Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 7 | 21
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Faliraki (4.9. - 15.9.2008)

Autor:
Zařazeno:
Rhodos
Napsáno:
25.04.09 21:16
Fotografií:
38
Přečteno:
10696
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
21 °C
Skorojasno
Z, 5.7 m/s
Je to už skoro rok co jsme s přítelkyní strávili 11 překrásných dní na slunném ostrově Rhodos. Bez nějakého velkého rozmýšlení a rozhodování jsem vybral právě tento ostrov, protože mě jakožto fandu na památky naprosto uchvátily fotografie Starého města . A po odsouhlasení výběru přítelkyní nebylo co řešit.
Díky tomu, že jsem kvůli dovolené nevisel na internetu až tak moc, tak mi zcela unikly tyto webové stránky s fantastickými cestopisy, takže jsme na Rhodos dorazili jako naprostí „začátečníci“ bez informací, nepřipraveni na mnoho věcí, které nás potkaly naštěstí převážně v pozitivním slova smyslu, takže se prosím nedivte (hlavně Vy, Řeckem kovaní) tomu, co budu psát v následujících řádcích. Ono to asi mělo něco do sebe jet zcela do neznáma, musím však připustit, že nám díky tomu dost věcí na Rhodosu uniklo a dodnes tak trochu lituji, že se tak stalo. Ale kdo ví, třeba se na Rhodos jednou vrátíme a vše si vynahradíme. Každopádně teď znám cestopisy na tomto webu skoro nazpaměť a zcela rozhodně nás ovlivní při výběru další dovolené – našimi favority jsou Samos či Skopelos. Ale to až jindy. Také se omlouvám za to, že často nebudu uvádět názvy taveren, ulic apod., protože si je zkrátka nepamatuji a poznámky jsem si nedělal, protože jsem vůbec nečekal, že budu psát nějaký cestopis.

V den odletu ani nebylo třeba si nařizovat budíka, já toho stejně moc nenaspal, protože jsem zkrátka nemohl usnout. Takže když ve dvě hodiny ráno zazvonil budík, ani jsem se na něj moc nezlobil. Cestu na Ruzyň, která čítala cca 100 km, jsem odřídil sám, protože mám rád noční cesty s nulovým provozem, ostatní v autě v klidu spali. Naše letadlo odlétalo s hodinovým zpožděním něco kolem sedmé hodiny ranní, let proběhl zcela bez problémů a kolem desáté hodiny dopolední místního času jsme přistáli na letišti v Rhodosu, který nás přivítal jak jinak než jasným modrým nebem a pro našince doslova vražednou „teplotní fackou“. Po nezbytnostech na letišti jsme našli delegátku naší CK, posléze autobus, který nás rozvážel po jednotlivých destinacích. My jsme měli to „štěstí“, že jsme vystupovali až na „konečné“, ale nám to vůbec nevadilo, protože jsme alespoň trochu poznali Rhodos, udělali si obecnou představu jak, kde, co. Hotel Matina, kde jsme byli ubytováni, ležel v okrajové jižní části letoviska Faliraki a kromě menších pokojů (což evidentně není v Řecku nic neobvyklého) a krapet vrzající postele jsme si nemohli na nic stěžovat, protože opravdu nejsme nároční. Preferovali jsme maximálně snídaně, protože jsme byli téměř vždy někde pryč, takže obědy ani večeře v hotelu nepřipadaly v úvahu. Asi za hodinu po příjezdu jsme se nejprve trochu seznámili s hotelem samotným a poté s bezprostředním okolím. Následně jsme vyrazili ven prozkoumat centrum a pláže. Musím upozornit, že hotel je od pláže vcelku dost vzdálený, to jsme samozřejmě věděli, protože jsme preferovali klid před blízkostí, každý z nás má samozřejmě jiné nároky. Chůzí na hlavní pláž ve Faliraki nám to trvalo cca 20 minut normální až pomalejší chůze, a je jasné, že tato pláž byla v denní špičce dost plná. Ale i tak jsme tam chodili, protože i přes tu plnost nebyla vůbec špatná. Byla to samozřejmě pláž organizovaná (poplatek 7 EUR za dvě lehátka a slunečník), s vodními atrakcemi a mnoha plážovými denními bary, kde ovšem výtečně vařili. Takže po pár vykoupáních jsme se vrátili na hotel, dali jsme se do „pucu“ a vyrazili do večerního Faliraki . Musím říct, že to tam opravdu žilo. Člověk si na chvíli připadal mezi těmi obchody, diskotékami, bary s hlasitou hudbou a s velkými plazmovkami s běžící MTV jako doma. Naštěstí však stačilo odejít o kousek dál a našlo se i několik útulných taveren, kde se dalo v klidu posedět a vychutnat jak řecké jídlo, tak i pohostinnost . Po pár krocích jsme se dostali k hlavní silnici spojující Lindos a hlavní město Rhodos a hned u ní jsme zpozorovali téměř prázdnou taverničku Mythos a protože jsme již měli hlad, tak jsme neváhali – souvlaki a gyros byly prvními jídly, které jsme vyzkoušeli. Po řádném najezení jsme ještě chvíli poseděli a vydali se ke krásně osvětleném kostelíku Agios Nektarios , který se nacházel přes ulici. Pak jsme pomalým tempem zamířili do hotelu, protože se na nás již začala podepisovat únava z brzkého vstávání a z letu samotného.
Ráno po snídani jsme se rozhodovali, co podnikneme. Nakonec jsme se vydali na pláž, a protože jsme tam chtěli strávit celý den, tak jsme si chtěli zaplatit lehátka se slunečníkem. No a tady se ukázala naše „nezkušenost“ s Řeckem. Vybrali jsme si místo, odložili věci a já začal vyhlížet, kde je ten místní človíček s ruční pokladnou, abych mu mohl zaplatit poplatek. Spatřil jsem ho o pár metrů dál sedět pod slunečníkem. Říkal jsem si, že nás vidí a přijde k nám, takže jsem to neřešil a uložil se na lehátko. Jenže jaksi jsem se ještě nestačil přizpůsobit tomu, že už nejsem v Čechách, ale v Řecku a tak když ani po pěti minutách nepřišel, tak jsem to už nevydržel a jako „turistický vidlák“ jsem šel k němu se sedmi eury v ruce. Jak jsem se k němu blížil, věděl jsem, že to nebude jednoduché, protože jsem u něj na stole i na zemi spatřil značný počet prázdných plechovek piva místní značky, to se samozřejmě podepsalo na jeho vnímání. Když onen pán pochopil, proč jsem k němu přišel, velmi slušně a s úsměvem mi naprosto šílenou angličtinou naznačil, že takhle to tady prostě nefunguje, že mám jít zpět a že přijde. No…tak jsem se vrátil zpátky na místo, přítelkyně byla samozřejmě mrtvá smíchy a já si poprvé uvědomil, že tady prostě všechno funguje ve stylu „pohoda, klídek, relax, žádný stress“. Chlapík přišel asi za dvě hodiny, já jsem ho obdivoval, protože za ty dvě hodiny se počet jím vypitých piv o dost zvětšil, ale na něm to prostě tolik znát nebylo. Na jeho místě bych už asi nebyl schopen vůbec žádného pohybu. Ale co čert nechtěl, nějak ho ty prsty přece jen zlobily, protože se mu nedařilo vyjet pokladní lístek se správnou sumou. Když se mu to nepovedlo ani na podesáté a pokladní lístek dosahoval více jak metrové délky, vzdal to, lístek utrhl a dal mi ho. Já mu samozřejmě těch sedm EUR dal, za tu snahu si je zasloužil. Nicméně na onom lístku byly naprosto šílené sumy, každá jiná, doufám, že pak z toho neměl nějaké problémy….

V tomto místě bych asi měl podotknout, že jsme naši dovolenou trávili zhruba ve stylu „Jeden den na pláži, jeden den výlet“. A protože jsme chodili vždy na pláž ve Faliraki, bylo by zbytečné to popisovat dokola. Pro doplnění by bylo asi vhodné uvést, že vedle hlavní pláže se nacházela menší pláž Kathara a za dalším výběžkem pak pláž nudistická. O asi kilometr dále pak byla slavná pláž Anthonyho Quinna. Teď už se ale budu věnovat jen našim výletům, což bylo to podstatné na celé dovolené.

Aquapark na Rhodosu
Nikdy jsem nebyl příznivcem podobných věcí, takže se mi tam nechtělo, ale nakonec mě přítelkyně přemluvila. Pro cestu tam jsme zvolili autobus, protože je to od Faliraki fakt blízko, cca tak 15 minut, platili jsme tuším 1,50 EUR na osobu. Zastávka je přímo u parku, jen se od zastávky musí vyjít do prudšího kopce, ale nic hrozného. Vstupné bylo 20 (nebo 25) EUR na osobu (celodenní), bezpečnostní schránky, jídlo a pití uvnitř se platilo zvlášť. My jsme si vzali zadarmo (spíše přítelkyně, která všechno prošmejdíJ) nějaké časopisy o Rhodosu i Aquaparku co byly u vchodu, ale asi to nebylo nic nenormálního, nikdo za námi neběžel :-). Přes mou počáteční nechuť jsme se tam pěkně vyřádili, byli jsme tam opravdu celý den a vyzkoušeli jsme snad všechny atrakce kromě těch dětských. Jelikož je tento Aquapark na kopci, tak je tam nádherný výhled na moře, prostě parádička . Ceny za jídlo a pití uvnitř Aquaparku byly jako všude jinde na ostrově.

Výlet do Starého města
Staré město bylo, jak jsem psal již na začátku, hlavní důvod proč jsem vůbec chtěl jet na Rhodos. Hlavní město asi nemá ani cenu popisovat, to se prostě musí vidět na vlastní oči. Také jsme tam jeli busem, je to dalších 10 minut od Aquaparku a další euro v ceně navíc, samozřejmě člověk nesmí brát jízdní řády doslova, na zastávce jsme strávili cca hodinu, než přijel bus, kam jsme se vešli, to je zkrátka riziko hromadné dopravy. Ale my jsme již podlehli místnímu stylu života a nějaké čekání nás nemohlo rozhodit. Konečná autobusu byla kousíček od starého přístavu Mandraki, takže naše první kroky směřovali tam - jachty, výletní lodě, malé čluny , v pozadí komerční přístav s velkými výletními loděmi v pozadí, všemu ale dominovala stará přístavní kruhová pevnost Sv. Nikolase s majákem , u které jsem neodolal okusit průzračnou vodu těsně nad kameny , ale hlavně jsem obdivoval její architekturu . Z mola od pevnosti byla vidět i korveta řeckého námořnictva kotvící stranou od komerčního přístavu. Další naše kroky směřovali ke sloupu s rhodéskou laní (druhý sloup s jelenem na opačném konci vjezdu do přístavu Mandraki byl k naší smůle opravován a schován pod lešením). Na místě těchto sloupů prý měly stát nohy bronzové sochy boha Hélia tzv. Kolosu Rhódského, ale co jsme se dočetli v muzeu v Paláci Velmistrů, tak tato socha pravděpodobně stála někde jinde. Kolem tří starobylých mlýnů jsme se vydali směrem ke komerčnímu přístavu, chtěli jsme vidět z blízka ty velké výletní lodě a pak hned jak jsme narazili na jednu ze vstupních bran (Arnaldo) do Starého města, neváhali jsme a vstoupili do něj. Ať vejdete za hradby odkudkoliv, všechny cesty vedou k Paláci Velmistrů (vstupné 6 EUR), který byl bohužel částečně skryt pod lešením . Fanda do historie si opět přijde na své, nádherná antická i středověká architektura tvoří pohádkový celek , který je silně doplněn mešitami a domy postavenými Turky . A to nemluvím o kouzelných uličkách , jejichž jediným negativem byly všudepřítomné davy lidí, takže vám všem, co se chystáte navštívit Staré město, doporučuji si přivstat. Myslím, že prázdné uličky a ticho jistě všichni ocení a také pořídíte v klidu pěkné fotky . Do této nádhery neodmyslitelně také patří mnoho obchůdků a tržišť a samozřejmě řeckých restaurací (schválně nepíši taveren, protože mi to už jako taverny moc nepřišlo). Chvílemi na vás zaměstnanci jednotlivých podniků konali doslova hony a přemlouvali k návštěvě zrovna toho svého. Musím říct, že s tímto jsme se třeba ve Faliraki vůbec nesetkali. My jsme nakonec zakotvili v restauraci přímo pod Hodinovou věží, přítelkyně si dala malé osmažené rybičky, já dal pro tentokrát přednost pizze. Nebylo to špatné, ale na jehněčí to prostě nemá. I zde jsme zažili krapet kuriózní situaci, kdy jsme si u číšníka objednávali pití. Odlišovali zde „small“ a „large“, předpokládal jsem, že to bude jako u nás, tedy třetinka a půllitr, takže jsme si objednali „large“. Po chvíli přinesl číšník dvě obrovské skleněné holínky, každá měla minimálně litr. Nakonec jsme to vypili, ale pak jsme notně velký čas „probublávali“. Celé odpoledne jsme procházeli Starým městem , chvíli odpočívali v parku a v přístavu na lavičce a pak se vydali zpět na autobus do Faliraki.

Výlet na Lindos a Údolí motýlů
Tato dvě místa opět patří mezi ta, která by si nikdo neměl nechat ujít. Tentokrát jsme se rozhodli půjčit si čtyřkolku a cesta na ní byl opravdu zážitek. Myslel jsem, že nám velkou čtyřkolku s obsahem 300ccm, která je pro dva lidi určitě lepší, nepůjčí neboť nejsem držitel skupiny A, takže nakonec jsme vzali jen 80 ccm (nicméně pak jsem zjistil, že v půjčovnách na to moc nekoukají, a nebo tam prostě mají čtyřkolky evidované jako auta a ne jako motorky jako u nás, tudíž jim stačí skupina B a nikoliv „velké“ A jako u nás, čert ví jak to tam mají). Čtyřkolka byla fantastická, ale v kopcích jsme zjistili, že ten výkon na dva lidi prostě nestačíJ. Na rovince maximálně 50, do kopců tak 20, ale aspoň se člověk pokochal a mělo to své kouzlo, takže na to vzpomínáme v dobrém. Člověk si jen musel zvyknout, že to nezatáčí tak dobře jako auto a v kopci ho občas předjede i zdatný cyklista:-). Dorazili jsme do Lindosu asi po půlhodince jízdy, chvíli jsme nevěděli kde zaparkovat. Parkoviště je sice přímo u silnice, ale všichni jezdili dolů z prudkého kopce směrem k moři blíž k vesničce. Tam však narazíte na malý kruháček řízený místní Policií, tam se musíte otočit a jet jakoby zpátky do kopce odkud jste přijeli, vpravo je odbočka na parkoviště pro motorky a čtyřkolky, auta tam nesmí parkovat vůbec a musí jet zpátky nahoru a zaparkovat tam. Tady musím říct, že ten kopec je opravdu dost ostrý a naše čtyřkolka vůbec nechtěla jet a stála na místě, a abychom nebrzdili provoz, přítelkyně musela seskočit a já to vyjel sám J….
Přes malebné uličky vesničky Lindos se lze pomalu dostat na  vrcholek Akropole (buď pěšky či na oslím taxi), kde se dají pořídit senzační fotografie a opět – fanoušek antiky si přijde na své . Z Akropole jsme šli zadní cestou, ze které byl nádherný výhled na celý Lindos, člověk nevěděl, co má fotit dřív. Z taveren v Lindosu nemůžu nic doporučit, jen jsme si dali chlazený džus, ale nejedli jsme a valili do Údolí motýlů. Vzali jsme to přes vesničku Psintos (bohužel jsme vynechali malebný Archangelos) a cesta byla krásná, serpentiny v kopcích byly se čtyřkolkou kouzelné, a jak jsme stoupali výš, příroda byla o dost zelenější. Všude kolem silnice bylo plno koz, jako kdyby čekaly až si je tam jejich statkář vyzvedne. Když jsme vyjeli až na vrchol, spatřili jsme pod sebou západní pobřeží a byl to úchvatný pohled. Opět serpentiny, opět zelené lesy a dole vesničky a letoviska – naprostá paráda. Časově jsme to z Lindosu zvládli cca za hodinu, autem tam budete samozřejmě rychleji. Kousíček od Údolí je velké parkoviště, cca 3-4 minuty chůze k pokladně, vstupné bylo myslím 6 EUR, údolí je specifické tím, že má dvě části a pokladna je přesně uprostřed. My jsme se rozhodli jít tou horní půlkou směrem do kopce . Zpočátku nic nebylo vidět, později sem tam nějaký motýl , ale asi v polovině cesty se najednou objevily kmeny stromů či velké balvany doslova obklopené celými hejny . V okamžiku, kdy jsem přes makro chtěl fotit detaily motýlů, tak nějaká divoká koza (myšleno opravdu zvíře, nikoliv koza jako turistka) začala sestupovat z jednoho kopečka podél cesty a vyplašila je. Tolik motýlů jsem v životě neviděl, skoro přes ně nebylo vidět. V Údolí byl i příjemný chládek, byla to moc hezká procházka. Zpáteční cestu jsme volili jinudy, přes vesničky Maritsa a Kalithea. Ve Faliraki jsme byli tak akorát, stihli jsme natankovat (ujeli jsme něco málo přes 100 km a za benzín to dělalo asi 6 EUR) a vrátit naši čtyřkolku.
Poslední 3 dny jsme již žádné cesty nepodnikali, užívali jsme si ještě pláže a moře, a snažili se ještě doopálit a hlavně pořídit nějaké fotografie na památku. Domů se nám vůbec nechtělo, Rhodos je krásný ostrov s mnoha památkami, a i přesto, že patří mezi ty „přeturistované“ ostrovy, určitě má co nabídnout a my si z něj odvážíme mnoho krásných vzpomínek. Nicméně pro ty, kteří hledají opravdový klid a samotu, je Rhodos spíše nevhodný.
Na závěr ještě pár tipů:
Budete-li nějaký čas trávit na pláži ve Faliraki, doporučujeme podnik s názvem Chaplin’s Bar. Byla tam dobrá obsluha, opravdu výborný čerstvý pomerančový džus z opravdových pomerančů a především výborné plážové sendviče, pokud člověk potřeboval přes den něco k jídlu. Také bych vřele doporučil těm, kteří by měli zájem, vyzkoušet plážovou atrakci s názvem FlyFish , je to sice trochu dražší, ale zážitek úžasný. Radím projít si těchto stanovišť s atrakcemi víc, na pláži jich bylo asi pět či šest a u každé byly jiné ceny . Také byste neměli vynechat podnik Cannon Bar, my jsme o něm věděli od naší delegátky. Majitel baru Georg má Čechy hodně rád a pravidelně pro ně pořádá každou sobotu chobotnicové hody. Jeho podnik najdete trochu mimo hlavní centrum, při hledání hodně pomůže zvláštní češtinou napsaná reklamní deska před vchodem na ulici, která prostě nejde přehlédnout. My jsme tam byli jen na skok v týdnu, takže jsme jen popili a trochu popovídali.

Takže Nashledanou slunečný ostrove, snad se ještě uvidíme.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (3)
22.11.14 14:27 vikina
Příští rok se chystáme do Faliraki, díky za krátký, ale výstižný cestopis, navíc psaný s vtipem :-)
28.04.09 05:54 zlaticko
Moc hezké počtení. Na Rhodu jsem již jednou byla a letos se tam chystám znovu. Fotky pěkné.
26.04.09 10:36 hpbaxter
Také jsme byli loni na Rhodu - Faliraki - Hotel Evi. Opravdu báječná dovolená.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
7STUu
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Kreon˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Hotely1
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací