Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 4
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Attika

Autor:
Zařazeno:
Řecká pevnina
Napsáno:
30.10.08 17:44
Fotografií:
34
Přečteno:
4551
Soutěž:
2008
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Na Attiku jsme s mužem odlétali trochu s obavami. Hlavní pramenily z blízkosti Atén. Žijeme na malém městě a velká města nás děsí. První dojem po přistání byl ale velmi příjemný. Na mys Sounio, kde bylo naše ubytování, vedla Attika Odos - čtyřproudovka. Přesně řečeno do městečka Lavrio a zbytkových 10 km úzká silnice vinoucí se po půvabném pobřeží. Hotel a celá Attika byla v tomto období /druhá polovina září/ téměř bez turistů. Počasí bylo lehce rozmarné, teplota moře i vzduchu 25 stupňů. Ideální pro cestování. V případě jasného počasí má manžel vždy problém vyšťouchat mně z pláže.
Hotel měl nádhernou polohu v chráněném zálivu s výhledem na chrám boha Poseidóna snad z každého místa. Toho pohledu jsme se nemohli nabažit. Průzračné moře a impozantní dórský chrám z roku 444 před Kristem. Chrám jsme si prohlédli první den odpoledne. Doporučuju odpolední nebo večerní prohlídku, ráno přivážely autobusy davy turistů.
Dalším naším výletním bodem bylo městečko Lavrio. Město se proslavilo ve starověku těžbou stříbra. Doly byly zdrojem příjmů pro aténský stát a z jejich zisku se financoval Perikleův projekt výstavby honosných veřejných budov v Aténách v 5. století před Kristem. Stříbro také umožnilo Themistokléovi vytvořit flotilu, s níž dokázal porazit Peršany v bitvě u ostrova Salamíny. Dojem z města byl rozpačitý. Malebný přístav plný jachet, přístaviště trajektů a promenáda lemovaná bary a tavernami. Vybrali jsme tu nejméně malebnou na konci přístavu, plnou místních obyvatel. Po velmi dobré rybě jsme vyrazili na prohlídku města. Tato tvář Lavria už nebyla výstavní. Špinavé a nevzhledné městečko, velmi rychle jsme se vrátili do přístavu. Ve měste je slušné Mineralogické muzeum, jehož návštěva byla pro nás povinností. Cílem bylo získat kontakty pro případné partnerství našich městeček. Žijeme ve městě, které v minulosti rovněž těžilo stříbro.
V půl desáté večer jsme zažili přepad naší večerní uklízečky, šok byl oboustranný. Není zvykem, že by hosté uléhali v půl desáté a my zase nečekali večerní úklid. V řečtině se ledy prolomily rychle a další večerní úklidy jsme využili k tréninku řeckého jazyka s Eleni. Ta nám doporučila psárotavernu Maridu ve vedlejší vesnici. Stali jsme se tam každodenními hosty a ještě teď se u mně projevuje v souvislosti s představou večeře v tamním podniku Pavlovův komplex. Za návštěvu v této oblasti ještě stál starověký Brauron, ležící nedaleko městečka Markopoula. Muzeum bylo bohužel v rekonstrukci, ale samotný archeologický areál byl přístupný. Opět Dórové, chrám bohyně Artemidy. Podle legendy jej založili Orestés a Ifigénia, děti krále Agamemnóna, kteří zavedli v Řecku její kult. Velmi působivé byly pozůstatky Parthenónu„medvědic“.
V sobotu ráno jsme měli pocit, že jsme opět doma. Lilo a lilo. Sebrali jsme odvahu na průjezd Aténami a vyrazili směr Peloponés. Jenom jsme zapomněli na malou drobnost. Doplnit ze sejfu finance a kartu. Muž je zvyklý, že já u sebe neustále nějaké finance mám. Zapomněl ale, že v Řecku tuto funkci přebírá on. Na to, že v peněžence po večeři zbylo cca 40 Eur jsme přišli na první mýtné bráně. To jsme ještě netušili, že je jich na cestě do Mykén více. Celkem ulehčily naší peněžence o 15,-Eur. Obchvat Atén byl v sobotu volný, ve všední den to bude asi horší. Peloponés nás opět přesvědčil o tom, že se na něj budeme vracet znovu a znovu. Mykény byly impozantní, za deště působily hrobky a vůbec celé naleziště trochu strašidelně. O Mykénách se dále nebudu rozepisovat, byly opravdu úžasné. Období 1700 až 1100 před Kristem a pyramidy! Neskutečné a obdivuhodné. Nikdy jsme ještě nebyli v Náfpliu, proto jsme ještě zajeli na krátkou návštěvu. Nádhera, i v dešti jsme vzorně prošli celou promenádu a staré město. Neměli jsme sílu na výšlap k hradu, ale příště to určitě napravíme. Zachovalý benátský vliv v architektuře, velmi malebné město. Nedostatek financí zamrzel, utrácet by bylo za co. Řecké vetešnictví, dušička pookřála aspoň prohlídkou. Zbylou část financí spolkl
benzín na cestu zpět a nákup vína na vinné stezce. Ta byla překvapením a stála by za bližší prozkoumání. Hladoví a s promočenýma nohama jsme dorazili na Sounio, vybrali peníze ze sejfu a kašlajíc na mokré nohy spěchali na rybu, smažené cukety, špenátový salát atd. Po večeři jsem ale byla vděčná za komfort hotelu - teplou vanu, župan a pantofle. V neděli jsme se vydali po druhé straně pobřeží směr Pireus. Bylo třeba ještě uspokojit moji potřebu moderního umění a prohlédnout si pobřeží nazývané vznešeně „Apollónovo pobřeží“. Letoviska byla smutně prázdná,ale velmi pohledná. Nabrali jsme směr do vnitrozemí - cíl vesnice Paianía a Vorreho muzeum. Otevřeno jen v sobotu a neděli velmi krátkou dobu. Ten den jsme byli jedinými návštěvníky, přesto se nám velmi věnovali a doprovodili výkladem prohlídku obou částí muzea. Stará část pokrývá 3000 let řecké historie, ale pro mně byla hlavním lákadlem sbírka současného řeckého umění. Favoritem se stal obraz Vassilou Spyrose „Lunch in Eretria“. Snový, obětovala jsem 30 Eur za knihu, abych si ho mohla připomínat. Součástí muzea jsou impozantní zahrady, zaměstnanci muzea finišovali s přípravou křtin a tak nás nechali vychutnat si zahrady samotné. Zpět se nám nechtělo vracet delší trasou po pobřeží a neomylně jsme trefili opět mýtnou bránu. Doporučuju sjet až za Markopoulem, tak se jí vyhnete. Odpoledne se nás slunci zželelo a nechalo nás zahřát kostičky a užít moře.
Poslední krátký výlet jsme podnikli opět po pobřeží do Vouliagméni - cíl sirné jezero. Dokonale upravené okolí, plovárna s převlíkárnami a lehátky. Teplé sirné jezero zasazené pod vápencovými útesy. Vstupné 8,- Eur. Součástí byl i lázeňský dům s procedurami. Velmi příjemná relaxace.
Attika nám sice k srdci nepřirostla tak jako Kréta a Peloponés, vracet se ale určitě budeme. Je velmi snadno dostupná, vhodná i pro kratší pobyty a nejnižšími cenami letenek. Návštěvou tohoto pobřeží budeme řešit „absťák“ po Řecku. A ještě jeden dodatek, z Atén už strach nemáme. Jsou velmi dobře dostupné metrem z Pirea nebo letiště a po pobřeží jezdí do Atén pravidelná autobusová linka.
Letos jsme se na pár dnů vrátili. Dovolím si přidat ještě pár informací o Vouliagméni.
Po té co jsme obešli všechny kopce v okolí, potupně jsme se museli zeptat, kdeže je pozůstatek Apolónova chrámu. Ležel dole u pobřežní silnice - viz foto. Vouliagméni je velmi příjemné letovisko se skvostným jezerem a mořskou lagunou s písčitými plážemi. Teplejší voda než je v jiných částech Attiky. Jezero je unikátní přírodní skvost, zařazené do Natura 2000. Pozůstatek z prehistorické doby, 14 podzemních tunelů o délce 4,3 km. Smíšená mořská voda s termální, 25 stupňů 7.5. 2014. Pro veřejnost je otevřeno k plavání 230mx 83m.
Nádherně čistá voda, léčivá pro alergiky, astmatiky a klouby. Krásně upravená plovárna se vším vybavením.
Další archeologickou lokalitou v této oblasti je Thorikos, za Lávriem při pobřeží. Volný vstup, z jedné strany pozůstatek osíldlení z helénistického období , antické divadlo zachovalé. Z druhé strany kopce mykénské hrobky. Příjemný výšlap tymiánovým polem.
Lávrio není tak ošklivé jak se nám zdálo poprvé, při prvním pobytu jsme trefili vybydlenou čtvrť, která nám připomněla romské osady na Slovensku. Výše položená část města a jachetní přístav s promenádou jsou krásně upravené. Kolem Lávria je mnoho uarcheologických a mineralogických lokalit. Třeti návrat na Attiku, tentokrát jsme bydleli přimo ve Vouliagméni. Konečně jsme vyrazili do Atén. Autobus 122 jede cca 30 minut k zastávce metra v Eliniko. Dalši možnost je taxi k metru za 15 eur. Akropole byla krásná, ale i začátkem května přeplněná turisty. Vouliagméni o víkendu zase praskalo ve švech, přesunuji se zde celé Atény. Sounio s rozšířeným okruhem prohlídky bylo oproti tomu oáza klidu.Apollonův chrám ve Vouliagméni objeven v Astir beach klubu. Vynikajici taverna ve Vouliagméni je Loizidis .
Ještě pár informací k dopravě letiště-Vouliagméni. Linka X96 objíždí celé pobřeží a má časté zastávky, jede až do Pirea. Linka X97 je kratší, má méně zastávek a konečná je u metra Eliniko.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (2)
17.08.11 14:56 bedru
Radano, já teprve teď objevila, že jsi také psavec. Cestopis z těchto míst tady chyběl a já jsem moc ráda, že tu je. A přimlouvala bych se i za popis zážitků z Peloponésu.
09.09.09 15:22 zlaticko
Pěkné mooooooc!!!!!!!!!!!
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
N3DV9
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Kusnirova˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Galerie2
Hotely20
Místa1
Taverny9
Diskuze12
 
CK MARTED Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos