Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 10
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Kefalonie - Poros 23.7. - 2.8.

Autor:
Zařazeno:
Kefalonia
Napsáno:
16.08.08 18:53
Fotografií:
40
Přečteno:
13737
Soutěž:
2008
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Včera 21:50
28 °C
Jasno
SZ, 2.6 m/s
Kefalonie – Poros 23. 7. – 2. 8. 2008
Již šestým rokem jsme si pro svou dovolenou vybrali Řecko. Zkrátka jsme Řecku propadli. Letos jsme se rozhodli pokořit ostrov Kefalonie.
Kefalonie či Kefalonia nebo snad Kefalenia, vše je správně, je největším ostrovem v Iónském moři a zároveň osmým největším řeckým ostrovem. Již z dáli vás vítá svými zčernalými vrcholky pohoří Aenos , jemuž vévodí hora Megas Sotiros vysoká 1628 metrů. Výraz zčernalé vrcholky jsem použila úmyslně, neboť ony jsou skutečně černé. Toto zbarvení způsobuje jedle kefalonská. Ta roste pouze na jednom jediném místě na světě a to je právě Kefalonie. Na ní byl také, díky tomuto malému přírodnímu zázraku, zřízen jako na jediném řeckém ostrově Národní park.
Přistání na kefalonském letišti v nás vyvolalo dojem, že jsme omylem přistáli někde v Africe . Nikde nikdo, jen my, naše letadlo, jedna budova a horký mořský vzduch. O to rychleji, k naší spokojenosti, proběhlo odbavení a my tak v cuku-letu seděli v autobuse, který nás odvážel do námi vybraného letoviska na druhé straně ostrova – do městečka Poros. Cesta kopírovala celé jižní pobřeží a my se tak mohli kochat nádhernými scenériemi – azurově modré moře , zlatavé pláže, zalesněné hory, malebné vesničky – až z toho všeho přecházel zrak. Přitom k našim uším doléhal hlas delegátky „Julči“ s informacemi kde, co, kdy, jak, v kolik, s kým…, když tu, hluboko pod námi vykouklo městečko Poros. Leželo si tam pod horami a působilo líným dojmem – prázdné uličky, obchůdky zavřené, pláže poloprázdné, snad jen místní přístav ožil trajektem , který právě dorazil z Kyllini na řecké pevnině. Pro někoho bohužel, pro někoho bohudík, tento dojem byl správný. Poros není typické prázdninové letovisko, turistů je zde poskromnu a místní obyvatelé z nich očividně velkou radost nemají. Proslulou řeckou družnost, pohostinnost a vstřícnost zde tedy moc nehledejte. Snad jen obchodník, u kterého jste právě utratili nehoráznou sumu peněz, se na vás mile usměje a popřeje vám hezký zbytek dne. Ale zpět na začátek naší cesty, kdy ještě naše dojmy a pocity nebyly ničím ovlivněny.
Úspěšně jsme se ubytovali a hurá k vodě! Musím říct, klobouk dolů, moře průzračně čisté – blankytně modré, pláž oblázková a prázdná. Co víc si přát! Snad jen trošku sluníčka, neboť společně s námi dorazilo na Kefalonii i špatné počasí. Teplota 27 stupňů Celsia, mraky a studený vítr nás brzy vyhnaly z pláže a my spěchali do hotelu naplánovat výlety na následující tři dny, kdy mělo špatné počasí stále přetrvávat.
Avšak ouha! První větší zklamání při zjištění, že pracně vydobyté informace z internetu jsou spíše lži a polopravdy. Autobusová spojení z Porosu téměř všechna zrušena, fungující autopůjčovna nejblíže ve dvanáct kilometrů vzdálené Scale. Nezbývá tedy nic jiného, než spoléhat se na vlastní pohon a věnovat se pěší turistice. I zde však není vše tak růžové – turistické cesty jsou značeny špatně, mnohdy vůbec ne, uváděné vzdálenosti neodpovídají skutečnosti. My to však riskli a druhý den jsme vyrazili ke klášteru Atrou Monastery. Klášter leží v nadmořské výšce 500 metrů ve vzdálenosti 4,5 kilometrů od Porosu. Je to vůbec nejstarší klášter na ostrově, první zmínky o něm pocházejí z 8. století našeho letopočtu a výšlap k němu si rozhodně nenechte ujít. S narůstající nadmořskou výškou sice roste i únava a vyčerpání , budete však za vše patřičně odměněni. Na vrcholku u kláštera se vás zmocní pocit, že svět vám leží u nohou, hluboko – přímo pod vámi městečko Poros jako na dlani, v dáli břeky Ithaky a řecké pevniny, hlavu máte doslova v oblacích .
Následující den vstáváme brzy ráno, abychom využili jednu ze tří fungujících autobusových linek do hlavního města Argostoli. Cestování po ostrově je tak trochu dobrodružstvím a rozhodně nedoporučuji pro slabší žaludky. Ostré zatáčky, hned stoupáte vzhůru, hned se propadáte prudce dolů. Není se, však čemu divit, celá Kefalonie je velice hornatá a cesty vedou napříč ostrovem skrze tyto hory. Asi po hodině cesty se před námi objevuje město Argostoli. Autobusové nádraží se nachází v blízkosti přístavu, čili všechny místní zajímavosti a pozoruhodnosti máme přímo před nosem. Jako první naše kroky vedou na kamenný most Drapano postavený v roce 1813 Brity spojující Argostoli s protějším břehem. Dominantou mostu je pomník Radikalu , považovaný za symbol svobody.
Dále pokračujeme skrze kouzelný přístav . Tady se však naše společné kroky rozcházejí. Část rodiny projevuje zájem spíše o luxusní nákupní zónu , mě a mladší dceru více než nákupy zajímají mořské mlýny Katavothres jež představují největší geologickou zvláštnost na ostrově. Tyto mlýny se nacházejí na špičce poloostrova, kde je i hlavní město. Mizí zde v hlubokých děrách mořská voda, která protéká napříč podzemím ostrova, aby se po 14-ti dnech objevila v jeskyni Melissani na místě zvaném Karavamilos u letoviska Sami na druhé straně Kefalonie. Ještě si společně s dcerou prohlédneme maják Fanari nacházející se poblíž mořských mlýnů Katavothres a honem honem chvátáme zpět do přístavu, kde máme smluvenou schůzku s manželem a starší dcerou. Cestou nás ale potká obrovské štěstí, když u přístavního mola v naší bezprostřední blízkosti vykouknou nad hladinu dvě hlavy patřící želvám Careta Careta . Naše nadšení nezná mezí a my jako dva blázni fotíme a filmujeme.
Příští výlet na nás čekal v neděli, tedy až za dva dny. Čas jsme prozatím trávili na pláži koupáním a sluněním , seznámili jsme se lépe s našim městečkem , s jeho uličkami, zákoutími, obchůdky a nejbližším okolím. Relaxovali jsme, lenošili a bylo nám moc fajn.
Nedělní výlet jsme zakoupili přes místní cestovku, okruh po ostrově s ní vyšel dospělou osobu na 32 euro, dítě 20 euro. Připadalo nám, že na místní poměry je to bezva cena, ještě k tomu, když jsme se rozhodli cestovat jen v omezeném počtu. Manžel se starší dcerou zůstali v Porosu a doháněli hodiny slunění na místní pláži. Já a mladší dcera jsme plné očekávání vyráželi omrknout krásy a zajímavosti Kefalonie.
K první pozoruhodnosti jsme dorazili téměř okamžitě. Asi 12 kilometrů za Porosem leží vesnička Markopoulo. Je to vesnice zázraků. V den oslav svátku Nanebevzetí Panny Marie dne 15. srpna se zde totiž objevují každoročně v blízkosti kostela a zvonice stovky neškodných hadů s křížkem na hlavách. Místní obyvatelé je považují za znamení štěstí. V historii se neobjevili pouze dvakrát – v období německé okupace a v roce 1953 – v roce ničivého zemětřesení. Stejně tak, jak se hádci objeví, tak také zmizí, nikdo neví kam, nikdo neví proč.
První zastávkou na naší cestě je kostel a klášter svatého Gerassima – patrona ostrova. Všichni si určitě pamatují scénu z filmu „Mandolína kapitána Corelliho“, kdy nemocní a malomocní leží na zemi a nad jejich hlavami přenášejí v rakvi ostatky právě zmíněného ochránce ostrova. Nemocní jako zázrakem vstávají uzdraveni. Tedy tato scéna se odehrává právě zde a odehrává se rok co rok až dodnes. Vždy 15. srpna přenášejí věřící ostatky svatého Gerassima alejí ze starého kostela do nového, 16. srpna pak nazpět z nového kostela do starého.
Na dohled od tohoto úchvatného posvátného místa se nachází další cíl naší cesty – malá továrnička na výrobu místního vína Robola. Exkurze mi původně připadala jako ztráta času. Byla jsem však příjemně překvapena. Upravená, čistá, moderní továrna společně s výkladem plným zajímavých informací týkajících se pěstování a výroby vína, ve mě zanechaly jen ty nejlepší dojmy. Zlatým hřebem byla pochopitelně ochutnávka a musím říct, že jak víno zrovna moc nemusím, tak víno z údolí Omala vřele doporučuji – je vynikající.
Rozesmátý a ovíněný autobus se nyní cestou serpentin, proplétajících pohoří Aenos , řítil k jeskyni Drogarati . Nádherná krápníková jeskyně se stalagnity a stalaktity starými asi 1,5 milionu let.
Dále na nás čekala návštěva jeskynního jezera Melissani – další z přírodně zajímavých míst na ostrově. Cestou ještě projíždíme městečko Sami proslavené natáčením filmu „Mandolína kapitána Corelliho“. Mimo jiné, Kefaloňané jsou na tento film patřičně hrdí, snad každý druhý se zúčastnil natáčení v komparzu a nejedna restaurace nese právě jméno kapitána Corelliho. Okýnkem v autobuse se mihly mořské mlýny Katavothers v Karavamilos a už jsme u cíle – u jeskyně Melissani . Tato jeskyně byla objevena až v roce 1953, kdy se zřítila při zemětřesení její klenba. Propadlým stropem do podzemí tak dopadají sluneční paprsky na hladinu jezera, které hraje všemi nejkrásnějšími a nejpozoruhodnějšími odstíny modré barvy. Při prohlídce se plavíte loďkou po jezeře a za tuto deseti minutovou atrakci zaplatíte 6 euro na rozdíl od jeskyně Drogarati, kde vám ke vstupu postačila eura 4.
Možnost poobědvat se nám naskytla ve vesničce Agia Evfimia . Malebný přístav plný luxusních jachet, nepřeberné množství malých soukromých plážiček v okolí, centrum potápění s potápěčskou školou, to je Agia Evfimia. Moc se nám zde líbí, ale musíme se rozloučit.
Cestou míjíme pláž Myrtos – nejznámější a nejkrásnější kefalonskou pláž. Mimo jiné, tato pláž byla již celkem dvanáctkrát vyhlášena nejkrásnější pláží Řecka a zároveň patří mezi deset nejkrásnějších pláží světa. Pan řidič nám zde zastavuje, abychom si ji mohli vyfotit, a jede se dál – směr nejsevernější cíp ostrova Kefalonie – směr Fiscardo.
Proslulost městečka Fiscardo spočívá v tom, že jediné jako zázrakem přežilo bez sebemenší újmy zemětřesení v roce 1953. Tedy všechny benátské domy ležící kolem krásného přístavu jsou zde původní a jezdí je pravidelně obdivovat takové osobnosti jako je například Madona, Tom Cruise, Penelope Crouze nebo George Bush. My měli patrně smůlu, žádná celebrita v době naší návštěvy nebyla přítomna.
Opouštíme Fiscardo, poslední letmý pohled na městečko, na nedalekou Lefkadu, na Ithaku, které je odtud vzdálena pouhé 2 kilometry. Nyní se již vracíme plni zážitků a dojmů zpět. Ještě jedna - úplně poslední zastávka na focení – městečko Assos se svou úchvatnou benátskou pevností a pak už jen sledujeme nádherné přírodní scenérie míhající se za okénkem autobusu.
Následující dva dny trávíme opět lenošením na pláži . Sluníčko již pekelně pálí a teplota 42 stupňů Celsia nám vlastně ani nic jiného nedovoluje. Kvůli vysokým teplotám plánujeme tedy další výlet lodí. Má to svoje výhody, na lodi vyfukuje, i neúnosné horko je daleko snesitelnější. Naším cílem se stal ostrov Zakynthos . Zatoužili jsme na vlastní oči spatřit pláž Navagio – pláž ztroskotání, snad nejznámější záběr ostrova. Patrně každý zná pohled na azurově modré moře , strmé skály kol dokola a vrak lodi na písečné pláži hluboko pod útesem. Pláž je z pevniny nedostupná a tak zbývá jediná cesta – přístup z moře. I my tuto možnost využili a věřte, stálo to za to. Barva vody modřejší než modrá, neskutečně čistá snad jen, trošku chladnější.
Vrak pašerácké lodi působil tajuplněji a monstrózněji než na fotografiích, co jsme kdy zhlédli. Zkrátka – skutečnost předčila naše očekávání.
Také modré jeskyně neboli Blue Caves nacházející se na severním cípu ostrova nás uchvátily. Loďkou jsme proplouvali mezi prapodivnými skalními útvary a obdivovali všemožné i nemožné odstíny barvy moře . Někdo se zde i koupal, my však raději využili možnost ke koupání při zastávce v letovisku Alykanas. Moře tady bylo neskutečně mělké a teplé, připomínalo spíš staročeský rybník. Jediné co na tomto místě bylo zajímavé, byla plachetnice uvízlá na mělčině . Nejprve jsme mysleli, že ji sem někdo umístil úmyslně coby atrakci pro děti – všichni totiž hromadně kormidlovali, zdolávali stěžně, skákali přes palubu. Přítrž těmto radovánkám učinil až rozhořčený majitel, který si dojel zabezpečit majetek. A bylo po legraci!
Další výlety jsme již nepodnikli. Vedra v posledních dnech našeho pobytu byla až neúnosná a jediným osvěžením bylo tak dovádění v průzračně čistém moři.
K večeru jsme podnikali vždy nějaký výšlap do okolí či jen procházku do místního přístavu. Ta byla obzvláště romantická večer – nasvícené městečko a poroská soutěska spolu s trajektem, co vypadal jako diskotéka na moři, se nám vryly hluboko do paměti.
Taky musím zmínit, že v přístavu se mi jeden krásný podvečer konečně poštěstilo ulovit svou vysněnou hvězdu. Tedy ne hvězdu jako hvězdu, nýbrž hvězdu jako celebritu. Madona to pravda nebyla, ale mně docela postačila a potěšila přítomnost herce Václava Vydry a herečky Jany Bouškové . Připadala jsem si jako paparazzi, když jsem potají lovila fotoaparátem nejlepší záběry herecké dvojice. Jedním slovem – „vzrůšo“.
Z výšlapů po okolí snad stojí za zmínku plážička Koko Lagadi, či místní kostelík nebo také poutní místo v horách se zbytky zničené vesnice po zemětřesení roku 1953. Historicky nejzajímavější je však mykénská hrobka v průměru dosahující 6,8 metrů nacházející se asi 4 kilometry od Porosu u vesnice Tzanata. Hrobka pochází asi z roku 1400 před naším letopočtem a kefaloňané věří, že je to Odysseův hrob.
V každém případě je to doposud nejvýznamnější historický nález na Kefalonie. K hrobce se dá bez sebemenších potíží dojít po cestě, já však volila cestu turistickou a to byla velká chyba. Vyzbrojeni mapou a podrobným popisem cesty jsme vyrazili. Naše nadšení z krásné přírody postupně opadalo – písečná cesta se pomalu měnila na stezku pro kozy a kamzíky . I když byla velice dobře značená, Řekové opět nezklamali. Turista neturista – cestu přehradím – oplotím. My tak zůstali v horách, před námi plot, za námi cesta, kterou bychom se již nestihli vrátit. Slunce pomalu kleslo za obzor a já v ten moment měla pocit, že jsem zavinila snad i druhou světovou válku. Nakonec jsme přeci jen k cíli dorazili. Hrobka však již byla zavřená a my nahlíželi pouze přes plot .
Tady naše dovolená končí, snad ještě zcela poslední zážitek – ten nejhorší. Při odjezdu autobusu na letiště nás obstoupili místí obyvatelé se slovy „ NIKAM“! Nikdo netušil co se děje, snad jen šestnáctiletá dívenka a osmnáctiletý mladík. Oni již dobře věděli – měli totiž plná zavazadla nakradených věcí a bohužel již s námi domů neodletěli. Teď jsem konečně chápala, proč místní lidé turisty zrovna nemilují – patrně je hodně zklamali, stejně jako zklamali mě.
Tedy sbohem, krásná Kefalonie, snad někdy příště a s menší ostudou.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (1)
22.08.09 20:21 sampa
Krásné vzpomínky na překrásný ostrov. Také se tam chystám příští rok.Na Zakyntosu jsem byla před 4 roky, ta modř je opravdu úžasná.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
vYHnP
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝kyrba˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Galerie1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací