Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 4
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Zelený smaragd v egejském moři

Autor:
Zařazeno:
Samos
Napsáno:
31.10.08 22:43
Fotografií:
33
Přečteno:
9373
Soutěž:
2008
dovolená v termínu: 02.08.08 - 13.08.08
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Včera 18:50
13 °C
Skorojasno
proměnlivý, 1.5 m/s
Takže to vezmu úplně od začátku. Po dvou čarovně krásných dovolených na Lefkádě (2005, 2007) a navštívení rodinky přítelkyně na Chalkidiki (2006) se naší další štací v Řecku stává ostrov Samos. Že letošní dovolenou strávíme na tomto ostrově, jsme už pevně rozhodnuti na podzim loňského roku, jen se s pomocí internetu a stránek recko.name rozhodujeme, které středisko bude to pravé. Bez většího váhání padla volba na městečko Kokkari na severovýchodě ostrova.
Takže začíná hledání vhodné cestovky a i tohle se podaří, dokonce vybíráme z rok starého katalogu hotel, takže už jsme jen v prosinci minulého roku netrpělivě čekali na vydání katalogu nového. Katalog se nám dostal do rukou někdy na začátku prosince a s hrůzou zjišťujeme, že daný hotel cestovka v programu first minute letos nenabízí, proto si dáváme týden na rozmyšlenou a poté vybíráme penzion, termín a voláme do cestovky. Další zrada nastává tehdy, když se v cestovce dovídáme, že námi vybraný termín 23.8.-3.9.2008 je už plně obsazen, takže nakonec s obavami z velkého vedra padá volba na termín 2.8.-13.8.2008.
Takže dne 14.12.2007 si dáváme předčasný dárek k Vánocům v podobě 12-denní dovolené na ostrově Samos v penzionu George house v Kokkari. Teď už nás jen čeká netrpělivé čekání, které trvá skoro třičtvrtě roku.

Den 1. – 2.8.2008
Konečně nastává ta dlouho očekávaná chvíle, je pátek 1.8. a já to v robotě balím přesně ve 2, jedu k přítelkyni Zuzce, která na mě už čeká, balíme její kufr do auta a jedeme k nám domů. Letošní dovolenou nebudeme poprvé trávit sami ve dvou, ale společně s mými rodiči, jelikož se při taťkové 50 praštili přes kapsu a jedou s náma, …poprvé do Řecka.
Odpoledne trávíme odpočinkem a ještě posledním dobalením mého kufru :-), nakonec jako zkušení cestovatelé znalí „šetrností“ personálu na letištích, balíme naše kufry z Daichmanu :-) do potravinové fólie. Po tomto výkonu si jdeme na chvilku lehnout a ve 23:30 nás švagr odváží svým žihadlem na Brněnské letiště, cesta z Ostravy je v pohodě a něco před 2 jsme na místě.
Odbavení probíhá v pohodě, no a jelikož jsme mezi prvními, vybíráme si i místa v letadle a už jen čekáme na plánovaný odlet, který je stanoven na 4:20 ráno. Čekání se trochu táhne, ale nakonec se dočkáme a něco po 4 se hrneme do letadla. Letadlo se s náma vznese přesně ve 4:30. Let probíhá klidně (zatím… :-)) letíme postupně přes Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Makedonii no a asi po hodince a půl se pod námi už objevuje Soluň a „tři prsty“ Chalkidiki. Asi po další půl hodince začíná pilot přípravu na přistání a pod náma se už objevuje Samos…, i když ho vidím poprvé, s přehledem ho poznávám i z ptačí perspektivy, hora Kerkis se opravdu ční hodně, ale hodně nad mořem. Letíme kolem severního pobřeží Samosu a klesáme a klesáme. Po přečtení některých příspěvků na stránkách recko.name očekávám hrubší přistání a tohle se opravdu stává skutkem. Vítr s náma fakt fest pere, nalítáváme nad olivovým hájem, nározový vítr nás naklání a mám pocit že asi běhěm pár vteřin budeme kosit olivovníky pravým křídlem, pilot to srovnává a po další chvilce s náma nechutně práskne o přistávací plochu. Je 7:45 místního času,…uff, fakt horší přistání jsem nezažil.
Odbavení na letišti probíhá v pohodě, kufry díky naší předvídavosti neutrpěly vážnější újmu, na rozdíl od jiných. Naskakujeme do přistavených autobusů a jedeme směrem Kokkari. Delegátka nám v autobuse dává tištěné informace o Samosu a ještě něco žbleptne, ale stejně ji poslouchám na půl ucha, bo to mám všechno naštudované z netu z domů a raději se kochám výhledy z okna autobusu.
Do Kokkari dorážíme asi za 40 minut a po vystoupení z busu čekáme na paní domácí z našeho penzionu. Během tohoto čekání poprvé zaperlí má mamka, když skrz malou taverničku uvidí moře a ještě ospalé Kokkari probudí vykřikujícími slovy… „Tato, tato, pocem, vidíš to, … to moře, ta barva, vidíš to…ty vole to je paráda,“. Jelikož byla mamka v Řecku poprvé, tak se nebylo ani čemu divit, protože srovnání měla leda s Černým mořem v Bulharsku a to je pravda něco, co se srovnávat nedá. Takže první pobavení jsme měli za sebou a jelikož už dorazila paní domácí , tak jsme si to pomalu šinuli k penzionu.
Za chvilku jsme dorazili k místu, které se stalo na dalších 12 dnů naším domovem. Když jsme dorazili k penzionu, tak nám paní domácí rozdala klíče od pokojů, popřála hezkou dovolenou a my se začali ubytovávat. Penzion byl opravdu rodinného typu, měl sice tři patra a přízemí, ale pro klienty je vyhrazeno pouze první patro (2 pokoje) a přízemí (1 pokoj), v ostatních dvou patrech bydlí paní domácí s rodinkou.
Naše „hurejovic“ rodinka tedy zabrala celé první patro, pokoje byly na Řecko docela velké a prostorné. Penzion George house je situován na konci dlouhé pláže v Kokkari (Long Beach), pár metrů od prvního výběžku. Penzion je prakticky nalepen na skálu, která tvoří jednu zeď, proto bylo v pokojích opravdu příjemně i bez klimatizace. Zabydleli jsme se opravdu dost rychle, ještě během vybalování jsme se kochali výhledem z naší terasy, který byl fakt úžasný…
Kolem půl 11 dopoledne vyrážíme na první průzkum Kokkari, vydáváme se směrem do centra městečka, přes první výběžek (míjíme bájnou dřevěnou lavičku), kde poprvé pociťujeme sílu větru (teda spíše vichru) na Samosu, potkáváme známé kachní obyvatelky Kokkari a šmírujeme nepřebernou nabídku taveren u pobřeží. Taky děláme první fotky.
Musím říct že samotné Kokkari je opravdu kouzelné už na první pohled a je to fakt romantika jak má být. Odpoledne zkoušíme poprvé moře na Samosu, konkrétně na dlouhé Long beach přímo před naším penzionem, voda je na srpen opravdu dost svěží (nechtěl jsem říct studená). Jsou docela velké vlny a první do vody skáče taťka, který nedbá mých varování, že vlny v Řecku opravdu nejsou to samé jako vlny v Bulharsku, bo už tak 5 metrů od břehu člověk nedosáhne na dno. Takže ho ty vlny dost posmykají, vyplivnou na břeh a proto nakonec souhlasí, že to fakt není taková sranda. Do vody už pak jdu jenom já a zkušeně vlnám odolávám, přítelkyně ani mamka nemají odvahu, takže jenom smočí kotníky a je po koupání…
Jelikož už se blíží 16hod. tak pomalu vyrážíme na uvítací setkání s naší delegátkou do taverny Kariatida, která je skoro na konci mola. Nějak nás přepadl hlad, takže dáváme s přítelkyní první řecké papu, já konkrétně smažené malé rybky a Zuzka klasiku, tedy choriatiki (řecky salát), obojí moc dobré a konečně už i přichází naše delegátka. Začně něco povídat o ostrově, no a jelikož já to mám za toho půl roku čekání naštudované z domova, takže se nedovídám nového nic a na můj dotaz jak blízko můžu dojet autem nebo motorkou k pláži Mikro Seitani a jak dlouho to je pak ještě pěšky se mi dostane odpovědi.., že neví…, tak moc díky… Nakonec přemlouvá všechny k výletu do Turecka (65€/os) a na autobusový zájezd po celém ostrově (36€ /os). Jelikož už znám ty jejich zaručeně nejlevnější výlety, tak ji nechávám vykecat a myslím si svoje. My jsme výlet po celém ostrově absolvovali autem a to za 55€/všichni, ale o tom později.
Jelikož jsme konečně chtěli zažít při naší 4 dovolené v Řecku klasický Řecký večer, a nabídka vypadala lákavě (konat se měl v horské vesničce Mitilini) tak jsme si ho zaplatili, no a nakonec jsme si dopřáli ještě lodní výlet s picnikem okolo jižního pobřeží Samosu (s podobnými lodními výlety jsme měli skvělé zkušenosti z Lefkády).
Podvečer trávíme odpočinkem na terase a pozorováním krásného západu slunce za pohoří Samosu. Večer se vydáváme na obhlídku nočního Kokkari, prolézáme obchůdky, obhlížíme taverny, no prostě nasáváme tu pravou atmosféru prvního večera našeho pobytu. Nakonec zaplujeme do jednoho baru na molu hned u moře (Goal bar), usadíme se do pohodlných křesel, objednáváme si a za chvilku už se nám nesou pro každého dvě decky vínka a jako pozornost podniku dostáváme plnou mističku různých oříšků. Zde trávíme večer a nasáváme tu pohodu, klid, šumící moře… Něco po 23hod. se unavení vracíme do penzionu, den byl přece jenom dost náročný, měli jsme za sebou celou cestu z ČR.

