Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 18
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Lefkada - srpen 2006

Autor:
Zařazeno:
Lefkada
Napsáno:
10.02.07 21:08
Fotografií:
37
Přečteno:
11688
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
13 °C
Oblačno
ZJZ, 7.2 m/s
„Optimista je jen špatně informovaný pesimista.“ Tato věta tak trochu popisuje moji povahu. Proto se nelze divit, že na Lefkádu jsem odjížděla s tím, že to prostě nemůže být tak úžasné, jak to každý popisuje. Celé to musí mít nějakou zásadní chybu, kterou mi všichni svorně zatajili. Vybrala jsem špatnou cestovku? Vybrala jsem špatnou zemi? Vybrala jsem špatný ostrov? Ne? Tak jsem aspoň vybrala špatné letovisko? Ne, sakra, Vassiliki by mělo být tak akorát velké/malé, tak akorát položené, tak akorát hlučné/tiché, tak akorát zásobené… Tak jo, špatné bude aspoň ubytování, i když ho všichni moc chválí a svým umístěním je prý jedno z nejlepších. Ty západní pláže také nemohou být tak nádherné. Fotky na internetu jsou kamuflované, dobarvované a já nevím jaké. A jestli jsou tak krásné, tak tam zaručeně bude hlava na hlavě. To auto, které jsme po velkém rozhodování zajistili přes cestovku, tak to asi rozbijeme a pak zjistíme, že naše pojištění se vztahovalo jen na volant. Jednoduše řečeno: před každým krokem do neznáma mám pocit, že bude můj poslední. Snad jen létání bylo jediné, z čeho jsem před touto dovolenou neměla obavy, protože kdyby zrovna se mnou spadlo letadlo, tak to už by byla opravdu obrovská náhoda…

Letiště v Praze, let, letiště v Preveze. Vše proběhlo hladce. Naskákali jsme do přistavených autobusů, vyslechli úvodní slova delegáta a vydali se na ostrov. Pohled z okénka nebyl zrovna utěšený. Rovina, moře chvílemi vypadalo jako rybník, chvílemi jako bažiny. Ale tak co, už jsem tady, už se s tím nedá nic dělat, už se nechám unášet událostmi a budeme doufat.

Na recko.name jsem o Lefkadě načerpala tolik informací, že se někteří přátelé až divili, proč tam vůbec jedu, když tam stejně vím o kdejakém šutru či domorodci. Ale jak jinak jsem se měla rozhodnout pro koupi zájezdu než na základě podrobných informací? Díky tomu jsem věděla, že se nemám cestou do Vassiliki děsit pláží, moře a letovisek, že to je prostě východní pobřeží a TAM já nejedu. Když náš autobus vjel do Vassiliki (za příslušného a poměrně zábavného delegátova komentáře), začala jsem to tam poznávat. Jako bych tam už někdy byla. Byli jsme vyplivnuti ven a ponecháni svému osudu. Nebo spíše panu Leonidasovi, jehož dům se nám na patnáct dní měl stát domovem. S odstupem času mi nezbývá než konstatovat, že se jím skutečně stal. Budiž toho důkazem, že letos se tam vracím.

Chvilku nám trvalo zabydlení se, ale pak jsme ihned vyběhli na malou a docela milou plážičkuobr=3293, která byla téměř před domem. Po dvou letech zase cítit moře, prohlédnout si celý záliv hezky z vodní hladiny, nechat se chvíli houpat a pokusit se zapomenout na práci, která mě posledních pár měsíců už ubíjela. Když jsme tak ze sebe smyli minulost a kosti promrzlé letištní, palubní i autobusovou klimatizací prohřálo řecké slunce, bylo na čase projít celým přístavem (tzn. starým Vassiliki) a dojít na kraj Ponti, kde byla úvodní schůzka s delegátem. Dobrá příležitost k poznání městečka, k objevení pekárny, gyrosárny,… Je to neuvěřitelné, ale vážně se zdá, že můj pečlivý výběr měl něco do sebe. Zatím absolutní spokojenost!

Od druhého dne už nastává doba výletů po moři i po souši. Auto máme až od pondělí, takže jsou před námi tři dny potloukání se po okolí. Hned druhý den vyrážíme lodním taxiobr=3295 na blízkou pláž Agiofili, která by nás měla nadchnout. Názory na to, jak je to daleko pěšky, se různily. Někdo říkal, že z toho našeho (blízkého) konce jsme tam za 20 minut, další zase tvrdili, že spíš tak za 45. Řekli jsme si tedy, že bude jistější nejdříve omrknout vzdálenost v sedě na lodi a pěšky že třeba půjdeme zpátky. Pláž Agiofili je opravdu krásná. Nebudu ji popisovat, můžete ji v galeriích z Lefkády najít na desítkách fotek. Má jedinou chybu (mluvím o srpnu): je k uzoufání přeplněná a lodní taxi na ni každou chvilku vyplivne další hromádku povykujících turistů. Po sotva rozeznatelných schodech jsem se s foťákem vyškrábala nahoru nad pláž, abych tu krásu i ty davy zvěčnila hezky shoraobr=3295. Překvapilo mě, jak hezké záběryobr=3297 se tam dají ulovit. Také jsem se kousek pustila po cestě, která sem vede z Vassiliki. Pražilo na ni sluníčko, mírně stoupala do kopce a mně po pár desítkách metrů došlo, že celou ji asi nikdy neuvidím a i při případných dalších cestách na tuto pláž se svěřím do péče kudrnatého lodivoda.

První cesta, kterou jsme naším malým bílým autíčkem s plátěnou střechou (suzuki jimny) podnikli, byla ryze praktická. Vydali jsme se na kraj hlavního města (městečka)obr=3298obr=3299, abychom v místním Lidlu (u nás by mě do něj nikdo nedostal) nakoupili zásoby na naše snídaňová a pozdněvečerní menu.

Hned další den jsme si poprvé naostro vyzkoušeli jízdu podle mapy. Zachtělo se nám konečně okusit tu nejvychvalovanější pláž – Egremni. Když jsme vyjeli nad Ponti a začali se šplhat nahoru do hor, pomalu mi začal zamrzat úsměv na rtech. Úzká asfaltka, krajnice veškerá žádná a kdo by snad myslel, že aspoň v těch nejostřejších zatáčkách (ony tam snad ani jiné nejsou…) budou svodidla, šeredně by se pletl. „Můj řidič“ se však zdál být klidný. Nechápala jsem to a vysvětlení přišlo až při cestě zpátky. Nestává se mi na českých silnicích, že bych seděla a z okénka koukala přímo do strže. Ten uzoulinký kousek silnice, který mezi námi a strží byl, z okénka vidět nebylo. Před každou zatáčkou mě polévalo horko ze strachu, že se na nás odshora vyřítí nějaký Řek, protože ti si z těch silnic evidentně nic nedělali. A do toho jsem ještě byla poctěna funkcí navigátora. Na klíně mi povlávaly dvě mapy, jejichž křížením jsem se pokoušela určit trasu. Na mapě ty vzdálenosti vypadaly nějaké mnohem delší, takže ta odbočka, která se podle mapy zdála být dost daleko za vesnicí, ta byla hned na konci vesnice, což jsme si uvědomili, až když jsme přijeli do vesnice další… Jenže tam už žádná odbočka nebyla a my se rozhodli nevracet se. Odborným zrakem jsme odhadli, že přes Kalamitsi to také půjde. Bude to sice delší, ale aspoň poznáme další kousek světaobr=3301 . Kdybychom přes Kalamitsi jeli o pár dní později, přišla by nám cesta úplně normální, ba přímo luxusní. Jako absolutní nováčci na řeckých silnicích jsme však měli úplně jiné pocity. Nějak nám na mapách unikly (nebo nepřipadaly důležité) ty šílené kličky, kdo kterých byla čára smotaná. Ano, správně, byly to serpentiny. Cesta se místy zužovala tak, že kdyby proti nám něco jelo, tak si pár set metrů zacouváme. A ta strž po mé pravé straně byla pořád… Dnes tuto cestu hodnotím jako jeden z nejsilnějších zážitků této dovolené. Nakonec jsme šťastně dojeli na Egremni, až jsme se sami divili, že jsme správně odbočili na prašnou cestu, která vedla k parkovišti nad pláží, protože na každé mapě byla úplně jinde. Každopádně ta cesta byla mnohem delší než na všech těch mapách dohromady. Byli jsme ochotni zaplatit pár euro za parkovné, takže jsme autem mohli sjet úplně nejníže, co to šlo. Cestou zpět k autu jsem to s povděkem kvitovala. Pláž uvidíte ještě než se vůbec pustíte do zdolávání téměř čtyř set schodů, které na ni vedou. Vyrazí vám dech a usoudíte, že něco takového jste ještě nikdy neviděli. Schodyobr=3303 samou nedočkavostí téměř seběhnete a budete si říkat, že na recko.name se z nich dělá zbytečný strašák. Když se pak rozhlédnete po přenádherné dlouhé pláži, nebudete chápat, proč je téměř prázdná. Dojdete až téměř na její konecobr=3304, abyste nemuseli poslouchat rádio z kiosku a výhled vám nekazili jiní lidé. Všechno bude absolutně dokonalé. Když nebudou vlny, bude to dokonalé, budete plavat do dálky a užívat si pohled na prázdnou pláž a nad ní se tyčící bílý masiv porostlý borovicemi. Když budou vlny, bude to také dokonalé. Boj s nimi je vysilující, ale zábavný. Ale pozor, je-li někdo frajer a mozek zapomněl doma, tak to od vln dostane šeredně sežrat. Nebo spíš vypítJ A bez legrace: buďte tam opatrní, můžete to odskákat hůř než jen modřinami z toho, jak si s vámi vlnka pohrála o šutry na dně. Den na Egremni uteče jako voda a vy se rozhodnete vyběhnout ty neškodné schůdky, nasednou do auta a jet do nějaké příjemné taverny na večeři. Jenže co se během toho dne nestalo: ty neškodné schůdky se proměnily v rozžhavený očistec. Zkrátka při cestě zpátky je třeba této pláži zaplatit daň. Závěrem ještě vysvětlení, proč každý správný řidič-řecký_začátečník dostane strach až cestou zpět. Až cestou zpět totiž nebude na vnitřní straně silnice, až cestou zpět mezi ním a strží nebude ani kousek pevné půdy, až cestou zpět mu dojde to, co vy už dávno víte. No a vy si cestou zpět budete říkat, že to zase není tak strašné.

Ale byl by hřích trávit všechen čas jen cachtáním se, takže přišly na řadu i opravdové výlety.. Např. ten na mys Doukatoobr=3305. I kvůli němu jsme si půjčili autoobr=3306, které je sice dražší, ale hodí se na cesty i necesty. Těch zkazek o tom, jak se na Doukato vpodstatě nedá normálním autem nebo na skútru dojet, jsem četla příliš na to, abych to nějakým městským autíčkem riskovala. Nakonec jsme cestou tam pár takových aut potkali. Dojet se tam asi dá, ale riziko, že přijdete o kolo, je na můj vkus příliš vysoké. Dostat se pak odtamtud by bylo asi poměrně „zábavné“. Je to úplně stranou od jakékoliv civilizace, se signálem to tam není nejlepší a i v sezóně tam další lidi potkáte spíš jen náhodou. Většina lidí se k Doukatuobr=3307 podívá jen lodí při cestě z Vassiliki na Porto Katsiki, ale to není ono. Zažít si ten útesobr=3308 na vlastní kůži, to je něco nevysvětlitelného. Až tam můžete zcela pochopit, proč právě sem Homér umístil vstup do Hádovy říše mrtvýchobr=3311 a proč odtud skočila do moře básnířka Sapfó a v budoucnu ji následovalo ještě mnoho nešťastně zamilovaných žen. Až když tam stojíte a koukáte dolů, pochopíte. Na tomto malém výběžku vydržíte i několik hodin. Na každou stranu je úplně jiný výhledobr=3309, jeden krásnější než druhý. Cestou zpět se můžete stavit třeba na Porto Katsiki (jestli ovšem máte rádi davy, které tam v sezóně jsou) nebo na Egremni.

Hledáním Egremni a cestou na Doukato jsme jakožto cestovatelé získali více jistoty v kramflecích i v kolech a nastal tedy čas vyrazit do obávaných hor. Co když najednou bude hodně (ale opravdu hodně) špatná cesta a nebude možné se otočit? Co když se ztratíme? Přeci jen tam není pobřeží, kterého když se držíte, tak nakonec vždycky dojedete někam, kde to už znáte. Ano, byla tam hodně (ale opravdu hodně) špatná cesta a nebylo možné se otočit. Dokonce jsme na té cestě potkali protijedoucí auto, takže jsme si hezky zacouvali. Ano, ztratili jsme se. Jenže jestliže všude jinde platí, že všechny cesty vedou do Říma, tak na Lefkadě platí, že všechny cesty vedou na pobřeží. Ale hezky popořadě:

Mapa udávala, že kousek za Vassiliki je jeskyně. Opravdu jsme u cesty vedoucí z Vassiliki do vnitrozemí po chvíli narazili na směrovku s nápisem „CAVE“. Odbočili jsme tedy a jali se pátrat. Dojeli jsme na konec prašné cesty, zaparkovali auto a rozhlíželi se po okolních skalách. Nikde ani stopa, jen snad ta jedna nenápadná vyšlapaná stezka do křovin. Pustili jsme se po ní a došli k říčce. Tedy aspoň jsme usoudili, že to je říčka. Měla všechno jako každá říčka, jen voda jí chybělaobr=3313. Úplně. Chyběla však i jeskyně. Vzdali jsme to. Na chvíli. Cestou zpět na silnici jsme zkusili zastavit ještě jednouobr=3314. U něčeho, co byl možná malý lom, možná jen skládka jakéhosi štěrkopísku nebo tak něco. Zrovna tam nakládal nějaký náklaďáček. Bylo to těsně u skály. Asi jsme našli jeskyni! obr=3315Trochu zklamání. Nejednalo se o žádné Koněprusy, ale spíš jen o takový hlubší skalní převis na nepříliš hezkém místě.

Pokračovali jsme dál. Jakžtakž jsme se snažili držet mapy. Zvolili jsme metodu: „Vidíš ten křížek na mapě? Tak to je támhleta bílá kaplička. Ta nahoře. Tam v dálce. No tak tam bychom se měli dostat.“ Vydali jsme se totiž ve stopách jednoho cestopisu, který jsme našli na internetu a na jehož základě jsme zjistili, že vůbec nějaká Lefkada existuje. Později jsem autora tohoto cestopisu objevila i na tomto fóruJ K oné kapličce jsme se s „drobnými“ problémy (to byla ta část s hodně špatnou cestou a couváním) dostali a mysleli jsme si, že jsme fáááák vysoko. Krásný výhled na Vassiliki, kde se na městské pláži proháněly barevné tečky surfařů. Kromě kapličky jsme tu objevili i malý kostelík, který byl vyzdoben bílými závojiobr=3317, usoudila jsem, že se tu byla nebo bude svatba. Svatba je něco, co se málokdy ubrání nevkusnosti a budu se jí vyhýbat co nejdéle, ale tady bych se snad vdávala i s chutí. Pár fotek a hurá dál! Po zrzavé prašné cestě, která se zakousává do úbočí a šplhá stále výš a výš. Jako by to byl nějaký starý lom nebo tak něco. Na mapě už jsme se dávno ztratili… Trpělivost však přináší růže. Vyjeli jsme na něčem, co bych snad i nazvala náhorní planinou a usmála se na nás asfaltka, která (jak jinak) se klikatila na další a ještě vyšší kopec. Nahoře stálo něco, co dodnes nevím, co to byloobr=3320. Vysílač? Radar? Nějaká základny? Oploceno vysokým ostnatým drátem, jakési výhrůžné nápisy… Původně jsme mysleli, že jedeme na nejvyšší horu Lefkady, ale tam měla být kaplička. Zřejmě jsme někde špatně uhnuli, protože tohle mohlo být všechno možné jen ne kaplička. Ovšem výhled tam byl naprosto dokonalý. Jen koukáním jsme strávili hodně dlouhou dobu. Měla jsem pocit, že tohle už začíná být nebe. Už jen proto, že okolní ostrovy vypadaly, jako když plují ve vzduchuobr=3321. A abych nezapomněla: Celé to tam hlídal černý kozelobr=3319. Za plotem, na nejvyšším místě, měl svou budku, stál před ní a mečel do dáli. A asi tam za tím mečením chodila spousta koz, protože silnice byla poseta bobkyobr=3322. Ale tak, že nebyla šance po nich nešlapat. Jako když jste u babičky na venkově na slepičím dvorku.

Cesta po vnitrozemí měla hodně cílů, některé z nich jsme kvůli špatné navigaci (pomněte, že v úvodu jsem psala o tom, jak jsem byla pasována na navigátora…) minuli, jiné zase náhodně objevili. Byl však jeden, který jsem vidět chtěla, i kdybychom tam měli bloudit dodnes. Agios Donatos. Na první pohled nic zvláštního. Jedete opuštěnou krajinou a najednou je na jedné straně silnice kostelíkobr=3324 a na druhé straně vydlážděné „náměstíčko“ a na něm několik studen s kováním. Jenže já se kdesi kdysi dočetla, že do těchto studen Lefkaďané naházeli komunisty. Nevím, zda je to pravda, ale jestli je jen malá naděje, že se tak stalo, musela jsem je vidět na vlastní oči a foťákobr=3323. Viděla jsem, vyfotila jsem.Fakt moc pěkné studny.

Pak jsme zabloudili. Nejdříve jsme se divili, že vesnice se jmenuje jinak než na mapě, po chvíli nás zase překvapilo, že tuhle křižovatku už jsme aspoň jednou viděli… Zklamalo všechno. Když jsme dojeli na křižovatku, kde se křížily poměrně „velké“ silnice, což znamená, že by mohly vést do nějaké větší civilizace než je horská vesničkaobr=3325, zastavili jsme a jali se v klidu studovat cedule, mapy a tak vůbec. Ono je dost matoucí už to, že směrovku nemáte před křižovatkou, ale za křižovatkou… Za celý den jsme potkali jen pár aut, takže mě i v této prekérní situaci docela rozesmálo, když z protější strany přijelo auto, zastavilo uprostřed křižovatky, vylezli z něj lidé, třímali mapu a obcházeli cedule. Jako navigátorovi mi udělalo radost, že v tom nejsem sama.

Nakonec jsme to trefili. Karii. Ve všech průvodcích zmiňovanou vnitrozemní vesnici. Proslavila ji výroba krajekobr=3326. Jinak bych řekla, že tato vesnice není nijak moc zajímavá. Jen je větší než ty ostatní a je v ní poměrně živo (díky těm průvodcům). Přijeli jsme na náves, která je velká, jsou na ní vzrostlé platany a pod nimi je to samá restauraceobr=3327. Z místního rozhlasu vyhrávala dechovka, domorodci se mísili s turisty a tak nějak jsem si vzpomněla na film Vesničko má středisková. Karia je taková lefkadská středisková vesnice. Dali jsme si tu pozdní oběd a rozhodli se, že teď už sjedeme na západní pobřeží a zbyteček dne strávíme na jedné z pláží. Zvolili jsme Gialosobr=3328. Na rozdíl od Egremni se dá autem dojet až k pláži. Bylo to však znát. I později odpoledne tam bylo dost lidí, hodně rozjívených rodinek, okolí samozřejmě díky obřímu parkovišti a silnici nebylo tak krásné (ale jen v rámci Lefkády, jinde by to byl i tak luxus), celý den by mě to tam určitě nebavilo. Druhý den jsme si jeli spravit chuť na Egremni, vzali jsme i naše sousedy, kteří nebyli pojízdní a lodní výlet na Egremni jim dvakrát zrušili kvůli velkým vlnám. Byl to hezký den.

Dopravní prostředek ale netřeba využívat jen k cestám za výhledy. Vyražte si na večeři. Z Vassiliki je večeřovým cílem často přístavní vesnička Syvota. Prošli jsme se přístavem, podívali se na rybáře chystající se na mořeobr=3329, prohlédli si jachty, které tu na chvíli zakotvily a v klidu vybrali tu nejhezčí tavernu. Do Syvoty se jezdí na čerstvé ryby a mořské potvory, krávy, jehňata a zvířata si můžete dát kdekoliv jinde. Grilovaná kalamára i tygří krevety byly skvělé.

Během onoho týdne, kdy jsme měli půjčené auto, jsme se ještě podívali do hlavního města. Odtud jsme se zastávkou v klášteře Feneromeni, odkud je nádherný výhled na pláž Gira, přejeli do letoviska Agios Nikitas, které nás trochu zklamalo. Bylo to způsobeno asi především tím, že v srpnu tam bylo asi tak třikrát tolik lidí než kolik je pro takto malou vesničku zdrávo.

Když jsme vrátili auto, vydali jsme se ještě na lodní výlet, který nám zajistila naše CK. Všechny ostatní cestovky pořádají výlety na Porto Katsiki a Egremni, na Ithaku a Kefalonii a případně z Nidri na přilehlé ostrovy. Náš výlet se však jmenoval „Zapomenuté ostrovy“, byl na celý den a zbrázdili jsme při něm pořádný kousek moře. Úžasný výlet, který za těch 40 euro stál. Zapomenutými ostrovy byly myšleny Kastos a Kalamos a ono přízvisko nezískaly jen tak náhodou. Nejsou to místa, kam by mířily davy výletníků. Snad proto, že jsou od Lefkady poměrně daleko. Cestou jsme stavěli u různých opuštěných ostrovů, abychom se vykoupali, na palubě se podával vynikající oběd, delegát vše velmi zasvěceně popisoval, zkrátka nemělo to chybu.

Když jsme se vrátili z Lefkády, začala jsem pátrat, kam za rok. Našla jsem si pár favoritů, jenže v porovnání s Lefkádou všechno bledlo. Ale zase na druhou stranu jsem toho na tom malém ostrůvku ještě tolik neviděla – namátkou třeba slavnosti čočky v Englouvi, vodopády u Nidri, nebyli jsme na Ithace,… Nechtěla jsem jet dvakrát na stejné místo, zuby nehty jsem se bránila, ale nakonec jsem podlehla představě, že pojedu s prověřenou cestovkou do země, na ostrov, do letoviska a do domu, u kterých se není čeho bát. Tak snad jen to letadlo aby nespadlo…

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (17)
19.08.12 15:17 mountainer
Moc pěkný cestopis! :) Z Lefkady jsme se vrátili s přítelkyní předevčírem a můžu jen potvrdit Tvůj poslední odstavec - taky nejsem příznivcem létání vícekrát na stejné místo, ale na Lefkadu bych letěl okamžitě znovu, ještě je tam toho tolik k objevování...
22.03.07 16:19 MakiStirka
Skvely, dekuju moc :-) A nemas zac dekovat :-)
21.03.07 21:22 tonka
A děkuji za pochvalu:)
21.03.07 21:22 tonka
Ahoj, nevím, jestli můžu, protože uvádět tyto informace v cestopise je zakázáno, ale tak snad admin přimhouří oko:)) Byla jsem s Viamare ve studiích Leonidas (což se ostatně můžeš dočíst v mnoha diskusích o Lefkadě, do kterých jsem přispěla).
21.03.07 15:46 MakiStirka
Ahoj Zuzano, chystam se na Lefkadu tohle leto. Diky moc za skvely clanek, jen jsem se chtela zeptat, s kterou ze cestovni kancelari jsi to byla a kde presne jsi byla ubytovana. Mozna jsem to jen prehlidla, kdyztak se omlouvam. Diky, Marketa
16.02.07 12:00 Draha
Moc pěkné! Úplně jsem to viděla před sebou - téměř stejné pocity, téměř stejná místa... Ono taky - Lefkada není dost velká na to, aby se tam člověk dostal do míst, kde před ním ještě nikdo nebyl, ale nevadí, spíš naopak! Už aspoň víte, kam jedete - podobné pocity při vybírání dovolené jsem měla taky... Jen mohu doporučit - když už jste vyjeli na Mnimati k vysílači, tam mě to tedy osobně moc nenadchlo právě pro to prostředí (bobky a dráty), ale vyjeďte ještě na ten druhý kopec k tomu kostelíku! Tam jsme seděli asi 2 hodiny a kochali se pohledem a fotili a fotili... se zoomem...bez zoomu... panorama... Tam jsou teprve ostrůvky jako na dlani! Ale i vesničky - Englouvri, je vidět i ty hory kolem - ten vysílač, paraboly bývalé základny ... No prostě paráda, to musíte vidět!
13.02.07 20:36 tonka
Jsem ráda, že se vám to líbí:) A jestli máte nějakou radu, co dalšího bych letos měla na Lefkadě vidět/zažít, tak šup s tím do jakéhokoliv tématu ohledně Vassiliki, tam si to určitě přečtu:)
12.02.07 15:14 Athina
Zuzko, super. Díky, vše se mi vrátilo zpátky z toho, co jsme navštívili, samozřejmě. Zbytek letos a fakt se na to těším. Krásné.
12.02.07 08:38 eve
Zuzko, moc hezké povídání i fotky!
11.02.07 20:29 kocur
Tonko máš to super !!! Už stříháme metr do Agiosu Nikitas !!
11.02.07 16:03 niky6
Zuzko, krásný cestopis i fotografie. Při cestování po Lefkádě jsem zažívala naprosto stejné pocity jako ty. A letos? Jedeme podruhé, abychom prohlédli ještě to, co jsme loni nestihli. Díky, krásně jsem si zavzpomínala - až jsem musela osušit slzu. :o))
11.02.07 15:44 tonka
Honzo, kdybychom si chtěli šlápnout, šlápli jsme si na Agiofili:)) Ne, opravdu, v AN bych v sezoně bydlet nechtěla, přeci jen to bylo trochu malé. Ve Vassiliki je větší možnost jít se večer cournout po přístavu. Ale třeba v červnu to v AN bude hezké, to jo.
11.02.07 12:13 honzaH.
Nejenom poučné a vtipné, ale i slohově velmi dobré! A že vás zklamalo A.N. je tím, že jste tam nebydleli a zřejmě si nešlápli na Milos!Je to navíc mnohem výhodnější výchozí bod pro záp. pláže.
11.02.07 11:35 Olča
Kráása! Až budou fotky, bude to dokonalé! Přečteno jedním dechem. Chrchlošek je motorka a věř, že hrůzostrašné zážitky v zatáčkách jsou na ní mnohem horší. Dík
11.02.07 11:07 tonka
Světla: Na čemže?:)
11.02.07 00:57 svetelko
Tonka:super, jak bych to teď viděla,až na to,že my jsme to prožili na !chrchlošku!.
10.02.07 21:15 tonka
Jestli jste to dokázali dočíst až sem, tak děkuji za pozornost. Ještě přidám do textu fotky, aby bylo vidět, o čem je řeč.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
zX7TW
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝tonka˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Galerie1
Hotely1
Diskuze1
 
Venus Trade and Tours CK MARTED Greek Market