Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 4 | 21
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Soutěska Samariá

Autor:
Zařazeno:
Kréta
Napsáno:
06.01.07 20:42
Fotografií:
20
Přečteno:
6852
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
23 °C
Polojasno
ZSZ, 5.7 m/s
Soutěska Samariá

Je pondělí, 22.5.2006 a my se konečně vydáváme na cestu směr Omalos.

Něco po 6:00 hod. přijíždí autobus. Jako vždy se zpožděním.
BUS je již plný Poláků (to je dobře, Maďary bych asi nepřekousla, to už jsem jednou zažila. Když hovoří 30min. jejich průvodkyně, už se to pak nedá poslouchat). V Omalos je malá přestávka na snídani a WC u restaurace. Stojí tam každý autobus, který míří k soutěsce.
Před 9:00 hod. jsme na místě. Průvodkyně nám kupuje vstupenky, pokukujeme po suvenýrech a děláme první fotky úžasné přírody.

Do soutěsky se sestupuje po dřevěných schodech, kterým se říká Xylóskalo. Proč dřevěné schody, to nevím. Z kůlů je pouze hrana a zábradlí. Jinak je to hlína a kamení. Sestup je však nenáročný a pohodlný. Všichni se rozhlížíme okolo, po stromech, květinách i skalách v dáli. Je třeba se ale dívat hlavně pod nohy. Průvodkyně nás upozorňuje na kytku, která vydává „mrtvolný zápach“. Okukujeme ji.

Je ticho, jen ptáci v korunách stromů štěbetají. Cesta ubíhá. Vždy se občerstvíme pramenitou vodou, osvěžíme tvář i tělo a jdeme dál.
Asi po 4 km klesání míjíme kapličku sv. Mikuláše v Agios Nikoláos. Je konec pohodlné cesty. A jelikož se Jirka je tvor zvídavý, zkouší, jestli jsou dveře odemčené. Jsou. Vnitřej je však trochu plesnivý, jinak klasicky prostý. Nad dveřmi je starý dřevěný překlad. Je udivující, že stavba stále stojí.
Na dne soutěsky teče potok. Bude nám dělat společnost ještě dlouho. Vzdaluje se a zase přibližuje, křižujeme jej často. Vzduch okolo něj je vlhký a příjemný. Slunce už je vysoko a jdeme spíše na slunci, než ve stínu.

Ještě před vesnicí Samariá přicházíme k místu, na které jsem byla zvědavá. Je to široká otevřená plocha uprostřed s klikatící se cestou, po které jdeme. Vpravo i vlevo od nás se tyčí místo vedle místa pajduláčci z kamenů a oblázků. Říká se, že kdo si postaví svého pajduláčka, na Krétu se určitě vrátí. No, já ho tehdy nemohla postavit, a jsem zde. Samo sebou sbírám co nejplacatější oblázky a toho svého Navrátila si stavím. I když vím, že se už na Krétu vracet nemusím.

Na 7 ujitém/ 6 zbývajícím kilometru se objevuje opuštěná vesnice Samariá. Do ní se vstupuje přes most, který musíte přejít, když zase chcete jít dál. Je na levém břehu vyschlého řečiště. Kdysi byla obydlená, ale vesnici museli obyvatelé opustit v r. 1962, kdy byla rokle vyhlášená Národním parkem. Některé domky drží stále pohromadě. Mají okna, uzamčené dveře i schody do patra. Střechy děravé nejsou. Ve vesničce jsou lavičky, turisté posedávají, odpočívají a občerstvují se.
Na okraji vesnice je opět malý kostelík. Má navíc zvoneček.

Pokračujeme dál. Cesta se změnila v kamenitou – oblázkovou. Tento povrch není nic příjemného, protože se mi zdá, jako bychom v těch kamenech plaval. Podjíždí a nemají stabilitu, takže chůze stává v tomto místě nepříjemně náročnou a namáhavou. Stále to však jde. V těchto místech upoutají mou pozornost více kameny a stěny skal. Obojí je zvrásněné, je vidět, jak se horniny ukládaly. Voda a slunce uměly vytvořit nádherné ornamenty. Je zajímavé, kde všude dokáží rostliny a stromy zakořenit a hlavně udržet se, vyrůst.

9km chůze / 4 před námi. Slunce střídá stín, je stále větší horko, a slunce pokrývá téměř celé dno soutěsky. Potkáváme první „protivníky“. Tedy 3 muže, kteří jdou v protisměru a to dosti svižným tempem. Míjím úžasného „navrátilka“. Někdo zde postavil kamenného pajduláčka, který má tak 1,5 m na výšku. Je to kámen na kameni. Divím se, jak může stát.
Je poledne. Potok nám opět dělá doprovod, hučí a opět se ochladil vzduch.

11km/2km.
Jsem unavená z těch kamenů po nohama.
KOZA – konečně. Tato koza bezoárová je chráněná. Tento kus a ještě asi dva další, které nacházíme poblíž dalšího odpočívadla, je asi ochočený. Stojí a nechá se i podrbat.
Na tomto odpočívadle v borovicovém lese je kromě laviček a stolů i příšerné WC. Tady se trošku zdržujeme. Víme, že máme skoro celou cestu za sebou.

Opět pokračujeme v cestě. Jsem zvědavá na další v průvodcích a cestopisech zmiňovaný pojem – Železná brána. Má to být nejužší místo v soutěsce, cca 3 metry a lidé si v něm mají překážet.
No šířka by seděla. Že by si lidé překáželi, to bych neřekla. Jedině tehdy, když se chtějí v tomto místě vyfotit. Stále někdo přechází, takže je to problém.
Tímto místem teče potok. Není až tak velký a hluboký, ale je třeba jej suchou nohou přejít pouze po můstku, takovém položeném žebříku.jsou zde dva. Mostík je úzký, asi jen tak na jednoho člověka, takže tady si lidé musí dávat přednost. Proto se průchod komplikuje.

Na 12km/1km potkáváme poprvé strážce parku s vysílačkou a oslíkem.
Osli se používají v případě úrazu.

A jsme v cíli. Je 12:30 hod.
13km máme za sebou. Slunce pálí. Procházíme druhou vstupní bránou a odevzdáváme druhou část vstupenky. Bez té by nás ven nepustili. Tento systém slouží ke kontrole, kdyby se někdo ztratil, zranil nebo snad chtěl někde v soutěsce přenocovat.
Vítají nás obchůdky s nápoji a zmrzlinou. Odoláváme a šlapeme asi další 1,5-2km k pláži. Míjíme obydlené i neobydlené, nové i staré domky. Je to stará vesnice Agía Roumeli. Už je vidět moře, cesta se svojí, ale po obou dojdeme do nové vesnice. Dáváme se vlevo, ta má být kratší a zavede nás přímo k taverně, kde máme všichni z BUSu sraz.

Blížíme se k cíli. Už na nás mávají sousedi. Jsme v cíli druzí, bez úrazu, naše ego stoupá.
Po asi 30 min. chůze od brány usedáme do nádherného, báječného, pohodlného, bílého …….… plastového křesla. Objednáváme si točené pivečko, coca-colu, giros s hranolkama. Mňam. Kocháme se pohledem na temně modré moře, pochutnáváme si na pivku a vyhlížíme kdo se dostaví další v pořadí. 3. místo obsazují opět Češi. Přichází i skupinky Poláků a dokonce i hrdinný otec 2 dětí. Nyní už jeho triko nezáří bílou barvou, ale na prsou má vpravo a vlevo hnědé prašné fleky od botiček své ratolesti. Všichni jej obdivují a gratulují mu ke zdolání cesty. Vypadá docela zachovale a na rtech má státe úsměv. Všichni si sdělujeme své dojmy a zážitky. My ostřílení Ostraváci si s přátelskými Poláky dobře rozumíme. Tlumočník není třeba.

V přístavu už kotví dvě lodě. Typujeme, která je naše. Uvědomujeme si, že jsme zapomněli na plavky. Času bylo dost a mohli jsme se jít i vykoupat. Kupodivu nikdo z naší skupiny na pláž nespěchal. Všichni dali přednost posedět a občerstvit se.

A jak bych výlet hodnotila??
Nahoře nádherná příroda, výhled, klid, člověk je plný očekávání. Okolí spíše pro nadšence rostlin, botaniky, flóristy a pod.
Dole spousta kamenů, zajímavých hornin, přírodních útvarů.
Cestou je dostatek vody, ale mějte u sebe alespoň 2l/osobu. Nejdřív využijte pramenité vody, na tu, co si ponesete, dojde později. WC i odpočívadla jsou také k máni.
Cesta náročná není. Jak pro mrňata, tak pro starší lidi, pokud jsou zdravotně fit. O francouzských holích bych tam asi nešla, ale jednoho odvážlivce jsme potkali na odpočívadle. Vše je na Vás, jak jste zvyklí a jak se cítíte.
Taky jsem někde četla, že bunda přijde vhod. Já ji s sebou vlekla, a zcela zbytečně. I v květnu bylo po celou cestu příjemné teplo. Stačí tričko či tílko a šortky či kraťasy. Pokrývka hlavy přijde vhod.

Naše loď vyplouvá v 16:45 hod. Ta menší už odplula zpět do Chora Sfakion, takže už víme, že naše bude ta větší a budeme plout do nám už známé Sougie. Vyplouváme. Poslední pohled na Ag. Roumeli a k ústí soutěsky.

Na palubě hledáme místečko k sezení. Slunce mi svítí do očí a začíná více foukat, takže se zvedám, procházím loď a usedám dovnitř na volné místo. Občas vystrčím hlavu, co je zajímavého na pobřeží. Podle mapy bychom měli míjet nějakou zříceninku Tripity a kostelík Profilig Ilias. Vidíme nádherné opuštěné a romantické pláže, na které je možné se dostat pouze lodí. Ale vzhledem k tomu, že jsem nesledovala celý úsek, netroufám si to, co vidím pojmenovat.
Zaujalo mě však temně modrá barva moře. Všimla jsem si, že moře má snad tisíc barev. Každé místo je jiné, je znatelný jiný odstín, připadá mi to, že má snad i jinou hustotu, ale to je blbost. Jen vím, že má vždy jinou slanost. Sedím proti směru plavby, loď se pohupuje, je mi nějak nevolno. Takže se zvedám a mířím ven. Blížíme se k molu v Sougii. Až nyní si všímám, že na lodi je i auto, na kterém je na korbě cca 20 koz. Snažíme se je s Jirkou a Ivanou spočítat, ale rozcházíme se v čísle. Takže 20-25 ks. Kdyby to viděli ochranáři, nebo komisaři EU, co by asi na to řekli??? V Řecku asi nic, ale v Česku by z toho byl skandál a týrání zvířat. Plavba trvala si 1 hod.
Přirážíme k molu a vystupujeme. Už vidíme i náš BUS. To ještě nevíme, že se za celý den změnil ve ŠNEKOBUS. Trochu přidávám do kroku, abych si zabrala hned první sedadlo, což se mi vyplácí. Nevím přesně, zda ráno měli všichni své sedadlo, ale na naši slečnu průvodkyni už místo nezbylo. Usadila se na schůdku vedle řidiče, hned u mých nohou.

Vyjíždíme a všichni se těšíme, až si zujeme boty a uděláme pohodlí. Polská průvodkyně je dosti ukecaná. Poté co informuje Poláky o dění, dává se do družného rozhovoru se řidičem, naneštěstí v řečtině. A to je kámen úrazu. Řidič je z ní tak hotový, že i po rovině, kde to Jirka před týdnem řezal 80-kou, on nemá na tacháči za celou! dobu jízdy více, než 43 km/h. Cestu, poměrně pohodlnou, širokou, s klasickým stoupáním a klesáním, kterou jsme před týdnem udělali za 1 a 3/4 hod., děláme za 2 a ½ hod. vyjížděli jsme mezi prvníma a nyní nás všichni předjíždějí.

Ještě, že naše destinace je první na ráně. Opouštíme šneko BUS a míříme do studií.
Ve 20:15 hod. už skáče Jirka do bazénu, Ivana chystá večeři a já vybaluji.
Jsme rádi, že vše šlo jako po másle a zdárně jsme se vrátili do studií.

Celou, delší verzi našeho výletu i s dalšími detaily, zážitky, osobními prožitky a větším množstvím fotografií si můžete přečíst na: http://www.kreta.wbs.cz

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (1)
07.01.07 10:58 admin
Renato tu větu "Celou, delší verzi našeho výletu i s dalšími detaily...." vlož až na na konec. Tyto stránky neslouží jako rozcestník odkazů na jiné stránky.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
5sm8n
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝nareta˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy9
Galerie2
Hotely2
Diskuze1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací