Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 3 | 36
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Karpathos 06/2005

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
06.09.06 16:30
Fotografií:
40
Přečteno:
9708
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 11:50
28 °C
Oblačno
Z, 8.7 m/s
….začalo to báječně, přípravy na cestu, na vysněný a toužebně očekávaný Karpathos, oázu klasického řeckého klidu a pohostinosti, začaly již před rokem. Hned po návratu z Mljetu. Internet a odkazy z doménou .gr, mailová komunikace s paní Margharitou, která vlastní informační agenturu.Od té jsme se dozvěděli, co, kde, jak, s kým a za kolik. Letenka na železného orla byla zakoupena v předstihu, kvůli ceně u nízkonákladové letecké společnosti, do Heraklionu na Krétě. Vyšla levněji než autobus….hahá. Dny příprav na finální cestu jsou tady, Ilča, Petra, Petr, Kamil a David, se ještě každý zvlášť po jednotlivých rodinách připravují na něco pohádkového…. . Oprášit batohy z loňské expedice na Mljet je otázkou chvilky. A už se krosny sulcují vším co je potřeba na cestu tam…..domů….do Řecka. Den „D“ nastal, ještě v pátek jsem v práci, přijíždím trochu dříve( zaměstnavatel promine ) a dolaďujeme s Petrou poslední věci, řízky, pití…..žádná cestovka, průvodci….nic. Jen mapa, tisk informací z netu a zkušenosti nabyté návštěvou řecké domoviny dříve. Konečně hotovo, prozváníme Houkubáky a spojujeme se kousek od vlakového nádraží v našem malém městě. Lokálka nás veze do Varů a je spich s Kamilem, posledním členem týmu. Docela fouká, je nám zima, sic je 9.6.2005. Co nás ale hřeje, je myšlenka na už zítřejší ráno v Heraklionu a musím doznat, že i fernet. Praha, letiště, čekání, odlet, let……. a přílet….je to tu, lezeme ven, odbavení, bágly a hurá ven. Ještě ani nesvítá a dospáváme na lavičce před letištěm.
Konečně, je to tady, jsme doma. Dle všemožných informací kupujeme lístky na MHD a svištíme na autobusové nádraží. Místní si od nás berou batožinu do úschovy a jedeme koupit gazovky do Carefourru. To je jasný, do letadla nám je nevzaly. Je to tu, ranní ptáčata vylezla ze supermarketu a už hledala, kde by klofla první národní specialitku…frappko!!!..pár kroků od nás se otvírá taverna. Neptáme,sedáme,objednáváme. Hladovějící po domovině a klidu, spěcháme na bus na východ Kréty. Trajekt na Karpathos jede až v úterý, hledáme útočiště v lůně přírody. Je to lůno, avšak poměrně moderní. Na půl cesty vystupujeme a klopýtáme v úmorném vedru do kempu Gournia. Vítá nás stín pod rohožemi z rákosu a piniemi. Modernost=bazén a gagáček( malá hloubka, teplá vodička). Vše bylo velmi příjemné a pohodlné. Dámy mohly vykonat hygienu dle potřeb. Došlo na krátké lenošení a hurá na první průzkum. Fantazie pracovala, skalní masívy v dálce v nás evokovaly pocit bezpečí před světem za horou. K tomu vůně mateřídoušky, která rostla kam jen oko dohlédlo, páni a jak voněla!!Večer čekal nás kluky zelený orosený frajer, na triku měl nápis MYTHOS, v tom teple prima kámoš.Jó to se spalo. Vše co jsme si přáli o první noci v zemi zaslíbené bylo, teplo, vše vonělo, no čím, přeci řeckem a ty cikády, bez jejich „tklivého zpěvu“ by se ani usnout nedalo.
Nový den a Pachia Amos cíl naší cesty. Vesnička u moře asi s 200 obyvateli. Šlo se po silnici a kousek za Gournií něco zprava dýchá….minulost, staré časy mínojské civilizace a kultury. Sice trochu očesané, základy starého osídlení. Docela rozlehlé. Zavřít oči, povinně, zasnít se a vrátit se zpět do časů minulých. Krása, co? V městečku první choriatiki, poměrně studená koupel, řečtí bohové, byť o nás věděli, to moře dostatečně neohřáli. Poslední využití bazénu.
Ráno balení a odchod na autobus a čekání, který vůbec zastaví. Prima nedaří se, asi 2 hoďky na přímém slunci nás slušně vysušuje a přepaluje. Bomba staví, ptáme se, ale….smůla nejede směr Sítia ale Ierapetra….dostáváme informaci, že za ním jede ten „náš“. Je to tady, přesun v klimatizovaném busu, trochu moderní techniky někdy neuškodí. Hned na autobusáku, hm, pardon, zastrčené a prašné ulici, ale to neva, nás chytá universitní profesor Manuel, zřejmě ve výslužbě a láká na ubytování. Po smlouvání se nám dostává opravdu lidové a nádherné ubytování, prostě klasika. Kam se hrabe luxusní hotel. Jde totiž o to dýchat a žít jako bratři grekoši. Po zabydlení skromných prostor chceme vidět něco ze Sítie. Bereme něco věcí jak na procházku, tak ke koupání. V dusnu řeckého počasí se rozhodujeme zchladit těla v osvěžující lázni vodního živlu. Chuť ke koupání nám dodává házení létajícím talířem. Po návratu kuchtíme v podmínkách, které skýtá Manuelův příbytek.
Další den je ve znamení cesty lodí jménem tak příznačným „Ierapetra“. Po nalodění netrpělivě očekáváme to, na co jsme se tolik těšili…..Karpathos. Z průvodců jsme obeznámeni z velmi větrným podnebím, ale to co se děje, nás docela překvapuje. Co na lodi, tam jsme na vítr zvyklí, ale tento byl opravdu silný. Netrpělivě vyhlížíme kdy se ostrov objeví. Samozřejmě víme, že nám „stojí v cestě „ Kassos, vypadá hodně opuštěně. Objíždíme ho a na obzoru vidíme to na co jsme se tak dlouho těšili, obrysy známého i neznámého ostrova. Nezadržitelně míříme k cíli naší cesty…všichni víme jaký je…za hlubokého tónu lodní sirény „Ierapetra“ připlouvá k molu. Obratní námořníci vyhazují z kocábky tenká lanka, která navazují na tlustá lodní lana ukotvující loď k molu. Natěšeni vstupujeme na rodnou půdu, jsme úplně doma…. Naše kroky míří do taverny kterou vlastní Michalis, bodrý muž z Karpathu. „Kali méra“ a ptá se odkaď nás vítr zavál…“me apo Czechía“ my na to, z jeho úst zazní „jak se mate“, divíme se a dozvídáme se, že mu v plné sezoně jezdí pomáhat mladí lidé ze Slovenska. V tu chvíli jsme tam jako doma a po zaplacení prvních Karpatských pochutin donese na zapití Ouzo a pro každého sladkost z jeho kuchyně, to vše je jako pozornost podniku….ach ta pohostinnost! Loučíme se z Michalisem a diskutujeme kam dál, cíl je Vananda kemp asi 3km severně po pobřeží. Ospalé Diafani kde jsme se vylodili má asi 400 obyvatel…..“vy jdete do Vanandy?“…co to slyšíme? Čeština? Tady?……černovlasá holčina se nás ptá kam máme namířeno. Je to rakušanka, narozená v čechách a pokud to jen jde půl roku vegetující v řecku, jménem Štěpánka. Mává na majitele kempu ať nás tam sveze. Naskakujeme všichni na pick-up a po šíleně drsné a kamenité cestě směřujeme ke kempu. Majitel je Minas má snad 6 psů a 7koček. Stany rozbalujeme v olivovém sadu, v pozadí se rozprostírá krásná malebná příroda s vrcholky místních kopců, kde jsme úplně sami!! Láká nás to vyrazit bádat a prozkoumávat. Zatím se jdeme zchladit do moře vzdáleného asi 80m. Po návratu koho nevidíme, stará(mladá) známá Štěpánka. Dozvídáme se o její pomoci Minasovi v kempu s hosty. Ten den toho bylo dost a tak si všichni dopřáváme to co umí řecko dodat, Mythos a retsinu….jdeme spát a všude přítomný vítr odnáší vše co je špatné a přináší poselství řeckých božstev, „buďte vítáni doma“,…usínáme s předzvěstí poznání další části naší domoviny…
... slunný další den a vítr neustává a neustává a potvrzuje se nám informace o tomto jevu. Jsme v očekávání naprosto rozpolceného dne, první část dopolední trávíme lenošením na místním vyústění cesty do moře a prohlídce 150m vzdáleného, na útesu umístěného kostelíčku tak typického pro řeckou kulturu. Ta voda je čistočistá a mě baví se do ní drahně dlouhou dobu jen tak dívat. V dohledu ani v nedohledu človíček, to je to nejlepší co nás mohlo potkat. Flákání nás už tak nějak nebaví, koukáme do mapy, je tu výzva…vesnička Avlona. Žádná cesta k ní. Turistická značená stezka? Ne! Jen koryto, kterým v zimním období stéká voda z hor do moře. Jó a v dálce, skoro není vidět, kostelíček na úpatí docela vysoké hory, jako orientační bod. Děj se vůle boží…jdeme hentým smerom!! Fakt to je hustej výstup, nevíme jestli dojdeme, ale jdeme….jak jinak, opět fouká.Pohled zpět nám vše ukáže v tom nejlepším, šeď skal,borovic zeleň, vody modř a bělost kostelíku. V naprosto dokonalé kombinaci. Konečně vidíme Avlonu. Obcházíme jí z větší dálky a o to lépe ji dokážeme zdokumentovat. Dýchá na nás tradice, skromnost,láska. Tak klidné místo bez všude přítomných turistů jsem ještě neviděl. Sem tam postavený, bíle natřený domek. Kolem cest se volně pasou kozy, ovce a nikdo nic neřeší. Projede dodávka s nákladem do místních krojů oděných usedlíků. Klídek, brnkačka, čas se zastavil. Slunce se pomalu kloní k západní straně obzoru, proto musíme pokračovat po cestě kolem údolí, na jehož konci je v horských stěnách postaveno městečko Olymbos. Z dálky nafotíme, jdeme dál, neboť víme, že se na něj dostaneme v jiný čas. Uff, slušná tůra a večer zasloužená, na gazech ohřátá večeře. Dorážíme produkty místních pivovarů a závodů na zpracování vína.
Opouštíme asi nejklidnější část ostrova a na kaiki boat(menší loď tak max. pro 70lidí) se přepravujeme do města Pigadia,což je hlavní město ostrova. Jinak než na lodi se tam člověk nedostane, neboť je silnice spojující tyto 2 části ostrova ve výstavbě. Na autobusovém nádraží si fotíme jízdní řád, nechce se nám ho psát. Hledáme místo k přespání a nacházíme ho u pláže za silnicí v roští mimo dosah pohledu kterýchkoli zvědavých očí. Zlikvidujeme další část zásob vyrobených v českých masozpracovatelských závodech a připravujeme ležení pod širým nebem, dnes grátis. Společnost nám dělají docela velcí černí mravenci, tací ještě nebyli k vidění. Ale co, snad nás nesežerou, ne?….a vítr fouká a fouká.
Vstáváme pláž na dohled, ležing, kouping. Teď jsem si vzpomněl…Pedro-Petr si udělal malý výlet se šnorchlem a brýlemi trochu dále od břehu. Za chvilku vidíme bubliny, hysterické mávání rukama,kopání nohama. Motorový člun byl v tu chvíli proti Bobrovo rychlému plavání loudal.Vyběhl z vody zjevně opocen a z výrazem šílence vyprávěl co viděl, podle všeho to byl žralok lidojed 10m dlouhý. No měli jsme to téma na dlouho….cesta na nádraží ve znamení gyrosů a souvlaki pojídání….směr jízdy Lefkos. Autobus, tak typický pro tak řídce osídlený ostrov otvírá dveře a zavazadlové prostory, pro nastrkání batožin. Ten je nechutně zaprášen, ale co, tak se zase batohy opráší, ne? Nastupujeme a razíme poměrně pustou a vyprahlou krajinou. Z reproduktorů autobusu zní lahodná lidová hudba, kterou dokáže vytvořit snad jen rodilý Řek.Vystupujeme v Lefkosu, dost vzdáleném od hlavní silnice. Málo je na ostrově písčitých pláží, ale tato je úchvatná. Velmi jemný písek malé zátoky a více než průzračná voda nás „ukotvuje“ na tomto místě. Brouzdáme se vodou a neodoláme…..už jsme v ní a hup potápěčské brýle na oči. Je to malá plážička lemovaná asi 6-ti tavernami. Usedáme do jedné a dáváme si tradiční, jazykulahodící pochutiny a popitiny. Na závěr jako bonus, dostáváme na účet podniku velký tác meruněk…mňam. Hledáme, kam složit hlavu a Pedro už oznamuje nález vhodného místa. Nikde nikdo, pláž jen pro nás s výhledem na skaliska a západ slunce. Není nad to ze stanu koukat na tuto scenérii, která evokuje jen ty nejromantičtější pocity. Mastíme prší, pijeme s holkama červené vínko a je nám fajn. Ještě jdu vyfotit noční scenérii Lefkosu, docela se povedla. To nemá chybůůů! Jemné pošplouchávání vody dává tušit blízkost živlu, který máme tak rádi. Je to rajská hudba pro naše uši, kocháme se před usínáním….upadáme do spánku….šplouch, šplouch….
Ráno, vstáváme, snídáme a hledáme kde si půjčíme motorky. Jdeme v dost úmorném vedru, kde je ten vítr sakra, směr hlavní silnice, nic, nic, stále nic a už to máme. Ptáme se na cenu a bukujeme na druhý den 3 kousky. Zpět se sotva doklopýtáme a jdeme si dát do taverničky oběd. Paní je moc sympatická. Den je ve znamení odpočinku a koupání….
Následující den děláme změnu. Po předchozí poradě a propočtech půjčujeme auto Suzuki Samurai, malý džípík. Pro 5 lidí sice až moc malý, ale zvládáme to. Razíme vstříc netušeným dobrodružstvím. Ve Spoa nás cedule „Road is closed“ neodradila a naslepo jsme razili opravdu kamenitou a klikatící se cestou směr Olymbos. Výhled do údolí stál za to.Panenská příroda a jako had, klikatící se cesta razící svůj směr místy, kde donedávna skotačily maximálně místí kozy nebo ovce. Z jedné strany skalní masívy, majestátně se tyčící a na druhé straně nekonečné modro vodního světa. Byl to zážitek, auto jelo na dvojku, sem tam skočila trojka. Už jsme tam, konečně. Olymbos nás přivítal v oparu, který za chvíli zmizel. Je to opravdu krásné městečko posazené na úpatí hory. Jen ta všude přítomná komerce…brr. Ženy mají krásné kroje, uzoučké uličky se proplétají sem, tam….na straně blízké k moři jsou staré větrné mlýny….fotíme a fotíme. Proběhneme se z jednoho konce na druhý a pomalu se loučíme z místem, které dokáže pohladit a ze kterého dýchá to pravé, olivami, ouzem a fetou nasáté, Řecko…Sjíždíme do Diafani a jedeme na Vanandu, podívat se za teď již známými, Štěpánkou a Minasem. Vítá nás ledová káva a salát. Jsme vítáni.Klábosíme o všem možném. Loučení nás rozněžňuje. Jedeme na vyhlášenou pláž Apella. Docela nás děsí slunečníky a lehátka. Ale co, jdeme spíš do stínu hodně statné a urostlé sosny. Nebylo tam až tak moc lidí, což bylo dobře. Pak fotka pláže z výšky. Slunce začalo skládat svou hlavu a byl čas na návrat. Po zasloužené večerní siestě tavernové, nastalo ukládání se na vzdáleném nocležišti ke spánku pod širým nebem.
Dny plynou a letí. Opět přesun do bohem zapomenuté usedlosti Adia.Tavernička, pec na chleba, kouzelný výhled z terasy na moře. Stavíme pod borovicemi stany. Potom se vydáváme na drahný kus vzdálenou pláž, sice je kamenitá, ale nikdo kolem dokola není. To se nám líbí. Jak jinak, vítr se do nás opět opírá a taktéž do hladiny, kde se tvoří vlny. Ty docela hlučně omývají břeh. Na pláž nás neohroženě doprovází pes patřící majiteli taverny jménem Zico. Je hrozně neodbytný a vypadá to, že patří k nám. Ten den je velký pro Ilču, má totiž narozeniny. Uctíme jí domácím chlebem, retsinou a dary moře.
Den poté razíme po skalnatém pobřeží, tam kam nás nohy nesou. Je to výklenek ve skále, kde opět nikdo nevegetí. Jen my. Ve mně je kus skálolezce a nebojím se výšek, tak je nasnadě to trochu prozkoumat. Vydám se pěkně vysoko nad proláklinu a moc mě to baví. Nahoře se kochám tím co příroda pro nás přichystala. Po návratu dolů si zaplaveme s Petrem a najednou oba ječíme bolestí. Co se asi stalo? Docela slušné hejno medúz nás dokonale překvapilo a také poctilo tím, co umějí nejlépe, žahat. Po tomto se nám do vody moc nechce a není se co divit. Balíme a opouštíme freecamp s vědomím přesunu do Pigadie, kde nás čeká jedno z posledních nocování a to pod širým nebem na pláži. Nakupujeme na večer velkou láhev retsiny. Na pláži u města, kde všechen ruch ustal a standardní turisté opustily svá lehátka, začíná poslední Karpathský večer. Lehátka nyní okupujeme my. Dáváme si do sosáčku a rekapitulujeme co vše nám domovina dala, co vše si odnášíme v našich hlavách a srdcích. Je toho zatraceně dost. Uléháme pospolu a zároveň každý na svém. Sledujeme v dáli svítící Pigadii a jen tušíme co se v centru města děje.
Ráno lehce posnídáme, pobalíme lůžkoviny a zvolna se přesouváme na trajekt. A hle koho tam u otevřených dveří lodi nepotkáme. Majitelka taverny na Lefkosu nás poznává a všechny zuřivě líbá, jako bychom byla její rodina. To nám docela nahrnulo slzy do očí, protože tohle se může stát jedině „doma“. Bylo to úžasné a nikdo z nás na to asi nezapomene. Plavba je klidná a po vylodění v Sítii se autobusem vracíme do starého známého kempu Gournia. Děláme si poslední výlet na pláž, která nás však překvapí svou znečištěností. Promíjíme to, neboť Kréta je velká.
Následující den se přesouváme do Heraklionu, batohy do úschovny a vydáváme se na poslední výlet rušnou ulicí tohoto hlavního města. Poslední gyrosy mizí v žaludku. Při sledování dopravy ve městě, samé troubení a předjíždění se z obou stran, se divíme že vůbec nedochází ke kolizím. Suneme se pomalu zpět na letiště a čekáme definitivu. Odlet. Jsme venku a mastíme na zemi karty. Kolem nás nepřetržitě přijíždějí autobusy a vystupují neskutečné davy standardních turistů, když nás vidí tak nás opovržlivě sjíždějí pohledy. Kolem nich jsou zapnuté reproduktory chrlící moderní hudbu. Je mi jich líto, protože určitě z návštěvy této země, která dala světu demokracii, kulturu a další věci, si neodnášejí to co my, např. objetí „tety“ u trajektu a trek do Avlony. Já vím, každý si chce to své odbýt tak jak je mu to blízké. Ale uvažte, srdce je to hlavní a to naše zůstává tam dole na jihu, v místech opomenutých turisty. Vůně borovic, koření, vína…… v nás zůstane stále a ještě dlouho po návratu při poslechu lidové řecké hudby se nám budou hlavou honit zážitky, místa, lidé…..které nás budou vracet zpět….

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (17)
21.11.06 15:33  (nepřihlášený uživatel) ...***
...si myslím, že ta naše láska k Řecku a Řekům je fakt nějaký atavizmus.Asi odtud my řekofilové opravdu pocházíme :-)) Petr
09.09.06 22:52  (nepřihlášený uživatel) ...***
Strašně zajímavě a citlivě napsaný cestopis, perfektní počteníčko. eva + petr S.
09.09.06 21:59  (nepřihlášený uživatel) ...***
Moc pěkné,hezky se mi to četlo,vtáhlo mě to do vašeho děje,obdivuju vás.
09.09.06 21:50  (nepřihlášený uživatel) ...***
Sqěle napsaný, super zážitky, skoro závidím.... Romana
09.09.06 13:41  (nepřihlášený uživatel) ...***
Ze žraloka se stala najednou velká ryba...cha...ale je fakt, že velká ryba by měla být žralok. Když jsem se koupal, tak jsem taky pod sebou viděl velkou rybu, tak 1.87 cm. Přesně. Můj stín. hi
09.09.06 11:46  (nepřihlášený uživatel) ...***
Jen si dělejte s tím žralokem pr.... já ho fakt viděl. Každopádně vělká ryba to byla. Až se budete v Pigadii koupat tak raději po pás....:-))) Pedro
09.09.06 11:41  (nepřihlášený uživatel) ...***
No myslím, že je to napsaný dost hrozně, moc se to nedá číst, spíš je to zajímavé než dobře napsané - John
08.09.06 21:16  (nepřihlášený uživatel) ...***
Super cestopis, krásné fotky. Díky . Lenkaa
08.09.06 19:52  (nepřihlášený uživatel) ...***
Velmi pekne a zaujimavo pisane. flower
07.09.06 23:31  (nepřihlášený uživatel) ...***
Chtělo by se to více rozepsat o žralokovi, velý bílý má max. 7 m (i to je dost), v Řecku nejsou moc pozorováni - viz. www.zraloci.cz, takže sem s podrobnostma !!!! Frank
07.09.06 16:31  (nepřihlášený uživatel) ...***
Není zač...ladybee, david
07.09.06 14:27  (nepřihlášený uživatel) ...***
Tak kvůli takovým cestopisům má cenu chodit na toto forum, i kdyby v diskuzi bylo jediný téma: Hermanovy hvězdy MCMLXXX... petrV.
07.09.06 14:21  (nepřihlášený uživatel) ...***
Ahoj Davide. No dobrý cestopis! Kdyby jsme tam tenkrát nebyli spolu, tak ihned vyrážím .:-)))) Čau. Pedro
07.09.06 10:24  (nepřihlášený uživatel) ...***
Ďakujem :-), ladybee
06.09.06 21:09  (nepřihlášený uživatel) ...***
Cestopis podle mého gusta, super! Sofia.
06.09.06 19:00  (nepřihlášený uživatel) ...***
Moc se mi ti líbilo!!!!!!!!V.
06.09.06 17:45  (nepřihlášený uživatel) ...***
Ahoj, David, fajn zážitky, zaujímavé foto, krásna príroda, no zišli by sa nejaké odstavce, členenie pre lepšiu orientáciu, aby ten text bol prehľadnejší. Nič v zlom, ladybee.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
sMynG
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝gubis˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací