovanější, ale nemůžeme soudit podle prvního dojmu, zvlášť když neprojedeme celý ostrov. Dostáváme se na severozápadní pobřeží, pod oparem se v dálce nesou vysoké bílé útesy s až kýčovitě zbarveným mořem pod nimi ,ze silnice jsou krásné výhledy na náš první cíl. Sjíždíme tedy zdlouhavými serpentinami do útulného romantického městečka Assos, teplota vzduchu stoupá a my se nerozvážně vydáme na výšlap na benátskou pevnost. Přestávky na odpočinek se zkracují, stínu čím dál méně a tak to v půlce cesty vzdáme.Rozhodneme se dojet do našeho nejdál stanoveného cíle, abychom věděli, jak vše časově zvládneme, a to na pláž Antisamos. Přejedeme nad pláží Myrtos, která vypadá nádherně, ale trochu mě zklamává lehkou dostupností a díky tomu větším počtem lidí. Pokračujeme dál a ze serpentin s vysokými srázy pod námi se mě dělá špatně, oči pro jistotu v zatáčkách zavírám. Přejedeme na východní stranu ostrova, propleteme se přes malé městečko Agia Efimia a sponntáně se pustíme za odbočujícími motorkami u cedule značící jeskyni Melissani. Spousta zájezdových autobusů už by nás měla zarazit, ale překonáme i vstupné 7 euro za osobu za 15 minutovou prohlídku v domnění, že uvidíme něco nevídaného. Jde o solné jezírko s průzračnou vodou, které objedeme na malé loďce s veslařem a průvodcem v jedné osobě, voda je sice krásně nasvícená pronikajícím sluníčkem , ale dala bych přednost Punkevním jeskyním v Moravském krasu. Už bez zastávky přejedeme Sami, vypadá jako větší, ale příjemné městečko a najdeme ukazatel na pláž Antisamos. Místo dvou značených kilometrů, však najedeme alespoň pět. Pláž se chlubí modrou vlajkou stejně jako Myrtos, moře je průzračné, klidné a hlavně teplé. Jsou tu ale stánky s občerstvením a více lidí a to už je pro nás méně příjemné. Při výjezdu z pláže se rozhodneme podívat na klášter Agrilion, stojí tu nový kostel, pozůstatky starého kláštera a akropole . Je to kousek a jsme rádi, že jsme sem jeli. Nikde nikdo, nádherný klid, největší množství kobylek co jsem kde viděla, staleté olivovníky, báječné výhledy na moře a krásná kaplička. To místo má zvláštní kouzlo, a to v nás zůstalo doteď. Pak už se vracíme zpátky k severozápadnímu pobřeží, strávíme hodinku na Myrtosu a raději s předstihem přijíždíme do Fiskarda, jeden nikdy neví, jestli pojede trajekt dle jízdního řádu. Máme ale čas, auta se teprve řadí a loď ještě nepřiplula, a tak obhlídneme přístavní městečko plné taverniček, které jako jediné uniklo zemětřesení v roce 1953. Podíváme se do archeologického muzea a pak už se nalodíme. Nazpátek je loď více zaplněná, z velké části řeckými obyvateli, většinou rychle mluvícími staršími ženami :-).

Pozn : plavba na Kefalonii a zpět za 2 osoby a motorku stála 19 euro. Trajekt vyplouvá z přístavu ve Vassiliki, lístky se prodávají v malé budce kde stává i loď Captain Aristidis . Odjezd z Lefkady v 9h ráno, zpátky z Kefalonie v 18.15, doporučuji ale zjistit si aktuální odjezdové časy.


4.den Agiofili – projížďka vnitrozemím – jeskyně Karoucha - Syvota

Dnes budeme méně cestovat, dopřejeme si dlouhou snídani, kterou si zpestříme dvěma kousky baklavy a jsme naslazeni víc než dost. Společnost nám dělají jako každé ráno kočky předhánějící se v upřených pohledech. Poté drandíme na nejhezčí pláž u Vassiliky. Cesta je štěrkovitá, v jednom místě se rozdvojuje, po krátkém vzpomínání místo doprava jedeme rovně a špatně, cesta končí /naštěstí brzy/, a tak se vrátíme na správnou cestu. Po chvíli skončíme u brány, někteří sjíždějí na motorce za ni, ale my způsobně zaparkujeme a šlapeme po svých. Překvapilo mě, co je tady pavouků, minule jsem si ani nevšimla. Nespočet sítí a na nich pavouci v takové velikosti, které u nás normálně nevídám . No fuj, snažím se vyhýbat sítím, i když visí mimo dosah našich hlav. Agiofilli nás přivítá svou klidnou hladinou a neuvěřitelně křišťálovou barvou v kontrastu s ještě neuvěřitelnějšími bílými oblázky . Na pláži je celé dopoledne asi jen deset lidí. Nastavujeme se slunečním paprskům, a když se dostatečně nabažíme, jedeme na oběd. Je to kousek, tudíž zůstaneme jenom v plavkách a helmy si tentokrát ani nenasadíme. Po štěrku se nejede zrovna nejlíp, přichází krátký úsek asfaltky hrubšího charakteru s pískem na povrchu a je to tady, to čeho jsme se obávali a tady bychom se toho ani nenadáli. Ač jedeme krokem, náhle se kolo smekne a jak ve zpomaleným filmu vidím manžela, jak udělá něco jako kotoul a já letím za ním. Naštěstí jsme padali z téměř nulové rychlosti, a tak oba vstáváme na nohy a vzájemně se ptáme, zda jsme v pohodě. Jsme jen sedření, rozdělili jsme si to, já nohy, manžel ruce a pár odřenin, ale dopadlo to dobře. V apartmánu se omyjeme, zkontrolujeme rány a já využiju poprvé lékárničku. Po takovém otřesu si dáme poobědovou siestu na posteli a usoudíme, že dneska už do moře nemůžeme a obhlídneme raději vnitrozemí. Báli jsme se, že díky manželovým odřeným rukám už ani cestovat nepůjde, ale kupodivu to s obvázanýma rukama jde. Zůstává v nás ale strach z předchozího pádu, tak jedeme ještě opatrněji než jindy. Jedeme si zavzpomínat na schované vesničky s krásnou přírodou. Dojedeme do Chortaty, kde uhneme doleva na vesničky Manasi a Nikolis . Vzduch je prosycený vůní borovic, po stranách silnice jsou kamenité terasy se zakrslou vinnou révou a olivovníky. Doprava nulová až na řeckého muže vesele zdravícího z minitraktůrku. Ve vesničkách posedávájí starousedlíci u svých obydlí a pod korunami stromů. Mám až blbý pocit z toho, že jim tam narušujeme jejich klid. Po silnici přechází stádo ovcí s pasákem v závěsu, zastavujeme a čekáme až přejdou. Dýchá na nás řecký venkov, starý způsob života a především uvolňující kouzlo této oblasti. Po několika kilometrech se dáváme směrem na Sivros a necháme se zlákat cedulí Cave of Karoucha, která je nedaleko. Jedná se o jeskyni s několika průrvami , cestička ze silnice k ní je ale neudržovaná a stojící bagr před ní snad časem přístup usnadní. I když kdoví jak dlouho už tady jen tak stojí :-). Pak už nikde neodbočujeme a vydáme se přímo do Syvoty, abychom si naplnily žaludky a udělali si dobře po tom dnešním karambolu. Jde o rybářskou vesničku s mnoha tavernami poskytující chráněné útočiště pro jachty . A že jich tu je. Stejně tak taverniček, lákači /tak jsme lákající personál nazvali/ používají veškerý svůj um, aby dostali co nejvíce zákazníků do útrob své restaurace. U prvního odoláváme, ale druhým se po jeho neuvěřitelném slovním průjmu a ukázkou lednice s mořskými živočichy necháme zlákat. Večeře rozhodně stojí zato, nikde jsme nic tak výborného nejedli . Idylický pohled z terasy na zátoku a zapadající sluníčko tomu dodává svůj půvab.


5.den Lefkada – okolní pláže – klášter Faneromeni – Kavalos – Agios Nikitas – Kalamitsi

Probouzím se s víčkem nepěkně nateklým od našich nočních nepřátel. Komáři se už asi stali imunní i proti jejich prostředku. Ač zakutaná až po hlavu, stejně si našel cestu, a díky tomu vypadám tak jak vypadám. Po dřívějších zkušenostech s podobnými štípanci jen doufám, že během dopoledne otok splaskne a já přestanu strašit svým zjevem okolí. Čeká nás delší cestování, místo v devět, vyrazíme se zpožděním, za což se pak důkladně vysmažíme. Pro změnu jedeme podél východního pobřeží, míjíme odbočky na Syvotu, vinařské závody, Poros, Mikros Gialos, projedeme i Nidri, nikde nezastavujeme, abychom se nezdržovali. Do hlavního města Lefkada dorazíme stejně o půl dvanácté a hledáme místo u přístavu na zaparkování. Je nám tak vedro, že s vyplazenýma jazykama projdeme jen hlavní třídu, vidíme pár kostelů z mnoha, ale nemáme ani chuť pídit se po dalších. Přejedeme most spojující Lefkadu s pevninou a odbočíme doprava, podívat se na středověkou pevnost, hrad Santa Maura. Z hradu zbyly jen ruiny a zvonice kostela. Je zde výhled na pláž Ammoglossa. Vrátíme se zpět na silnici, mineme most a jedeme rovně podél pláží a koupeme se až na pláži zvané Mlýny, pak už je jen pláž Agios Ioannis, kde jsou větrné mlýny přímo na ní. Moře tu není příliš čisté, jsou tu i naplaveniny, na které nejsme z Lefkady zvyklí, ale na prvotní vyčvachtání po včerejším pádu to stačí. Sůl nám rány pěkně polechtá, oba usykáváme, ale není to tak strašný, jak jsme se báli. Projíždíme po okraji Lefkady, kolem olivového háje a díky mapě jsme za chvíli u kláštera Faneromeni , který nese název po patronce ostrova. O klášter se stará jediný mnich, který zde i žije. Přijeli jsme v době siesty, kdy je klášter částečně uzavřen, to nám dochází až později. Dostaneme se tam bočním vchodem ze silnice, ze které je výhled přímo na severozápadní pláže ostrova . Pak vyjedeme na hlavní parkoviště a jdeme už hlavním vchodem a zjišťujeme, že jsou zde nové voliéry s papoušky a výběhy pro zvířata. Je tu báječný klid a opět ta zvláštní řecká atmosféra.
Poté se vydáme hledat nejstarší klášter na Lefkadě, který přežil zemětřesení. Má být dva kilometry jižně od Lefkady, ale údaje na mapě se neshodují se směrovkami u silnice. Ta nás totiž vyveze až nad hlavní město, už nám to připadá divný, asi jsme odbočku minuli a čím dál se vzdalujeme, tím míň si nám i pod vlivem horka chce vracet. Tak někdy příště.
Kavalos, to je náš další cíl, kde se nám minule líbilo a kam se chceme nyní vrátit. Jde o malou starou vesničku, s kamenným náměstím a nijak zvláštním kostelíkem, ale která na nás hodně zapůsobila. Potkáváme tady starého mužíka s oslíkem, který veze ořezané výhonky z vinohradu. Blokují úzkou silnici, chceme počkat, ale mužík nás pouští a my děkujeme. Zastavujeme na náměstíčku a než sesedneme ze skútru, je tu mužík i s oslíkem, tak rychle fotím a mužík nás vesele zdraví . Je to příjemný, jak jsou tady lidi srdeční. Přepadl nás hlad, proto vzdáváme návštěvu místního folklorního muzea, taverničky vypadají zavřeně i neobydleně, a tak se uchylujeme do turistického letoviska Agios Nikitas. Je mnohem menší než Vassiliki, ale působí příjemně a je zde lepší výchozí místo na západní pláže. Nacpeme si břicha, zjišťuju mírné spáleniny na rukou z celodenního vystavení na slunci, přesto s dobrou náladou míjíme pláž Kathismu, která nás svou komerčností neláká a míříme na jednu ze západních pláží přes vesničku Kalamitsi. Sjezd k moři je dlouhý, vede jak jinak než serpentinami, z předešlého zážitku brzdím i očima. Z několika pláží Megali Petra a Kavalikefta si vybíráme Kalamitsi, kde se nám zdá nejmíň lidí a i ti postupně odejdou a na pláži zůstáváme sami. I přestože hodinky ukazují osm hodin, sluníčko má pořád sílu. Zvedáme se a po příjezdu do Vassiliki jdeme otipovat další z mnoha taverniček. Ač anglicky rozumíme, snad poprvé nenalezneme nabídku v češtině. Na otázku odkud jsme, číšníka nezaskočíme, pohotově přehodí výhybku a spustí v češtině: „Mame rybicky, male krevetky, ….“. Docela nás dostal, smějeme se, ale přesto povečeříme jinde.

Pozn. Na Lefkadě se mi líbí, že se zde místní lidé umí a chtějí přizpůsobit národnímu jazyku svých nejčastějších turistů, patří sem právě i čeština. Svědčí o tom jak většina jídelních lístků , kde najdeme nabídku v našem jazyce nebo se s nimi můžeme setkat i na nápisech u obchodů , tak znalost různých českých slovíček u většiny Řeků pracujících v turistických centrech.


6.den Egremni

Poslední celý den pobytu na Lefkadě lenošíme. Se vstáváním jsme na štíru, než se probereme, sbalíme, nakrmíme sebe i žebrající kočky je půl jedenácté, ale kam spěchat, stejně si chceme udělat odpočinkový den, a to na naší nejoblíbenější lefkadské pláži Egremni. Užíváme si na ní dosyta dnes už klidného moře bez vln . Nemůžu se vynadívat na tu škálu barev, kterou moře skýtá. Je asi největší vedro za celou dobu, rozpálený písek brání v nějakém delším pobytu na něm, rychle přeběhnout a skočit do vody. Načerpáváme poslední mořskou energii na další rok. Cestou nazpátek kupujeme u stánku při silnici několik olivových olejů, prodává ho starší žena zahalená v typickém černém rouchu. V rámci možností se dorozumíme na ceně, počtu lahví, vypáčí z nás místo pobytu na ostrově i naši národnost a nechá se vyfotit. Ve Vassiliki si koupíme poslední gyros v nejlepší gyrosárně /je na hlavní třídě, před pekárnou/, prodávající už asi rozezná jednotlivé národnosti, protože se na objednávku v angličtině zeptá česky: „sebou?“ čímž nás dokonale odzbrojí. Zbalíme si věci, abychom se ráno nehonili, cestou na promenádu vystrojím kočkám u popelnic hody, věnuju jim poslední salámy, tak ať se aspoň pomějou a my si dáme taky poslední řeckou večeři, konečně narazím na restauraci, kde nemají pastisio jen na papíře, a tak ho i ochutnám.


7. den odlet do Prahy

Jako všechno končí, tak jsme se i na konci dovolené. Nestihli jsem navštívit všechna místa, která jsme chtěli, ale alespoň máme další důvod proč se vrátit. Loučíme se s Vassiliki posledním ranním vykoupáním na pláži a procházkou po městečku. Tak moc se nechce domů.

Ahoj Lefkado, ahoj Vassiliki, těsímě se na další návštěvu .....

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (10)
05.01.12 17:43 sokolnice
Senzace, hledám rady na dovču tak si to vytisknu s sebou - moc pěkně napsáno ...díky a moc už se těším
09.05.10 09:53 Haňu
Skvělý cestopis určitě si ho přibereme na naši první návštěvu Lefkády. Jedeme letos, moc se těšíme, akorát mě trochu zarazilo to množství Čechů na Lefkádě :-( . Jídelní lístky, nápisy v češtině?Hm,, to je škoda. Doufám, že z toho nebudeme zklamaní. Do Řecka jezdíme za Řeckem....
03.02.10 18:33 slava21
Na základě tohoto cestopisu jsme s manželkou byli nádherně připraveni na dovolenou v Lefkádě. Je to skvěle napsané a pravdivé. Já neumím tak krásně popisovat jen amatersky filmovat a fotit. sestavil jsem 7 minutové ozvučené video od kterého si slibuji, že také popíše toto místo. Jak se mi to povedlo můžete ověřit na http://www.youtube.com/watch?v=8cBOuj4HPN4. Snad to nebudete považovat za ztrátu času.
24.08.09 09:13 Andy321
Fakt krásne fotky. Jeden z cestopisov, ktorý ma asi donúti navštíviť Lefkadu.
18.08.09 19:10 Pajina
Jo jo jo..uplně se tam zase vidim:o))super napsáno!!
15.07.09 17:28 Šarulka
Aááá pavouci - měli jste štěstí,že byli jen nad hlavami.My jsme jednou zabloudili a jeli stezkou,kde asi několik let nikdo nejel.Sítě byly nataženy přes cestu všude,nešlo se vrátit.Každých 5 metrů jsme se museli sítěmi prodírat,podlézat a mapou jsem je jako mačetou protrhávala.FujFuj Pavouky nesnáším
11.07.09 18:04 rejana
Moc se mi to líbilo,úplně na mě dýchla dovolenková atmosféra.Dávám 5!
10.07.09 20:58 mirka1
Výborný cestopis, aj u mňa plný počet !
08.07.09 12:35 tony2
Perfektní cestopis, chválím a dávám 5!
08.07.09 07:19 TYDRA
Jo, tak tohle beru! Stoprocentně použiju tento cestopis jako podklad pro výlety po ostrově. Napsat lepší cestopis z podzimní Lefkády bude pro mne asi nemožné...
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
BeAuP
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝pučmeloun˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
 
Venus Trade and Tours CK MARTED Greek Market