Poznatky dne:
Už po prvním uvítacím setkání s delegátkou mi bylo jasné, že z ní nějaké velké chytrosti nedostanu, řekla pár strohých informací a jinak nic, takže po zbytek pobytu jsem přebral funkci delegáta pro naší rodinku na svá bedra. Slečna Lucia (je slovenka) byla tak nějak hodně svá a s ničím si moc nelámala hlavu.

Den 2. – 3.8.2008
Ráno mě přítelkyně probouzí kousek před osmou, z SMS se dovídám radostnou zprávu, že Baník porazil Kladno 1:0 (kámoš si dal z výsledkem nějak načas, málem jsem neusnul :-)). Takže celý radostný ze 3 bodů vyrážím pro první snídani, Kokkari se pomalinku probouzí, všude klid, užívám si to…, po cestě do pekárny zdravím s přehledem řeckou babičku „kalimera“ dostane se mi úsměvu a opětování pozdravu. Nacházím malou pekárnu nedaleko náměstíčka, všechno tady krásně voní, chleby a různé pečivo leží ve velkých proutěných koších. Nakoupím jeden řecký chleba a ještě se stavuji do obchůdku naproti pro máslo a džus.
Vracím se ještě ospalým Kokkari do penzionu a přítelkyně už čeká na první snídani. Servírujeme si ji na terase a snídáme za šumění moře a zesilujícího sluníčka. Asi kolem 9 vstávají naši, taťka jde taky pro něco do pekárny, ještě přináší nějaké dobroty a společně se snídaně protáhne až do 10:30. Potom jdeme všichni na obhlídku druhé části Kokkari (od centra podél Long beach), kde jsme včera nebyli, nacházíme půjčovnu a zajišťujeme si půjčení auta na čtvrtek. Ještě šmírujeme obchůdky a kupujeme dva velké nafukovací kruhy pro vyblbnutí na vlnách. My s přítelkyní ještě dáváme výborný pita gyros a pomalu se vracíme k penzionu.
Odpoledne vyrážíme na pláž pod hotelem Sunrise, na tuto pláž se dostáváme krátkou procházkou přes městečko za druhý výběžek. Je to pěkná, úzká pláž a na rozdíl od dlouhé Long beach s klidným mořem, jelikož je schovaná za zmiňovaným druhým výběžkem. Zde najdeme nějakého fleka, a s přítelkyní valíme smočit těla, voda je opět hodně osvěžující, ale dá se. Po společném koupání vybaluji potápěčské nádobíčko a jdu poprvé s hlavou pod vodu, zatímco přítelkyně vystavuje své tělo slunečnímu svitu a čte si. Po očku sleduju naše, mamka zkouší kruh a taťka na ni podniká úspěšné i neúspěšné pokusy o potopení, no jako malé děcka. Mé první prozkoumání podmořského světa na Samosu dopadlo v pohodě, ale s rozpaky, nedaleko od břehu už jsou sice dost velké ryby (tak 20-30cm), ale jsou většinou takové nějaké obyč, ne jako na Lefkádě kde hrály všemi barvami, a dokonce jsem tam vylovil i hvězdici. Tady jsem se bohužel marně snažil najít i nějakou mušli, prostě nic, takže trochu zklamání. Na pláži trávíme zbytek odpoledne a vracíme se až kolem 18:00.
Podvečer trávíme odpočinkem na terase a já s přítelkyní si jdeme půjčit skútr, vybíráme si půjčovnu Memory, zaujala mě už včera velkým výběrem dvoukolových žihadel, chvíli to obhlížíme a nakonec padá volba na černozelený skútr Piaggio NRG, je to padesátka, pro nás akorát. Jelikož mám doma něco podobného (aprilii SR 50 factory), tak říkám borcovi, že vysvětlovat že tahle páčka je na to a tahle na ono, je fakt zbytečné, ale nenechá se odbýt, že prý mi to musí všechno vysvětlit i tak. Tak jo, nechávám ho vykecat, nakonec vybíráme hučky na palici a můžeme si skútr odvést před penzion. Půjčili jsme si ho na 2 dny za 24€, docela dobrá cena, skútr byl prakticky nový.
Kolem osmé vyrážíme na první večeři do taverny. Vybíráme si tavernu Poseidon až na konci mola, já si dávám stifádo, přítelkyně mussaku, mamka paputsaki a taťka salát poseidon (zeleninový salát, který obsahuje „potvory z moře vytažený“). Všechno je výborné, ještě pokecáme s paní majitelkou a jdem na obhlídku nočního Kokkari, tentokrát se vydáváme nedaleko druhého výběžku nahoru do kopečka, po schodech docházíme až k penzionu Green Hill, což je druhý z penzionů co nabízí ck Dantour. Je odsud nádherný výhled na noční Kokkari, kostelík je nádherně nasvícený jako všechno ostatní. No prostě paráda, když jsme se pokochali, tak scházíme uličkami do centra městečka a uvažujeme co s načatým večerem, volba padá opět na návštěvu baru, no a jelikož jsem češi, kteří mají rádi cokoliv „zadarmo“, jdeme opět do stejného baru jako včera, kde jsem dostali mističku oříšku jako pozornost podniku. Dáváme každý opět „glass of wine“ (2,5€/sklenice) a opět s úspěchem dostáváme misku oříšků a také talířek z různým ovocem, no paráda…, to by se člověk v ČR nedočkal, tam ho spíš kopnou raději do řiti. Holt jiná země, jiní lidé, jiné zvyky. Večer trávíme povídáním prvních zážitků a kolem půlnoci se vracíme na penzion.

Poznatky dne:
Dnes jsme se přesvědčili, že Kokkari má jednu skvělou výhodu, prakticky vedle sebe se nacházejí dvě úplně jiné pláže, jedna dlouhá s vlnami, kde se dá krásně vyblbnout a druhá menší s klidným mořem, kde se dá super šnorchlovat nebo si jen tak v klidu zaplavat.

Den 3. – 4.8.2008
Ráno se probouzím kolem 8 a opět vyrážím pro snídani, tentokrát společně s taťkou, nakupujeme chleba v oblíbené pekárně. Snídáme opět dost dlouho (prostě si to užíváme) a zároveň plánujeme kde se s přítelkyní podíváme na motorce. Jelikož už je po 10hod. a na nějaký větší výlet je už docela pozdě, dostal jsem zajímavý nápad, který nakonec projde hlasováním celé rodinky, tak nakonec plánujeme zajímavý mikrovýlet na jednom skůtru ve čtyřech. Dohodli jsme se na tom, že navštívíme 2 známé pláže kousek za Kokkari, tedy Lemonakia a Tsamadou. No a jelikož jsme 4 a skůtr jeden a nejsme číňani, abychom se tam vlezli všichni najednou, tak jsem odvážel všechny postupně. Nejdříve přišlo na řadu takové malé školení jízdy na skútru. Našim jsem musel říct, že když pojedu do zatáčky, tak to není jako na kole, ale že skútr fakt musím naklánět, abych zatočil a oni se nesmí ze strachu naklánět na opačnou stranu, bo jinak nikam nezatočím a v lepším případě je první škarpa naše, no a v tom horším, sjedeme z nějakého útesu a bude následovat koupání i s se skútrem. No mamka samozřejmě trošku vyplašená, ale brala to docela v pohodě. První přišel na řadu taťka, jako průzkumná jednotka, bo jsme nevěděli jak daleko ty pláže vlastně za Kokkari jsou.
Nabalili jsem věci a se vydali na průzkumnou jízdu na pláž Lemonakia, projeli jsem Kokkari a vydali se cestou na západ, projeli jsme tak 4 zatáčky a najednou cedule Lemonakia beach, …no paráda. Vysadil jsem taťku a jel jsem zpátky pro ženskou část naší výpravy. Cesta tam a zpět mi trvala tak 15 minut, hlavně mamka byla překvapená, že jsem tak brzo zpátky. Hned se ptala jak je to daleko, no a abych ji trochu poškádlil, říkám: No nevím, tak 5km. Dostane se mi odpovědi: Co? 5 km, to jsi musel jet jak blázen, jsi normální. Říkám: Ne, normálně v pohodě, max. tak 80km/hod. Mamce se málem zježili vlasy, já se jen tak šibalsky usmíval, ale nenápadně…, pozorovala nás přítelkyně a ta už věděla, která bije, že mi mamka zase skočila na špek. Tak jsem se pobavili, mamka nasedla na žihadlo (jeřáb jsme nakonec nepotřebovali :-)) a odvezl jsem tentokrát ji. Nakonec jsem zajel pro přítelkyni, zaparkovali jsme skútr a šli na pláž kde už nás čekali naši.
Lemonakia je hezká pláž, ale že by mě nějak nadchla, to zas ne, je to organizovaná pláž s lehátky a slunečníky a to zrovna moc nemusím. Na pláži jsem vydrželi asi tak do 12:30, no a jelikož nás přepadl hlad, tak jsme zašli do malé taverny na útese mezi plážemi Lemonakia a Tsamadou. S přítelkyní jsme tam dojeli na motorce, naší pěšky, byl to necelý kilometr. Dali jsme si výborný oběd (2xsuvlaki, špagety, řecký salát), všechno bylo moc dobré. Taverna má krásnou polohu, z terasy je nádherný výhled na pláž Lemonakia a na Kokkari, to bylo jako na dlani a mě velmi zaujal pohled právě na Kokkari, jelikož na straně u prvního výběžku mělo moře skoro stejnou tyrkysovou barvu, jako na Lefkádě. Nikde jinde na Samosu už jsme takovou barvu moře neviděli.
Po obědě jsme se vydali na pláž Tsamadou, na kterou kousek od taverny vedly schody. Cestou jsme minuli část pláže, která je vyhrazena pro nudisty a musím říct, že pohled to byl místy dost odstrašující. No ono dívat se na 90 kilové Gertrudy a Hanse, jak si tam vyvalují špeky na sluníčku, není fakt pěkný zážitek, no fakt to bylo o hubu, raději jsem čučel do stráně, ať nepřijdu o zrak. Prošli jsme celou pláží až úplně na konec a našli si pěkné místečko ve stínu, tahle pláž už byla pěknější a navíc organizovaná jen z poloviny. Vybalil jsem potápěčské nádobíčko a upaloval prozkoumat zdejší terén, tady už to bylo trošku lepší než v Kokkari, ale taky žádná sláva. Přítelkyně se rochnila kousek od břehu, taťka se potápěl se mnou, no a mamka opět zpracovávala kruh ve vodě. Zbytek odpoledne jsme potom trávili na pláži a užívali si pohodu. Z pláže jsme odcházeli kolem 17hod. Jelikož se naši rozhodli, že zpáteční cesta do Kokkari je pro ně kousek, tak se vydali pěšky, no a já s přítelkyní jsme se ještě jeli na skútru podívat kousek dále.
Podvečer trávíme odpočinkem na terase a s přítelkyní plánujeme zítřejší výlet na skútru, nakonec padá volba na vesničku Vourloites a na pláž Tsambou. Dnes večeříme z vlastních zdrojů, takže si děláme nějaké těstoviny. Kolem 19:30 se jdeme projít do městečka, klasická procházka s prohlídkou všemožných obchůdků a krámků, tentokrát projdeme Kokkari křížem krážem, nakonec ještě dostávám chuť na pita gyros, takže si jeden dopřávám a je opravdu vynikající, dělám nějaké fotky a kolem 11hod. se vracíme zpět.

Poznatky dne:
Dnes jsem se přesvědčil, že není skútr jako skútr. Motorky tady vypadaly snad všechny jako nové, ta naše jela fakt dobře na 50ccm, neškubala do kopců, byla v pohodě, majitelé se holt starali. Minulý rok na Lefkádě jsme zažili pravý opak, půjčoval jsem si tam skútr 2x (vždy na 3dny), jednou jsme dostali skútr bez víka palivové nádrže a podruhé s poškozeným zámkem sedla. Hlavně s tím víkem to byla fakt zábava…, při půjčování jsem si všiml chybějícího víka a říkám borcovi, že tam nejspíš asi něco chybí. On že jo, ale že prý „no problem“,… zašel za roh, donesl kus hadry, smotal do klubíčka a strčil do otvoru nádrže…, čumím na něho jak tele na nové vrata. On že takhle to je v pohodě a můžeme s tím dneska jezdit a že večer už nám tam dá to víčko (musel ho jet koupit do města). No tak my jsme s obavami souhlasili, tak jsme se vydali na cestu a jelikož byla plná nádrž, tak hadra se za chvilku nacucala benzínem a při každé nerovnosti mi stříkal benzín z nádrže na levou nohu, no fakt zážitek. Jak jsme trochu spotřebovali benzín, tak pak už to bylo docela v pohodě. Dojeli jsme nakonec v pohodě a hlavně celí s se skútrem. Nakonec nám večer s úsměvem to víko přinesl.

Den 4. – 5.8.2008
Ráno mě přítelkyně probouzí opět kolem 8, následuje obvyklá ranní procházka pro snídani, tyhle ranní cesty za snídaní začínám opravdu milovat, je to nádhera procházet se prázdným městečkem, ten klid, ta pohoda, žádný stres a shon, no absolutní relax. Dneska snídáme opět v pohodičce, nic nás nehoní, jelikož dneska je po ránu nějak chladněji a na skútru by bylo ještě docela zima. Po 10 hod. už krásně hřeje sluníčko a my vyrážíme na výlet, projedeme Kokkari, nasazuji kochací tempo (40km/hod) a pomalinku míjíme včera navštívené pláže Lemonakia a Tsamadou, projíždíme kolem nádherného pobřeží, potom vesničkou Avlakia. Kousek za touhle vesničkou zastavujeme u pláže Tsambou, je opravdu nádherná a z těch tří blízko Kokkari jasně nejkrásnější, aspoň pro nás. Koupat se nám ještě nechce, takže jedeme dále do vesničky Vourloites, hned za pláží Tsambou je odbočka a začínáme stoupat do hor, zatáčka střídá zatáčku a já si užívám řízení skútru v serpentinách. Asi tak po 10 minutách stoupání do kopce vjíždíme do vesničky Vourloites, zaparkujem stroj a jde se na průzkum. Ač je už kolem 11hod, je zde naprostý klid, jen sem tam potkáváme místní obyvatele. Dostáváme se na náměstíčko, je malinké, útulné, nádherné, jsou zde dvě taverny, jedna s modrýma a druhá se zelenýma židlema, zatím obě prázdné. V úzké uličce kousek od náměstíčka nalézáme malou tavernu kde sedí jen místní, je zde jen pár stolů a volné byly už jen dva. Sedáme si schválně tady, jelikož tušíme, že místní lidé tu asi nesedí jen tak nadarmo a určitě tady výborně vaří. Prosíme o jídelní lístek, ale místní holčina nám ne a ne nějak rozumět, volá si na pomoc nějakého místního strejdu co umí anglicky a s ním už se domluvíme. Objednáváme si megalo choriatiki (velký řecký salát) a nějakou dobrotu z lilku, ani nevíme co to je, tak se necháme překvapit. Slečna si všechny naše objednávky pečlivě zapisuje do notýsku a pak jde opět za místním řekoangličanem, aby se ujistila že si to zapsala dobře. Během čekání na jídlo posloucháme jak si místní povídají a nasáváme tu pravou řeckou atmosféru, u jednoho stolu dva Řekové nejspíše řešili fotbal, bo jsem pořád slyšel mezi ostatními řeckými slovíčky PAOK a Olympiakos, což jsou fotbalové řecké kluby (PAOK Soluň a Olympiakos Pireus). Přes malé okno kousek od našeho stolu, jsme viděli přímo do kuchyně. Taverna byla kryta před horkým sluníčkem rostoucím vínem, které se pnulo mezi dvěma domky. Asi po půlhodince nám donesli obří řecký salát a smažený lilek v těstíčku s mletým masem a sýrem. Obojí opravdu skvělé, když jsem dojedli, hned se nás místní ptali jestli chutnalo, my hned že super, tak se usmívali a pokyvovali hlavou.
Po obědě jsem si dal ještě pravou řeckou kávu a vychutnával tu nádhernou atmosféru. Zaplatili jsme a šli ještě na malou obchůzku vesničky, udělali jsme pár fotek a spletí uliček jsme dorazili až k parkovišti kde stál náš věrný motorizovaný oř. Jelikož už bylo žhavé odpoledne, jeli jsme na pláž Tsambou, dorazili jsme tady asi kolem 14hod. Při příchodu na pláž na nás řecký mladík anglicky vyhrknul jestli chceme slunečník s lehátky za 7€, my že ne…, on jako že ok…, tak že prý 1€ za vstup na pláž…, no holt se snaží vydělat všichni, tak jsem zaplatil. Našli jsme si pěkného fleka ve stínu na konci pláže vpravo (hned vedle vyčnívající skály z moře). Pláž Tsambou je krásná a hlavně na svém pravém konci, u skály vyčnívající z moře je opravdu nádherná. Za touhle skálou moře vymlelo jakoby malou lagunu a je to tam super, pěkně jsme se tam vyblbli ve vlnách. Kousek za tímto výběžkem je schovaná ještě jedna malá plážička, na kterou se dá pouze doplavat. Na pláži jsme strávili skoro celé odpoledne a do Kokkari jsme se vrátili okolo 17hod.
Podvečer probíhal klasicky odpočinkem na terase, taky jsem šli vrátit skútr. Večer jsme se vydali opět na procházku po městečku no a jelikož jsme dostali hlad, zašli jsem do taverny. Tentokrát jsme si vybrali tavernu Biblos. Dnes jsme si chtěli dopřát opravdové hody, takže objednáváme pork suvlaki, gyros, fried kalamari a řecký salát. Jako „pravá řecká rodinka“ dostáváme vše doprostřed stolu a každý si bere na co má chuť, všechno je opravdu vynikající. Večer končíme procházkou malebnými uličkami Kokkari.

Poznatky dne:
Tak musím uznat že návštěva horské vesničky Vourloites mě opravdu dostala. Už na první pohled mě tato vesnička fascinovala, má takové své zvláštní, vnitřní kouzlo, všude úzké, spletité uličky, některé z kopce, jiné do kopce, domky namačkané jeden na druhý…, no nádhera…Místní sedávají na rozviklaných židličkách před svými domky, děti pobíhají úzkými uličkami, všude klid a pohoda,…jaký to kontrast s naší uspěchanou dobou… Vesnička si uchovala svůj původní ráz, nenajdete tu davy turistů, to spíš narazíte na místní, kteří po ránu na svých oslících jedou pod vesničku obdělávat svá políčka.


Den 5. – 6.8.2008
Pobouzíme se před půl 8, jelikož na dnešek máme naplánován lodní výlet podél pobřeží Samosu. Dnešní snídaně probíhá v rychlejším tempu, už v 8:30 máme odjezd autobusu od kostela v Kokkari. Odtud jedeme do přístavu Pythagorion, odkud máme vyplout na náš výlet. V Pythagorionu jsme po 9hod., no a protože máme ještě čas, prohlížíme se zdejší přístav. Kotví zde i loď, kterou poplujeme, no je to spíše taková bárka, původně rabářská loď, která nyní slouží turistům.
V přístavu nás na odplutí čekalo asi 30 lidí, takže to zpočátku nevypadalo na žádnou masovou turistiku, ale opravdu jen zpočátku. Chvilku před odjezdem ještě dorazila horda švédských turistů, takže nás celkem bylo snad 70-80lidí. Nakonec vypluly lodě dvě, no a my jsme strategicky zaujali místo na větší lodi pod stříškou, abych byli aspoň trošku chránění před sluncem. Z Pythagorionu vyplouváme kolem 10hod. směrem na východní stranu pobřeží, na palubě nás vítá kapitán a zároveň dostáváme malé občerstvení (ovoce, k pití víno a nealko). Cestou míjíme různé pláže, některé oblázkové, jiné písečné a také známou pláž Psili Amos. Asi po 45min plavby je zastávka na koupání přímo z lodi, z naší rodinky jdu ochladit tělo pouze já. Asi po půl hodince se vydáváme opět na plavbu, proplouváme nejužším místem mezi Samosem a Tureckem. Kolem 12hod. připlouváme na pláž, kde budeme trávit celé odpoledne a zároveň zde bude oběd v podobě barbeque. Ihned po vystoupení z lodi se strhne bitka o lehátka, je to fakt docela boj, ale nakonec slavíme úspěch a máme každý své lehátko . Hned se jdeme zchladit do vody, bo to tady vypadá na opravdu pořádný pařák. Vítr (někdy i vichr) co nás tak krásně ochlazuje v Kokkari, tady nějak stávkuje a ne a ne zafoukat. Místní pláž (bohužel neznám název) na mě moc velký dojem neudělala, byla docela špinavá a navíc písečná, to fakt moc nemusím, mám pak ten písek opravdu všude možně a nejde se ho zbavit. Pláž si napravuje reputaci, až tehdy, když beru své potápěčské nádobíčko a jdu prozkoumávat zdejší podmořský svět. Pod hladinou je tady opravdu živo, je zde dost členité dno, taky nějaké jeskyně, takže všude spousta krásných ryb, pak taky nějaké mořské stonožky a také jsem zahlédl jednoho kraba.
Později už začíná být opravdu dost velký hic, ani slunečník na pláži moc nepomáhá, takže si jdeme sednout pod přístřešek, kde je přece jenom snesitelněji. Zde nám taky už chystají oběd, takže přicházíme právě v čas. Připravili pro nás vepřový steak s bramborem salátem (brambor, cibule, kopr, olivový olej), řecký salát.a tzaziky. Všechno bylo výborné, teda až na naše kolegy z druhé strany stolu. Jeden takový zajímavý pár (celá pokérovaná borka se svým přítelem „šampónem“, nejspíš italové) se prostě rozhodl, že asi vyžerou celý stůl, jelikož jim vyloženě nestačilo to co měli před sebou, takže nejdříve si borka přišla k nám pro tzaziky (svoje už snědli), ani se nezeptala jestli si může vzít, prostě suverénně přišla, vzala nám ho a šla. To jsem byl ještě v pohodě, přece se nebudu nervovat kvůli trošce tzaziků. Ale když si nakonec se stejnou arogancí přišla i pro řecký salát, tak už jsem to nevydržel a pro ten salát jsem si zašel zpátky. Ani se nestačili divit jak rychle o ten salát zase přišli.
Později jsme šli opět na pláž a koupat se, já si ještě prošel okolí, narazil jsem na malou kapličku a taky studnu, kde jsem se pěkně osvěžil studenou sladkou vodou, no paráda… Kolem půl 5 jsem vypluli zpátky, cestou byla ještě jedna zastávka na koupaní. Zpátky v Pythagorionu jsme byli v 6 a do Kokkari nás autobus dovezl před 7. Večer jsme odpočívali na terase penzionu a plánujeme zítřejší velký výlet po ostrově autem.

Poznatky dne:
Není výlet jako výlet. Zatímco z Lefkády máme s lodními výlety kladné zkušenosti, výlet na Samosu nás dost zklamal, bylo to dost chaoticky zorganizováno a navíc nás zavezli trochu jinde než nám slibovala delegátka, no nic, někdy to asi muselo přijít.

Den 6. – 7.8.2008
Dnes vstáváme o něco dříve jak obvykle a v 8:15 si vyzvedáváme v půjčovně auto, konkrétně Hyundai Atos. Vyjíždíme z Kokkari a jedem směrem na západ, asi po 20 minutách jízdy odbočujeme z hlavní cesty k prvnímu cíli naší cesty, vesnici Manolates. Projíždíme známé údolí slavíků a začínáme stoupat do hor, cesta je opravdu hodně, ale hodně do kopce, navíc strašně úzká, plná serpentin. Do Manolates přijíždíme před 9hod. Auto dostalo hned ze začátku dost zabrat, dokonce smrděla i spojka, když jsem dojeli, ale nakonec bylo v pohodě. Vydáváme se na prohlídku vesničky, je opravdu krásná, ale je vidět, že je udělaná (opravená, upravená) pro turisty, trošku v tomhle u mě ztrácí kredit (nemá takové to kouzlo staré vesničky, kde se zastavil čas), ale opravdu jen u mě, zbytek rodinky je nadmíru spokojen. Uličky jsou ještě prázdné, místní se teprve probouzí do dalšího dne. Procházíme úzkýma uličkama a nasáváme tu pohodovou atmosféru, prošmejdíme ji celou, je opravdu malinká, párkrát se v uličkách ztrácíme a dojdeme místním až na zahrádku. Ani se nezlobí, na náš pozdrav „kalimera“ se usmívají a oplácí stejnou mincí.
Opouštíme Manolates a sjíždíme k moři. Vydáváme se na západ podél pobřeží a asi po půl hodince projíždíme Karlovassi, kousek za tímhle „průmyslovým“ městem ostrova přijíždíme k malému kostelíku nad pláží Potami. Zde máme menší přestávku, místo je to opravdu nádherné, kostelík stojí přímo nad pláží Potami, na kterou je krásný výhled. Kocháme se výhledy na krásnou pláž, nakoukneme i dovnitř kostelíka a zapalujeme svíčky. Poté sjedeme autem jen malý kopeček a parkujeme našeho „žlutého sršně“ kousek nad pláží. Pláž je opravdu dlouhá, my se rozhodujeme pro její pravou část, kde si vybíráme super fleka pod menším útesem ve stínu. Valíme do vody, teda až na taťku, který zahajuje protestní spánek, že se mu prý koupat nechce. Voda je jako asi všude na Samosu chladnější, ale zase je pěkně osvěžující, dnes máme asi štestí, jsou docela velké vlny, takže se s přítelkyní vyblbujeme u výběžku uprostřed pláže, kde jsme přece jenom trochu chráněni od toho vlnobití. Na pláži trávíme celé dopoledne, později dostáváme hlad, vybíráme si tavernu hned nad pláží, zde si dáváme nějakou tu řeckou dobrotu, volby padla na mussaku, jen taťka se vzhlédl v místních salátech.
Po výborném obědě vyrážíme dál na toulky po ostrově. Projíždíme Karlovassi a zatím marně hledáme cestu směrem do horské vesničky Platanos, po pár pokusech nakonec nacházíme správný směr, cesta je ze začátku v pohodě, ale jakmile začneme stoupat do hor, je z cesty najednou cestička tak akorát pro toho našeho žlutého drobečka. Projíždíme pár vesniček a doufáme že jedeme správně, jelikož směrové cedule zde jaksi chybí, ale spoléhám na svůj orientační smysl, tolikrát už Řeckem prověřený, takže nakonec uspěšně dojedeme. Vjíždíme do Platanos, míjíme místní domky, ale najednou z ničeho nic vjedeme na místní pidi náměstíčko, kde stojí majestátní platan, zabírající tak jeho jednu třetinu a jsou zde taky dvě tavereny, zastavuji, bo fakt nevím kam dál a nevidím odsud žádný výjezd. Mého váhání za volantem si všimne místní děda a ukazuje mi cestu kde má být údajně parkoviště. Ale jak vidím kam směřuje jeho ruka, tak se mi orosí čelo, bo projet bez újmy tou škvírou mezi platenem a jeho tavernou bude opravdu snad zázrak, ale nakonec to s jeho pomocí zvládám a ušetřím naše zpětné zrcátka skalpování, ale je to „o prsa japonské studentky“. Parkujeme auto a dáváme spočing v taverně našeho navigátora, volba padá na frappé, pivo, led. čaj, no a já si dávám taky laskominku v podobě řeckého jogurtu s medem, opravdu vynikající, nejspíš domácí produkce, nic podobného jsem v životě nejedl, fakt koncert na chuťové pohárky. Později jdu na průzkum vesničky, je krásná a má své kouzlo, nejvíce mě zde uchvátilo, že je odsud výhled na obě pobřeží Samosu, jen stačí pootočit hlavou a na jedné straně je vidět pobřeží u města Karlovassi a na straně druhé Votsalakia s majestátním Kerkisem nad ní, prostě paráda…
Naše cesta pokračuje směrem na jižní pobřeží Samosu, v autě mezi tím probíhá diskuze, kde se teda vydáme, jestli do přístavu Ormos nebo do Votsalakia Kampos, zatím není rozhodnuto, sjíždíme k moři a cestou míjíme nádherné vinice a malé vesničky, dojíždíme na križovatku kde vidíme značku Ormos doleva, Kampos do prava, ještě jednou se ptám ženského osazenstva kam teda chcou zajet, volba padá na Ormos. Přijíždíme do městečka, sedáme do taverny a dostávám otázku od mamky a Zuzky, kde je jako nějaká pláž, že tady nic není, jen přístav a tady prý nechtěli, že chtěli tam do toho městečka kde je ta dlouhá pláž pod tou horou, no tak jim říkám, že to je jinde, tak dostanu za uši, že jsem je prý zavezl tam kam nechtěli. Nakonec je to na mě a že se jich prý příště nemám ptát kam chcou, že ty názvy jsou skoro stejné a nevyznají se v tom. Jo, jo… za dobrotu na žebrotu…
Další naše cesta míří do Ireonu, na prohlídku zbytků Héřina chrámu. Za volantem mě střídá mamka, jelikož mám toho řízení v tom hicu tak akorát, sice máme zapnutou klimu, ale slunko přes okno pere jak sviňa, takže jsem už dost unavený. Projíždíme vnitrozemím Samosu a je tu opravdu nádherně, olivové háje střídají borovicové lesy, bohužel cestou vidíme i ohořelý kus té nádherné přírody. Dojíždíme do Ireonu až před bránu Héřina chrámu, ale bohužel jsme to nějak nevychytali a mají zavřeno, prohlížíme si zdejší památku aspoň zpoza plotu, ale i tak to stojí za to, škoda že z těch původních 12 sloupů, zbyl už jen jeden.
Nad další naší cestou opět trochu váháme, jestli navštívit Eupalinův tunel v Pythagorionu nebo zajet tentokrát i s našima do vesničky Vourloites. Volba padá na horskou vesničku, jelikož nevíme zda nebude tunel zavřený podobně jako Héřin chrám. Do veničky přijíždíme již v podvečer, procházíme tichými uličkami a užíváme si ten klid. Dostáváme hlad, takže sedáme do prověřené taverny kousek od náměstíčka a už jen odpočíváme a dělíme se o dojmy z dnešního výletu.
Do Kokkari přijíždíme kolem 20hod. a večer trávíme odpočinkem na terase při lahvince Retsiny.


Den 7. – 8.8.2008
Dnešní den byl pojat v rámci odpočinku a nabírání sil na Řecký večer, vstávám jako první a jdu na obvyklou ranní procházku pro snídani. Snídaně probíhá v dovolenkovém tempu, prostě pohodička… Kolem 10hod. vyrážíme na pláž pod hotel Sunrise, kromě potápěčského nádobíčka beru sebou poprvé i svou skromnou rybářskou výbavu, s tím že se pokusím něco chytit. No ale zase jsem vyšel na prázdno, jelikož zdejší ryby jsou asi poučené a návnadu jenom okoušou až upadne a teprve pak ji sežerou, prostě nikdy ji nesežerou na háčku, co se dá dělat…
Takže touhu po úlovku po půl hodince vzdávám a jdu se raději jen tak potápět, zatímco Zuzka vystavuje své křivky slunečním paprskům. Kolem 2hod. to balíme a jdeme do penzionu, kde si vaříme oběd z vlastních zásob, no a po obědě dáváme siestu jako praví Řeci. Odpoledne vyrážíme na procházku po Kokkari, a dáváme si svačinku v podobě úžasného pita gyrosu.
Před 18hod. čekáme u kostela v Kokkari na autobus, který nás zaveze na řecký večer. Jelikož tu čekáme sami a je už čtvrt na 7 a autobus nikde, tak pro jistotu posílám sms delegátce jestli se to náhodou nezrušilo, ale prakticky hned mi přijde odpověď, že bus už jede, že měl chvilku zpoždění. Nasedáme do prázdného autobusu, ve Vathi nabíráme ještě „známé“ z lodního výletu a v počtu 6 dospělých, 1 dítě a řidič vyrážíme autobusem pro 50 lidí  na řecký večer, v buse ještě probíhá zábavná diskuze jestli to jako bude jen pro nás, jako takový malá „VIP Greek night“. Když dojíždíme na místo jsme rychle vyvedeni z omylu, vypadá to na dost velkou akci, celé náměstí je plné stolů. Kromě nás tu je zájezd asi 30 holanďanů a jinak sami řekové z celého ostrova. Z plakátu v řečtině jsem pochopil asi tolik, že to vše je kvůli nějakému svátku. Než to všechno vypuklo, stačili jsem si prohlédnout městečko. Usadili jsme se ke stolu a za chvilku nám na stůl začali nosit plno jídla a hlavně vína, červené i bílé, jaké kdo chtěl a je pravda, že u našeho stolu mizelo víno, velmi ale velmi rychle, no jo no, holt moraváci se nezapřou. Mezi tím akce vypukla naplno, začala hrát živá hudba a chystal se na vystoupení místní soubor. Přítomna byla i místní televize, která občas něco natáčela. Vystoupení souboru bylo opravdu zážitkem, fakt byli dobří… Ale hlavní program večera měl teprve přijít. Později začala hrát hudba k tanci a tomu neodolala má mamka, za mlada totiž taky tančila v lidovém souboru. Takže to pěkně rozjela společně s kolegou co byl s náma u stolu. Netrvalo dlouho a u lidí kolem sklidili značný úspěch a dokonce jim i zatleskali, dokonce museli přidat i další číslo, když už odcházeli z parketu…, myslím že tady na nás nezapomenou. Kolem půlnoci nás řidič odváží zpět do Kokkari.


Den 8. – 9.8.2008
Dnešek jsme pojali odpočinkově, po včerejší vydařené akci, jsme si to zasloužili. Vstáváme poměrně pozdě, kolem půl 9. Po snídani jsme s přítelkyní vyrazili na lov záběrů s foťákem, procházeli jsme se nad městečkem ve staré zástavbě a musím říct, že tady je Kokkari nejkrásnější, domky namačkané jeden na druhý a ty zákoutí jsou zde opravdu jedinečné. Přes spletité uličky jsme došli až k druhému výběžku a rozhodli jsme se, že na něj zkusíme vylést. Sice v těch cuklích co jsme měli to šlo ztuha, ale nakonec jsem to zvládli. Výhled odsud na promenádu s tavernami je super, nafotili jsme pár fotek a chvilku nahoře odpočívali.
Odpoledne jsme trávili na pláži před penzionem, blbli jsme ve vodě na nafukovacích kruzích a s taťkou jsme ve vodě hráli hlavičky s míčem a musím říct, že v těch vlnách to nebyla žádná sranda. Kolem 18hod. jsme si šli půjčit skútr, na zítra jsme totiž ještě naplánovali menší výlet. Večer jsme vyrazili na obvyklou procházku, na večeři jsme si zašli do taverny Kokoras, já si dal Pastisio, přítelkyně Briam, obojí bylo moc dobré. Nakonec jsme si ještě zašli sednout do baru, úplně na konci mola. Dali jsme si vínko a užívali si tu pravou řeckou pohodu. Dneska bylo nějak více rozbouřené moře, vlny narážely na molo tak silně, že občas vystříkly fakt dost vysoko (1-2m). Byla to docela zábava uhýbat těm vlnám, co chvilku nám to spláchlo nohy, ale jednou přišla vlna fakt velká a slilo mě to úplně celého, takže o zábavu bylo postaráno, navíc když přítelkyně byla sprchy ušetřena, seděla kousek dále. Pobavil jsem vyloženě celý bar, bo ta vlna si smlsla jenom na mě, holt byla dobře mířená.

Den 9. – 10.8.2008
Ráno vstáváme kolem 8, následuje má obvyklá „tour de breakfast“ a kolem 9 vyrážíme na výlet, nabalíme všechny potřebné věci do skútru a vyrážíme. Jedeme směrem k Potami, máme v plánu navštívit zdejší vodopád. Cesta nám trvá asi 45min. , skútr jede super, valím to pořád 70-80km/hod. Po příjezdu parkujeme stroj nad pláží Potami a vydáváme se k vodopádům, nejdříve dojdeme k malému zchátralému kostelíku, nahlédneme i dovnitř. Dále už pokračujeme lesem, musím říct, že mi to dost připomíná normální les u nás, jsem docela překvapený. Po 20 min. přicházíme k laguně, dál už to suchou nohou očividně nepůjde, takže se svlékáme do plavek. Voda je docela chladná, ale nás to neodradí a brodíme se pomalu k vodopádu, laguna je ukryta mezi vysokými skalami (fakt krásná přírodní scenérie) K vodopádu je to asi 100-150m, po cestě vidíme i sladkovodní kraby, když dorazíme na místo, jsme trošku zklamáni, jelikož vodopád má výšku tak 1,5m. Nafotíme pár fotek a jdeme zpátky. Já ještě podnikám výšlap k vyhlídkové restauraci, zatímco Zuzka mě čeká dole. Stoupám po dost pofiderních dřevěných schodech, cesta tam je ještě v pohodě, ale dolů je to fakt o hubu, uklouznout, tak se skutálím dolů a budou mě sbírat po kouskách. Restaurace je na pěkném místě, je od tamtu krásný výhled dolů do údolí a k moři.
Po příchodu ke skútru, bereme plážovou výbavu a vyrážíme k moři na již prozkoušenou pláž Potami, zde trávíme dopoledne než dostáváme hlad. Na oběd jdeme do taverny nad pláž, dáváme si mussaku a společnost nám dělá místní letka sršnů, fakt paráda, má to skoro rozměry malého letadla. Nakonec si s nima poradí majitel taverny, když je odláká na nějaký lepší dlabenec mimo hosty.
Po obědě nasedáme opět na skútr a jedeme směr vesnice Ampelos, cesta nám trvá asi půl hodinky, do vesničky se stoupá do dost velkého kopce, ale zvládáme to v pohodě. V taverně si dáváme frappé a já pak vyrážím na prohlídku vesničky s foťákem v ruce. Vesnička je krásná, ale musím uznat, že nemá takové kouzlo jako Vourloites. Kolem 17hod. se vracíme do Kokkari, večer vyrážíme do městečka, smějdíme odchůdkama atd.

Den 10. – 11.8.2008
Dneska si trošku pospáváme, vstáváme až kolem půl 9. Dopoledne trávíme na pláži a vychutnáváme si předposlední den pobytu. Později jdeme opět nafotit nějaké fotky do městečka a zároveň prohlížíme obchůdky, vybíráme nějaké dárky domů a nakonec nakoupíme pár drobností. Odpoledne opět trávíme na pláži. Večer vyrážíme celá rodinka na večeři do taverny Kariatida, od cestovky jsem dostali poukaz do této taverny na večeři zdarma, jako bonus k objednávce zájezdu na first minute. Všichni si dávájí rybu, jen já si objednávám krevety, všechno je vynikající.

Den 11. – 12.8.2008
Jelikož mi nějak došla inspirace, tak přenechávám psaní našich zážitků posledního dne přítelkyni,
myslím že se to povedlo… :-)

Po snídani jsme šli uličkou od hotelu do taverny na sraz s delegátkou, ale stejně jsme se nic nového nedozvěděli. Po návratu jsme se s Tomovou mamkou naolejovaly a opalovaly se na koupených lehátkách až do večera a ještě jsme k tomu dostali super drink, pak jsem lezla na pokoj po čtyřech. Na oběd jsme měli gyros a vyfotili jsme si ho na památku, abychom si mohli doma dělat chutě. Na večeři jsme byli v taverně, aby jseme si tam zas mohli vyfotit jídlo a doma si dělat chutě. Už nás tam znali, tak nás zdálky vítali a tak jsme si je taky vyfotili na památku. No jo, poslední den musíme všechno zdokumentovat.

Den 12. – 13.8.2008
Vstáváme už o půl 6 ráno, dobalíme kufry a jdeme se rozloučit s mořem. Před 6hod. vyrážíme k hlavní cestě, za chvilku už pro nás přijíždí autobus, který nás odváží na letiště. Projdeme odbavením, ve freeshopu nakoupíme ještě nějaké drobnosti a v 9 hodin odlétáme domů. V Brně přistáváme v 10hod. českého času, vlakem přijíždíme do Ostravy kolem 13hod., zde naše letošní dovolená definitivně konči.

Co říct na závěr, dovolená se vydařila skvěle, super jsme si odpočinuli, naši byli z Řecka nadšení, takže tento plán taky splněn. A Samos, jedním slovem nádhera…, je to ostrov krásné přírody, překrásných horských vesniček, chladnějšího moře, silného větru, řvoucích cikád a vlídných lidí. Jednou se sem určitě vrátíme…

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (4)
11.01.10 23:03 jaruna111
Tak jsem si udělala poznámky a už se těším na léto. Je to skvěle napsaný.A ty fotky jsou přímo úžasný.
24.08.09 12:56 zlaticko
Moc pekne napsáno. Hezké fotečky.
22.05.09 21:56 bugrcz
Si to vytisknu a přečtu v letadle, teď je to na mě moc dlouhý ;)
12.12.08 09:57 KlárkaPetr
Pěkné:-))) A pěkné fotky!
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
9c1XK
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝cilf˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy4
Galerie5
Hotely4
Diskuze10
 
CK MARTED Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos