Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 17
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Piggadia v červnu 2006

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
05.02.07 11:10
Fotografií:
30
Přečteno:
14317
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
26 °C
Skorojasno
SZ, 12.9 m/s
KARPATHOS - Piggadia
druhá polovina června 2006

Já si většinou, každý ostrov, svým způsobem, zamiluji, ale po čase zůstanou jen vzpomínky a myšlenky zase uhání vstříc novým zážitkům. S Karpathem to mám jinak. Čím delší je doba od návratu, tím více mě přitahuje zpět. Snad je to jeho „geniem loci. S novým rokem ve mně nálada opět zesílila, a tak jsem alespoň sepsal pár zážitků. Třeba tak lépe překonám období, než se na severní část ostrova vrátíme…“

Druhý největší ostrov Dódekanesu je sice malý, z poloviny neobydlený a s pouze jedním městem, leč zážitků nabízí mnoho. Informace po internetu, staré letiště, hornatý profil, to vše dávalo naději na poklidnou atmosféru. Už přílet byl romantický. Pokud sedíte vlevo, zhruba z poloviny přelétáte podél západního pobřeží Karpathosu, abyste následně ostrov minuly, provedly otočku nad mořem a přistáli na vyprahlý jižní cíp. Z okénka letadla vidíte asi polovinu budoucích zážitků. Krásně rozpoznáte Piggadii s přístavem i „naproti přes kopec“ roztroušené Ammoopi. Stejně jako před chvilkou to byly Lefkos, malinkaté Finiki či Arkassa. Po vystoupení z letadla jsem věděl, že jsme správně. Letištní budova nebyla větší než samoobsluha, šlo se k ní pěšky a pasové odbavení proběhlo pod dřevěnou pergolou. Dutty free shop byl v přilehlém přepravním kontejneru. Avšak nová letištní hala se už staví…
Následující průzkum ostrova jsme uskutečnili ve 12 ti dnech pomocí místních busů, lodě, pěšky a půjčeným „Qaudem“ ATV. Ubytování jsme měli od CK Fischer v Piggadii.

VÝCHODNÍ POBŘEŽÍ

V okolí letiště se rozprostírá nehostinný, slaným větrem bičovaný jih. Ale je docela zábavné objíždět po prašné cestě kolem plotu letiště zapadlé pláže. První známkou civilizace směrem k Piggaddii hned vedle letiště zátoka Makri Gialos. Díky větru a velkým vlnám hotový ráj surfařů. Dál následuje poměrně krátká rovinatá část s několika zátokami, plážemi a patrným stavebním ruchem. Po výjezdu do hor za sebou vidíte celý jižní cíp ostrova, včetně nepřístupné vojenské oblasti kolem letiště na mysu Liki. A právě zde je vrak lodi, který tak stál za průzkum.

To už se ale otevírá pohled na horskou vesničku Menétes a současně vpravo na útesech roztroušené letovisko AMMOPI. Nerad bych se někoho dotknul, ale zrovna Ammopi nás moc nenadchlo. Vyrostlo nesouvisle a neuspořádaně, nemá žádné centrum ani jasný orientační bod. Dechem historie je pouze kaplička s výhledem na prostředním útesu. Vpravo i nalevo jsou písčitá a oblázková pláž, obě zcela přeplněné slunečníky a turisty. O kus dál další dvě. Dá se tu slušně šnorchlovat a idylka je to před soumrakem, kdy lidé prchnou a člověk osiří se šuměním moře. Jako pobytové místo jde o vcelku vstřícný kus země, ale na výlet je to dost nuda. Teda pokud se nechcete jen koupat.

Hlavní centrum ostrova, jediné město a jediný opravdový přístav PIGGADIA leží asi o sedm kilometrů dál v zátoce Vroni. Z Ammopi je to docela hezká procházka. Historii zde budete hledat ztěží, protože původní zástavba padla za oběť částečně zemětřesení, částečně přestavbám vynucených turistickým ruchem. Přesto jde o místo s pozoruhodnou atmosférou kolem přístavu, kde stojí několik původních karpatských domů. Za ulicí s obchody směrem ke hřbitovu jsou i dvě uličky s typicky řeckým klidem. Na skalisku pak archeologické naleziště. Naopak čím dále od přístavu, tím více sílí hotelová a apartmánová oblast. Město však stále uniká velikým betonovým monstrům a zachovává si i částečně kaskádovitý ráz staveb. Nejkrásnější pohled je z připlouvající lodi, kdy se teprve stará a nová část opticky spojí a zapadne v jeden celek. Za zmínku stojí dvě kapličky u hřbitova, dva kostely v centru a správní budova distriktu Karpathos – Kassos. Další památky nehledejte, vyměňte je za jídlo ve vynikajících tavernách (v přístavu, v centru i po okrajích městečka).
Pláže má Piggadia tak trochu dvě. Malou, organizovanou slunečníky na konci přístavní silničky dál od přístavu. A velkou (oddělenou od malé pouze průchozím výběžkem porostlým zelení malým hotelem, tavernou) táhnoucí se až na konec zálivu k elektrárně pod skaliskem. Zde také končí civilizace na východním pobřeží. Podél zálivu se line ostrovní asfaltka a za ní začínají vyrůstat (zatím pomalu) hotely, půjčovny a taverny, ale dlouhá pláž není nikdy přeplněná. Zajímavostí je postupné střídání a prolínání písku s oblázky. Kousek od pláže stojí nejcennější archeologické místo v Piggadii, ruiny baziliky Ag. Fotini. Dá se však jet dál do hor.

První zastavení si zaslouží APPERI. Sice tu stojí okázalé domy, kostel a lehkoatletický stadion, ale vesnička je asi nejnudnější ze všech, které jsme na ostrově nalezli. Mnohem silnějším zážitkem bylo během koupání sledovat jak se rozpíná vzhůru po svahu a jak se nad ní přelévají mraky v horách. Věnujte však pohled kamennému kostelíku nedaleko centrální silnice – ten je vpravdě úžasný.
Jízda dál na východ po svazích hor byla zajímavá o to více, že zpočátku široká cesta se zúží (po minutí odbočky k pláži Apella) a vytvoří klikatou a úzkou silničku, která je bez přehánění nekrásnější silnicí ostrova a je radost se po ní prohánět. Zážitek ještě umocňují tu a tam dole vykukující pláže, zarostlé strže, piniové lesíky a pohledy na zvolna se potápějící neosídlené svahy do moře. Cestou se dá koupat na několika plážích.

První je PLÁŽ ACHATA. Odbočíte k ní za Aperi a pojedete po prašném a kamenitém, asi 4 km dlouhém sjezdu. Cesta však byla před nedávnem zpevněná, takže je přístupná i pro automobily a je cílem tří výletních lodí plujících z Piggadie. Přesto je to malebné místo „ztracené“ dole v zálivu moře. Je pokryta oblázky a vyznačuje vcelku příkrým vstupem do moře.

Druhou v pořadí je pláž KYRA PANAGIA s nejfotografovanějším kostelíkem ostrova. Vede na ní asfaltka, ale lepší je použít o pár kilometrů dál šotolinu přes minivesničku……… Pokaždé skončíte přímo u pláže vedle taverny. Pláž není vysloveně přeplněná, dokonce má romantickou část pod skaliskem a když po čtvrté odpoledne odjedou lodě i poslední (a jediný) autobus je to oáza klidu. Mizerná cesta o kus dál vede na PLÁŽ KATO LAKO, která je oficiálně dosažitelná jen po moři a je cílem lodních výletů.

Jakmile pobřežní asfaltka ovinula nejvyšší skalisko s vojenským radarem, objevila se nejkrásnější pláž ostrova, APELLA. Sjíždí se k ní asi po 3 km dlouhé a upravené prašné cestě, ale již dávno nejde o zapomenutý ráj. Obden sem zajíždí autobus (je to docela pěkná vyhlídková jízda s hrkáním po kamenité cestě na závěr) a denně výletní lodě. Pohodlnější vezmou zavděk místní tavernou, náročnější přejdou skalisko na konci pláže a objeví „malou Apellu“. Sem nejezdí (ani téměř nechodí) nic, protože je dosažitelná pouze po „kozí stezce“ přes malý útes. Kdo sem vyrazí jako první, má zaručenu samotu na celý den, protože další se většinou nepřidají. A i když se vám sem nechce (třeba pro dost nebezpečný sestup), určitě si na skalisko vyjděte. Je z něj krásný rozhled a ty nejkrásnější fotky Apelly jsou pořízené právě odtud.

Po několika zatáčkách dál na sever nás přivítalo rozcestí. Vpravo v zapomenuté a ninak významné vesničce SPOA cesta končí (prozatím). Ale vyplatí se tu načerpat stínu a odpočinku před další jízdou. Lepším nápadem bylo sjet do minipřístavu AG. NIKOLAOS po užší asfaltce, která se místy po skalisku točila takovým způsobem, že jsme nestačili zírat. Také jsme zde poprvé poznali sílu karpatského větru. Do přístavu s menší pláží zajíždí jen minimum turistů a ještě méně jich se tu zdrží. Najdete tu pár staveb, dvě-tři taverny a vcelku pěknou nefrekventovaná pláž. Kousek dál skaliska. Výletní lodě ani autobus sem nejezdí, je to takový konec světa u moře s milou atmosférou. Je zde přísně zakázán nudismus a nezapomeňte na staré antické molo – kus skály s vytesanými schody.

ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ

Po návratu zpět (přes Spoa, jinudy to nejde) rovně přes křižovatku (tu co jsme projeli cestou sem) vede silnice krajinou s borovicemi až k odbočce ke zřejmě nejhezčí a zcela určitě k nejzapomenutější vesničce, MESOCHORI. Rozprostírá se na svahu a její velikou výhodou je, že ji turismus ještě neobjevil. Autobus sem téměř nejezdí a pobytové zájezdy sem konají výlety výjimečně. Takže se ponořte do soukromí malých domečků a spletitých uliček, ve kterých není těžké zabloudit. Šťastnější dojdou až ke kapličkám na náměstíčku položeného na hraně skály nad mořem. Pokud se zdržíte na západ slunce, patrně bude tím nejkrásnějším ve vašem životě. A nezapomeňte ani na kostel s pramenem pitné vody. Na cestě zpět k autu není od věci zastavení v taverně To Steki s milou postarší Řekyní. Posaďte se na balkónek s pěkným výhledem. V Mesochori totiž bývá docela teplo.

Cesta dál k Lefkosu romantická není, protože všude kolem se táhne mrtvý les, který padl za oběť požáru v roce 2003. Samotné letovisko LEFKOS není ničím významné, ale má jedny z nejlepších pláží ostrova, písečné i oblázkové. Nebývá plné a má spoustu míst na soukromí. Ve vnitrozemí jsou ruiny antických cisteren na vodu. Pokud budete mít štěstí a uprosíte někoho z místních, možná vás hodí na půl dne na nedaleký neobydlený ostrůvek Sokastro. Tady budete sami zcela určitě. Ale ještě k plážím. K nejlepším musíte pěšky. Buď za přístavem po prašné cestě až za hranu skaliska nebo při odjezdu před zatáčkou po prašné cestě na PLÁŽ POTALI. Ale i přímo v přístavu je celkem fajn, buď na organizované pláži s tavernou za zády nebo naproti na opuštěné dlouhé pláží s oblázky. Za průzkum nám stál skalnatý výběžek, ze kterého byl Lefkos jako na dlani. A komu to nestačí, může si půjčit rybářské náčiní, loďku a ulovit si zdravý oběd – taková je nabídka jedné z nejvyhlášenějších Psarotaveren na ostrově.

Z Lefkosu cesta vede dál po skalisku s krásným výhledem na nejvyšší horu Kalli Limni až k borovicovým serpentinám nad OSADOU ADIA ležící na úpatí zelené rokle. Pokud by zde nestál vyhlášený Pine Three Restaurant, asi by každý pokračoval dál. Taverna je sice zmíněná v každém průvodci, každé fotogalerii, každém cestopise, ale prý jen minimum lidí se tu zastaví. Důvod je prostý, nejezdí sem autobus, ani výlety, musí se jet pár set metrů po šotolině. Za námahu stojí vyjít zarostlou roklí nahoru za krásným výhledem. Zpětně nás trochu mrzí, že pro nabitý program jsme tudy jen projeli. Inu, všechno stihnou nelze.

Následné drobet nudné rozeklané pobřeží zaujme až u malinkého rybářského přístavu FINIKI s neodolatelnou atmosférou a čistou pláží přímo u loděk. Jde rovněž o jediné místo odkud vyplouvá loď na nedaleký a dosti pustý Kássos. Rozhodně se tu vyplatí zastavit, je tu klid, autobus se objeví 4x denně a prý dělají skvělé ryby.

My však zakotvili o zátoku dál na druhém nejlidnatějším místě, v letovisku ARKASSA. Místní PLÁŽ AG. NIKOLAOS (pozor neplést s tou pod Spoa) je písečná (na Karpathosu je to docela vzácnost), organizovaná, ale prostorná a hlavně s vlnami a dostatkem místa i pro ty, co slunečníky nevyhledávají. Za zády v dostatečné vzdálenosti stojí taverna. Kdo vyleze na nedaleký vrcholek skaliska objeví sílu větru, několik povalených antických sloupů a výhled na Kássos i Finiki. Nedaleko pod kopcem jsou antické vykopávky. Do centra se vyplatí jít zadem kolem pláže po silničce vedle „apartmánových zahrad“, výběhem pro koně a fíkovníků až na křižovatku kde staví bus. Kousek nad ní leží pěkné náměstí a místní kostel.

V tuto chvíli je třeba rozhodnout co dál. Buď vzhůru do prašných cest na neúrodný a pustý jih. Třeba až za letiště, kde se dají objevovat opuštěné pláže, klid, vítr a samota. Více zde vážně není. Leč pláže stojí za to. Nebo po asfaltce na kopec (podél větrné elektrárny) vyhlížet ty tři - čtyři letadla co denně na ostrově přistanou. Letiště zde máte jako na dlani. Ale kromě výhledů do krajiny opět nic dalšího.

My udělali jediné rozumné. Odbočili na silničku vedoucí do MENÉTES. Cestou se dá kochat výhledy na moře a Kássos (obojí budete mít v zádech) a zažít nejhezčí vjezd do zmíněné vesničky, která se před vámi otevře za zatáčkou. Zaparkujte pod klášterem a vydejte se po svahu do uliček nasávat pravou řeckou atmosféru. Za návštěvu stojí místní muzeum, výhled od kláštera, ještě lepší výhled z cesty nad vesničkou a hlavně památník obětím 2. sv. války. Stojí sice níže směrem k pobřeží, ale jde o největrnější místo na ostrově. Jen vyjít schody dalo slušnou práci, avšak postavit se na čtvercové náměstí a zároveň se nenechat shodit větrem dolů ze skály bylo nemožné!

VNITROZEMÍ

Do vnitrozemí se dostanete skrz Aperi nebo v polovině cesty mezi Lefkosem a Finiky, to podle toho po jakém pobřeží pojedete. VOLADA je první vesničkou za Aperi a ač neoplývá ničím mimořádným je v ní hezké zastavení. Výzvou může být 2 km vzdálený kostelík na vršku z jednoho kopců, ke kterému se jde po uzounké cestičce a slušně srázovitém úbočí.

OTHOS osloví o poznání více, je větší a vedle řemeslné dílny se dá vychutnat posezení u čtyř taveren. V poledne tu v tom nejlepším slova smyslu „chcíp pes“ a tak se tu krásně sedí a vnímá úžasný klid.
Jakmile jsme vyjeli z vesničky ven, odbočili jsme v ostré zatáčce vpravo do mírného kopce (doleva ke kapličce se nám nechtělo). Cesta sice „nikam“ nevede, ale zážitky a výhledy stojí za to. Silnička se totiž ještě zúží (a to je úzká už dost) a povede nad srázem, ze kterého je vidět Kássos i celá oblast od Arkassy po Lefkos. Následně zahne do vnitrozemí a odkryje několik zarostlých roklí, aby dospěla na rozcestí. Vpravo je prašná cesta linoucí se pod nejvyšší horou ostrova Kalli Limni končící zpět na asfaltce před Othosem. Rovně pokračuje „Prohibited area“ – vojenský prostor. My jej bez problému projeli, dokonce jsme potkali i vojenské auto a nikomu to nevadilo… Cesta za to stojí, je uzounká, kroutí se a nabídne několik příkrých serpentýn. Jakmile se přehoupnete k východnímu pobřeží zaznamenáte dvě věci najednou. Úchvatný výhled na sever ostrova (nacházíte se nad pláží Apella) a za zatáčkou vojenskou radarovou stanici. Takže akorát tak čas otočit se a mazat zpět k civilistům. Vojáci nás samozřejmě viděli, ale opět bez jakéhokoliv zájmu. Ale ač to láká, nefotili jsme - je tu asi šest značek, které to zakazují.

Ti co neodbočili již zajisté sjeli širokou asfaltkou až k PYLES. Pozor, leží v zatáčce a snadno se mine. Skládá se jen z několika domečků, dvou uliček, jedné - dvou taveren a kostelíku. Nám se tu však zalíbilo ze všech vesniček nejvíce. Pyles je totiž asi nejzelenější vesničkou ostrova. Odjet můžete buď asfaltkou – docela pěkný sjezd z hor k rozcestí mezi Lefkosem a Finiky nebo se proskákat prašnými cestami až kamsi před Lefkos.

SEVERNÍ ČÁST OSTROVA

A teď to nejzajímavější, CESTA NA SEVER. Devadesát procent turistů ji podstoupí lodí (jezdila jedna, ale za to denně) z Piggadie do Diafani a pak se nechají odvézt autobusy do nejnavštěvovanější-nejzapadlejší-nejromantičtější-nejcharakteristejší a já nevím jaké ještě vesničky Olymbos. Pravý cestovatel však postoupí cestu po srázovité a věčně uzavřené cestě necestě vedoucí po úbočí hor.
Cesta na sever (cca 18 km) začíná hned na začátku Spoa. A minout ji nemůžete. Je to prašná cesta vlevo, vede mírně do svahu a jsou na ní cedule s uzavírkou. Cesta je neoficiálně otevřená k provozu od 12 do 12. 30 hod a pak po 17. hod. Zbytek dne je vyhrazen stavbařům. Její stav není tak hrozný jak se udává, stavba probíhá asi na 3km zhruba uprostřed cesty a rok od roku se blíží ke Spoa. Jednou tu povede docela široká asfaltka. Auta se na cestu nepojišťují a údajně se na ně nevztahuje ani road servis. Je lepší mít malý džíp nebo terénní čtyřkolku ATV (Quad), případně „crosinu“. Na mopedu to bude limitní výkon na hranicích sil (vašich i stroje). Srázy jsou sice slušné, ale cesta není úzká ani nemá výrazná stoupání či klesání, takže mnohem více za zmínku stojí kouzelné pohledy dolů na moře a severní části ostrova. Stavbaři většinou těch několik turistů a místních ochotně pouští dál, ale je třeba počítat s tím, že provádějí odstřely skal – takže není jisté, že projedete vždy. Pokud máte štěstí, je dobré se pořádně „courat. Pro středoevropana jde o krásný zážitek – být ztracen v neobydlené části ostrova a všude kolem jen pustu, prázdno.
Zhruba za polovinou cesty lze odbočit buď na západ do jedné ze zaniklých vesniček nebo směrem na východ ke kapličce AG. MINAS a k několika plážím (je tu pár dřevěných cedulí coby směrovky). Tyto cesty jsou už docela drsné, jen vyjeté v šotolině, často na hraně srázů a i vítr je zde prudší. Také už nevím která kam vede, ale ono je to jedno, nemůžete skončit jinde než dole u moře. Pokud jisté dobrodružství za plážemi podniknete, budete na nich rozhodně sami. Vedle naprostého soukromí to má však drobnou vadu na kráse – při poruše vás nejspíš nikdo neobjeví a signál je zde kolísavý, místy žádný. My měli svým způsobem štěstí, dopoledne jsme neodbočili a před návratem se nám startér rozbil už v Diafani - pokud by nás to potkalo dole u moře, dost možná se ještě teď koupeme. Na druhou stranu jsme si zmíněné cesty projet nemohli – ATV nesmělo chcípnout, nestartovalo a tak jsme jeli „stále pod plynem“ a v silném větru se jen smutně dívali a dívali…
(podrobněji zde:
http://www.recko.name/galerie.php?view=1&id=112&idd=11)

Cesta se zlepší a rozšíří až do místa, kde mezi vršky z ničehož nic najednou vykoukne vesnička OLYMBOS. Je to jednoznačně nejfotografovanější místo a pochybuji, že zde někdo nezastaví a nezačne se kochat. Hezčí pohled na Olymbos naleznete stěží. Do vesničky dorazíte asi do 10 minut, respektive na rozcestí s asfaltkou, která vás hodí na malé vyvýšené betonové parkoviště. A hajdy za zážitky. Pokud zde budete sami (bez lodního výletu) je to oáza klidu a úžasná romantika - jste zpět někde ve čtyřicátých letech minulého století. Pokud ne (s lodním výletem), je to více méně procházka po „Karlově mostě“ v plné sezóně. Ale scenérie i nálada jsou jedinečné.
Pokud jste se dostatečně pokochali, můžete jít buď po starém kamenném chodníku podél západního pobřeží (pod troskami mlýnů) chvíli zpět směrem na Spoa. Nic tu sice není, ale romantika to je, brzy si budete připadat jako robinzoni. Civilizace veškerá žádná – vážně paráda. Skvělé však je že tu budete sami, cestu málokdo zná… Ale nespadněte ze svahu, je příkrý, tak dvě stovky nad mořem a vítr tu bývá silný. Podobný výlet lze podniknou i druhým směrem zády k vrcholu Profitis Illias.

Pokud na romantiku moc nejste, využijte asfaltky směr Diafani a odbočte z ní do nejdomorodější vesnice AVLONA (bývalá pěstitelská oblast Olymbosu), což je milé a příjemné „nic“ s pár desítkami přízemních budov. Architektura je typická pro zemědělské oblasti Karpathosu a dýchne tu na vás, jak zde býval život těžký. Také se dá říci, že Avlona je sice téměř opuštěná, vyprahlá a políček všude kolem na svazích valem ubylo, ale lepší ukázka jak se dříve na Karpáthu žilo není. Jedinou vymožeností civilizace je malá taverna. Cesta za ní vede směrem na západ a končí asi po 4 kilometrech zaparkovaným zrezivělým bagrem. Snad měla kdysi vést dál… Pak pozvolna přechází v kamenný chodník.

Dojít lze buď do bývalého poutního místa VROUKOUNDA, (údajně zde stojí jen kaplička) nebo do opuštěného ZÁLIVU TRISTOMO. Opět pusto prázdno. Nevýhodou jsou naplaveniny z moře pokrývající více méně celý záliv. Skalní příznivci turistiky mohou pokračovat dál až k úžině se Sarií, kde se ještě před třiceti - čtyřiceti lety pravidelně brodili pasáci se stády ovcí a koz. Nějakým způsobem se dá dojít prý i na východ k Diafani na pláž Vananda, ale informace o schůdnosti v této oblasti se značně rozcházejí. A protože na ní vede prašná cesta z Diafani, vydal bych se na ní raději odtud. Poblíž leží kemp.

Ti kdo pohrdnou některou z popsaných pěších tůr (každá vydá aspoň na půl dne a pozor na zásobu vody, cestou se není jak schovat před sluncem) si to pomastí po asfaltce až do DIAFANI (i když není vůbec špatné projít rokli pěšky). Všimněte si v asfaltu vyrytých stop po pásech. Ano jsou od bagrů, které jste potkaly asi před 20Km na stavbě. Před lety jely po vlastní ose z přístavu – slušný výkon. Vesnička nabízí, přístavní molo, pěkný kostel, několik taveren, trochu ubytování a možnost plavit se zpět do Piggadie nebo na neobydlenou Saríu. Občas by tu měl stavět trajekt z Rhodu. Pokud zde nepotkáte zájezd, je to ospalé místečko s průměrnou pláží – za vidění však stojí.

SARÍA – NEOBYDLENÝ OSTROV

Mnohem zajímavější je pokračovat na neobydlený OSTRůVEK SARÍA. Tam vás hodí buď rybáři (pokud se s nimi domluvíte) nebo loď plující každou neděli z Piggadie – ze Sarie se vrací asi za 3 hodiny. Neobydlený ostrůvek na první pohled nenabízí nic. Jeho krása je jaksi pod kůží – a to máme každý jiné. Přesto je nemálo k vidění. Hned po přistání u malé štěrkové pláže jsou vykopávky z někdejšího antického města Palatia. Pověsti jsou štědré, k vidění jen trosky cisteren na vodu, základy jednoho z paláců a o kus dál kaplička. Cesta vede roklí do vnitrozemí podél jeskyní, které údajně sloužily k pochovávání mrtvých. Po východu z rokle se objeví zpustošená vesnice (dříve zde prý bývalo antické město Nyssiros), kde přebývají jen kozy a ovce. Ale ruiny mají tradiční charakter karpatského vesnického domku. Kopec vpravo je zajímavý umístěním vysokého železného kříže (za bouřky to musí být skvělý hromosvod). Kousek za ním stojí na svahu vytrčená nad mořem kaplička s parádním výhledem. Při troše štěstí lze zahlédnout nezřetelné obrysy Rhodu. Přímo dole je pláž kde kotví loď. Zbytek na Saríi je kamení, sem tam opuštěné pastevecké stavení, křoviska, kozy, ovce, včelí úly, nedostatek vody a všeobjímající horko. Saría asi není vhodným místem pro „pobytového turistu“ ani jako výlet. Jenže podniknout expedici po stopách dávných pasáků, přejít Saríu a přebrodit se zpět na Karpathos mě nedává spát.
Zatím jen spřádáme plány, ale jednou… snad.

Petr a Renata
5.2.2007

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (2)
04.10.07 12:33 Marketa
Díky za super cestopis! Vzali jsme si ho s sebou na Karpathos a moc nám pomohl v tom, co a jak - kde a tak :-) díky!!!!! Markéta a Pavel
06.02.07 12:39 mato
Chystam sa toho roku v juli na Karpathos a tak mi tvoj pomerne podrobny cestopis pride vhod. A suhlasim s tou vetou v uvode ze clovek potrebuje par rokov odstup aby si utriedil ktory ostrov sa stane pevnou sucastou jeho vnutorneho svetu a ktory bol len kratkou zastavkou. Neda sa to posudit hned po navrate. Mato
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
yBcS3
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Pet 71˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy7
Hotely4
Diskuze1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací