Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 5 | 27
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Faliraki

Autor:
Zařazeno:
Rhodos
Napsáno:
21.02.08 09:09
Fotografií:
8
Přečteno:
9945
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 07:50
26 °C
Oblačno
ZJZ, 6.2 m/s
Dovolená Rhodos 2002

Při rozhodování o dovolené mi nezbýval moc velký akční rádius v naší staré dobré zašpiněné a uspěchané Evropě,neboť mi připadá,že už jsem v našem milém středomoří a přímoří všechno zajímavé shlédnul.Zbývalo ještě Turecko,Tunis,Portugalsko a bližší poznání Řecka,kde jsem byl jen na kraji a shlédl pouze nejzápadnější ostrov Corfu.Ceny byly přibližně stejné,manželka však dostala dovolenou až v druhé polovině září,tak jsem musel zahrnout i případný teplotní deficit.Odpadlo Portugalsko,kde je vzhledem k vlivu Atlantiku pěkně teplo asi opravdu jen v létě.Tunis zase zavrhla manželka,když ji několikrát za sebou otravovali podomní obchodníci na parkovištích supermarketů.
Prohlásila,že jí lezou na nervy doma a nemusí tedy něco podobného zažívat ještě ve vyšší míře na dovolené.Zbylo tedy Řecko a Turecko.Na poslední chvíli se vyskytla opravdu pěkná destinace,která nebyla obvyklá,řecký ostrov Rhodos.Turecko zároveň odpadlo,protože měli odlety pouze z Brna, prostě se to nějak vyřešilo samo.
Začal jsem tedy studovat narychlo Rhodos a zjistil jsem,že je celkem zajímavý,plný památek a že jsem mu dosud věnoval málo pozornosti.Rozhodli jsme se rychle,přestože byl odjezd až za 10 dní.Cena byla přijatelná.Cestovní kancelář známá,již jsme s ní byli 2x ve Španělsku,letecká společnost taky odpovídající,byl jsem s ní velmi spokojen při cestě na Kanáry.Zaplatili jsme a nemohli se dočkat.
Týden před tím se mi naskytla příležitost odjet služebně do SRN,tak jsem to vzal a něco si přivydělal,zároveň jsem si zvykl na cestovní atmosferu.Přebírali jsme výrobky u Mercedesa v Sindelfingenu-Boblingenu,je to tam samej Turek včetně obchodních aktivit,tak jsem si Turecko a tureckou atmosféru včetně stravy zažil již tam.
Přijel jsem domu,ani jsem se neotočil,jenom přebalil cestovní potřeby a ráno v pondělí jsme vyjeli na letiště již někdy ve 3 hodiny,protože odlet byl plánován od šesti.
Letenky i odbavení zavazadel proběhlo v klidu přestože za veliké fronty.Osazenstvo se zdálo kulturní,na přiměřené úrovni.Pasová a celní kontrola,usazení v letadle,chvíle do odletu.Nepatrné zdržení a v 6,20 se letadlo zvedlo z dráhy.Let směřoval na Brno,Bratislavu,Budapešť,tam to ohnuli na Bělehrad,všude pod námi mlžné oblačno.Za hodinu a půl jsme vyletěli nad Egejské moře,které bylo taky zprvu pod mírným příkrovem až někde u inzerovaného ostrova Patmos se to protrhlo skoro do jasna s mírnými obláčky a jasnou modří pod námi i nad námi.Někde u ostrova Kos to začal stáčet na východ a za 2 a půl hodiny jsme měli před sebou ostrov Rhodos oproti ostatním vyprahlým a kamenitým ostrůvkům pod námi byl tmavě kudrnatý a chlupatý od poměrně husté vegetace borovic halebských a cypřišů středozemních.
Vezl nás bývalý mistr republiky v letecké akrobacii Petr Jirmus,takže nás nešetřil a poměrně rychle ale bezpečně přistál až nám pískalo v uších.Posunuli jsme si hodinky o hodinu a vylezli ven právě pár minut před devátou,tedy spíše do odbavovací haly,kde to šlo poměrně rychle,protože celníci měli tradičně vyschlá razítka a flákali to tam jedno za druhým aniž by si někdy obnovovali inkoust.Podle razítka se tedy vůbec nepozná,jestli jste na Rodosu nebo třeba v Egyptě.To je jedině tak pro detektiva k rozluštění.No vypadli jsme před halu,nasměrováni do autobusu směr naše letovisko a apartmány a vyjeli jsme vstříc novým zítřkům.Cesta netrvala dlouho,protože to je přes ostrov na východní pobřeží jenom asi 20 až 30 km,takže jsme byli vysypáni před našimi studii asi v 10 hodin místního času.
První dojem byl rozporuplný asi tak jako ještě několik dní,něco se jevilo kladně,něco zase méně, člověk to už posuzoval jako protřelej světák.Poklábosil jsem oprášenou angličtinou s místní uklizečkou,která nám to zrovna dávala u nás do pucu a začli jsme se pomalu zabydlovat.Manželka to chtěla v prvním patře,což udělala dobře,protože jak jsme později ocenili,místní komáři se cpali hlavně dolů do přízemí,k nám jich zabloudilo málo a ty ještě odpuzovala žena prozřetelně přibaleným Raidem
do zásuvky,kterej plnil svoji úlohu při zapojení poměrně dobře,Jestli na mě působila dobře ta chemie co vypařoval,to poznám až později.
Nadšení z letoviska nebylo zprvu na výši,protože je to nejživější letovisko na Rodosu,přezdívané rodoské Saint Tropez pro množství barů,restaurantů a zábavních středisek,jak jsme poznali hned večer na podvečerní procházce.Byli jsme ale stranou pod kopcem na kraji střediska zvaného Faliraki,takže jsme si brzy zvykli,přestože hned naproti nám byla nudistická pláž,mimochodem jediná na celém Rodosu.Mimo nudistickou pláž tam byly malé nevzhledné písečné plážičky,jemně popelavé,protože Rhodos je původu sopečného,což nás nenadchlo a ihned druhý den po prozkoumání okolního prostředí jsme chodili asi 2 km směrem na jih na velkou oblázkovou pláž,dlouhou několik kilometrů s krásnými bílými i barevnými oblázky a velmi čistou a teplou vodou.Bylo to trochu náročnější na sport,asi třičtvrtě hodiny cesty denně tam a rovněž zpět,ale zase to stálo za to,nejen pro koupání ale i pro potápění,což pravidelně provozovala moje žena,neboť se jí líbilo honit po mělčině nebohé pestrobarevné rybičky jako sumec běličky.Měli jsme sebou taky slunečník,což jsem ocenil hlavně já,protože již od třetího dne jsem se radši skrýval pravidelně do jeho stínu,přesto jsem se opálil více než žena,asi odrazem od vody a bílých oblázků.
Městečko Faliraki je opravdu živé a zábavné,samé restaurace,bary,obchody se suvenýry,nebo supermarkety,což je každý větší obchůdek.I hlavní ulice honosného jména Bar Street tomu nasvědčuje.Ceny jsou mastné,takže většina barů a restaurací zeje věčně prázdnotou a přestože mají otevřeno přes celou noc,lidé většinou korzují po ulicích a prohlížejí okolní obchody.
Jsou tam také atrakce jako Sky Surfer nebo Slip Sky což jsou stožáry velikosti třináctiposchoďového paneláku ozdobené barevnými zářivkami,kde se večer naplno vyhrává a mládež si zkouší svoji odvahu.První Sky Surfer je vysoký stožár z něhož se táhne gumové lano až na zem,do něj upnou 2 až 3 osoby,které vytáhnou na stožár a potom pustí jako houpačku mezi dvěma dalšími stožáry,něco jako prodlouženej bandží džamping.Ta druhá atrakce je zajímavější.Mezi dvěma stožáry stejné výšky je upevněna svařená koule z trubek asi v průměru 3 m na dlouhých gumových lanech.Do této koule upoutají 2 nešťastníky,potom napnou lana motorem a vymrští kouli do nebes asi ještě jednou tak vysoko jako jsou ty stožáry,koule se začne nahoře převracet a zase letí dolů.Lidé ječí,dopadnou kousek nad zem,zhoupnou se zase nahoru a to se opakuje až se koule někde uprostřed mírně uklidní a pak ji pomalu spustí dolů a ti nešťastníci,místo aby se poblinkali,tak chtějí opakovat a připlatí si další várku.
Chvíli jsme to se ženou pozorovali a bylo nám špatně jen od pohledu,takže jsme přestali mít i hlad na večeři.Uprostřed Faliraki je krásný ortodoxní nebo-li pravoslavný kostel s parčíkem,který jediný,tak jako všude dále je udržován v krásné čistotě a pořádku a v jasných barvách,pořád se tam někdo o to stará.Na vše ostatní včetně dopravy řekové kašlou a ve všem mají bordel a koukají jenom vydělávat peníze,a to většinou ještě na všech atrakcích a vykopávkách,které jim odkrývají italové.
Jak nám sdělila zasvěceně průvodkyně,všichni celé léto dělají v turismu a službách a pak jsou všichni přes zimu svorně na podpoře.Všechno mají několikrát předražené,takže si vydělají a pak z toho žijou.Průmysl na ostrově neexistuje,jedině jedna elektrárna,letiště a všudypřítomná keramická výroba.Zemědělství bylo velmi skrovné,takže jak se všichni vrhli na turistiku,radši od zemědělství upustili a poslední dobou pěstují pouze na jihozápadním výběžku nějaké melouny a rajčata,jinak vše dováží.Jižní ovoce a džusy z Kypru,mléko z Fríska a Rakouska,chleba z Anglie atd.Mimochodem ten černý chleba z Anglie je výborný,jmenuje se Harvestertime,což je něco jako „období žní“ a dle označení na obalu má trvanlivost v lednici do března příštího roku.No nevím ale jinak byl opravdu výborný,o něco větší než náš tvaru kvádru za 2,50 EUR.
Večer ještě téhož dne jsem vyrazil na podvečerní procházku na kopec nad námi,kde to krásně foukalo a přede mnou se rozprostřel nádherný hluboký záliv,okolo něhož po skalách se pohybovali jenom kozy bezoárové,které jsou tam všude chované jako polodivoké a když dostane majitel chuť,tak si jednu podřízne nebo střelí a maso asi 4 hodiny upravované ve speciální peci s bylinkami je výborné,jak mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.Tento záliv,jak jsem se později dozvěděl je pojmenován po americkém herci Anthony Quinovi (Anthony Quin Bay),který tam v roce 1962 natáčel známý film „Kanony z Navarrony“.
Kousek dál je ještě nějaká zátoka Ladiko Bay a potom už naše známá několikakilometrová pláž nazvaná Afantou Bay u městečka Afantou,což prý znamená ztracené město,nebo-li i ztracená pláž.
Nad pláží dlí ze severu malá posádka řeckých ozbrojených sil,kde mají instalovaná na kopci asi tři „dvojčata“,nebo-li rychlopalná protiletadlová děla,snad proto,kdyby se Turci rozhodli je nenadále napadnout,protože Turecko je vzdáleno pouhých 20 km a ze severu ostrova je z města Rhodosu pěkně vidět celé pobřeží.
Druhý den jsme se oba pěkně na pláži spálili,takže jak předpokládala naše průvodkyně,vrhli jsme se třetí den na poznávací zájezd ostrovem po kulturních památkách a vykopávkách,pro což se rozhodla většina spoluturistů.Zájezd stál 29 EUR a včetně poplatků za všechny vstupy,obědů atd nás vyšel každého asi na 50 EUR,což je dost,ale vzhledem k tomu že jsem si předtím vydělal na služební cestě něco v Německu,tak jsme se to rozhodli absolvovat.A stálo to za to.Poznali jsme všechno v kostce za jediný den,ale večer jsme sotva pletli nohama.
Nejdříve jsme vyjeli nabrat další účastníky do města Rhodos a pak se vydali po západním pobřeží,které omývá Egejské moře,většinou zvlněné a mírně rozbouřené,směrem na jih.Přejeli jsme letiště a za chvíli jsme byli asi v třetině ostrova,kde se rozkládá významná starověká historická památka „Kamiros“,v překladu město v rákosí nebo podobně.Vykopávky prováděli Italové a stále na nich pracují.Nikdy jsem neměl moc vztah ke starověké architektuře,kteroužto jsem vždy nazýval historické kamení,ale když jste najednou přímo u zdroje,nějak na vás ta historie dýchne,a když si člověk uvědomí že i to pitomé cihlové odpadové potrubí je staré 2000 let,je to opravdu zážitek.
Prohlídli jsme si Akropoli,Ágoru,Nekropoli a příbytky prostého občanstva a asi po hodině se vydali dále.Byl to opravdu bohatej a hlubokej zážitek.Další zastávka byla návštěva podhorské vesničky
Embonas pod nejvyšším vrcholkem Ataviros vysokým 1220 m.Tato vesnička je proslavena jediným výborným vínem a kořalkami na Rhodu,takže se konala ochutnávka a zdarma.
Což je samozřejmě něco pro Čechy a taky Slováky,které jsme tam potkali.Všichni ochutnávali o sto šest a vše,až jsme byli všichni pěkně ožralí.Bílé vína,růžové,červené,likéry čokoládové, třešňové, meruňkové,šnapsy a kořalky,zřejmě se jim to vyplatilo,protože lidi pak šli sborově do stáčírny a nakupovali flašky po několika.Žena si koupila třešňový a čokoládový likér zvaný „tlamolep“,což pak doma vypila s dcerou a zeťem při oslavě narozenin.Mě chutnaly spíše ty vína a tvrdé čisté kořalky.Potom nás odvezli asi o 10 km dále do vnitrozemí do obce Apollona,kde byl již připraven slavnostní oběd v jedné restauraci.Každý si vybral co chtěl,biftek,řízky,kozí maso,nebo různé balkánské saláty.My jsme si samozřejmě na návrh manželky vybrali obojí.Předem se nalévalo „Ouzo“,něco jako česká slivovice podobné chuti a zdarma.Na hlavním stole byly plné džbány a štamprdlata a každej chodil a furt si nalejval.No vypil jsem jich asi pět a byl jsem už parádně hotovej.S námi seděli u stolu 2 pražandy,jedna pěkná asi 25 let a její matka mnohem starší a ta s odpuštěním chlastala jako Dán,protože byla zřejmě rozvedená,ta mladší jí krotila,já jsem s ní naopak soutěžil,no ještě,že byl ten autobus klimatizovanej.
Další cesta byla delší,až na druhou východní stranu ostrova do historického města Lindos.Po cestě jsme si schrupli.přesto po tom alkoholu,než se to rozběhalo po všech těch schodech na mohutný johanitský hrad v Lindosu,jsme dostali zabrat.Zato hrad je nádherný,starověké památky s dórskými sloupy na vrcholu,též všude o 50% levněji než u nás nahoře v Rhodosu a Faliraki,což je vzdáleno asi 60 km.
Dole je celé městečko samá úzká ulička,umně překlenuté uličky a chodby proti slunci,takže to působí vše jako jeden veliký příjemný bazar.Něco jsme nakoupili a po prohlídce se vydali zpět k autobusu.
Mimochodem po stráních směrem k hradu měly trhovkyně rozložené různé ubrusy s výšivkami a koberečky,což byli věci nejdražší od nějakých 23 EUR až po 400 EUR.
Další cesta byla už únavná,protože jsme toho zažili moc a už se chýlilo k večeru mezi pátou až šestou hodinou,přesto si ještě neodpustili zavést nás do jedné keramické dílny na výrobu talířů a váz.
Jinak jsou to opravdu machři,vše ručně dělané,udělají historickou amforu jen to fikne. Glazování,potahování zlatem,malování,vše nádherné,jsou to odborníci.Ceny rovněž nádherné,ale v poměru na láci,vzdálenosti a ojedinělému zážitku to jde.Domu jsme se dokodrcali těsně před setměním,osprchovali,a usnuli jako zabití.Další dny jsme již poznávali na vlastní pěst,neboť i z kapesného nám tímto zákrokem hned na začátku rychle ubylo.
Většinou jsme se koupali,poznávali okolí a navštěvovali město Rhodos,což je kapitola sama pro sebe.
Navštívili jsme ho 2x autobusem skoro na celý den a dá se říci,že zhruba jsme jej poznali.Opravdu stojí za to,je to historické město,kde hlavní kulturní památkou je staré město johanitů,dnes maltézkých rytířů,které bylo vybudováno asi před 600ti lety na historických ruinách starých 2000 let,se kterými se to často i v některých místech šetrně prolíná.Staré město je rozděleno na čtvrť tureckou,židovskou a
a samozřejmě italsko-johanitskou.Je to všechno vytvořeno z kvádrů ze sopečného tufu,podobného tvárnicím.Dýchá z toho historie a v parném létě tam musí být pořád příjemně,pod tím jsou i katakomby,okolo palmové parky.Velký obraný příkop v délce několika kilometrů dnes slouží jako promenáda.Nad městem je starověká památka zase s dorskými sloupy,akropolis a tzv.chrám boha slunce Apollona.Pod ním starověký stadion, zkrátka historie na každém kroku.
Okolo lítají veliké šedivočerné vrány nebo havrani.Jak tak kráčíme dolů z akropole,najednou za námi na silnici rána a kutáli se ořech..Žena na to,je,hele ořech a už se chtěla na něj vrhnout a tím pádem ho sebrat nebohému zvířeti,havranovi,kterej si tímto způsobem pomáhal,bouchal ořechem z vejšky na zem a pak se kráčel podívat,jestli prasknul.Když se potom rozpadl,tak ho šel vyzobat.
Dále jsme navštívili severní vrchol ostrova a zároveň města Rhodos,kde je umístěno akvárium mořské zvířeny a spojuje se tu moře Egejské s Levantským,nedaleko pobřeží Turecka.Navštívili jsme akvárium,které je vhodně umístěno pod úrovní mořské hladiny,zřejmě nějak propojeno kvůli výměně vody a zasazeno vhodně do sopečného tufu.Jsou tam všeliké potvory od murén až po obrovské tuňáky.
V nadzemní části je museum s vycpanými žraloky,velrybami i rybami promaštěnými nějakým formalínem.
No skoro vše jsme již poznali,celou severní polovinu ostrova,dovolená se po týdnu zvrtla zase jenom na samé koupání a potápění,což mě začalo nudit,obzvláště proto,že jsem z naší pláže pozoroval na jihu záhadný kopec Tsambika,něco prý jako naše Svatá Hora,kam chodí procesí a neplodné ženy si pro požehnání aby mohli mít děti.Autobus tam nejel a pěšky to bylo daleko,jak jsem později zjistil od nás asi 13 km.
Mladý párek pod náma ve studiu si zapůjčil na 3 dni skútr Piaggio a to rozhodlo.Přes SMSku jsme si objednali skútr také na jeden den.Nejdříve jsem myslel,že je to málo ale po těch 150ti až 200 km které jsme ujeli,jsme poznali,že v úctě k našemu pozadí to bylo zcela dostačující.
Vyfasovali jsme helmy,moto nám dopravili ještě večer před apartmán a ráno se jelo.Načerpali jsme benzín,kterého se tam vejde mimo rezervo max.3 litry,což bylo dostačující pro asi 100 km.Benzín tam stál 0,81-0,82 EUR.První výjezd byl brzy ráno na vytouženou Tsambiku.Dojeli jsme tam asi v osm hodin a započali ihned výstup po krásných betonových stupních asi 2 a půl metrů dlouhých mezi mohutnými asi 600 let starými cypřiši.Než jsme došli nahoru a zdolali 300 stupňů,předhonili nás místní lidé obhospodařující tento monastir a se slovy Kalimera,což je dobrý den spěchali dále.Otvírali se před námi výhledy na okolní pláže a krajinu v raním slunci.Všude ticho,jemně šumící větřík,zkrátka nádhera.Nahoře už měli otevřeno a mohutně se všichni křižovali před obrazem Panagie,nebo-li svaté pany,starým prý 630 let.Zajímavé bylo,že hned vedle měli upravenou krásnou místnůstku s širokou ustlanou válendou,kam pouštěli páry za mírný poplatek,zřejmě aby splodili potomka.Než vyšplhali páry nahoru,rozproudila se jim krev a na čerstvém povětří a v klidné vrcholové atmosfeře si jim asi potomka podařilo lépe splodit.Byl to krásný zážitek,ačkoli nás pozorovali úkosem,když jsme se křižovali od leva.Sestoupili jsme dolů,vrátili se pojíst a dovybavit domů a vyjeli opět směr Lindos.
Vyhnuli jsme se Lindosu a pokračovali na jih.Na jihovýchodním pobřeží je krásná stepní krajina,teplý vítr províval kolem,pohoda.Dojeli jsme až do nejjižnější vesnice nazvané Kattavia,když jsem zjistil,že nám benzín nějakým záhadným způsobem zmizel.No ujeli jsme asi 100 km a benzin byl pryč.Babka u místní pumpy svorně s vnučkou nám tvrdili,že pumpa je kaput a nejbližší asi 17 km na západním pobřeží v Appolokio.Vyděsil jsem se ,ale vzhledem k tomu,že rezervo je ještě asi litr benzinu,dojeli jsme v pohodě a poznali v pomalé jízdě nejkrásnější část jihozápadního pobřeží mezi Kattavií a Appolokií.Moře zázračně modré s velkými vlnami pro surfaře a s melounovými políčky okolo.Jakmile jsme nabrali plnou,radostně jsme pokračovali dále,k nedalekému monolitu johanitského hradu nazvanému Monolithos.Je to opravdu nádherný osamocený 250 m vysoký kámen,na jehož vrcholu jsou umístěny zbytky johanitského hradu,kaplička a stará byzantská budova nebo sýpka.Nádherný výhled.K hradu vede opět schodiště,velmi fotogenické partie,bohužel mi došel čtvrtý film a další jsem již nemínil kupovat.Dole jsme si dali limo a čokoládomandlovou zmrzlinu BOSS,něco jako naše Magnum cca za 45 kč kus,poseděli,odpočinuli a dali se na zpětnou cestu přes ostrov na východní pobřeží.Na cestě ani živáčka,jenom vítr províval v okolních korunách světle zelených halebských borovic.Před městečkem Vathi jsme zastavili na tvrdé hliněné polní cestě,chvíli odpočívali a uprostřed cesty vyráží s té ztvrdlé země 2 krásné bílé květy písečné lilie.Je to zázrak co tato kytka dokáže a kde všude může růst.No dojeli jsme domů,nechali jsme jim ještě půl nádrže a měli jsme toho dost.Po cestě jsme se zastavili ještě v obci Pilona,kde jsme shlédli opravdu nejkrásnější ortodoxní kostelík v růžovém a okrovém tufu,uvnitř ve stejném stylu,krásné obrazy svatých zasazené do okru a v kopuli shlížící Kristus.Nějaká babka to tam vyčmuzovala kadidlem,tak nás tam pozvala,museli jsme jí to pochválit,opravdu to stálo za to.Za námi to zavřela,bylo už asi 6 hodin,než jsme dojeli domů setmělo se.Poslední den jsme ještě relaxovali,ale začlo být zima v následku raního zemětřesení asi půl nebo čtvrtminutového,večer se udělal studenej vichr a ráno už bylo zase všechno O.K.Jak jsme se tak probudili,najednou se to zatřáslo,manželka povídá lednička…,která tohle dělala každej den,já na to,to není lednička to se mladí vedle milujou a kopli do stěny,protože nám dala stěna jakoby herdu do zad a v poledne jsme se dozvěděli od průvodkyně,že to bylo zemětřesení.No ráno nás odvezli v pohodě na letiště,v hale ráno v 9 hodin 23 stupňů,vše proběhlo celkem v pohodě a asi za hodinu jsme již seděli v letadle při čtení čerstvého tisku z Čech.Bylo velice jasno,takže výhledy na vyprahlé ostrovy a moře krásné.Nejdříve jsem viděl Kos,Ikariu a ostatní ostrůvky,nad Limnosem jsme zahli trochu na západ,po hraně poloostrova Athos z krásnou vyhlídkou na všechny 3 poloostrovy a celé Chalkidiki jsme nalétli do vnitrozemí.Letovisko Stavros má opravdu na severu krásné žluté pláže,jezero Dojran na makedonskořecké hranici působilo jako kolo brčálově zelenošedé vody,řeka Morava v barvě okolní země.Přiblížili jsme se nad Kragujevac,kde vše zmizelo,začly mlhy a přes Bělehrad,Bratislavu a Brno jsme brzy za neustálého pohoštění dosáhli z východu Prahy přesně v poledne středoevropského času.
Odbavení bylo rychlé a krátké,autobusem přes Zličín a metro na Smíchovské nádraží,2 stanice tramvají k ženským domovům a už nás vezl autobus domů.Skončila zase jedna poznávací cesta.V pondělí,jakoby schválně nám ty krásy zopakovali v seriálu na Primě o Hercule Poirotovi nazvaném „Rhodský trojúhelník“.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (2)
22.02.08 06:39 zlaticko
Já byla na Rhodosu v 2006, ale skoro nic jsme neprojeli, jenom jsme se povalovali na pláži, proto jeho návštěvu plánuju. Je to super napsané!!!
21.02.08 22:56 Vladuska
Super se to čte ! A protože Rhodos znám, hodně jsme ho procestovali, s chutí jsem se ocitla zpátky ve vzpomínkách ... Vladuska
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
X7B6k
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Trochy˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy3
Galerie5
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací