Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 10
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Tigaki

Autor:
Zařazeno:
Kos
Napsáno:
29.09.08 19:51
Fotografií:
40
Přečteno:
6427
Soutěž:
2008
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 19:50
12 °C
Polojasno
 
Dovolená Kos
7. 8.- 14. 8. 2008
"Kali méra" nebo "hallo"? aneb naše dovolená v Řecku

Obsah:1) Den první- přílet
2) Den druhý
3) Den třetí
4) Den čtvrtý- Nisyros
5) Den pátý- výlet autem
6) Den šestý- nečekaný výlet na Asklepion
7) Den sedmý(poslední)- lenošení a solné jezero
8) Den osmý- odjezd+postřehy

Den první- přílet
Naše dovolenkové dobrodružství začalo už někdy v zimě. Když naši přišli domů s katalogy v náručí, bylo nám jasné, že určitě někam pojedem. Nejvíce nám padlo do oka Řecko. Ale kam do Řecka? Po dlouhém hledání a rozmýšlení jsme si vybrali dva hotely. Jeden už byl zabraný tak jsme si vybrali druhý- hotel Ilios. Hned jsme si museli ověřit informace, a proto jsme najeli na internet a ( jak já říkám) "čučli" se na stránky hotelu. Byly tam i fotky. V té chvíli se nám hotel Ilios zalíbil ještě víc. Mamka ale stejně nepřestala být nervózní. Celý půl rok jsme se všichni hrozně těšili....
Konečně přišly prázdniny a mamčina nervozita stoupla na 90%. Dne 6. 8. jsme si dopoledne a přes oběd odbyli balení a tak nastala krize- Neměli jsme co dělat, vše bylo sbalené, vše bylo uklizené a mladší sestra dostala cestovní horečku. Saky paky jsme měli sbalené a co dělat? Myslím že jediný, kdo vyrovnával doma klid jsem byla já a trochu taťka. Mamčina nervozita stoupla na 99,9% a taťka pořád zkoumal doklady atd. Díky DVD přehrávači jsme přežili odpoledne a večer.
HURÁ!!!!! VSTÁVAT!!!!! Čas odjezdu jsme měli více než přijatelný (11:35) a tak jsme nemuseli čekat. I tak ale
u mamky nervozita stoupla na 200%. V 7 hodin prozvonil a zatroubil náš odvoz. Cesta na letiště proběhla dobře
a tak mohlo začít letištní dobrodružství. Po stání ve dlouhé frontě u odbavování jsme si mohli konečně sednout
a najíst se. Po dlouhém čekání jsme se rozhodli jít za pasovou kontrolu a čekat na letadlo. Vše proběhlo dobře
a tak jsme v bezcelní zóně prolezli všechny obchůdky. Přežili jsme menší zpoždění a konečně mohli nasednout
do letadla.
Start byl klidný, dostali jsme teplý oběd, sledovali naší trasu na plánku a fotili mraky. Za dvě a půl hodiny(plus hodinu časového rozdílu) jsme mohli vystoupit a zažít teplotní šok. Podle slov kapitána letadla "příjemných" 32°C. Po vystoupení z klimatizovaného objektu na nás dýchlo horko a dusno. Ovšem příjemné zjištění bylo, že zde foukal příjemný větřík. Docela nás zaskočilo dlouhé (hodinové) čekání na kufry. Pak si nás delegátky rozebraly a autobusy rozvezli do hotelů. Přes okna autobusu jsme viděli jen pustinu, někdy trochu zeleně, křoví, propadliny, kopce a nápisy SUPERMARKET na polorozpadlých domech, kde mohlo být jen trochu zboží. Jak řekla delegátka, jsou zde všechny obchody s dvěmi druhy zboží "super". Po kroutící se silnici jsme dojeli až do Tigaki- nejkrásnější oblasti na celém ostrově. Autobus zastavil u hotelu Ilios a my mohli vystoupit a začít si užívat dovolenou.
První dojem byl dobrý, také vše bylo jako na fotkách z internetu. Největší překvapení a zároveň štěstí(zajásali jsme "hurá" a "super") byla slovenská recepční. Mohla nám tedy říci všechno důležité bez jakýchkoli problémů. Dala nám žluté náramky, které ukazovaly, že jsme hosté s programem all inclusive. Pokoj byl hezký, čistý, měl dva oddělené pokoje. Jeden jsme si zabraly já se ségrou a na manželské posteli byli rodiče. Hned po prohlídnutí pokoje jsme z kufrů vytáhli plavky a hop do bazénu.
Byli tam dva a tak jsme je oba hned vyzkoušeli. Jeden byl jen pro all inclusive s barem a druhý také s barem, ale placeným. Jenom koupáním v bazénech jsme zjistili, že je zde hrozně moc německých turistů. Po dvou hodinách čvachtění jsme se rozhodli se převléci a jít na naše první jídlo tady, na večeři. Jídelna byla samostatná budova hned vedle hotelu s nápisem Snack bar. Lidí tady bylo docela dost a každou chvíli se jich tam hrnulo víc a tak jsme si oblíbili taktiku, kterou zde dělal snad každý a to nalít si pití a dát ho na stůl. Tím pádem bylo jasné, že je stůl obsazen a nikdo z rodiny nemusel čekat, až si ostatní naberou jídlo a mohl by on sám jít k jídlu. Tuto taktiku všem doporučuji. Jídlo tam bylo ve formě bufetu, každý si nabral na co měl chuť. Já jsem tam nejvíce ulítávala na rybě a zelenině. Našli jsme tam i různé zálivky, maso, těstoviny- od každého trochu. Každý jsme si toho nabrali docela dost. Pak jsme ještě zjistili, že vzadu je chladící box s ovocem- bílé hrozny, meloun a ještě něco co jsme nemohli identifikovat ( bylo to ale dobré ). Bylo tam i želé s hrozny nebo pudink.
Po večeři jsme byli hrozně plní. Dohodli jsme se, že se půjdem kouknout k moři po hlavní třídě. Na hlavní třídě to žilo. Spousta krámků, restaurací a půjčoven aut, motorek a čtyřkolek. Třída byla docela dlouhá a také úzká. Tak úzké chodníky nejsou ani v Táboře, odkud jsme. Jak jsme zjistili, hlavní třída byla opravdu rušná a dlouhá. Nakonec jsme však zaznamenali vůni moře. Na úplném konci byla pláž po které jsme se se sestrou rozběhly a mohly vběhnout do moře. Cestou jsme se však málem přerazily o dřevěné cestičky, které byly po celé pláži. Moře bylo studenější, ale co bychom chtěli večer, po západu slunce? Jen nás trochu mrzelo, že nikde z ostrova nemůžeme vidět západ slunce do moře- všude okolo ostrova byly rozesety ostrůvky. No a taky bylo z naší pláže vidět Turecko. Večer byl turecký Bodrum krásně osvětlený. Poté, co jsme si užili večerní brouzdání jsme se vrátili do hotelu. Sedli jsme si do baru u bazénu a užívali si atmosféru a volnost, kterou jsme tady našli.

Den druhý
Ráno jsme se probudili brzy. Čím to? Byli jsme celí poštípaní od komárů. Nejmladší z nás to odnesla nejhůře. Poté co jsme si řekli, že si na zbývající noci objednáme klimatizaci, abychom nemuseli větrat a nenalítali k nám komáři, jsme se vydali na naší první snídani. Plni očekávaní jsme vstoupili do jídelny plné lidí. Naštěstí jsme našli místo a mohly se do více než syta najíst. Snídaně se nám také moc zalíbili. Každý jsme si tam našel něco- ovoce, lupínky, slaná jídla, sladká....
Hned po snídani, jak jinak, než hupky dupky do bazénu. Na desátou hodinu byl naplánovaný uvítací koktejl s delegátkou, kde jsme se dozvědeli spoustu zajímavých věcí. Objednali jsme si výlet na ostrov Nisyros ( ostrov sopečného původu s dosud činnou spící sopkou) a půjčili auto. Ještě rychle do bazénu a hurá na oběd. Ještě bych mohla napsat, že se nám osvědčil systém, kdy si dáme na lehátko ručníky a nikdo nám na lehátko nelehne. Takhle to v Řecku prostě chodí. Náš první oběd nás také nezklamal. Našli jsme tam dokonce i hranolky.
Po opravdu dobrém obědě jsme se rozhodli jet na pláž. Od hotelu nám každé dvě hodiny odjížděl autobus na pláž (samozřejmě zadarmo). Zrovna dnes tam bylo hrozně moc lidí a autobusy nestíhaly odjíždět a přijíždět. Nějaký chlápek viděl, že autobusy nestíhají, a tak vytáhl svoje super velké auto. My jsme byli zrovna na řadě, tak jsme nasedli a mohlo se jet. Bylo to silné auto a řidič měl sklony k frajerství. Tím pádem vznikla zběsilá jízda, kde předpisy byli tabu. Žádní policisté za námi nehoukali, a tak jsme si z této jízdy udělali obrázek, že si na Kosu s předpisy nedělají hlavu. Řidič předjížděl přes dvě plné čáry, s rychlostí neměl problémy, házel s námi. Nejdříve jsem se bála, ale pak jsem si to jen užívala. Bylo to opravdu super. Škoda, že se to už jindy nestalo.
Na pláži jsme si půjčili lehátka se slunečníkem a mohly se jít vykoupat do moře. Moře bylo dobré- teplé, čisté vlnky sice ne na plavání, ale na blbnutí to stačilo. Myslím si, že kdyby u ostrova bylo úplně volné moře, byli by tam tak dvoumetrové vlny. Na břehu bylo sice trochu chaluh, ale to nám vůbec nebránilo. Po nějaké chvíli si mladší řekla, že chce do hotelu do bazénu (slaná voda ji nějak neláká) a proto se taťka obětoval a jel. Já s mamkou jsme se odreagovávaly. Do hotelu jsme jely až posledním autobusem, který ten den jede, v šest hodin. Hned potom jsme šli na večeři. Tam jsme zjistili, že zde jídlo obměňují. Po večeři jsme si jako obvykle sedli k baru a povídali a užívali si.

Den třetí
Dnes jsme obrátili den včerejší a po snídani jsme autobusem vyrazili na pláž k moři. Moře bylo super. Po pořádném koupání jsme autobusem ve dvanáct jeli zpátky do hotelu, převlékli jsme se a šli na oběd. Trochu jsme si odpočinuli a hned jsme skočili do bazénu. Zrovna dnes jsme chtěli zkusit svačiny. Přišli jsme tam deset minut po začátku a co jsme viděli? Nic. Úplně "vymeteno" a nikdo tam patnáct minut nedoplnil- asi to bylo vše. No nic, chtěli jsme to jen zkusit. To bylo jediné, co nás nemile překvapilo. A ještě trochu to, že v tomto hotelu, ač je to v katalogu napsané, nedělají balíčky na výlety. Domluvili jsme se ale v recepci, že si můžeme při snídani vzít trochu jídla (i když se to nemá). Večer jsme si, jako pokaždé, sedli k baru.

Den čtvrtý-Nisyros
Na dnešek jsme měli naplánovaný výlet na ostrov Nisyros. Nysiros je ostrov sopečného původu s dosud činnou spící sopkou. Kvůli tomuto výletu jsme museli vstávat celkem brzo, jelikož již v 8:05 pro nás měl přijet autobus. Na snídani jsme byli první. Hned ze snídaně jsme šli čekat na určené místo. Přesně na čas přijel autobus. Zjistili jsme, že jsme v autobuse první. Rozjeli jsme se a po hodině nabírání lidí jsme se rozjeli do Kardameny- další oblasti ostrova, odkud jsme měli plout lodí. Autobus zastavil a my mohli jít k lodi, která mířila na Nisyros. Po hodinové cestě lodí jsme vkročili na Nisyros.
Napřed byla v plánu vesnička Nikos. Celou cestu autobusem jsme si vyslechli velice zajímavý výklad průvodkyně. V Nikosu jsme navštívili kostel ortodoxní církve a prošli si vesničku. Kdo chtěl, mohl navštívit vulkanické museum. Bylo to moc hezké malé museum. Na kráter jsme zamířili hned potom. Jelo se tam autobusem. Docela jsme se i báli, jelikož tam jsou takové úzké silničky a navíc serpentýny. To nejsou takové ty serpentýny, které známe. Tyhle serpentýny se podobají spíše hadovi, který na každém milimetru svého těla má vlnovku. Proto jsem se ani nedivila, že je tam zvykem po dokončené dobré cestě dát řidiči nějaké dýško. Už chvíli před zastavením jsme věděli, že jsme v kráteru- síra byla cítit daleko a hodně. Proto jsem si vzpomněla na film Shrek, kdy Shrek s Oslíkem jdou pro princeznu Fionu do dračího doupěte a mají tam menší dialog ohledně síry a sýra.
Po zastavení jsme si vyslechli další výklad o kráteru a mohli jsme se tam jít podívat. Sestra se v půlce cesty vrátila nahoru, protože jí ta síra nedělala dobře. Dolu jsme došli tedy jenom já a taťka. Jak jsme vstoupili na zem kráteru, ucítila jsem neskutečné teplo ( prý může mít až 95° C. Eliška (sestra) chtěla přinést síru, tak jsme ji vzali a z nouze zabalili do papíru. Večer jsme zjistili, že se papír propálil. V kráteru to bylo hezké, chvíli jsme tam pobyli a pak hned jeli do přístavu, kde jsme ráno zakotvili. Tam jsme dostali rozchod. To jsme využili k obědu. Poté jsme se vrátili do přístavu a mohly odplout.
Zpáteční cesta lodí byla v pořádku a autobusem jsme dojeli do hotelu. Před večeří jsme si sedli na recepci, jelikož jsme čekali na klíčky od auta, které jsme měli na zítřek objednané. Pán přišel, vše vysvětlil a já si všimla názvu auta- měli jsme objednaný Fiat Punto a na klíčcích byl název Fiat Linea. Pán nám vysvětlil, že je to v pořádku, protože už Fiat Punto neměli. Sranda je to, že Fiat Linea je o třídu lepší (a taky o 20 euro dražší) než Fiat Punto, ale půjčující po nás nic nechtěl. Hned jsme se na auto šli kouknout. Super!!!! Všichni jsme se začali těšit ještě více na zítřejší výlet. Po večeři nastal klasický program- sezení u baru. Dnes jsme si povídali o dnešním výletu. Myslím že se povedl.

Den pátý- výlet autem
Dnešek jsme si vyhradili pro výlet autem. Jako první cíl jsme si vybrali les u vesničky Plaka, kde se mají nacházet pávy. Po silnici plné děr ( byla ještě horší než u nás v ČR) jsme se dostali do lesa. Jedeme, jedeme, vyhlížíme pávy a nikde nic. Zajedeme za zatáčku a rozprostřel se nám nádherný pohled na palouček plný pávů. Bylo jich tam alespoň 60! My jsme pokochali pohledem na kuřátka. Pávy jsme nakrmili starými houskami. Bylo to opravdu hezké!! Doporučuji!!!!
Další cíl cesty byl konec silnice na poloostrově Kefalos. Na konci silnice jsme zastavili, vyfotili u lodi, nasbírali kamínky a chtěli se vykoupat. Avšak, když jsme vlezli do vody, tak jsme zjistili, že se tam neudržíme, jelikož byly takové vlny, že když jsem stála ve vodě po kolena, byla jsem mokrá až na hlavě( měřim 180 cm). Tak jsme se sbalili a vyrazili dál. Cestou na oběd jsme dojeli na pevnost Antimachia. Taková hromada šutrů............ Ale moc hezká hromada šutrů. všichni jsme mysleli, jak to bude malé a ono to bylo obrovské! Po prohlídce jsme se vydali zpátky do hotelu na oběd.
Po obědě jsme vyrazili na opačnou stranu ostrova. Přes vesničku Zia, kde jsme se prošli a pak rovnou k městu Kos do Asklepionu. Bohužel ale v pondělí mají památky zavřeno, a tak jsme se tam nedostali. Po neúspěšném pokusu se kouknout asi na největší památku na Kosu, jsme se jeli podívat do hlavního města Kos na Hipokratův Platan. Je to rozložitý skoro rozpadlý strom, který se nachází u pevnosti. Pak jsme si prošli různé památky, hezké budovy a zajímavé oblasti města Kos. Hrozně moc se mi líbilo náměstí Platia Eleftherias které se mi zdálo hrozně romantické díky klidu a spoustě krásných restaurací u kterých skotačilo pár dětí. Dominantou náměstí je mešita Defterdar. Odpoledne nám uteklo jako voda a skoro večer jsme se vydali ucítit sirný zápach.
Jeli jsme do sirných lázní, nebo spíše do takového bazénku v moři, kam vtékal sirný pramen. To se jmenovalo Therma. I zde končila silnice. Parkovalo se na kopci a do Thermy se šlo z pěkného kopce. Už kus před tímto "bazénkem" jsme cítili sirný zápach, čímž jsme si připomněli včerejší výlet do kráteru sopky. Therma je umístěna na krásném místě u skal. Pláž byla kamenitá a byla tady spousta lidí, kteří si také chtěli užít ozdravnou koupel. Než jsme tam dorazili, měli jsme v plánu se tam vykoupat všichni, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Jediný kdo se tam "naložil" celý, byl taťka. Já a mamka jsme se tam na kraji jen brouzdaly a ségra tam nešáhla ani palcem. Na krajích byla voda příjemně teplá, ale uprostřed byla hrozně horká. Tlačil nás čas, a tak jsme po půl hodině vyrazili zpátečním směrem- k hotelu.
Poté, co jsme se vrátili z výletu a vrátili (ač se smutnýma očima, že jsme si to krásné auto skoro neužili a že by jsme ho chtěli domů) klíčky od auta, jsme se šli najíst. Jako vždy byla večeře úžasná a po večeři jsme si došli sednout k baru. Na dnešní večer jsme se ovšem hrozně těšili, jelikož se v hotelu měl konat Řecký večer. Jak jsme ale zjistili, tento večer spočíval v tom, že přišli dva kluci, vytáhli klávesy a kytarku a zpívali. My jsme si to představovali jako tance v krojích a tak. To bylo tak trochu větší zklamání. Asi v jedenáct hodin jsme si řekli dobrou noc.

Den šestý- Nečekaný výlet na Asklepion
Na dnešní den jsme měli naplánované lenošení na pláži a u bazénu, ale já jsem se tak hrozně chtěla podívat na Asklepion a ségra se tak hrozně chtěla svést na čtyřkolce, která tady byla tak oblíbená, že jsme si jí půjčili. Taťka a já jsme si ji ráno vyzkoušeli a rovnou si ji vzali, celá rodina pak lenošila na pláži a po obědě jsem se s taťkou vydala na cestu do Asklepionu. Jízda byla skvělá. Nejelo to sice moc rychle, ale užili jsme si to. Konečně jsme se dostali k Asklepionu, koupili si vstupenku, rozebrali dokumentární prostředky ( já foťák a taťka kameru) a mohli jsme vidět nekonečně schodů a, jak říkáme, hromadu šutrů. Avšak já jsem z toho byla nadšená. Z nejvyššího "patra" byl krásný výhled na moře a na město Kos. Mně takovéhle místa hrozně ohromují, takže jsem to tam prolezla všechno a taťka ze mě byl na nervy, protože už chtěl jet. Našla jsem tam zbytky sloupů, nějaké kameny se starými nápisy, kašny, něco, co vypadalo jako staré umyvadlo a staré vodovodní trubky, zbytky budov, bazén a spoustu dalších "šutrů" :-))))).
Cestou zpátky jsme se stavili v Kosu, kde jsme prolezli, co se dalo. Nešli jsme ovšem do pevnosti u přístavu, jelikož se nám to zdálo zbytečné. Je tam to samé( prý jako v Antimachii) a tak jsme si ještě jednou prohlédli Hypokratův platan, přístav a našli budovu, která se podobala naší Hluboké- akorát menší, ale byla to policejní stanice. přejeli jsme Kos a vyrazili zpátky do hotelu. Když jsme se vrátili, mamka a ségra byly u bazénu a došli si na svačinu, takže nám schovali a my mohli ochutnat. Konec odpoledne jsme strávili u bazénu. Večer jsme si došli na večeři, vrátili čtyřkolku, koupili v supermarketu suvenýry a dárky, poseděli klasicky u baru a šli spát.

Den sedmý(poslední)- lenošení a solné jezero
Pro dnešní poslední den jsme si naplánovali lenošení, jedení, pití, plavání a s taťkou dopoledne návštěva solného jezera. Po snídani se ségra s mamkou uvelebily u bazénu (poté co je přetalo bavit hledání cesty, která by vedla k solnému jezeru) a já a taťka jsme vyrazili za solí. Cesta byla trnitá(bahnitá je lepší výraz) a plná zpáteček-protože jsme nevěděli kudy. Po delší procházce jsme se prošli po soli, vyfotili krystalky a šli se koupat. Jelikož je solné jezero na konci pláže a ještě dál, jsme se vykoupali tam, kde nikdo nebyl. Bylo to moc hezké. Po spoustě koupačkách jsme se dostali na pláž, kde jsme vždy lenošili a šli jsme do hotelu.
Po krásné procházce jsme se posilnili a s plnými bříšky jsme strávili odpoledne u bazénu ve stínu slunečníků. Někteří z nás usnuli a někteří spali i dost hlasitě. Hodiny letí a my můžeme jít na naši poslední večeři. Dnešní večer byl ovšem jiný než obvykle, protože jsme se šli rozloučit s mořem. Cvak cvak- pár fotek na památku s mořem, čvachty čvachty- brouzdání nohou v moři a pár smutných pohledů, že to končí. Večer jsme si sedli naposled k baru a nemohli se smířit s odjezdem.

Den osmý- Odjezd+postřehy
Ráno jsme si dobalili věci, které jsme zabalené ještě neměli a hupky dupky na snídani. Snídaně byla jako vždy super a po ní jsme skočili do bazénu a sedli si k baru. Tam jsme vydrželi do oběda a jelikož jsme měli být z pokoje pryč ve dvanáct, jsme před obědem dali kufry do takové komory a šli se najíst. Když jsme se naplnili posledním jídlem, zahráli si kulečník, poseděli a sledovali, jak přijíždí autobus do kterého se nám vůbec nechtělo. Nakonec jsme do něj nasedli a mohli vyrazit ku letišti. Prolezli jsme tam obchůdky a mohli jsme vyletět do naší zimy. Přiletěli jsme a zjistili, že v České Republice je zataženo a hrozná zima. Po čekání na odvoz jsme nasedli do auta a jeli domů. Všichni bychom se tam vrátili. Ségra dokonce navrhovala, že bychom si tam koupili baráček a žili tam. No to se nám asi nestane, ale byla to krásná dovolená.

Postřehy: 1) Když oslovíte pracovníky v hotelu "Kaliméra", oni Vám odpoví "Hallo" a nebo se na
Vás zaraženě podívají a odpoví také "Kaliméra"
2) Dopravní předpisy na ostrově asi moc neznamenají.
3) Čas není na ostrově pánem, na všechno platí „siga, siga“ (pomalu, pomalu)

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nenapsal komentář. Buďte první.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
aD35U
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝TerezaK.˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
 
CK MARTED Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos