Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 19
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Kefallonia 09/2006

Autor:
Zařazeno:
Kefalonia
Napsáno:
03.02.07 17:31
Fotografií:
37
Přečteno:
11275
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 12:50
16 °C
Polojasno
Z, 5.1 m/s
Kefallonia 11.9. - 21.9.2006

Jak jsme si minulý rok slíbili, letos se vydáváme prozkoumat další z Jónskych ostrovů, romantickou Kefallonii.
První den naší dovolené nezačal nejlépe, letadlo mělo sedm hodin zpoždění a my jsme se celý den plácali na Ruzyni. Let samotný už proběhl klidně, před osmou večerní řeckého času jsme dvakrát obletěli celý ostrov, z výšky si prohlédli naše dočasné působiště, poloostrov Paliki, a už za tmy dosedli na malé letiště. Tam proběhly tradiční zmatky, odbavovací hala je opravdu malá i pro cestující z jediného letadla. Další, a naštěstí už poslední, špatná zpráva nás čekala u delegátky CK, zapomněla nám zajistit už měsíc předem objednané auto. Přesunuli jsme se tedy autobusem do Argostoli, počkali deset minut na trajekt (jezdí každou půlhodinu) a po dvaceti minutách plavby už jsme byli na druhé straně argostolského zálivu, v městečku Lixouri. Tam odsud už nás autobus rozvezl do našich dočasných příbytků.
Druhý den po snídani jsme se přesunuli jen pár metrů na pláž Xi. Pláž byla v tuto dobu prázdná, červený, velmi jemný písek je opravdu výjimečný a jílové skály, které ční nad pláží jsou také raritou. Voda byla úžasně teplá, moře dost mělké a v těchto místech ne tak průzračné, jako jinde na ostrově.
Kolem poledního nás honí mlsná, tak začínáme shánět tavernu. Mimo sezonu je otevřená jen jedna, Greek taverna, hned nad pláží. Jídelní lístek mají tradiční, zahájili jsme řeckým salátem, poté jsme ochutnali saganaki a musaku. Celkově průměrné.
Auto přivezli až v šest večer, tak rychle vyrážíme pro benzín a potom k blízkému kláštěru Kipourion, podívat se na vyhlášený západ slunce. Chvíli bloudíme, nakonec přijíždíme včas, ale objevují se mraky a není vidět nic. Večer ještě podnikáme procházku po Lixouri. Je to malé a klidné městečko, mnohem sympatičtější, než na druhé straně zálivu ležící Argostoli. Hned u přistaviště trajektů je krásné náměstí, plné kaváren a cukráren, kde je úžasné jen tak sedět a pozorovat okolní cvrkot. V postraních ulicích jsou obchody a taverny. Na nábřeží je větší supermarket, kde nakupujeme zásoby, hlavně Whiskas a mléko pro napřed jednu, ale postupně pro tři až čtyři kočky, které se rozhodly bydlet s námi.
Další den nás vítá zatažená obloha. Vyrážíme tedy směrem k jeskyni Drongarati. Tentokrát nevolíme cestu trajektem, ale argostolský záliv objíždíme po souši.Cesta je dlouhá asi 30 km a trvá přibližně 30 minut, což je časově stejné, jako použití trajektu. Silnice jsou poměrně úzké, s nekvalitním povrchem, který když zvlhne, tak dost klouže. V kombinaci s ojetými a také nekvalitními pneumatikami na autě, to nevypadá na velké závodění.
První naše zastávka je pochopitelně na pláži Mirtos. Pohled shora je lepší, zblízka je to oblázková pláž, kde je parkoviště, občerstvení a spousta lehátek a slunečníků. Protože je pořád ještě zima, jen chvíli okouníme, fotíme oblázky a pokračujeme dál, směrem na východ, do vesnice Agia Evfimia. Místo je to malebné, malá vesnice s přístavem a pobřežní promenádou. Při procházce vesnicí nás přepadá hlad, tak míříme do nejbližší taverny, což je Poseidon. Neděláme chybu, řecký salát a čerstvé ryby jsou výtečné. Po obědě se ještě krátce procházíme po nábřeží, nesmíme zapomenout si dát silné presso a k němu jogurt s medem a jablkový koláč. Potom už opravdu pokračujeme směrem na Sami a do jeskyně. Nakonec nás čeká menší jeskyně, která má skoro všechnu krápníkovou výzdobu ohlodanou od turistů. Kdo byl třeba v některé z jeskyní Moravského krasu, bude zklamán. Pro zájemce - vstupné činí 3 Eura na osobu.
Odpoledne už se počasí nadobro zlepšilo, tak se jedeme podívat za Sami, na možná nejvyhlášenější pláž ostrova, Antisamos. Z dálky opět vypadá lépe, než když na ní už jste. Je tam dost lidí, velké parkoviště, několik stánků s občerstvením a dosti široká nabídka vodních sportů. Voda trochu studenější, průzračně čistá, nejsou vidět žádní mořští živočichové. Největší chybou je ale příšerné množství agresivních vos, kvůli kterým nakonec asi po hodině prcháme. Po stejné trase se vracíme domů.
Příští den je už od rána hezky, takže se budeme věnovat průzkumu pláží v našem okolí. Začínáme na Kounopetře, to je vlastně pokračování pláže Xi, písek je tu také jemný a má krásně červenou barvu. Nejsou tady lehátka a slunečníky, ani občerstvení. Voda je trochu špinavá, všude plave dost řas. Pláže Vatsha a Vlahinaria jsou menší, písečné pláže s hrubším pískem. Ve vodě je dost kamenů a skal, tím pádem i dost ježků. Pokračujeme směrem do vnitrozemí, projíždíme dost krkolomně nějakými zemědělskými cestami, nakonec vyjíždíme na civilizovanou silnici ve vesnici Havriata. Tady to už poznáváme, silnice pokračuje přes velké pastviny koz a ovcí dál, ke klášteru Kipourion. Ten míjíme a po pár metrech už začínáme hledat odbočku na pláž Platia Amos. U silnice není značená, ale podle mapy je jen jedna možnost, takže odbočujeme na kamenitou cestu, která se dost strmě spouští směrem k moři. Strefili jsme se na poprvé, po pár desítkách metrů přistáváme na malém parkovišti nad pláží. Cesta, parkoviště i schody dolů na pláž jsou nové, pláž byla ještě nedávno nepřístupná. Protože dost fouká studený vítr, obdivujeme jen z výšky, s tím, že sem zavítáme odpoledne. Vracíme se zpátky na silnici a další zastávka je už pláž Petani. Z výšky vypadá zase přímo pohlednicově. Až k pláži je asfaltová silnice, na pláži je čisto, voda je také čistá, žádné vlny. Dost slunečníků a lehátek, takže za hezkého počasí dost lidí. Jsou tu dvě taverny, my vybíráme tu se jménem Erasmia. Bohužel, jídllo nic moc, asi nejhorší za celý náš pobyt. Trochu nám vylepšuje chuť velice dobrá řecká káva. Po obědě je už teplo a tak se vracíme na pláž Platia Amos. Z malého parkoviště vede dolů příkré schodiště. GPS nám ukazuje výšku parkoviště 92 m nad mořem, dolů to jde rychle, nahoru to nechci vidět. Kromě nás je tu asi dalších pět lidí, takhle by to pro nás mohlo být všude. Pláž je z různě velkých oblázků, občas jsu i písečná místa. Voda je absolutně čistá, takovou jsme ještě neviděli. Moře je teplé, bez jediné vlnky, plave tu jedna hnědá medůza. Lenošíme až do stmívání, výstup nahoru stojí za to i večer, dokonce jsme zapomněli spočítat schody.
Na dnešek jsme si naplánovali výlet do nejsevernější části ostrova. Jedeme po už známé trase, cestou se kocháme vyhlídkou na pláž Mirtos a zastavujeme až v Ásosu. Je to malá vesnice, pozoruhodná tím, že jsou tu velice pěkně zrestaurované tradiční domky, je tu malý přírodní přístav a na kopci nad vesnicí stojí benátská pevnost, která se do zemětřesení používala jako vězení. Necháváme auto dole na parkovišti a vydáváme se k pevnosti pěšky. Je to možné i autem, ale nahoře není moc místa na parkování a projíždějící auta zbytečně otravují pěší turisty. Navíc cesta je velice příjemná, trvá jen 30 minut a vede mezi krásnými stromy. Nahoře z pevnosti moc nezbylo, ale je tu několik míst, ze kterých jsou nádherné výhledy. Po pěším výkonu nám vyhládlo, tak směřujeme dál na sever, do všemi doporučované restaurace Pevko. A jsme nadšeni. Lilek se sýrem - skvělý, jehněčí kleftiko - ještě lepší. Moučníky jsou vrchol, pro milovníky hodně sladkého je tu horká taštička se zmrzlinou, politá směsí ovoce a sirupem, pro ty co mají rádi méně sladké doporučuji mandlový dort se zmrzlinou a čokoládou. Protože restaurace stojí přímo na odbočce na pláž Dafnoudi, po obědě pokračujeme právě tam. Asi kilometr vede ještě asfaltka, pak už odbočuje kamenitá pěšina na pláž. Po 600 metrech příjemné procházky lesíkem jsme na pláži. Pláž je malá, tvořená většími bílými oblázky, opět je tu naprosto čisto, voda průzračná a klidná. Chvíli se válíme a pak jedeme dál na sever. Ještě před Fiskardem odbočujeme na pláž Emplusi, ta se nám moc nelíbí, je tu hodně lidí a mezi nepříjemnými kamínky je plno odpadků. Dál nás čeká Fiskardo. Jako jedno z mála míst na ostrově přežilo velké zemětřesení bez úhony, takže je tu k vidění původní architektura. Na pobřežní promenádě jsou restaurace a obchody, vesměs pro movitější turisty. Fiskardo je také vyhledávaný jachetní přístav. Dají se tu půjčit malé motorové čluny, se kterými můžete navštívit další pláže, kam se jinak není možné dostat. Dál po silničce za městem jsou ještě asi tři plážičky, všechny klidné a čisté. Celkově je tahle část Kefallonie asi nejhezčí, rozhodně je nejzelenější. Na zpáteční cestě se ještě ze zvědavosti zastavujeme na pláži Atheras, která je úplně skrytá v úzkém zálivu. Je příšerná, plno špíny a odpadků, na pláži i ve vodě.
Následující den chceme dojet do pro nás asi nejvzdálenějšího místa, do Skaly a Porosu. Vyrážíme pro změnu trajektem, než nám přijede, jdeme nakoupit do vyhlášené cukrárny na náměstí nějaké dobrůtky. Mimo nepřeberného množství dortů, ovoce máčeného v čokoládě a jiných sladkostí, tu mají i výborné čerstvé slané pečivo s různými druhy sýra a se špenátem. Doplňujeme zásoby a už spěcháme na loď. Dnes je nádherný výhled, není opar, ale zato fouká velice silný vítr a je trochu divočejší moře, takže plavba je dobrodružná a trvá déle. Vyloďujeme se v Argostoli a jedeme kolem pláží Makris Gialos a Platis Gialos směrem k letišti. Obě pláže jsou hezké, písečné, ale dost exponované. Dál za letištěm je ještě několik menších pláží, za zmínku stojí jen Avithos s Modrou vlajkou. Pokračujeme po silnici, která vede nad pobřežím a po levé straně se nad námi zvedá nejvyšší vrchol Kefallonie a Jónských ostrovů hora Énos. Kolem poledního přijíždíme do vesnice Katelios, kde obědváme v taverně Light House. Máme velice dobré rigatoni se čtyřmi druhy sýrů a plněný lilek, tradičně řecký salát a na závěr výborné presso. Kousek za vesnicí míjíme krásnou menší Barbara beach. Dál už následuje pláž Kaminia, kam také zamíříme. Tato velice dlouhá, písečná pláž je vyhlášená jako lokalita, kde sídlí želvy, ale neviděli jsme nic, ani označená hnízda. Přímo u pláže je jeden hotel. Na několika kilometrech pláže je jen pár turistů, voda je tu hodně mělká a teplá. Odpoledne se zvedá silný vítr, tak se zvedáme a pokračujeme dál do Skaly. Ve Skale se zdržíme jen krátce, prohlédneme si dlouhou, hezkou, ale pro nás příliš zalidněnou pláž a jedeme dál směrem do Porosu. V průvodci se o Porosu dočtete, že je to tiché a příjemně sešlé letovisko, což nás docela pobavilo, nám takhle pozdě odpoledne mimo sezónu připadalo hlavně sešlé. Z Porosu silnice vede hlubokou horskou roklinou směrem do vnitrozemí, cesta horami je příjemná a po pár kilometrech už nacházíme odbočku ke sladkovodnímu jezírku Avithos. Čekáme krásné jezírko, jako jsme viděli na několika fotkách, a skutečnost je taková větší mastná louže. Uděláme foto (tentokrát nepřikrášlené) a padáme pryč. Po cestě do Sami projíždíme několik pěkných horských vesnic. Na večer jsme v Sami, jdeme zjišťovat, odkud a kdy vyjíždí trajekty na Ithaku. Trochu jsme se zděsili, loď jede už v 8.45, to pro nás znamená, že musíme hodně brzo vstávat. Ještě tenhle nápad necháme trochu uležet.
Příští den jsme si vyhradili na výlet do pohoří Enos, ale počasí nám moc nepřeje. Od rána prší a místy je i mlha, takže výhled nevypadá dobře. Přesto vyrážíme tím směrem, počasí se třeba umoudří. Jízda po mokrých silnicích v zatáčkách je chvílemi zážitek, silnička stoupá a hluboko pod námi se otevírají krásné výhledy na vinařskou oblast v okolí vesnice Valsamata. Počasí je tak napůl, chvílemi projíždíme mraky, chvíli svítí slunce. Míjíme radarovou základnu a cesta se posléze zhoršuje, jsou na ní už moc velké kameny a díry. Všude kolem je nádherný les kefalonských jedlí. Nakonec se prodereme až k jedné moc velké díře, tak půjčeného chudáčka raději odstavujeme. Ke spleti stožárů a vysílačů těsně pod vrcholem už dojdeme pěšky. Bohužel, výhled není žádný, všude mlha. Podle mapy má být sjízdná cesta i na druhou stranu směrem do Porosu, ale jak se dozvídáme od anglických turistů, je skoro nesjízdná i s teréním autem, takže se vracíme stejnou cestou. Nabíráme ještě dva páry dalších turistů, kteří nechali auta dole. Všichni jsme trochu otrávení, protože jsme neviděli díky počasí skoro nic. Ve vesnici Fragkata zastavujeme hned u silnice v taverně U platanu. Je tu vyloženě domácí atmosféra i kuchyně, paní domácí, kuchařka i servírka v jedné osobě umí jen řecky, ale nějak se domluvíme. Všechno co uvařila, řecký salát, keftedes a saganaki bylo výborné, včetně řecké kávy. Po obědě se zastavujeme ještě ve Valsamatě ve vinařském družstvu pro víno Robola a vracíme se do Lixouri. Tam opět posedíme v cukrárně na náměstí u višňového dortíku a jen tak pozorujeme okolí. Rozhodujeme se, že příští den přece jen obětujeme pár hodin spánku a brzy ráno vyrazíme směr Ithaka.
Vstáváme před šestou, v Sami jsme ještě moc brzo, v kanceláři, kde prodávají jízdenky na loď ještě nikdo není. Zatím tedy jdeme do nejbližšího pekařství pro snídani. Potom kupujeme jízdenky, cena zpáteční jízdenky je pro auto a dva lidi 37 euro. Už vidíme přijíždět loď, tak se přesouváme do přístavu. Je tu jen pár aut a jeden autobus. Při najíždění na trajekt vidíme poprvé v životě, že se Řek taky umí rozčílit. Jeden anglický turista tak docela nezvládal couvání, a když ho několik řeckých poháněčů začalo navigovat, tak už byl úplně mimo. Nakonec tak nějak zastavil, vylezl z auta bílý jak stěna a celou dobu plavby se vzpamatovával. Po 40-ti minutové plavbě přistáváme v malém přístavišti Piso Aetos na západní straně Ithaky. Odtud vede jen jedna silnička směrem na hlavní silnici, na kterou se napojujeme v nejužším místě ostrova a vydáváme se směrem na sever. Volíme cestu přes horský hřeben, vesnicí Anogi, která je obydlená jen v létě. Cestou často zastavujeme, odevšad jsou krásné výhledy. Za chvíli přijíždíme do druhé největší osady na ostrově Stavrosu, a pokračujeme pořád na sever do horské vesnice Exogi. Tady se zdržíme, je tu krásně, osada se rozkládá na několika pahorcích. Už jen velmi úzká silnička končí u kostelíka M. Panagias, odkud je opět nádherný výhled. Spouštíme se dolů a pokračujeme na opuštěnou pláž Marmaka. Tam vede už jen prašná kamenitá cesta. Potkáváme několik už rozpadlých větrných mlýnů. Na pláži se chvíli koupeme a pokračujeme do přístavu Frikes. Je to malá romantická zátoka, asi tři taverny a pár domečků. Pak cesta vede dál do letoviska Kioni, které stejně jako Fiskardo přestálo zemětřesení bez úhony a stalo se tak nejpůvodnějším ale i nejdražším místem na Ithace. Tady vlastně silnice končí a my se vracíme zpět po hlavní silnici do druhé části ostrova. Přijíždíme do městečka Vathí, což je největší osada na Ithace. V hlubokém zálivu je větší přístav, odjíždí odtud trajekty do Patry. Je tu hodně restaurací a obchůdků. My se vydáváme z Vathí nahoru do hor, do vesnice Perahori, která je rozložená na horském hřebeni nad Vathi. Jsou tu opět krásné výhledy všemi směry. Protože nás tlačí čas, tak se jen krátce zastavujeme na kafe a jablkový koláč v přístavu ve Vathí a už spěcháme na loď. Kolem půl šesté přistáváme v Sami a vydáváme se směrem domů.
Tento den jsme původně plánovali jako válecí na pláži, ale počasí zase rozhoduje jinak. Vyjíždíme tedy směrem na Fiskardo, pochopitelně se zastávkou v restauraci Pevko. Tzatziki, cuketové smažené kuličky, domácí chleba, kuře pečené v troubě, gigantické fazole - všechno skvělé. Ještě před obědem se zastavujeme na pláži Alaties, je to skrytá pidiplážička, kolem jsou zajímavé ostré kameny a divoké skály kolem. Škoda, že prší. Následující pláž Jerousalim už není tak zajímavá, je dost špinavá, je u ní parkoviště pro obytné vozy. Po obědě se zlepšuje počasí, tak ve vesnici Komitata odbočujeme směrem k pláži Ag. Sofia. 8 km dlouhá silnice vede krásnou krajinou, všude se otvírají pohledy na protější Ithaku. Samotná pláž je trochu zklamání, ale dojem napravuje hned pláž vedlejší, Korgota. Na téhle oblázkové pláži jsme až na pár hus a kachen sami, tak se do večera koupeme.
Předposlední den pobytu jsme si nechali na ještě jednu návštěvu pláže Platia Amos, ale ráno to zase nevypadá dobře, celou noc byla hrozná bouřka. Jedeme tedy napřed do Lixouri nakoupit dárky. Pro ty, co rádi nakupují suvenýry a podobné cetky, se tady toho moc nenajde, máme problém něco koupit i dětem. My naštěstí kupujeme hlavně řecké lahůdky a poživatiny a těch je tu dost. Mezitím se lepší počasí, tak jedeme na pláž. A je to poprvé za celý náš pobyt, kdy vidíme nějaké vlny, a dokonce dost velké. Jsme tu zase až do pozdního odpoledne. Ještě naposled si zopakujeme strmý výstup po schodech, naposled si dáme višňový dort v cukrárně v Lixouri a večer vracíme auto. Naposled nakrmíme kočky a budeme doufat, že následující hosté v tom budou pokračovat.
Příští den se naposled svezeme trajektem do Argostoli, počkáme si pár hodin na letišti a večer jsme doma.
Celkově jsme po Kefallonii najeli 1200 km a můžeme říct, že jsme si stihli za těch deset dní udělat docela slušný obrázek o celém ostrově. Kefallonie samotná i její zvláštní atmosféra na nás zapůsobila zatím vůbec nejsilnějším dojmem. Tohle místo nám ze všech dosud navštívených částí Řecka připadalo jaksi nejřečtější, nejkrásnější, nejpohodovější, ale i nejsyrovější a nejdivočejší. Rozhodně jsme tu nebyli naposled.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (10)
28.08.07 15:44 Karolina
Bohužel, neznám Lefkadu, takže neporadím.
22.08.07 21:48 Monika
Super, hledám místo na Kefalonii jako je Agiofili na Lefkasu. Dá se najít?
14.08.07 14:16 skvnova
Moc pěkně napsáno. Já jsem byla na Kefalonii v červnu a se 3 dětma a musím říct, že to byla ta nejhezčí dovolená. Průzračné moře, nádherné počasí, milí lidé... Až budu mít čas zkusím to také popsat:-)
03.03.07 11:52 svetelko
Krásné,dík.Zhruba vím,do čeho jdu.A moc se na to těším. Doufám,že to letos všechno objedu také.Už mám zajištěno.
16.02.07 12:15 admin
Supr napsáno, hezky jsem si připomněl nezapomenutelnou dovolenou v roce 2005. Skvělý cestopis a fotky ještě lepší. Dávám jedničku.
07.02.07 17:30 Karolina
Pro Old - díky moc. Někde jsem slyšela, že správný cestopis má být psaný bez emocí, ale dalo mě to hodně přemáhání, abych to dodržela.
07.02.07 17:26 Old
Tak jsem si to znova díky tobě projel.Zajímavé je že to píšeš bez emocí a já se jim při čtení nemohl ubránit.Děkuji Karolíno,napsalas to jako víno.Old
07.02.07 16:32 Karolina
Díky, díky, doufám, že se také do tohoto místa zamiluješ.
07.02.07 14:18 Jana0807
Zrovna před pár dny jsem se rozhodla, že letos vyrazím na Kefalonii, takže díky za skvělý inspirativní cestopis!
05.02.07 08:29 Ivetta
Pri čítaní cestopisu sa mi vybavovali miesta,ktoré sa aj mne podarilo vidieť.Kefalonia je mojou srdcovkou.Super,že si svoje zážitky sprostredkovala aj iným.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
Y92Hz
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Karolina˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Hotely3
Diskuze1
 
Venus Trade and Tours CK MARTED Greek Market