Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 8
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Santorini -průvodce

Autor:
Zařazeno:
Santorini
Napsáno:
03.07.07 10:08
Fotografií:
0
Přečteno:
14374
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
13 °C
Chybí informace déšť
JV, 5.7 m/s
SANTORINI - TURISTICKÝ PRŮVODCE
(Překlad anglického průvodce Adam Editions)

Santorini, jeden z nejjižněji položených ostrovů v Kykládském souostroví, se spolu s ostrovy Ios a Anafi vynořuje z blankytně modrých vod Egejského moře jako symbol odvěkého boje lidstva proti mocným silám přírody. Na tomto vulkanickém ostrově před několika tisíci lety dokázali lidé žít a tvořit, přestože věděli, že jejich životy i výtvory mohou být zničeny v jediném okamžiku.


Dnešní srpovitý tvar ostrova Santorini je ve skutečnosti důsledkem ničivé erupce vulkánu,
jehož pravidelná procitnutí otřásala ostrovem. V prehistorických dobách býval ostrov kulatý, a
proto se původně jmenoval Strongyli ("kulatý ostrov").
Kolem r. 1500 před n.l. otřásla ostrovem Strongyli obrovská erupce. Části ostrova se potopily
a to, co z celého ostrova zůstalo, s výjimkou dnešního Santorini, je ostrov Therassia a
neobydlený ostrůvek Aspronissi, které doplňují kulatý tvar původního ostrova.
Uprostřed kaldery (kotlovitého kráteru sopky) neboli "velkého kotle", vzniklého po ponoření částí ostrova pod vodu, se nacházejí ostrůvky Palaia a Nea Kameni (starý a nový vyhořelý ostrov), které byly vytvořeny podmořským proudem vulkanické lávy v letech následujících po výbuchu.
Návštěvníkům, kteří přijíždějí na Santorini poprvé, se naskytne jedinečný a úchvatný pohled na
temné stěny kráteru a bílé domky městeček a vesnic usazených nejistě na vrcholcích jeho
strmých stěn.
Kromě úžasných pohledů, které stěny kráteru nabízejí návštěvníkům, jsou jedinečným místem pro geologický a vulkanologický výzkum. Jednotlivé vulkanické vrstvy lze od sebe dobře rozlišit, protože se liší svou barevností, přecházející od červené barvy až po černou. Úplně nahoře leží vrstva pemzy a vulkanické horniny o tloušťce v rozmezí 0 - 40 m. Po dlouhá léta byly tyto dva typy hornin těženy, podle odhadů se až do nedávné doby každoročně vyváželo 2 mil. tun pemzy a pucolánu (zpevněného sopečného popela).
Opačná strana ostrova směřující k otevřenému moři se postupně svažuje do roviny, která je velmi úrodná díky vulkanické zemině, jež je měkká a zrnitá, takže zadržuje dešťovou vodu i veškerou vzdušnou vlhkost. V hojném množství zde roste raná zelenina, obiloviny a víno. Santorini je proslulé vynikajícími víny (nichtéri, brusco, visanto), dále výbornými rajčaty a kaší z loupaného hrachu, známou jako „fava".
Plocha ostrova je 76 km2, délka pobřeží je 69 km. Délka od severu (Mavropetra) na jih (Exomyti) je 18 km, šířka se pohybuje od 2 do 6 km. Nejvyšším bodem je Profitis Ilias (556 m n.m.), dalšími, menšími kopci jsou Megalo Vouno, Micros Profitis Ilias a další.
Celkově žije na ostrově asi 11 000 obyvatel ve 13 obcích (Firá, Akrotiri, Vóthonas, Vourvoulió, Emborio, Exo Goniá, IImerovigli, Karterádo, Megalochóri, Messariá, Oia, Pyrgos Kallistis). Ničivé zemětřesení z r. 1956 přinutilo řadu lidí, aby opustili své domovy.
Dnes je Santorini jedním z největších lákadel pro turisty cestující do Řecka. Důvodem jsou jednak dvě velké civilizace (Akrotiri a starověká Théra), které byly objeveny při vykopávkách, jednak jedinečnost zdejší vulkanické krajiny.
Ostrov je leteckými trasami spojen se zbytkem Řecka i s letišti v zahraničí.
Utváření ostrova Santorini je výsledkem tisícileté vulkanické činnosti. V raných čtvrtohorách bylo Řecko spojeno s africkým a asijským kontinentem. Tento nepřerušovaný pás země se nazýval Aegeiis (Egeis). Obrovský pokles pevniny byl příčinou oddělení evropského kontinentu od Asie. V Egejském moři zůstaly jen nejvyšší vrcholky původní pevniny, z nichž se vytvořily Egejské ostrovy. Původně zřejmě utvářely tyto ostrovy vápencové horniny, jaké nacházíme na Profitis Ilias, Gavrilos a Monolithos. Následkem velmi rané vulkanické aktivity v této oblasti byly ostrůvky obklopeny lávou a postupně se spojovaly, až vytvořily ostrov Strongyli.


Největší aktivita vulkánu na Santorini se datuje přibližně do r. 1500 před n.l. Vulkán vybuchl a vyvolal kruhový pokles země o ploše přibližně 10 km2. Více než polovina plochy ostrova Strongyli - přes 83 km2 , t.j. celá střední část ostrova, se potopila do hloubky 300-400 metrů. Do této hrozivé jámy vtrhlo moře, a tím vznikl největší kráter na světě.
Nesmírnost této zkázy lze porovnat pouze s největší vulkanickou erupcí, která byla historicky zaznamenána, což byla erupce sopky Krakatoa v r. 1883 na malém ostrově Rakata, ležícím uprostřed Sundského průlivu mezi Jávou a Sumatrou v Indickém oceánu. Při této erupci se dvě třetiny ostrova (33,5 km2) ponořily do hloubky přibližně 200-300 metrů. Kaldera u Santorini je 2,5 krát větší co do plochy a asi 5krát větší co do objemu.
Pozdější erupce, které daly vzniknout „Vyhořelým ostrovům", lze vystopovat až do historických dob. Nebyly už tak ničivé jako ta, při níž vznikla kaldera.
K nově vzniklým ostrůvkům patřily: Palaia Kameni, Mikri Kameni, Nea Kameni, Kameni
Jiřího I., Afroessa, Kameni Fouquého a Dafné.
Dnes jsou všechny s výjimkou ostrova Palaia Kameni - spojeny do jediného ostrova Nea
Kameni, který leží uprostřed kaldery, kde je i kráter vulkánu.

Historie ostrova
Na tomto ostrově, jehož existence byla tak silně spojena s činností vulkánu, lze nalézt stopy přítomnosti člověka (hrnčířské výrobky a figurky) již v polovině 3. tisíciletí před n.l., v období rané kykládské civilizace (3200 - 2000 před n.l.).
Přítomnost člověka lze nalézt i v následujícím střední době kykládské (2000-1550 před n.l.). Z pozdní doby bronzové máme pouze stopy z počátečního období, které ale bylo dobou rozkvětu civilizace na ostrově, jak dokládají významné nálezy z vykopávek v Akrotiri.
Po kataklyzmatickém výbuchu vulkánu kolem r. 1500 před n.l. zůstává Théra (jiný název pro Santorini), rozpadlá a shořelá pod silnými vrstvami vulkanického popela, po příští staletí pustá. Později lze opět najít stopy lidské přítomnosti (zlomky mykénské keramiky v oblasti Monolithos), které dokazují, že ostrov byl znovu osídlen, ale ne dříve než koncem 13. století před n.l.
Historik Hérodotos vypráví, že prvními obyvateli po katastrofě byli Féničané. Podle mytologie se fénický král Kadmos při hledání své sestry Európy, kterou unesl Zeus v podobě bílého býka, zastavil na Kallisté („nejkrásnějším"), jak byl ostrov Santorini v té době nazýván. Nechal zde Memvliarose, aby ostrov kolonizoval, zatímco sám pokračoval v cestě až do centrálního Řecka a založil zde Théby. Přinesl rovněž do Řecka fénickou abecedu.
Příchod Dórů na Santorini datuje Hérodotos osm století po Kadmosovi. Tentokrát je kolonizátorem ostrova Théras a na jeho počest Lakedaimonští pojmenovali ostrov Théra. Théras, syn Autesiona, hrdiny z Théb a následovníka Kadmose, žil ve Spartě jako regent a strážce osiřelých synovců, dvojčat Proklése a Euristhenése. Jakmile dospěli, odešel ze Sparty a usadil se na Théře.
Jisté je to, že v 9. století před n.l. se již Théra stala dórskou kolonií a jedním z milníků spojujících Východ a Západ. O životě obyvatel v této době (geometrické) toho příliš mnoho nevíme. Navzdory skutečnosti, že na přelomu 9. a 8. století před n.l. Théra vedle Melosu a Kréty přejala fénickou abecedu, nenásledovala v kulturním vývoji další kykládské ostrovy, ale zůstávala loajální přísným pravidlům sparťanského ideálu.

Z archaické doby (7.-6. stol. před n.l.) máme doklady o kontaktech mezi Thérou a Atikou, Korintem, Rhodosem a Ionií. Celkově lze však říci, že konzervativní a skromně žijící obyvatelé ostrova dávali před průzkumnými cestami přednost hospodaření a chovu dobytka. Jejich jediná kolonie, Kyréné (630 před n.l.) na severním pobřeží Afriky (dnešní Libye), byla založena, jak se zdá, nikoli dobrovolně, ale z nutnosti. Po sedmiletém období sucha nebo v souvislosti s příkazem delfské věštkyně se Théřané rozhodli nalodit na dlouhou cestu, která podle Hérodótových svědectví vyústila v založení Kyréné.
V klasické době (5.-4. stol. před n.l.) bránila Théře sparťanská mentalita a uzavřenost hrát významnější roli v řeckých záležitostech. Během peloponéské války Théřané pochopitelně bojovali na straně Sparty.

V helénské době (323 - 146 před n.l.) užívali Ptolemaiovci ostrov kvůli výhodné strategické poloze vrcholu Mesa Vouno jako předsunutou námořní a vojenskou základnu. V období římské vlády se Théra ztratila v obrovské imperiální říši. Netrvalo to ovšem dlouho, a na ostrov přichází křesťanství. Ve 4. stol. n.l. je zde již organizovaná církev.
Navzdory skutečnosti, že arabská expanze do severní Afriky a pirátské nájezdy zdůraznily význam ostrovů v Egejském moři za dob byzantské vlády (395-1204), přítomnost vulkánu a relativně neúrodná půda na Théře jsou hlavními důvody poměrně malého rozvoje ostrova. Pouze během 9. a 10. století roste počet obyvatel díky rostoucím obchodním aktivitám v egejské oblasti, které dávají vyniknout přirozenému umění mořeplavby místních obyvatel.
Po dobytí Cařihradu křižáky v r. 1204 při čtvrté křižácké výpravě a vytvoření římskokatolické říše v oblasti Bosporu postoupil Enrico Dandolo, benátský dóže, egejské ostrovy svému synovci Marcovi Sanudovi. Tak vzniklo vévodství naxóské neboli archipelágské. Théra se stala sídlem jedné ze čtyř římskokatolických diecézí v tomto vévodství a spolu s Therasií byla v r. 1207 postoupena jako šlechtické panství Giacomu Barozzimu.
Zřejmě během těchto let získal ostrov své dnešní jméno Santorini, podle malého kostelíku „Santa Irene", který byl podle některých pramenů umístěn v Perisse, podle jiných v Rivě na Therasii.
V r. 1335 byla rodina Barozziů vyhnána a ostrov byl znovu připojen k naxóskému vévodství.
Za vlády rodiny Sanudových Théra začala prosperovala díky pěstování bavlny. V r. 1480
daroval Giacomo III. Crispi, vévoda z Naxu, ostrov jako věno své dceři Fiorenze a jejímu
manželovi Domenicu Pisanimu, synovi vévody z Kréty. Po Giacomově smrti obsazuje ostrov jeho bratr Giovanni III. a znovu ho připojuje k naxóskému vévodství. I přes zásahy Benátčanů si rodina Crispiů podrží vévodství naxóské po mnoho let.
Vr. 1537 se ostrova zmocní neblaze proslulý pirát Barbarossa, který ho předává Turkům.
Nicméně rodina Crispiů zde formálně vládne až do r. 1566, kdy je vyhnán poslední z rodu
Crispiů. Po smrti Josepha Naziho, španělského Žida, kterému patřilo mnoho egejských ostrovů včetně Santorini, přechází ostrov v r. 1579 do rukou Turků. Ve skutečnosti ale Turci nikdy na ostrov nevkročili. Vybírali daně a ponechávali Franky a Řeky aby si spory mezi sebou řešili sami.

V r. 1895, ve stejné době, kdy H. von Gärtringen zahájil vykopávky, které odhalily rozvaliny starověké Théry u Mesa Vounó, zkoumala skupina jeho kolegů oblast Akrotiri a objevila významné prehistorické památky.
Ze všech archeologických nalezišť, kde byly nalezeny pozůstatky starých civilizací (Akrotiri, Bállos, Archángelos, Therasia) si Marinato ke zkoumání vybral Akrotiri. Bylo to nejpřístupnější místo. Na povrchu se stále ještě nacházely úlomky nádob a váz. Bylo to rovněž místo, kde byly učiněny nejvýznamnější objevy během průzkumů prováděných francouzskými archeology na konci 19. století. Kromě toho zeměpisná poloha tohoto místa, které leželo u moře obráceno směrem ke Krétě, ovlivnila příznivě rozvoj významného prehistorického sídla.
Navzdory skutečnosti, že závěry nedávných archeologických výzkumů spíše vyvracejí Marinatovu teorii, protože stáří hrnčířských výrobků z Akrotiri a Kréty naznačuje, že úpadek mínojské civilizace nastal nejméně 50 let po výbuchu vulkánu a měl pravděpodobně jiné příčiny (jako např. nájezdy Achájců), odkryly nám tyto vykopávky nejvýznamnější a výborně zachovalé prehistorické město.
Zbytky prehistorického města, které dnes můžeme v Akrotiri spatřit, patří do prvního období pozdní doby bronzové (1550 - 1000 před n.l.), což odpovídá pozdní mykénské době IA na Krétě a pozdní kykládské době I na Kykládách. Na stejném místě byly objeveny památky na civilizaci ze střední doby kykládské a rovněž keramika z rané doby kykládské.
Město proslulo jako „kykládské Pompeje." Pod silnou vrstvou vulkanického popela se skrývaly zbytky dávného sídliště. Budovy a potřeby pro domácnost zůstaly téměř neporušeny. Z těchto památek na dávnou civilizaci získáváme dojem, že život v Akrotiri silně ovlivnily mínojské vlivy. Velikost města zatím neznáme, protože vykopávky stále pokračují.
Vstoupíme-li do kryté části vykopávek a projdeme „cestou Telchinon" - jedinou ulicí, která byla do dneška odkryta - budeme míjet budovy, které jsou více či méně prozkoumány (Xeste 3, dům F, dům B, náměstí u mlýna, sektor A, trojúhelníkové náměstí, západní dům, dům žen, zásobárna nebo sektor A).
Dvou nebo třípodlažní domy přiléhající na sebe a vytvářející velké obytné komplexy, nebo samostatně stojící domy jsou obklopeny úzkými uličkami vydlážděnými kočičími hlavami. Domy jsou postaveny z malých nepravidelných kamenů, kterých je v této oblasti dostatek. Dřevo slouží k zesílení stěn, aby lépe odolávaly otřesům. Na fasády domů majetnějších obyvatel byly použity tesané kameny. Ty také sloužily k oddělení jednotlivých pater u vícepodlažních domů. Pod ulicemi vedou stoky, které jsou součástí hlavního kanalizačního systému.
U vchodů do domů, směřujících rovnou do ulice nebo na náměstí, je použito řešení charakteristické pro všechny zdejší stavby. Vchody jsou obvykle široké a jsou orámovány tesaným kamenem. Téměř vždy je v blízkosti dveří umístěno okno.
Zdá se, že každý dům byl navržen tak, aby zajišťoval soběstačnost svých obyvatel. Dispozice domu je taková, aby každá místnost plnila funkci, která jí byla určena. Místnosti v přízemí sloužily jako dílny a skladiště, hlavně jako zásobárny potravin. Obvykle mívaly malá okna, která zajišťovala optimální podmínky pro uchovávání potravin - světlo, vzduch, vlhkost a ideální teplotu. Na rozdíl od toho měly místnosti v horním podlaží velká okna, vpouštějící hodně slunečního světla. Tam, kde bylo v přízemí objeveno velké okno, dá se téměř s jistotou předpokládat, že místnost sloužila jako dílna nebo obchod a nikoli jako zásobárna.

Podlahy byly obvykle z udusané hlíny, i když někde byla nalezena i dlažba z břidlicových desek s úlomky mušlí nebo s malými oblázky, které působily dojmem mozaikové dlažby.
Střechy domů jsou ploché a zhotovené z hlíny. Stojí za povšimnutí, že dokonce i dnes se
hliněné střechy na řeckých ostrovech používají, aby zajistily chlad v létě a teplo v zimním
období.
Stěží najdeme dům bez vlastního mlýna na mletí obilovin nebo jiných zrnin.
U všech domů byly jak vnitřní, tak venkovní stěny omítnuty. V obytných částech byly stěny omítnuty jemnou vápennou omítkou, často barvenou na odstíny žluté, špinavě bílé nebo růžové. Na bílém podkladu byly často nakresleny fresky, které sloužily k výzdobě nejlepších místností domu. Povrch, na který měly být fresky namalovány, byl speciálními kameny vyhlazen. Bohužel se ale zdá, že i když umělec kreslil na povrch, který byl stále ještě vlhký, nedokázal vlhkost stěn udržet po celou dobu kreslení, takže v mnoha případech barva neprosákla dostatečně hluboko a odloupala se.
Typickými barvami, používanými na nástěnných malbách v Akrotiri, byly červená, černá, žlutá, modrá a krémová, která byla většinou používána na pozadí. Dávní malíři z Théry používali tyto barvy na povrchy různého tvaru a rozměrů: na dveřní a okenní rámy, na malé kousky zdí mezi dvěma otvory ve zdi, na pásech stěn, které se objevily po otevření skříní s policemi a oken, a pochopitelně na velkých plochách stěn, které byly vyzdobeny překrásnými freskami.
Malba vázy s liliemi zdobí dveřní a okenní sloupky v Západním domě a je zde i freska známá jako „Mladá kněžka", představující mladou ženu oblečenou do dlouhého a těžkého vlněného chitónu a držící pánev s rozžhaveným dřevěným uhlím. V tomtéž domě byly nalezeny dvě malby rybářů, z nichž každý drží ryby zavěšené na šňůře. Malba dvou mladých boxerů, kteří mají na rukou boxerské rukavice a stojí v boxerském postoji, byla nalezena v horním podlaží domu Bl. Malba antilop (v domě Bl) provedená v jednoduchých obrysech dociluje překvapivě přesvědčivý výsledek, zatímco větve břečťanu lemující malbu jsou příkladem čistě dekorativních témat, která jsou svým provedením stejně tak různorodá a precizní jako hlavní motivy. Zachovaly se pouze dva fragmenty maleb žen (Dům žen), na kterých je zobrazena skupinka žen téměř v životní velikosti, oblečených do bohatě zdobeného oděvu. Horní část stěny zdobená modrými hvězdami doplňuje harmonicky celou malbu. Tři ze čtyř stěn v domě A2 byly pokryty nástěnnou malbou, nazývanou „Jaro."
Ve skalnaté krajině vykvétají lilie a vzduchem poletují vlaštovky. Barvy jsou téměř impresionistické a stvoly lilií vypadají tak realisticky, až se nám zdá, že můžeme pocítit i závan jarního vánku. Kresba opic (v domě B6), i když není úplná, je rovněž plná pohybu a života, protože něco jakoby přimělo opice, aby urychleně šplhaly nahoru na skály. Dovedné ruce umělce ztvárnily přírodní výjevy u řeky, zasazené do subtropické krajiny: vzlétá zde divoká kachna, kůzle poskakuje kolem řeky a na druhém břehu číhá divoká kočka na kachny sedící na břehu.
Zobrazení výjevů, které se nevztahují k místnímu prostředí, může být důkazem, že obyvatelé Théry cestovali do cizích zemí. Díky tomu zřejmě umělci neměli žádné potíže se zobrazováním tvorů, jejichž přirozenou domovinou nebyla Théra, např. antilopy, opice, lvi, sloni atd. Nejzachovalejší částí miniatur v Západním domě je malba vlysů s loďstvem. Na této malbě je zobrazen příběh lodí plujících od jednoho města k druhému. Architektura těchto měst je velmi podobná té, která byla odkryta při vykopávkách: vícepodlažní budovy z tesaného kamene na různých úrovních.

Vlajková loď je vyzdobena vlajkami a delfíni hrající si podél lodí propůjčují obrazu sváteční atmosféru. Zdá se, že lodi jsou válečné. Obyvatelé obou měst vyšli ze svých domovů, ti na levé straně mávají válečníkům na rozloučenou, zatímco ti druzí na pravé straně je vítají. Je dosti pravděpodobné, že námět vychází ze skutečné události. Tato nástěnná malba představuje jedinečný zdroj informací o životě v Egejské oblasti v prehistorických dobách.
Kromě informací, které nám poskytuje o tehdejší architektuře, oblečení, rostlinstvu a zvířectvu, je to vůbec poprvé, kdy máme tak podrobné vyobrazení starodávných lodí. Malba jedinečným způsobem vypovídá o stavitelství lodí a o způsobech fungování jednotlivých jejich částí. Pozoruhodná je nejen dovednost umělce z Théry, ale i jeho pojetí prostoru a třetího rozměru.
Další příklad naznačující tuto výjimečnou vnímavost najdeme na jiné miniatuře, nalezené rovněž v Západním domě, která zobrazuje výjev ve třech úrovních. V popředí v první rovině vidíme skalnaté pobřeží a tři nahé muže v moři - zjevně utopené. Jejich štíty plují vedle nich a poloha lodi naznačuje, že malba zobrazuje námořní bitvu a že tito tři válečníci v ní byli zabiti. V druhé rovině pochoduje v jednotném šiku skupina válečníků, držících hranaté štíty a dlouhé oštěpy. Na hlavách mají typické mykénské helmice z kančích klů. V třetí nejvyšší rovině se dva pastýři pokoušejí sehnat dohromady ovce, je zde také hlouček mužů stojících před studnou a zřejmě spolu debatujících, zatímco dvě ženy si již naplnily džbány vodou a odcházejí pryč.
Obecně vzato jsou nástěnné malby v Akrotiri navzdory zřetelnému mínojskému vlivu oproštěny od konvenčnosti krétského umění a projevuje se v nich pozoruhodná volnost kompozice, pohybu a stylu.
Vykopávky v Akrotiri rovněž přinesly bohaté nálezy keramiky. Na tisícovkách nádob, ať už místních či dovezených, které zde byly nalezeny, můžeme najít přibližně padesát odlišných tvarů. Dovezená keramika pochází zejména z Kréty, některá i z řecké pevniny. Od místní keramiky se hodně odlišuje a má rovněž jemnější provedení. Použitá hlína je zbarvená do červena, docela čistá a dobře vypálená. Dekorace na krétské keramice je pestřejší než na keramice z pevniny. Hlavními charakteristikami mínojské keramiky je uspořádání motivů do různých pásů, využití horní části váz k dekoraci, upřednostňování abstraktních lineárních ozdobných prvků (spirály, čáry, růžice atd.). Tyto prvky jsou rovněž uplatněny na mínojských vázách nalezených v Akrotiri. Tyto dekorativní prvky - abstraktní lineární a rostlinné motivy -jsou malovány lesklou černou barvou na načervenalý povrch vázy. Z rostlinných motivů dávali umělci přednost zejména větvičkám myrty, krokusům, listům břečťanu a kaparovníku a květinám. Typická je rovněž absence zvířecích motivů.
Tyto vázy byly obvykle malé, zřejmě aby jejich doprava byla snazší. Místní vázy jsou větší a dokládají nekonečnou různorodost tvarů a dekorativních prvků. Tisícovky malých šálků, tucty hrnců na vaření na třech nožkách, amfory, skladovací nádoby, kádě, různé džbery, cedníky, vázy na květiny a hrnce atd. bývaly používány jak ke každodenní potřebě, tak jako luxusní zboží. Luxusní keramika je menší, pečlivě provedená a zdobená. Mezi touto keramikou, která v podstatě imituje mínojské vzory, nacházíme rovněž typickou kykládskou keramiku (džbery s výstupky, válcovité hrnce, cedníky), které dokazují, že místní tradice rozkvétala navzdory silnému mínojskému vlivu. Hlína použitá na místní keramické výrobky je špinavě bílá a nebyla mnohdy dobře vypálena. Obvykle byly na světlém podkladu namalovány tmavé figurální motivy. Hlavním znakem místní keramiky, kterým se odlišuje od mínojské, je vyváženost mezi figurálními a abstraktními motivy, zobrazování objektů z rostlinné a zvířecí říše, volná výzdoba celé plochy na rozdíl od dekorace v pásech.

V Akrotiri bylo rovněž nalezeno hodně kamenného nářadí a doplňků: buchary, kovadliny, brusky a leštičky kamene vyrobené z čediče - tvrdého materiálu, který se na ostrově hojně vyskytuje. Malé množství předmětů - mísy, šperkovnice, lampy a šálky zhotovené ze vzácnějších druhů kamene (různé druhy mramoru, ofit nebo mastek), které se na ostrově nevyskytují, bylo zřejmě dovezeno jako hotové výrobky.
Nástěnné malby jsou naším jediným zdrojem informací o drobných kovových předmětech, které v té době byly vyráběny. Obvyklou ozdobou žen zobrazených na malbách byly zlaté náušnice, náramky a náhrdelníky z korálků. Domníváme se, že obyvatelé si všechny cennosti vzali s sebou, když opouštěli ostrov před obrovským výbuchem, a proto nebyly žádné šperky při vykopávkách nalezeny. Nicméně byly nalezeny bronzové předměty (nože, kosy, pily) a předměty denní potřeby (pánve na smažení, zapékací misky, amfory, džbery a hrnce na vaření), které nám poskytují reprezentativní vzorek bronzířského umění obyvatel Akrotiri.
Akrotiri bylo před výbuchem vulkánu zřejmě velmi živým centrem. Obyvatelé se, jak se zdá, zabývali především chovem ovcí, zemědělstvím a rybářstvím. V ekonomice ostrova muselo hrát významnou úlohu i loďstvo. Obrovské množství ožehlého zrní a semen nalezených ve skladovacích nádobách, mlýnech a vázách zdobených malbami hroznů a klasů ječmene vypovídá, že ječmen, víno a luštěniny byly na ostrově hlavními zemědělskými plodinami. Olivovník musel být znám dávno před výbuchem vulkánu. Ženy se zabývaly rovněž trháním šafránu, což dokládá nástěnná malba Sběraček krokusů. Zabývaly se i tkaním a barvením tkanin a přízí.
Théřané chovali divoké kozy, vepře a dobytek. Kresby rybářů i další nálezy (mušle, zbytky ryb apod.) nám poskytují informace o druzích chytaných ryb a způsobech rybolovu.
Tisíce místních váz, předmětů denní potřeby a nástrojů jsou důkazem toho, že zde musely existovat dílny se specializovanými řemeslníky a že poměrně velká část pracovních sil na ostrově se musela zabývat výstavbou a výzdobou budov.
Zdá se, že život v Akrotiri byl luxusní, pohodlný a elegantní, stejně jako v mínojských palácích, na čemž měla velkou zásluhu mořeplavba. Dovážené zboží a fresky svědčí o vztazích zejména s Krétou, ale také s řeckou pevninou, Egyptem a východním Středomořím. Navzdory skutečnosti, že nemáme žádný určitý důkaz, že by Théra vyvážela zboží, je pravděpodobné, že thérské lodě byly využívány jako obchodní lodě mezi jinými středomořskými zeměmi (např. mezi Krétou a Egyptem nebo Středním Východem). Bohatství, které plynulo z námořních aktivit, bylo ve společnosti sdíleno, jak dokládají velké komfortní domy a rozsah nástěnných maleb. Možná je právě toto důvodem, proč vykopávky dodnes nepřinesly žádný důkaz o existenci centrální moci. Urbanistické řešení a architektura Akrotiri v podobě, v jaké je dnes známe, asi nesloužily potřebám nějakého monarchy, ba naopak, svědčí o zřizování a existenci speciálních služeb pro uspokojování potřeb obce (např. služeb pro údržbu veřejného kanalizačního systému).
Politická autonomie, jíž se Akrotiri zřejmě těšilo, musela být výsledkem její ekonomické nezávislosti. Nezdá se, že by Akrotiri bylo mínojskou kolonií ve smyslu osídlení lidmi, hledajícími lepší životní podmínky. Spíše je pravděpodobné, že sloužilo jako krétská obchodní stanice. Mnohé zvláštnosti, volnost tvorby v oblasti architektury, umění a zejména keramiky navzdory silnému mínojskému vlivu propůjčují této teorii dosti velkou váhu. Minojský vliv se omezuje na pozdní mínojskou dobu, zatímco kykládské prvky jsou přítomny již nejméně od 3. tisíciletí před n.l. a rozvíjejí se bez přerušení dále až do r. 1500 před n.l.

Konec tohoto kvetoucího společenství nastal kolem r. 1500 před n.l. s výbuchem vulkánu. Zdá se, že před vlastní erupcí muselo velmi ničivé zemětřesení donutit obyvatele, aby opustili své poničené domovy. Nepřítomnost lidských a zvířecích koster a cenností v místech vykopávek nás vede k domněnce, že obyvatelé měli dostatek času, aby shromáždili svůj majetek a opustili ostrov dosti dlouho předtím, než nastal výbuch.
Zničení Théry bylo velmi často spojováno s legendou o ztracené Atlantidě. Platón se poprvé zmiňuje o tomto legendárním kontinentu ve svých Dialozích Kritiás a Tímaios. Příběh vyprávěl Kritiásovi jeho pradědeček Krítias, který jej slyšel od svého otce Dropise. Tomu ho vyprávěl athénský státník Solón. Solónovi vyprávěli příběh kněží při jeho návštěvě v Egyptě kolem r. 590 před n.l.
Podle tohoto vyprávění byla Atlantida velkým a mocným ostrovním státem s vyspělou civilizací. Ovládala nejenom okolní ostrovy, ale také část Libye až po Egypt a část Evropy až po Tyrhénii (Etrurie v severní Itálii). Snaha Atlantidy o podřízení Egypta, Atiky a celé oblasti až ke sloupům Herkulovým (Gibraltarská úžina) byla úspěšně zažehnána Atéňany, jakožto vůdci Řeků, kterým se podařilo odrazit útočníky a osvobodit porobené obyvatelstvo. Bylo to v době, kdy udeřila katastrofa: strašné zemětřesení a záplavy zničily celou oblast a celý ostrov Atlantida se v jediném dni ponořil na mořské dno. To se podle legendy mělo odehrát 9000 let před Solónovou dobou.
Zničení Théry je velmi podobné osudu bájné Atlantidy. Dokonce se zdá, že i data sedí, jestliže se budeme držet všeobecně přijímané opravy doby zničení Atlantidy: nikoli 9000 let ale 900 let před Solónem. Fakta a legenda si ovšem protiřečí v následujících bodech: za prvé, nejvyspělejší ostrovní civilizací v oblasti Středozemí v době výbuchu vulkánu nebyla Théra, ale Kréta. Za druhé, ani velikost, ani kulturní charakteristika Théry nesouhlasí s údaji o ztraceném kontinentu. A konečně, byla to Kréta a nikoli Théra, kdo byl konfrontován s mykénskou civilizací na řecké pevnině. Takže pokud bychom měli nějaké skutečné místo ztotožnit se ztracenou Atlantidou, měla by tím místem být Kréta. Jistá hlediska legendy, jako je například zeměpisná poloha Atlantidy za sloupy Herkulovými a její značná velikost, však znamenají, že i toto přirovnání je značně odvážné. Mimoto i přes značné škody, které Kréta utrpěla v důsledku výbuchu vulkánu na Théře, se nikdy ve skutečnosti nepotopila. Snad egyptští kněží, kteří legendu vyprávěli, některé údaje popletli. Možná Platón sám zkombinoval historické vzpomínky na různé události, aby svým spoluobčanům zobrazil model ideálně organizovaného státu, který bohové odsoudili k záhubě, když jeho obyvatelé přestali dodržovat zákony své země.

Starověká Théra
Pozůstatky starověké Théry byly objeveny při rozsáhlých vykopávkách v Mesa Vounó, které prováděl baron von Gärtringen na konci minulého století.
První osadníci, Lakedaimonští, kteří kolonizovali ostrov v 9. století před n.l. si vybrali za své sídlo vápencový skalnatý vrchol Mesa Vounó. Důvodem byla jednak skutečnost, že toto místo bylo přirozenou pevností, jejíž strmé svahy znemožňovaly přístup, jednak zeměpisná poloha, která umožňovala kontrolu jihovýchodní Egeidy. Od té doby až do doby šíření křesťanství hrála Mesa Vounó významnou roli v historii Théry i v historii Egeis celkově. Po celou dobu zůstávala jediným městským centrem na ostrově.

Starověká Théra, vystavěná na poměrně plochém hřebeni skalnatého vrcholu, byla uzpůsobena co do tvaru i velikosti tomuto povrchu. Délka městského sídliště byla asi 800 m a šířka pouhých 150 m. Úplný obraz starověké Théry nám chybí, protože Gärtringen se při vykopávkách omezil zejména na místa, kde byly nalezeny veřejné budovy. Proto pozůstatky, které dnes vidíme, pocházejí většinou z helénského období. Ovšem omezení daná přírodním prostředím nás vedou k přesvědčení, že město muselo mít stejný územní plán po celou dobu své existence. Domy a veřejné budovy byly postaveny na úbočích hory, zatímco hřbitovy byly objeveny u Sellady, v místě, kde se Mesa Vounó střetává s horou Profitis Ilias. Zátoky Kamari a Perissa, ležící severně a jižně od Mesa Vounó, bývaly zřejmě využívány jako kotviště lodí. Město mělo hlavní ulici, která je dnes hojně používána návštěvníky, a menší uličky vybíhající kolmo z hlavní ulice. Tyto malé dlážděné uličky bývaly často spíše řadou schodů sledujících sklon svahu, takže město samotné dostalo tvar amfiteátru.
Největším, nejposvátnějším a nejstarším místem starověké Théry bylo velké náměstí „Gymnopaediai" (tanec nahých chlapců) v jihovýchodním cípu města. Bylo obehnáno masivními zdmi pocházejícími ze 6. stol. před n.l. Zde se konávaly atletické soutěže na počest dórského boha Apollóna. Nazí chlapci tančili a zpívali pajány (chvalozpěvy) k oslavě Apollóna. Obdiv diváků k mladým tanečníkům je krásně vyjádřen v četných vášnivých nápisech vysekaných do skály, které nás rovněž informují, že tyto slavnosti se zde konávaly již od 7. století před n.l. Hry bývaly jednou z hlavních událostí a největší slavností na Théře, která bývala společná pro všechny dórské Řeky. Slavnost má svůj původ ve Spartě a konávala se v měsíci Karneově (srpen-září) za úplňku.
Náměstí „Gymnopaediai" sousedilo na severu se svatyní Apollóna Karnea, která byla zčásti vytesána ve skále a zčásti postavena na umělém pahorku. Svatyně rovněž pochází ze 6. stol. před n.l.
Blízko náměstí „Gymnopaediai" leží vstup do malé jeskyně, zasvěcené uctívání Herma a Hérakla. Vedle této jeskyně byl gymnasion vystavěný ve 2. stol. před n.l. a římské lázně. Jen několik metrů severovýchodně od svatyně Apollóna Karnea stála malá hrobka, jedna ze tří objevených na Théře, které byly zasvěceny uctívání mrtvých aristokratů. Byla vystavěna ve 2.stol. před n.l. a dnes je k ní připojena malá kaple zasvěcená Zvěstování Panny Marie. Agora se nacházela téměř uprostřed města a byla obklopena soukromými domy, veřejnými budovami a svatyněmi, které byly stavěny tak, aby na člověka zapůsobily, ale přitom nebránily výhledu na moře.
Agora je lemována Královským sloupořadím (portikem), kde se soustřeďoval veřejný život města. Sloupořadí bylo vystavěno za císaře Augusta (1. stol. před n.l.) a v severní části mělo vyhrazený prostor pro sochy příslušníků císařské rodiny. Na severní straně agory stála malá svatyně Dionýsova, postavená v helénském období. Na severovýchodní straně se nacházela nejvýznamnější veřejná stavba starověké Théry - divadlo, postavené za Ptolemaia (3. stol. před n.l.). Jeho orchestra byla původně kruhová, ale po úpravách provedených v římských dobách se změnil tvar jeviště, které zabralo i část orchestry.
Nedaleko stála Svatyně egyptských bohů, vytesaná do skály. Zde byli uctíváni Anubis, Serapis a bohyně Ísis. Jejich kult se do Řecka rozšířil v helénské době a za vlády Ptolemaia. Na stejném místě stával chrám Apollóna Pythíjského, z něhož se nezachovalo téměř nic, protože v době raného křesťanství zde byla vystavěna bazilika.

Dalším významným archeologickým nalezištěm z období starověké Théry byla Svatyně Artemidora z Pergamonu, která byla celá vytesána do skály. Byla založena na konci 3. nebo na začátku 2. století před n.l. samotným Artemidorem, který byl admirálem Ptolemaiova námořnictva a pocházel z Pergamonu v Malé Asii. Ve skále jsou vytesány reliéfy symbolů těch božstev, kterým byla svatyně zasvěcena. Orel představuje Dia Olympského, lev Apollóna Stefanoforuse a delfín Poseidona. Vpravo od Poseidonova delfína je umístěn reliéf samotného Artemidora, s věncem na hlavě. V této svatyni byla uctívána i jiná božstva, jako Kabeirové, Dioskúrové (dvojčata Kastor a Pollux), Priápos a Hekaté.
V nejvyšším místě města, ležícím jihovýchodně od agory, stála budova Dioeketerionu, sídla velitele Ptolemaiových gard. Tato budova se nijak neodlišuje od soukromých bytů ve městě, ale byla tak nazvána kvůli své strategické pozici. Nedaleko leží velké náměstí se dvěma krytými plochami, které podle svého rozložení mohly tvořit gymnasion pro gardu.

I když většina objevených budov pochází z doby helénismu, keramika a sochy ze starověké Théry pocházejí již z geometrického období. Nejranější zdobené nádoby z Théry jsou skyfoi (nádoba se dvěma uchy) ze střední doby geometrické s lineární dekorací, namalovanou přímo na hlínu. Z pozdního geometrického období jsou nejvýznamnějšími dvěma typy nádob džbány a amfory (používané k přechovávání popela mrtvých). Obvykle bývaly dosti velké, aby mohly pojmout i pohřební dary. Amfora se postupně stala nejtypičtějším druhem thérské keramiky a meandr (řecký klíč) se stal nejběžnějším ozdobným motivem používaným na velkých i malých nádobách v geometrickém období.

Tyto geometrické vázy nejsou jen nejstaršími doklady umělecké tvořivosti, které se ze starověké Théry zachovaly, ale jsou pravděpodobně jedinými díly, která můžeme s jistotou připsat zdejším řemeslníkům. Od 6. století je Théra zaplavena dováženými vázami. Vázy z dílen v Atice (keramika s černými figurálními motivy), po kterých byla v celém Řecku velká poptávka, byly na prvním místě. Byly zde ale nelezeny i vázy z dílen na Rhodosu, z Korintu a Iónie, svědčící o tehdejších stycích mezi Thérou a těmito místy. Během nadvlády Atén v 5. stol. před n.l. po perských válkách získává znovu přednost keramika z Atiky před dováženými vázami z jiných oblastí.
Na Théře byla rovněž nalezena některá z nejmonumentálnějších děl starověkého sochařství. Dvě sochy kúroi (řec. kouros = mladík) vystavené v Archeologickém muzeu na Théře pocházejí ze druhé poloviny 7. stol. před n.l., zatímco kúros v Národním archeologickém muzeu v Aténách pochází z počátku 6. stol. před n.l. a je znám jako Apollón Thérský. Tyto sochy zřejmě stávaly na náhrobcích významných členů thérské společnosti na hřbitově Sellada. Sochy kúroi byly přes 2 m vysoké a byly vytesány z mramoru vyskytujícího se na ostrově. Jsou to všechno díla vytvořená v duchu naxijské sochařské školy.
Z velkých hřbitovů z geometrické doby se dozvídáme o pohřebních zvycích Théřanů. Jeden z těchto hřbitovů byl nalezen na jihozápadním úbočí Sellady, další se pak nacházel pod strmými skalisky Mesa Vounó. Zdá se, že byly používány až do poloviny 7. stol. před n.l., i když zde bylo umístěno i hodně mladších hrobů z helénské a římské doby. Théřané své mrtvé spalovali a jejich popel spolu s pohřebními dary přechovávali ve speciálních urnách, uložených v rodinných hrobech. Hřbitov z 5. a 4. stol. před n.l. se nachází na severovýchodním svahu Sellady. Nejstarší hroby se nacházejí obvykle o něco výše než hroby novější. Na každém hrobu byla nízká mramorová deska s malým blokem, kde bylo vepsáno jméno zemřelého. Kromě kremace bylo v té době běžné i pohřbívání do země. Slavné vázy vystavené v Archeologickém muzeu ve Fiře byly nalezeny na starověkém hřbitově Sellada.

Kromě hrnčířských výrobků a jiných nálezů bylo na Théře nalezeno 760 mincí, představujících ojedinělou numismatickou sbírku a svědectví o mincích, které obíhaly v Eejské oblasti v období kolem 6. století před n.l. Před 6. stoletím před n.l. byla Théra významnou spojnicí mezi Kykládami a Krétou, zatímco v polovině 6. století před n.l. hrála zásadní roli ve vztazích mezi Korintem a Atikou na jedné straně a Jónskou oblastí a Rhodosem na straně druhé. Již od 6. století před n.l. si Théra razila vlastní mince, což byla praxe, která za perských válek byla přerušena a obnovena teprve po skončení nadvlády Atén nad Egejskou oblastí, tj. v polovině 4. století před n.l. Žádné cizí vlivy nedokázaly změnit společenskou strukturu a kulturní život Théřanů, kteří zůstali věrni dórským ideálům svých předků.

Kastélie a goulades

Krása ostrova Santorini se neomezuje jen na vulkán a archeologická naleziště. Její "kastélie" a "gouládes" rovněž přitahují pozornost návštěvníků.
"Kastélie" byla středověká sídla, jejichž domy byly vystavěny tak, aby vytvářely vysokou a neproniknutelnou obvodovou zeď. Zde se ukrývali obyvatelé, aby unikli nájezdům pirátů, jež byly pohromou Égeidy.

V 17. století, kdy máme úplné záznamy o ostrově, je uváděno pět kastélií. Nejdůležitější z nich byla "Kastélia Skaros" , vystavěná pod Imerovigli na strmých vrcholcích hory Theoskepasti. Během francké vlády zde bylo hlavní město ostrova. Žilo zde katolické obyvatelstvo a měl zde své sídlo i biskup. V roce 1700 se obyvatelé přestěhovali do Firy a asi 200 domů zůstalo opuštěno. Dnes se z nich zachovaly jen ruiny.

"Kastélia Akrotiri" se nacházela téměř uprostřed dnešní vesnice stejného jména. Bylo zde asi 20 domů, z nichž se dodnes dochovaly jen zbytky. Nad hlavní branou stále můžeme spatřit "thermó" – otvor, kterým obyvatelé vylévali na dobyvatele vařící vodu.
"Kastélia Emborio" se nacházela rovněž v místech, kde dnes leží vesnice stejného jména. Emboreion, Emborió nebo Nimborió bylo, jak sám název napovídá, obchodním centrem ostrova. Tato kastélie sestávala asi z 80 domů, které jsou nyní rovněž opuštěny.
"Kastélia Pyrgos", nazývaná rovněž Kainourgió-bourgo neboli "nový hrad", měla asi 100 domů, z nichž mnohé byly úchvatné dvoupodlažní nebo třípodlažní pamské domy, z nichž mnohé byly zničeny zemětřesením v roce 1956. V kastélii se nacházejí 4 kostely, kostel sv. Jakuba (Agios Iakobos), Sv. Jana Teologa, sv, Trojice a kostel známý jako "Theotokáki", což je malý kostelík čtvercového půdorysu s kupolí zdobenou malbami s náboženskými motivy postavený někdy v 10. století.
Poslední byla "Kastélia Apanomeriá" v místě dnešní Oiy, nazývaná rovněž Kastélia sv. Mikuláše.
Zajímavá je skutečnost, že před hlavní bránou každé kastélie byl postaven kostelík zasvěcený sv. Teodozie nevyjímaje ani katolickou osadu Skaros – i zde stojí na stráži kostelík sv. Teodozie, patronky všech kastélií na ostrově. Jedná se pravděpodobně o svatou Geodézii, řeholnici umučenou před bronzovou branou Cařihradu v roce 726 v době obrazoboreckých válek.

"Gouládes" byly menší, samostatně stojící věže, které panstvo a jejich služebnictvo používali jako obydlí a zásobárny a rovněž jako úkryty během nájezdů pirátů. Tyto goulades existovaly ve Firostefani mezi Imerovigli a Firou, v Akrotiri, V Emboriu a Apanomerii, což je dnešní Oia. Nedochovalo se z nich ovšem nic více než ruiny.

Na ostrově musely být i strážní věže "vigles" postavené na vhodných vyvýšených místech, aby varovaly před blížícími se piráty. V nich má asi svůj původ název vesnice Imerovigli.
A konečně zde byly i jeskyně vyhloubené do měkké vulkanické zeminy, kde se mohli ukrýt ti obyvatelé ostrova, kteří v okamžiku, kdy hlídky vyhlásily poplach, pracovali právě na polích. Lze je najít u Vothonasu, u Pyrgosu nebo u kostelíku Katefiani u Perissy. V době, kdy hrozba pirátských nájezdů pominula, začali ostrované stavět i mimo ochranné zdi kastélií a vznikaly nové osady.
Je jen přirozené, že jedinečnost krajiny silně ovlivnila ostrovní architekturu, vycházející ze stylu typického pro Egejskou oblast. Postupně se utvářelo architektonické prostředí s vysoce ceněnou estetickou hodnotou.
Architektura ostrova Santorini se naprosto přizpůsobila zdejšímu vulkanickému materiálu. Černý a červený kámen, pemza a vulkanický popel (aspa) jsou materiály používané při stavbě domů připomínajících kubistické malby, jež nepřestávají udivovat návštěvníky svou mnohotvárností. Typickým prvkem ostrovní architektury jsou klenuté střechy, jejichž konstrukce se neustále zdokonalovala, aby místním stavitelům umožnila šetřit dřevem, které se na ostrově nevyskytuje.
V současné podobě jsou vesnice na Santorini buď usazeny na okraji útesů nad kalderou (Fira, Oia, Thirassia) nebo se rozšířily za hranice kastélií (Pyrgos, Emborio, Akrotiri) nebo byly vyhloubeny ve stěnách roklí (Vothonas, Foinikia, Karterados).

Architektura domů a kostelů

Domy zahloubené do skály jsou nejjednodušším typem stavby vyskytujícím se na ostrově. Obvykle je obývali nejchudší lidé, protože jejich stavba kromě vlastní práce prakticky nestála nic. Tato obydlí mají obdélníkový půdorys s klenutou střechou postavenou z vytěženého vulkanického materiálu. Kamenná zeď obvykle rozděluje tento prostor na dvě menší místnosti, z nichž přední sliuží jako obývací místnost a zadní jako ložnice. Čelo domu, postavené z místních materiálů, je jedinou viditelnou stranou stavby. Stojí za zmínku, že zvláštní vlastnosti půdy často umožňují, aby se půda nad těmito stavbami normálně obdělávala.

Venkovský dům, městský dům nižších a středních tříd a rodinná sídla jsou základní tři typy obydlí, která můžeme na Santorini spatřit.
Venkovský dům můžeme zpravidla nalézt v otevřených prostorách na okraji osady nebo v polích. Podle umístění může být buď vysekán do skály nebo postaven klasicky na terénu. Vždy je zde velký dvůr a řada hospodářských budov kolem hlavního domu. Jako téměř všechny domy na Santorini mívá i venkovský dům podzemní cisternu na dešťovou vodu, protože na ostrově voda není. Santorini má velmi dlouhou tradici ve výrobě vína, proto jsou zde místa, kde v téměř každém venkovském obydlí najdete „kanavu" (místní název pro vinný sklep).
Městský dům nižších a středních tříd je umístěn v hustě osídleném středu obcí na ostrově. Zpravidla zde nebývá mnoho volného prostoru a domy mají nepravidelný tvar, protože přiléhají na sousední domy. Na rozdíl od venkovského domu je zde také méně místa pro domácí zvířata. Obvykle to bývá vícepodlažní dům a jeho hospodářské zázemí je obvykle umístěno na jiné výškové úrovni než samotný dům. Vybavení domu tvořilo jen to nejnutnější: truhly pro uložení šatstva a potravin a nábytek, který byl běžný v celé Egejské oblasti v dobách rozkvětu obchodu: stoly, židle, pohovky a příborníky.


Panský dům stejně jako městský dům je rovněž umístěn ve středu městečka nebo vesnice. Od dnešních běžných domů, které se vyvinuly z typu domů stavěných v kastelii, se pravděpodobně trochu lišil. Hlavním rysem, které dnešní sídlo odlišuje, je impozantní monolitický vzhled a symetrická monumentální fasáda. Velká obytná sídla získala svůj vzhled koncem 19. století a bezpochyby byla vybudována příslušníky společenství obchodníků, neboť obchod v té době velmi rozkvétal. Ve vesnici Oia, která byla sídlem námořních kapitánů, je celá jedna část -Siderás - zastavěna výhradně domy námořních kapitánů z 19. století. Rovněž v Messarii zabírají střed vesnice velké domy patřící místním bohatým rodinám.
Kostely na Santorini stejně jako domy se začleňují do kubistického obrazu, který nám ostrovní architektura skýtá. Navzdory skutečnosti, že hlavními hledisky pro výběr vhodného místa pro kostel byly pevné základy, příhodná orientace a nenáročnost na prostor a že architektonický styl a vzhled neměly žádný zvláštní význam, touha a úsilí stavitelů zvýraznit stavbu přidáním nádvoří nebo rozšířením cesty nebo postavením půvabné zvonice jsou více než zřejmé.
Až do r. 1956, do doby ničivého zemětřesení, bylo na Santorini 260 kostelů. Jejich velké množství je výsledkem silného náboženského cítění obyvatel jako reakce na katolicismus za dob francké vlády. Většina kostelů byla postavena nad úrovní terénu a přibližně 1/5 byla vysekána do skály. Stavitelé a řemeslníci dokázali zachovat místní tradice i navzdory římskokatolické nadvládě a vlivům, a pokud si vypůjčili některé prvky západního umění, dokázali je začlenit a použít tvůrčím a svobodným způsobem.


Cestování po ostrově

Hlavním městem ostrova je Firá neboli Chóra. Město je vystavěno na okraji srázných stěn kaldery, ve výšce 260 m nad mořem s výhledem na vulkán, z něhož stále ještě občas vycházejí obláčky kouře. Do městečka se lze dostat buď autem z přístavu Athinia, kde kotví čluny, nebo lanovkou, pěšky či na hřbetu muly malebnou cestou ze zálivu Firá, která čítá asi 500 schodů. Do tohoto zálivu obvykle přijíždějí výletní lodě. Typická architektura městečka spolu s jedinečným výhledem na vulkán se zasloužily o to, že Firá je jedním z nejkrásnějších míst nejenom v Řecku, ale na celém světě. Dva kostely, Aghios Minás a Christós v blízkosti Kato Firá jsou krásným příkladem umělecké dovednosti neznámých lidových kameníků.

Archeologické muzeum ve Fiře nacházející se mezi katolickou a ortodoxní čtvrtí uchovává významnou sbírku předmětů, reprezentujících různá období dlouhé historie ostrova. Jsou zde vázy a figurky z rané kykládské doby, keramika z Akrotiri, geometrické a atické vázy, sochy z doby archaické, helénské a římské a další exponáty. Vedle katolického kostela je klášter dominikánských sester, v němž se nachází škola s výukou tkaní koberců. Firá je nejrušnějším a kosmopolitním centrem ostrova. V malých obchůdcích a historických domech najdete mezi jiným zbožím i ručně tkané výrobky, keramiku a zlaté šperky a také ostrovní speciality, jako například proslulá místní vína. Noční život je rovněž velmi bohatý, je zde řada restaurací, taveren, barů a dalších zábavních podniků, které vyhoví nárokům každého.
Vesnice Firostefani a Imerovigli jsou dnes vlastně propojeny s Firou. Je z nich rovněž nádherný výhled na vulkán a rozhodně stojí za návštěvu. Mezi oběma vesničkami stojí starý ortodoxní ženský klášter Aghios Nikolaos. V kostele Panaghia Maltésa v Imerovigli najdete nádherný vyřezávaný dřevěný ikonostáz s ikonami znázorňujícími scény ze Starého zákona.

Oia je asi nejmalebnější obcí na Santorini. Domky vysekané do skály, neoklasicistní sídla, kupole kostelů, dláždění uliček, směsice modré a okrové barvy - to vše dohromady vytváří nádherný obraz, jaký nemá ve světě obdoby. Odtud vede 286 schodů dolů do Armenáki, na pláž Arméni. Amoúdi leží o 214 schodů níže. Černé kameny a skály na pláži Kátharo na opačné straně dodávají tomuto prostředí přídech měsíční krajiny. Jedinečným a nezapomenutelným zážitkem je zde pozorování západu slunce, kdy se slunce zvolna noří do temných vod sopečného kráteru.
Kamári je moderní turistické středisko s dlouhou pláží z černých oblázků. Zde se nacházejí pozůstatky starověké Oiy a starověký přístav ostrova Théra. V kostele Panaghia Kamariótissa se koná každoročně 15. srpna lidová slavnost.
Perissa je další atraktivní pláží pod starověkou Thérou. Je mezi turisty velmi oblíbená.
Pyrgos je nevýše položenou vesnicí na ostrově, postavenou na úpatí Profitis Ilias. Klášter Profitis Ilias založený v r. 1711 a bohatý na církevní relikvie a památky leží kousek nad vesnicí. Nejvzácnějšími předměty uchovávanými v klášteře jsou ikony z 15. až 18. století, relikviáře a staré a velmi cenné knihy. V klášteře je rovněž malé muzeum lidového umění. Každoročně se zde 20. července na svátek Profitis Ilias koná slavnost, která je příležitostí jak pro obyvatele, tak pro návštěvníky ostrova, aby se zúčastnili tradičních oslav.
Mesa a Exo Goniá jsou dvě typické venkovské osady, kde je téměř každý dům vybaven zařízením na výrobu a skladování vína (cánaves). Nedaleko od Mesa Goniá se nachází jeden z nejvýznamnějších kostelů na Santorini, kostel Episkopi. Byl založen byzantským císařem Alexiem I. a zřejmě původně sloužil jako klášterní chrám. Fresky pocházejí z doby kolem r. 1100 n.l.
Emborio leží v jižní části ostrova. Zde se nachází jeden z „héroů" starověké Théry. Byly to pomníky zasvěcené uctívání mrtvých významných aristokratů. Budova patřila ke starověké svatyni bohyně Bazilei a pochází ze 3. stol. před n.l. K ní přiléhá kostelík Aghios Nikolaos Marmaritis, který je tak nazýván kvůli šedému mramoru, ze kterého byla svatyně vystavěna.

Mesariá s vinicemi a zahradami, starými neklasicistními domy a palmami, Vóthonas –
venkovská osada vystavěná stupňovitě na svazích rokle, Phoinikiá, atraktivní vesnice blízko
Oiy s mnoha malebnými kostelíky, Megalochóri, Karterádos, Voúrnoulos, z nichž každá se
něčím odlišuje, jsou další místa na Santorini, která stojí za návštěvu.
Ostrov Therasia leží naproti vesnice Oia. Nahoru do vesnice (Therasia nebo Manolá) vede
270 schodů. Odtud je hezký výhled na Firu a celý ostrov Santorini. Výlety se pořádají rovněž
na ostrůvky Aspronissi, Palaiá a Nea Kameni, odkud si lze zblízka prohlédnout vulkán.

Na tomto ostrově se nikdy nekončící radost z cestování a snění ve zlatavém odlesku řeckého
slunce stává skutečností. Santorini je zde, aby nás uchvátilo svým osobitým kouzlem a půvabem.


Užitečné informace

Doprava na ostrov

Letecky
Z Atén jsou na Santorini organizovány pravidelné lety. Let trvá přibližně 60 minut. Letiště je vzdáleno 7 km od hlavního města ostrova. Spojení mezi městem a letištěm zajišťuje pravidelná autobusová linka řeckých aerolinií Olympic Airways.
Informace: Olympic Airways, Atény, tel.: 01/9616161.
Olympic Airways, Santorini, tel: 0286/22493, 22793
Santorini Airport, tel.: 0286/31525.
V sezónu létají také četné charterové lety ze všech evropských měst.

Lodí
Na Santorini jezdí denně trajekty z Pirea. Vzdálenost je 127 námořních mil, cesta trvá cca 12 hod.
Informace: Přístavní správa v Pireu, tel.: 01/4511311,4114785 Přístavní správa na Santorini, tel.: 0286/22239

Doprava na sousední ostrovy
Lodí ze Santorini můžete cestovat na los, Naxos, Paros, Syros, Sikinos, Folegandros, Sifnos, Serifos, Kimolos, Miloš, Mykonos a do Heraklionu na Krétě.
Informace: Přístavní správa na Santorini, tel: 0286/22239
Přístavní správa v Pireu, tel.: 01/4511311,4114785

Ubytování
Santorini nabízí všechny typy ubytování: hotely (kategorie A,B,C,D a E), zařízené byty, pokoje k pronajmutí a místa v kempech.
Informace: Greek Hotel Association, tel: 01/3237193, tlx: 214269 XEPE GR Kempy: Kamari, tel.: 0286/31453 Penssa, tel.: 0286/81343
Oia: Řecká turistická asociace zde pronajímá staré domy s veškerým vybavením. Tel.: 0286/71234-5.

Cestování po ostrově
Autobusy jezdí denně do vesnic IImerovigli, Vourvoulo, Oia, Messaria, Pyrgos, Akrotiri, Megalochori, Emborio, Perissa, Kamari, Monolithos. Z přístavu Skala pod Firou můžete lodí plout na ostrůvky Nea a Palea Kameni (plavba trvá asi 10 min.). K prohlídce vulkánu se doporučuje pevná obuv, protože země je zde horká. K cestování si lze rovněž pronajmout automobil nebo motocykl.
Sportovní vyžití
Kromě plavání jsou zde omezené možnosti vodních sportů. V Kamari lze provozovat windsurfing.
Máte-li vlastní člun...
můžete kotvit v přístavu u Firy a doplnit zde zásoby. Informace podá přístavní správa na tel.: 0286/22239.
Užitečná telefonní čísla
(předvolba pro Santorini 0286)
Policie 22649
Městský úřad ve Fiře 21231
Zdravotnické středisko 22237
Telefony 22399
Pošta 22238
Řecká turistická organizace 71234-5
Přístav 22239
Aerolinie Olympic Airways 22493, 22793
Letiště 31525
Archeologické naleziště Akrotiri 81366
Archeologické muzeum Fira 22217

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (1)
26.08.08 18:04 Karlík
Člověče,já se chtěl dozvědět nějaké osobní zážitky.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
eRtEc
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝nudista˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy14
Galerie5
Videa29
Diskuze4
 
CK MARTED Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos