Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 3 | 12
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Arabatzis poprvé

Autor:
Zařazeno:
Thassos
Napsáno:
27.05.07 18:34
Fotografií:
30
Přečteno:
12288
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 19:50
19 °C
Jasno
bezvětří
Tak jsme se přece jenom odlepili od brněnské letištní plochy a nezadržitelně nabrali kurs do zaslíbené země letních dovolených, do Řecka. Pro letošní rok jsme si vybrali Thassos i když jsem proti tomu měl dost výhrad. Jednak jsou tam žraloci, viděl jsem to v televizi. Jednak je to neznámá lokalita bez přímého leteckého spojení, neboť éra létají pouze do Kavaly na pevnině a pak se musí na trajekt, což zdržuje dopravu, kdežto na oblíbené Korfu se létá přímo.

S námitkami jsem neuspěl, jak to tak chodí. Žraloci jsou prý blbost, za 4.000 let nikoho nenapadli ( ale to může být pouze reklamní slogan, nebo mohu být první napadený ) a z letiště do přístavu je to údajně pouze pár kilometrů.

Ještě před tím, než jsme se zvedli z letiště tak jsme tam pár hodin ( celkem tři páry, tedy 6 hodin ) čekali na zpožděné letadlo nějaké maďarské společnosti. Mně zase popadla nedůvěra k systému naší CK, protože jsme neměli letenky, ale letěli jsme „na seznam“, což se mě ani trochu nelíbilo. Těch turistů zanechaných v cizině bez zajištěné zpáteční cesty jsme už viděli spoustu a ani trochu se mi nechtělo jejich řady rozšiřovat. Již jednou jsme od 23:20 do 7:30 čekali na náhradní autobus cestou do Chorvatska asi 70 km za Vídní na dálnici 300 m za výjezdem z tunelu. Hnusná vzpomínka.

Let proběhl skvěle, naložení do autobusu taky, přístav Keramoti byl fakt pár kilometrů od letiště a trajekt na nás v podstatě čekal. Loď byla pěkná, zachovalá a při procházce po palubě jsme najednou uviděli to jedinečné divadlo s ptačím doprovodem. Rackové létali kolem sbírali kousky chleba z rukou těch kdo to už znali a byli na to připraveni. My nováčci jsme připraveni nebyli, jenom jsme vyjeveně koukali, protože ptáci v podstatě stáli ve vzduchu, neboť rychlost jejich klouzavého letu byla stejná jako rychlost lodi na níž jme pluli. Začínalo se mi to celé líbit a pomalu jsem si začal užívat dovolenou.

V Přístavu v hlavním městě se to najednou zaseklo. Nějaká slečna se patrně přehřála při opalování na lodi a zkolabovala. Než ji přijeli ošetřit byla hodina v kopru. Cestou v autobusu jsme se dozvěděli takové ty základní informace o ostrově, které si asi stejně každý přečetl již doma v nějaké brožurce, nebo na netu. Kousek za Thassosem jsme vysadili první skupinu rekreantů u celkem opuštěného hotelového komplexu a jeli jsme dál. Projeli jsme pár osad, byli upozorněni na další přístav Skala Prinos a pomalu jsme byli na místě.

Skala Sotiros je velice pěkná osada přizpůsobená pro potřeby turistického ruchu. Původně rybářská osada se proměnila v ráj pro lidi co nemají zájem o adrenalinové prožití dovolené, kteří dávají přednost poměrnému klidu a pohodě, nepřecpané pláži, dobrému jídlu a pití. Ubytování jsme byli v menším rodinném penzionu s asi osmi pokoji pro hosty. No nic moc, ale spát, vařit, oholit se, prát, sušit a relaxovat na terase v zahradě se dalo.

Hned po příjezdu následoval známý rituál seberealizace delegátky z CK. Spočívá v nekonečném popisování nejrůznějších nepodstatných věcí, jako např. pondělní trh zeleniny v Kalives, nebo tam někde ( brněnský Zelňák jede denně a v mnohem větší formě ), že v keřích se mohou vyskytovat hadi, ale ani ona ani nikdo jiný žádného neviděl ( o žralocích se vůbec nezmínila ), že máme navštívit slavný Iris Gold, což je super zajímavá továrna na šperky ( jak jsme později zjistili je to velká nevkusná šmukárna, kde se jenom prodává a nic se tam nevyrábí ) atd….. Seance končila po šesté z večera což už moc šancí na plážování nedávalo.

Vyrazili jsme na obhlídku okolí. V prospektech, na netu i delegátka ujišťovala, že na pláž je to necelých 80 m. Ono skutečně dole na konci naší ulice bylo vidět moře, tak jsme tam šli. Jenomže silnice končila příkrým kamenným srázem a uprostřed srázu trčela nad mořskou hladinu velká roura z které netekla asi jenom dešťovka z ulice. Že by se tu dalo ležet a opalovat se nepřicházelo v úvahu. Kus dál vpravo však bylo vidět na slušnou písečnou pláž. Vydali jsme se po hlavní silnici tím směrem a skutečně jsme se dostali do přístavu pro malé lodě a k místní pláži ( od ubytovny asi 300 m ). Toto místo je v podstatě středem celé osady. Křižovatka hlavní silnice vedoucí kolem ostrova po které jsme přijeli a kolmé cesty končící dole u přístavu a na druhou stranu vedoucí do kopců k původní vesnici Sotira, která je vidět vysoko v kopcích. Tato křižovatka vytváří jakési náměstíčko s obchodem, restaurací, penzionem, poštovní schránkou, odpadkovým košem, lavičkami, autobusovou zastávkou, kioskem, malinkou kašničkou tvořenou vodovodním kohoutkem, pekárnou a gyrosárnou. Dole u přístavu přímo na písečné pláží je bar Rebels, kavárna a restaurace Napoleon.

Protože bylo kolem půl sedmé, zašli jsme na večeři k Napoleonovi a udělali jsme dobře. Jídlo bylo moc chutně a hezky připraveno, majitel nám dával najevo, že je rád, že nás vidí, prostě pohoda. Ještě jsme se trochu prošli po okolí, malebnost a vyloženě přátelská atmosféra místa nás pomalu začala okouzlovat. V obchodě jsme nakoupili potřebné suroviny na přípravu snídaně a oběda a pomalu se vrátili do našeho penzionu Arabatzis a strávili zbytek večera na terase karbanem s našimi známými, kteří bydleli v patře nad námi. Dcera se moc bavila, protože „teta“ Marta zkoušela fixlovat a dělala jako by to neuměla. Začátek se povedl.

V osadě jsou asi čtyři restaurace kde vaří, dvě kavárny a dva obchody. Ten co je dál od náměstíčka, naproti kostelu je výrazně levnější. Jakmile jsme to zjistili, chodili jsme nakupovat pouze tam. Koupil jsem si tam dětskou udici, která ale byla zcela funkční a stála pouze 8 €. Ráno jsem s ní chodil do přístavu a chytal ryby. Nosil jsem je naší kočce, která nás adoptovala ihned po příjezdu. Bylo to vlastně jenom odrostlé kotě, vyhublé, hladové a celkově nešťastné. Navíc mělo už svoje vlastní kotě. Kupovali jsme jí Wiskas a jiné žrádla pro kočky, dostávala mlíčko a ode mě rybičky. Celkem rychle se zotavovala. Měli jsme z toho radost. Skončilo to ale velice špatně. Kočičku přejelo nákladní auto. Dcera z toho měla šok. U mrtvé kočky sedělo její kotě a zoufale mňoukalo. Zanesli jsme je do zahrady u zadní restaurace kde se to kočkami jenom hemžilo a před odjezdem jsme zjistili, že se o ně někdo stará. Alespoň, že tak. ( když jsme tam, přijeli další prázdniny adoptoval nás pro změnu kocourek a dcera byla na tuty přesvědčená, že je to to naše loňské kotě, asi jo ).

Pláž byla velice příjemná, pouze přechod do vody byl poněkud bolestný pro celkem ostrý hrubší štěrk a vetší oblázky, které sem určitě navezli proto, aby byla pláž podle řeckých představ kvalitnější. Mají za to, že pouze oblázková pláž má právo na život a proto všechny krásné písečné pláže kazí navozeným šutrovím. K této domněnce mně vede skutečnost, že celé pobřeží směrem na východ je pokryto navezenými oblázky, což má ovšem za následek poměrně časté večerní procházky s těžkým šutrobraním. V podstatě kulaté, zářivě bílé, mramorové kamení se fakt jen tak někde, jako tady, nepovaluje. Holt jiný kraj, jiný šutr na pláž. Koupili jsme si slunečníky a užívali si pravé dovolenkové pohody. Mňam, mňam, mňam….

Na třetí den pobytu jsme si vypůjčili auto s tím, že pojedeme na výlet, abychom si příliš nepřipekli krupon a získali i jiné zážitky než je koupání a slunění.. V nějakém anglicky psaném prospektu, který se povaloval na letišti, jsem si přečetl, že v Limenárii je spousta antických vykopávek, například odeon, neboli divadlo a všichni jsme se na to moc těšili. Auto celkem jelo i když mělo pěkně cvaknutou přední nápravu a klimatizace moc nestíhala.

První zastávku jsme udělali v již zmíněné Limenárii. Zaparkovali jsme u pobřeží na místní promenádě a rozhlíželi se kde že ty vykopávky jsou ? Nikde jsme nic nenašli, ani žádné směrové cedulky s popisem kudy k nim. Jinak se nám tam líbilo, protože obchodní třída kolem pobřeží měla své kouzlo a v jednom obchodě jsme našli i rybářské potřeby, kde se daly koupit nové háčky, splávky a olůvka . Znáte to. Na udici je třeba vždycky něco vylepšovat, aby ryby braly.

Vykopávky, neuřknuli celé divadlo jsme však k velkému smutku nenašli. Dokonce jsme to ještě jednou celé objeli a prozkoumali, ale po divadle ani vidu ani slechu. No holt kde nic není ani český turista nebere. Ono to totiž nebylo v Limenárii, ale v Limenasu, což je česky hlavní město Thassos. Angličtina budiž prokleta.

Další zastávku jsme udělali v hezkém letovisku Potos, což je oproti naší vesničce už celkem hlučné městečko se spoustou atrakcí, půjčoven aut, cestovních kanceláří, restaurací, mimochodem kolem pláže je celá ulice kde je jedna restaurace vedle druhé. Obchody jsou větší a lépe vybavené, prodává se tam kde co, co turista kupuje a je to hezké ke koukání.

Protože jsme podlehli všelijakým písemným ódám na jedinečnost prostředí a neopakovatelnou, kouzelnou malebnost, vyrazili jsme do vnitrozemí s cílem shlédnout božský Theologos s vyhlášenými tavernami a folklorním koloritem. Popravdě je třeba říct, že na tom asi něco bude ale stejný nápad měla bohužel spousta jiných turistů, takže jízda uzoučkými uličkami městečka se změnila na nervy drásající probíjení se vpřed s neustálým couváním zpět. Jakmile to jenom trošinku šlo mazali jsem pryč, jako by nám za patami hořela koudel.

Když jsem projížděli kolem ženského kláštera Archagelou ( strašné jméno na vyslovení, říkáme tomu Archangelsk ), bylo tam volné místo na parkovišti, což je na celém ostrově celkem zvláštní skutečnost. Mně klášter nezlákal a užíval jsem si stínu a krásného výhledu na moc pěknou zátoku s různě modrou vodou, která se rozkládala hluboko pod parkovištěm.

Potom se počasí trošku pokazilo a tak na „Golden beach“ jsme se rozhodli zastavit na oběd. Zase drsné potíže s parkováním. Auto jsme nechali kdesi mezi penziony daleko od rušného pobřeží, kam jsme museli dojít. Vybrali jsme si restauraci se střechou protože zažínalo krápat. Objednali jsme si mix gril pro čtyři osoby a byl to prostě mazec. Moc dobré a pěkné divadlo se servisem.

Když jsme dorazili do Thassosu byli jsme už poněkud utahaní. Cestou jsme viděli nějaké oplocené vykopávky, ale nálada na větší akce už nebyla. Prvořadý problém bylo kde zase zaparkovat, což se nám podařilo kousek od přístavu, takže jsme se prošli po nábřeží a nebylo to vůbec špatné. Na konci přístavu jsme se posadili do kavárny a mladší a zdravější část naší výpravy se vrátila zpět pro auto, protože ta starší a nemocnější část už nemohla ( bohužel šlo především o mně ).

Cestou zpět do naší Skala Sotiros nám už asi z horka šibalo, protože jsme, po skvělých zkušenostech dnešního dne, mermomocí chtěli uvidět další super specialitu ve vnitrozemí. Skončili jsme po strastiplné jízdě uzoučkými cestičkami v Prinosu a to přímo mezi stolky taverny. Strašně se stydíce jsme obraceli a mizeli směrem do údolí k moři. Výletu jsme si skutečně užili, objeli jsme celý ostrov, moc jsme toho neviděli, ale utahaní jsme byli pořádně. Usínal jsem jako dudek.

Probudil jsem se s pocitem, že je něco zatraceně špatně. A taky bylo. Venku lilo. Bylo asi tři čtvrtě na čtyři. Opatrně jsem vykoukl na terasu a zděsil se. Lilo pořádně a za chvíli už bylo jasné, že se Zeus pořádně naštval. Během půl hodiny byla taková bouřka, že se blesky jenom křižovaly a hrom burácel až uši zaléhaly ( manželka i dcera však sladce spinkaly ). Kolem půl šesté bouřka odešla někam na pevninu, ale nebe zůstalo olověně šedé a sice drobně, ale zcela vytrvale pršelo. V této situaci se ihned projeví nedostatek místa v apartmánu, protože na deštivé počasí to není stavěné. Normálně se jí na terase a nyní muselo všechno dovnitř, což se ukázalo jako jen velice obtížně řešitelný problém.

Nebudu Vás nadále unavovat popisem neutěšeného počasí. Propršeli tři dny. Pak se vyjasnilo a bylo nádherně. Lehátka na pláži před restaurací Napoleon byla volně k dispozici a slunečníky jsme si koupili v obchodě. Moře bylo jako teplá vana a dalo se tam cákat celé hodiny. Na pláž jsem si nosil plastovou židli z penzionu, protože na slunci nevydržím ležet. Byla to skvělá změna, dříve a jinde jsem buď celý den stál, nebo seděl někde na šutru, betonu, klandru atd. co bylo po ruce

Obchodníci do těchto malých osad jezdí dodávkami na nichž mají rozvěšeno zboží, které nabízejí přímo z auta. Kamenný obchod by tam neuživili. V autech mají zabudované megafony a křičí co vezou. ( Nejslavnější, Oskarem oceněný řev zněl asi takto: „ ÓhÓlda sněědl kHÓÓÓňa“ ). Můžete si koupit plastový nábytek, koberce, boty, oblečení, keramiku a taky ovoce a zeleninu. Tu poslední možnost jsem využil. Měli třešně a ty já strašně rád. Problém nastal s jazykovou bariérou. Obchodnice uměla pouze řecky, pakliže to nebyla turkyně a neměla potíže i s tou řečtinou. Těmito jazyky prostě nevládnu. Takže jsem ukázal zvednutý palec a řekl kilo. Vypadalo to že to pochopila a navážila tam něco žádaného ovoce. Pak jsem se pokusil několika jazyky zjistit kolik že to stojí. Jediné co jsem slyšel bylo „ pendé“. Celý náš klan se najednou někam vytratil a nechali mě v tom bez pomoci. Nakonec vystoupil od volantu její „boss“ v obleku a s kravatou ( nejspíš kurd ) vytáhl pěti eurovku, ukázal na ní a zařval „PENDÉ“. Pochopil jsem. Stopade za kilo třešní se mi ale zdálo moc. Chtěl jsem vysvětlovat……, vzdal jsem to. Vytáhl jsem identickou bankovku, kterou ještě pořád mával a zaplatil. Ihned jsem získal největšího přítele. Třásl mě rukou a děkoval. Připadal jsem si jako pěkný blbec.

Třešní bylo mnohem víc než kilo. Asi tak tři. Byly náramně velké a tmavě rudé.Všichni jsme se nacpali a bylo to úžasně dobré, voňavé a šťavnaté s koncentrovanou, velice výraznou, třešňovou chutí. Od té chvíle jsme všichni věděli co je to pendé. Odpoledne kolem páté jsme chodili do Rebels na místní čepované pivo v naledovaných půllitrech. Od třešní jsme tomu říkali PENDÉ. Ráno, cestou z ryb jsem si denně poklábosil s majitelem Rebels, panem Alexem, který uklízel a chystal podnik k provozu. Udělal nám preso a pak jsme prznili němčinu. Pro mě, který jsem totálně blbý na řeči, bylo nesmírně potěšující, že Alex na tom byl ještě hůř. Skvěle jsme si rozuměli.( nutno ovšem přiznat, že Alex uměl anglicky, já tak akorát slovensky a rusky ). Ale pokud je dobrá vůle, jazykové problémy neexistují.

Bohužel všechno krásné jednou skončí, naposled jsme povečeřeli u Napoleona, prošli se kolem pláže, vlnolamu a kostela, ráno kolem páté hodiny nás naložili do autobusu, málem nenaložili tu první skupinu co byly kousek za Thassosem, v tom osamoceném hotelu, autobus musel pěkný kus couvat, aby je nabral, trajekt, letiště a frnk a už jsme zase v Brně i když letíme jenom „na seznam“.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (5)
26.10.07 13:32 navy
Hezky napsané a je tam hezky, bydleli jsme ve vile Theo přímo u moře
12.06.07 19:06 Andrejka
Moc vtipně napsané, četlo se to jedna báseň. Díky, Jirko !!
30.05.07 09:37 Obelix
Byli jsme tam od 1.7. 2005
28.05.07 19:10 Despini
Můžu se zeptat v kterém období jste tam byli, nějak jsem to nepostřehla:-)
28.05.07 17:32 ladybee
Milé čítanie, akoby som tam bola s Vami. :-) My sme počas vlaňajšej dovolenky našťastie zažili iba 5-minútový dážď a zopár bleskov, inak bolo krásne. Podľa tých chutných čerešní usudzujem, že ste tam boli v júni, alebo sa mýlim?
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
wBAcu
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Obelix˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy3
Galerie3
Hotely4
Diskuze1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos